Ruská orbitální stanice (, přepisem Rossijskaja orbitalnaja stancija, zkratkou ROS) je projekt budoucí ruské vesmírné stanice umístěné na nízké oběžné dráze Země. Ruská státní agentura Roskosmos, která má vybudování stanice a její provoz na starosti, plánuje zahájit výstavbu v roce 2027 a dokončit ji tak, aby činnosti ROS plynule navázaly na ukončení aktivit Ruska na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS).
Historie
OPSEK Rusko začalo už v roce 2001, krátce po vzniku ISS, uvažovat o budoucí náhradě tohoto svého angažmá po tehdy očekávaném skončení životnosti ISS kolem roku 2015. Zástupce ředitele Federální kosmické agentury Vitalij Davydov koncem srpna 2006 na 5. mezinárodním leteckém kongresu v Moskvě řekl, že Rusko plánuje opustit ISS někdy mezi lety 2015 a 2025 a nahradit ji základnou na oběžné dráze Země s vysokým sklonem, což by její posádce umožnilo pozorovat většinu Ruska. Stanice by současně byla místem výzkumu zpracování materiálu a vývoje technologií pro pilotované mise na Měsíc a Mars.
Záměr se opakovaně objevoval i v dalších letech a v roce 2008 dostal název Orbitální pilotovaný montážní a experimentální komplex (OPSEK) (). V programu Rusko počítalo s využitím některých modulů vestavěných do Mezinárodní vesmírné stanice, což také v květnu 2009 oznámilo svým partnerům v programu ISS. Konkrétně šlo o moduly Zvezda, Poisk, Nauka, NEM-1 (vědecký a energetický modul, který ovšem nebyl nikdy dokončen) a Pričal. Ten by – se třemi na sebe navzájem kolmými osami a na nich celkem 6 spojovacími porty – byl centrem sestavy, která by se podle potřeb a podle postupu výroby nových modulů dále rozvíjela. Existovala také varianta oddělení celého ruského segmentu tak, jak tvoří součást ISS.
Přípravy pokračovaly až do září 2017, kdy tehdejší generální ředitel Roskosmosu Igor Komarov oznámil, že po prozkoumání technické proveditelnosti odpojení ruského orbitálního segmentu od amerického segmentu za účelem vytvoření OPSEK se rozdělení neplánuje a Rusko bude pokračovat s partnery na projektu ISS.
ROSS (později ROS) Nevyužitý koncept však nezůstal zcela opuštěn. Na přelomu let 2020 a 2021 Roskosmos ústy svých představitelů opakovaně naznačoval plány na vystoupení Ruska z programu Mezinárodní vesmírné stanice po roce 2024. Odůvodňoval je obavami o stav jejích stárnoucích modulů.
Generální ředitel RKK Eněrgija Vladimir Solovjov v lednu 2022 zveřejnil návrh uspořádání Ruské orbitální služební stanice (, přepisem Rossijskaja orbitalnaja služobnaja stancija, zkratkou ROSS). V první etapě měla mít 4 moduly:
2 velké s celkem 4 rozsáhlými solárními panely, vědecko-energetický () a základní (), a 2 menší, uzlový () a modul brány (), určené pro vzájemné propojení ostatních modulů, resp. pro výstupy do volného prostoru.
V tomto uspořádání by stanice měla 228 krychlových metrů hermetických prostorů, 2 porty pro připojení nákladních lodí s posádkou nebo s nákladem a vybavení pro dvoučlennou posádku. Po dokončení druhé etapy by přibyly další 3 moduly:
2 velké, cílový () a výrobní (), a menší modul, pojmenovaný servisní platforma ().
Vnitřní prostor stanice by se tak rozrostl na 667 m³, počet připojovacích portů až na 3 a kapacita až na 4 kosmonauty.
Tato představa ROSS navazovala na OPSEK, na němž do té doby pracovala společnosti RKK Energija, měla mít otevřenou architekturu a díky vyměnitelným modulům prakticky neomezenou životnost. Stanice měla plnit mnoho účelů včetně dálkového sondování, výzkumu, experimentů, komunikace, navigace, detekce katastrof způsobených člověkem, geologického průzkumu, účasti na vzdělávacích projektech, monitorování lesnictví a vesmírné turistiky.
