Muzeum Náchodska je krajská muzejní instituce sídlící v Náchodě. Zřizovatelem této příspěvkové organizace je od roku 2003 Královéhradecký kraj.
Muzeum Náchodska je přímým pokračovatelem Městského muzea v Náchodě, jehož založení schválilo Obecní zastupitelstvo města Náchoda dne 18. srpna 1879. Na sklonku 50. let 20. století (nejpozději roku 1960) dostalo muzeum okresní působnost a od tohoto data neslo název Okresní muzeum v Náchodě. Roku 2003 bylo Okresní muzeum v Náchodě přejmenováno na Regionální muzeum v Náchodě. Poslední změna názvu přišla v roce 2018, kdy s účinností od 1. června 2018 bylo Regionální muzeum v Náchodě přejmenováno na Muzeum Náchodska.
Muzeum v současné době (2025) spravuje celkem osm muzejních expozic ve třech obcích:
Náchod
Broučkův dům (stálá expozice) Výstavní síň Muzea Náchodska Pevnost Dobrošov
Hronov
Jiráskův rodný domek Jiráskovo muzeum v divadle v Hronově Stará papírna – Čapkův mlýn
Police nad Metují
Klášter – muzeum města Police nad Metují Stará škola Dřevěnka
Muzeum svou činnost a sbírkové fondy prezentuje veřejnosti pomocí stálých expozic, výstav, přednášek a workshopů na různá témata. Kromě prezentační činnosti zajišťuje Muzeum Náchodska také archeologickou památkovou péči, provozuje muzejní knihovnu, realizuje edukační programy pro školní a zájmové skupiny a vydává periodické i neperiodické publikace.
Muzeum Náchodska je členem Asociace muzeí a galerií ČR (AMG).
Historie
Počátky muzea a Jan Karel Hraše náhled|Jan Karel Hraše (1840–1907) Samotné počátky muzea se datují do roku 1879, kdy dne 22. července 1879 podal okresní školní inspektor a konzervátor Jan Karel Hraše (1840–1907) návrh na vybudování „muzea starožitností“. Jeho žádost byla Obecním zastupitelstvem města Náchoda dne 18. srpna toho roku kladně vyřízena:
„Slavné obecní zastupitelstvo města Náchoda v památním sdělení svém 18. srpna 1879 s velkou radostí uvítalo návrh ředitele měšťanské školy p. Jana K. Hraše, aby založeno bylo archeologické museum, jelikož Náchod nade všecka města v cel=m okresu vyniká a co bašta na pomezí českokladském nejlépe se hodí za sídlo toho muzea a jednohlasně usneslo se výtečnou tuto myšlenku uvésti ve skutek radou a přispěním p. Hrašeho, c. k. insp. škol. a konzervátora býv. kraje Hradeckého a Čáslavského, jenž po mnohá léta úmyslem zřízení musea u nás pilně se zanášel“.
J. K. Hraše byl také prvním správcem Městského muzea v Náchodě, a to až do své smrti. Jeho soukromá archeologická sbírka, tehdy umístěná v jedné místnosti ve druhém poschodí náchodské měšťanské chlapecké školy, se po sloučení se sbírkami školními, které byly vytvořeny, systematicky budovány a spravovány samotným J. K. Hrašem již od roku 1871, stala zárodkem náchodského muzea. Sbírka a muzeum byly veřejnosti zpřístupněny roku 1880, a to v prvním patře náchodské městské radnice, což dokládá i dobový oběžník z téhož roku podepsaný purkmistrem Antonínem Rokošem:
„Uctivě podepsaný purkmistrovský úřad oznamuje p. t. obecenstvu, že v městě Náchodě zařízeno a těchto dnů otevřeno bylo archeologické městské muzeum, kteréž nalézá se v městské radnici na náměstí v prvním poschodí. Muzeum to otevřeno jest po čas prázdnin vždy ve čtvrtek a v neděli od 10–12 hodin dopoledne zdarma“.
V letech 1881–1886 byly muzejní sbírky vystaveny v prvním poschodí staré radnice, odkud byly posléze přestěhovány do nové budovy měšťanské školy v dnešní Hrašeho ulici. V roce 1905 bylo muzeum opět přestěhováno, tentokrát do prostorů nové radnice na náměstí.
J. K. Hraše považoval založení náchodského muzea za mimořádný čin, přičemž ve své závěti jej dokonce nazval „svým dítkem“ a přál si, aby se pohřební průvod na jeho poslední cestě před muzeem zastavil. Zásluhou Hrašeho se muzeum stalo nejstarší muzejní institucí severovýchodních Čech a zařadilo se mezi 25 nejstarších muzeí v zemi.
