vpravo|náhled|upright|Žlučové mýdlo vyrobené v německém Lübecku firmou Blücher-Schering Žlučové mýdlo je druh mýdla, do kterého se přidává volská žluč. Hovězí žluč, jež je obsažená v mýdle, pomáhá díky enzymům čistit tuky a bílkoviny ze zašpiněných textílií.
Historie objevu žlučového mýdla Autor patentu, který dorazil na městský úřad v Bristolu, hovořil o možnosti čistit textilie s užitím jádrového mýdla, jež se mělo doplnit o hovězí žlučník nebo samotnou žluč, už v roce 1836.
Kolektiv autorů Textilního lexikonu od společnosti Merck popsala žlučová mýdla jako toaletní mýdla pro praní jemných vlněných a hedvábných tkanin. Schrauth a Deite upozornili, že se v tehdejší Výmarské republice využívalo parfémů pro potlačení žlučového zápachu z mýdla. Rovněž varovali před mýdly, která se jako žlučová označovala, ovšem neobsahovala žádnou žluč. Často se dle Schrauthových a Deiteových slov jednalo o mýdla na bázi kokosového oleje, která měla atraktivnější vzhled pro zákazníka a snadnější postup přípravy.
Francouzský chemik Antoine-Alexis Cadet de Vaux poznamenal u kapitoly Žluč ve svém díle Encyklopedie: „Volská žluč dělá vše, co by mělo dělat to nejlepší mýdlo.“ Narážel tak na odmašťovací funkci žluči v mýdle. Nevýhodou žluči, i přes její šetrnost k barvám textilu, byl její odporný zápach. Smrdutost se podařilo přebít použitím éteru v mýdlech až v polovině 19. století.Alan Phenix, Chris Stavoudris, David Ehrardt et Judith Bischoff, „Correspondence“, Studies in Conservation, vol. 40, 1995, S. 207
Historie složení žlučového mýdla Pro potlačení zápachu se francouzští výrobci rozhodli výslednou mýdlovou směs vylepšit už koncem 19. století. Ve Francii se žlučové mýdlo vyrábělo smícháním marseillského mýdla a volské žluči v poměru 1 : 2. Směs se doplňovala ještě o med a cukr. Marseillské mýdlo se někdy nahrazovalo kokosovým mýdlem kvůli nižší ceně. Do směsi se někdy přidával i palygorskit.
Chemické fungování mýdla Mýdlo obsahuje soli žlučových kyselin. Soli kyselin z volské žluči emulgačně účinkují proti skvrnám od tuků, škrobu, bílkovin a rostlinným barvivům. Nejvíce se na rozpouštění skvrn podílí dvě kyseliny – glykocholová a taurocholová. Mýdlo neobsahuje samotné aktivní promývací látky a enzymy, které by mechanicky otíraly vlákna čištěné textilie.
Odkazy
Reference
Literatura Adolf Haberer: Über die Wirkung der Gallseifen. 1919
Související články Mýdlo s jelenem Jádrové mýdlo
Kategorie:Mýdla