Z dalších postupně uvolňovaných náznaků a poznámek vyplynulo, že ROSS bude pracovat na asi 400 km vysoké, téměř polární a vůči Slunci synchronní oběžné dráze se sklonem k rovníku 98 stupňů, což jí umožní monitorovat celý povrch Země, včetně – pro Rusko významné – arktické oblasti, kterou lze např. z oběžné dráhy ISS se sklonem pouhých 51,6 stupně sledovat obtížně nebo vůbec. ROSS také usnadní přístup ke stanici bez nutnosti koordinace aktivit s dalšími stranami, jako tomu je v případě ISS. To Rusku dovolí provádět více lékařských a fyziologických experimentů, než je v současnosti možné na ruském orbitálním segmentu ISS.
Nejpozději na začátku roku 2023 začal Roskosmos používat zkrácené pojmenování Ruská orbitální stanice (ROS).
První harmonogram výstavby ROS Návrh Roskosmosu na „Vytvoření vesmírného komplexu ruské orbitální stanice“, schválil 20. března 2024 tehdejší místopředseda vlády Ruské federace a ministr průmyslu a obchodu Denis Manturov. Celková plánovaná výše financování projektu dosáhla 608,9 miliard rublů. Na základě tohoto politického souhlasu pak generální ředitel Roskosmosu Jurij Borisov se zástupci 19 spolupracujících podniků a vědeckých ústavů sestavil a 2. července 2024 posepsal obecný harmonogram k vytvoření nové stanice. Ten zahrnoval jak návrh a výrobu modulů stanice, tak i zajištění letových testů dopravní pilotované lodi nové generace, vytvoření nosných raket a zařízení pozemní vesmírné infrastruktury, a samozřejmě i práci vědeckých ústavů nezbytnou pro dokončení projektu. Kromě harmonogramu byly podepsány také vládní kontrakty na provedení vývojových prací na vytvoření vesmírného komplexu ROS, pilotované dopravní lodi (PTK) nové generace a nosné rakety těžké třídy Angara na kosmodromu Vostočnyj.
Stanice měla být podle plánu ve dvou etapách zmístěna na oběžné dráze Země se sklonem 96,8°. V první etapě vypuštěním 4 modulů, jimiž by byly: v roce 2027 vědecko-energetický modul (NEM); do roku 2030 další tří moduly – univerzální uzlový modul (UUM), malý modul s přechodovou komorou (SHM, dříve modul brány) a základní modul (BM), které spolu s NEM vytvoří jádro stanice; Ro roku 2033 by pak stanici v druhé etapě rozšířily dva cílové moduly (CM1 a CM2).
Pro dopravu a technickou podporu ROS ve fázi sestavování stanice a počátečního provozu by byly využívány kosmické lodi PTK, jejichž letové zkoušky (jedna bezpilotní a dvě s posádkou) harmonogram plánoval na rok 2028. Pro roky 2027 až 2033 se plánovalo 15 startů nosné rakety Angara-A5M a 19 startů nosné rakety Sojuz-2.1b.
V prosinci 2024 ve shrnutí událostí končícího roku už Roskosmos podrobněji rozepsal časový plán vypouštění modulů:
NEM v roce 2027; UUM a SHM v roce 2028; BM v roce 2029; CM1 v roce 2029; CM2 v roce 2032.
Roskosmos deklaroval, že ROS zajistí zachování ruského pilotovaného programu při ukončení účasti Ruské federace na projektu Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a vyřeší problémy vědeckotechnického rozvoje a národního hospodářství, které nejsou na ruském segmentu ISS dostupné kvůli technologickým omezením a podmínkám mezinárodních dohod. Stanice se měla stát vesmírnou výrobní základnou schopnou organizovat výrobu unikátních materiálů, montáž velkorozměrových a transformovatelných konstrukcí v kosmických podmínkách, vyvíjet technologie pro výrobu vakcín a jejich složek a bioproduktů. Měla mít zdroje pro studium Země a Sluneční soustavy v oblastech astrofyziky, oceánologie a oceánografie, výzkumu vodních zdrojů, hydrometeorologie, výzkumu horních vrstev atmosféry, sledování klimatických změn, helio- a geofyziky a globálního sledování ionosféry a magnetosféry Země.
Počátkem června 2025 Roskosmos podepsal smlouvu s Chruničevovým centrem na výrobu tří nosičů pro vynesení modulů ROS. Rakety Angara A5M budou zvýšenou mít nosnost 27 tun namísto 24 tun u standardní verze Angara A5.