Muzeum po smrti J. K. Hrašeho (do roku 1960 – pod taktovkou Musejní společnosti Náchod) Po smrti J. K. Hrašeho byl správcem muzea jmenován učitel G. Luncar, který v muzeu působil až do roku 1913. V té době, stejně jako v období trvání první světové války, zájem o muzeum značně poklesl. Až do roku 1924 nemělo náchodské muzeum žádného správce, přičemž tehdy se této funkce dobrovolně ujal učitel Vilém Šafář. Za jeho působení byly zrevidovány, nově instalovány a zkatalogizovány muzejní sbírky. Dalšímu rozvoji muzea však vadil nedostatek potřebných prostor. Tento nedostatek byl vyřešen v roce 1930, kdy muzeum získalo dosavadní místnosti městské spořitelny v přízemí radnice. Na tomto místě byla ještě téhož roku zřízena nová expozice vybraná z téměř 4 000 inventárních čísel. Vedení celého muzea, které spočívalo pouze na jednom zaměstnanci, bylo ovšem chápáno jako značně nevyhovující. Proto v roce 1929 navrhl předseda kulturního odboru městského zastupitelstva Vincenc Fikr zřízení Musejní společnosti Náchod „na záchranu a studium památek národních“.
Dne 21. ledna 1931 byl zvolen sedmičlenný výbor Musejní společnosti, jehož úkolem bylo vypracovat její stanovy (ty byly schváleny 14. dubna 1932). Dne 8. dubna 1932 se v náchodské sokolovně konala ustavující schůze Musejní společnosti, jejímž předsedou byl zvolen Vincenc Fikr. Kromě toho bylo na této ustavující schůzi zřízeno čtyřčlenné kuratorium společnosti, v jehož čele stál vždy starosta města. Kromě městského muzea převzala Musejní společnost rovněž správu nad městským archivem a obrazárnou. Hlavní úkol společnosti, který je obsažen ve druhém paragrafu stanov Musejní společnosti, zněl:
„Shromažďovati památky, docilovati obraz dávného Náchoda, poučovati obyvatelstvo o vývoji města i okolí a pracovati k vědeckému prozkoumání kraje“.
Přes zjevné úspěchy Musejní společnosti se tato organizace ovšem nerozvíjela tak, jak by si její předsednictvo přálo, což bylo zapříčiněno zejména v souvislosti se světovou hospodářskou krizí, která trvala mezi lety 1929–1933. Po smrtí dosavadního správce muzea Viléma Šafáře byla po dobu tří let správa muzea řešena tak, že jednotlivým členům musejní společnosti byly svěřeny ucelené oblasti sbírek. Od roku 1936 mělo muzeum opět jediného správce, kterým se stal náchodský učitel Metoděj Jirásek.
V době nacistické okupace byla činnost Musejní společnosti značně omezena, jelikož prostory obrazárny a pak i muzea byly roku 1942 zabrány Němci pro vojenské účely. Obrazy byly zapůjčeny do městských institucí (hlavně do městské spořitelny), muzejní sbírky byly uloženy do beden a umístěny v přednáškovém sále městského divadla. V roce 1943 poté zemřel dosavadní předseda správního výboru Josef Moravec, jehož nahradila a předsedkyní se stala spisovatelka Sida Volfová. Ta ovšem ve funkci dlouho nevydržela, když byla roku 1944 vystřídána Dr. Jindřichem Köcherem, ředitelem městského úřadu.
Obrat v činnosti Musejní společnosti nastal až po osvobození v roce 1945. Po skončení druhé světové války začala společnost vyvíjet velkou snahu získat pro sebe část Státního zámku v Náchodě, který byl hned v roce 1945 vyvlastněn německému rodu Schaumburg-Lippe. V letech 1945–1948 probíhala jednání o umístění muzea do druhého poschodí náchodského zámku, a to nejprve se zemským národním výborem a od roku 1947 s kulturní komisí při ministerstvu školství. V květnu roku 1948 bylo muzeu pronajato 8 místností, ovšem s tou podmínkou, že v případě potřeby budou kdykoli uvolněny. Bylo rozhodnuto, že na zámku bude umístěna prozatím jen obrazárna. K přestěhování muzejních sbírek však došlo až v roce 1950 a po instalaci jejich části byla první část muzea dne 18. září 1951 zpřístupněna veřejnosti. Jednalo se o expozici dějin Náchodska od pravěku do 12. století vytvořenou Oldřichem Šafářem, expozici prusko-rakouské války z roku 1866 připravenou Bohuslavem Peterkou a část týkající se roku 1848 sestavenou Sidou Volfovou.
Musejní společnost měla na rozvoji náchodského muzea obrovský podíl. Po svém ustanovení ho dokázala dovést do uspokojivého stavu, přečkala i nelehké období německé okupace a vybudovala první expozici moderního typu v prostorách státního zámku. Zasloužila se také o podstatné rozšíření muzejních sbírek a nezapomínala ani na výstavní činnost. Po zániku Musejní společnosti Náchod řídili muzeum dobrovolní pracovníci, přičemž správcem muzea zůstal Metoděj Jirásek, jemuž velkou měrou pomáhal Oldřich Šafář. Ten také po smrti Metoděje Jiráska muzeum vedl až do roku 1959. Za vedení M. Jiráska a O. Šafáře byla především udržována a rozšiřována stávající expozice, která byla příznivě posuzována i v rámci celého kraje. Muzejní práci ovšem velmi znesnadňoval naprostý nedostatek finančních prostředků, což bránilo především rozšiřování sbírek vlastními nákupy.
Muzeum od 60. do 80. let 20. století (období profesionalizace) Ke změně stavu, kdy muzeum vedli dobrovolní pracovníci (především M. Jirásek a O. Šafář) a kdy panoval nedostatek financí, došlo až v roce 1960, kdy bylo rozhodnuto o profesionalizaci vedení náchodského muzea. Z důvodu pracovní zaneprázdněnosti Oldřicha Šafáře se stal vedoucím muzea bývalý středoškolský profesor J. Rousek. Za Rouskova vedení zahrnovala muzejní expozice celkem pět místností, z nichž ve čtyřech byly instalovány exponáty z období od pravěku do 18. století a v 5. místnosti se nacházela prozatímní expozice dělnického hnutí. Kromě toho vlastnilo muzeum v této době ještě čtyři depozitáře a nezpracovanou knihovnu čítající zhruba 1500 svazků. Pro vážné zdravotní potíže se J. Rousek musel v roce 1962 vedení muzea vzdát a na jeho místo nastoupil bývalý středoškolský profesor Jan Juránek, jenž přijal výzvu odboru školství a kultury ONV v Náchodě, aby nastoupil na uvolněné místo ředitele náchodského muzea.
J. Juránek ovšem hned na začátku stál před třemi nelehkými úkoly, a to přeměnit muzeum městské v okresní, zpřístupnit pevnost z roku 1938 na Dobrošově veřejnosti a být garantem stavebních úprav, které souvisely se stěhováním muzea do nových prostor. Muzeum navíc v době Juránkova nástupu trápil opětovný problém s nedostatkem finančních prostředků a s nedostatkem odborných pracovníků. Přesto bylo v tomto období vykonáno mnoho užitečné práce. Jako zařízení s celookresní působností byla náchodskému muzeu podřízena čtyři muzea v okrese (Městské muzeum Broumov, Muzeum Boženy Němcové v České Skalici, Muzeum Aloise Jiráska v Hronově a Městské muzeum Jaroměř), přičemž další muzea nacházející se na území okresu byla zrušena a jejich sbírky převedeny do Náchoda. V 60. letech 20. stol. vznikly také dvě pobočky Okresního muzea v Náchodě. Jednalo se o rodný domek Josefa Krapky-Náchodského na Pavlišově, kde byla otevřena malá expozice o jeho životě a dále o pevnost Dobrošov, k jejímuž zpřístupnění dal podnět svaz protifašistických bojovníků v Náchodě. Veřejnosti byla natrvalo pevnost otevřena dne 1. května 1969.
V roce 1972 došlo ke změně ve vedení muzea, když J. Juránka nahradil a novým ředitelem se stal promovaný historik Václav Tocháček. V této době pracovalo v muzeu celkem 8 pracovníků a muzejní sbírky obsahovaly přes 7,5 tisíce inventárních čísel. Za ředitele Tocháčka bylo roku 1976 zjištěno, že Krapkův domek na Pavlišově je v havarijním stavu, přičemž byla navržena jeho úplná rekonstrukce a nakonec byl v roce 1979 stržen a jeho místě pietně upraveno. Začalo se také s budováním nové expozice okresního muzea v prostorách náchodského zámku pod názvem „Náchodsko – kapitoly ze současnosti a minulosti“, jejíž slavnostní vernisáž proběhla 6. září 1976. Současně s expozicí na zámku byla natrvalo zpřístupněna i nová expozice přímo v prostorách Okresního muzea Náchod, jež byla rozdělena celkem na 5 částí (pravěké osídlené Náchodska, feudalismus, kapitalismus, výstavba opevnění v ČSR v letech 1935 až 1938 a současnost okresu).