Změna koncepce Konec roku 2025 přinesl významné změny plánů. Nejprve se v říjnu objevily úvahy o možnosti upustit od používání nové kosmické lodi pro obsluhu ROS a od uvedení stanice na bezmála polární dráhu. Koncem listopadu pak tento postup projednala a podpořila Vědecká rada Ruské akademi věd, jejíž člen Oleg Orlov, odborník na biomedicínu úzce spolupracující s Roskosmosem, v polovině prosince doplnil, že k vybudování stanice budou použity některé součásti ruského segmentu ISS před tím, než mezinárodní stanice zamíří k zániku v horních vrstvách atmosféry. Nová ruská stanice tak po ISS zdědí také sklon dráhy 51,6 stupně vůči rovníku. Počátkem ledna 2026 pak rozhodnutí potvrdil také místopředseda ruské vlády Denis Manturov a koncem téhož měsíce ředitel Roskosmosu Dmitrij Bakanov uvedl oficiální zdůvodnění změny sklonu dráhy. Roskosmos podle něj při letu autonomního vědeckého modulu Bion-M 2 v srpnu a září 2025 zjistil, že radiační zátěž na polární dráze překračuje hodnoty dosahované na ISS.
Na setkání se studenty 8. dubna 2026 představil hlavní konstruktér ROS Vladimir Koževnikov nový harmonogram výstavby stanice s využitím některých dosavadních součástí ISS. ROS by podle něj měla být plně zprovozněna do roku 2034. Ředitel Roskosmosu Bakanov v týž den na jiné akci potvrdil, že Rusko nevylučuje prodloužení provozu Mezinárodní vesmírné stanice.
Harmonogram výstavby Konečná podoba stanice podle harmonogramu představeného v dubnu 2026 se nijak významně neliší od cílového stavu podle dřívějších plánů. Hlavní rozdíl je kromě časového posunu v tom, že první 3 části sestavy mají být vzájemně spojeny během připojení k ISS, od níž se teprve poté oddělí a zahájí samostatný let. Při něm se pak ke stanici v následujících letech připojí zbylé součásti stanice. Z prezentace vyplývá následující postup:
2028 – nákladní kosmická loď Progress MS se odpojí s uzlovým modulem Pričal od modulu Nauka (MLM) a společně zamíří k zániku do atmosféry; na uvolněné místo na MLM se později připojí uzlový modul UUM jako střed budoucí sestavy; 2029 – raketa Proton-M vynese vědecko-energetický modul NEM, který se připojí k UUM tak, aby s modulem Nauka vytvořil pravý úhel; 2030 – modul Nauka s připojenými moduly UUM a NEM se odpojí od portu modulu Zvezda, kde je umístěna od roku 2021, a vzdálí se od zbytku ISS; později nosič Sojuz-2.1b vynese k ROS přechodovou komoru ŠM, která se připojí k UUM ve společné ose s modulem Nauka; 2031 – k UUM, do společné osy s modulem NEM, se připojí základní modul BM; do 2034 – ke 2 do té doby neobsazeným portům uzlového modulu UUM se připojí oba cílové moduly pro v jistém okamžiku se od sestavy odpojí modul Nauka (MLM) a odletí k zániku v atmosféře, čímž se jeden port modulu UUM uvolní a zůstane volný pro další možné rozšíření stanice; kompletní sestava přitom bude mít celkem tři porty pro připojení dopravních kosmických lodí, na obou cílových modulech a na modulu ŠM.
Plánované moduly Vědecko-energetický modul NEM vznikne, jak oznámil tehdejší generální ředitel Roskosmosu Dmitrij Rogozin v dubnu 2021, přebudováním energeticko-výzkumného modulu NEM-1 (známého také jako Science Power Module 1, SPM-1), se kterým se původně počítalo pro OPSEK a později pro ISS, kam měl být původně dopraven v roce 2024.
Základní modul BM, který bude podobný NEM, ovšem s modernější koncepcí, a bude vypuštěn nejdříve v roce 2028.
O ostatních zmiňovaných modulech zatím nebyly zveřejněny podrobnější informace. Pro „cílové” moduly se předkládá zaměření pro logistiku a výzkum, během let se ovšem uvažovalo také o komerčním modulu pro až pro čtyři vesmírné turisty.
Roskosmos ivedle toho uvažoval nebo uvažuje také o samostatnách objektech spolupracujících se stanicí – o tažném kosmickém „remorkéru” pro lety k Měsíci nebo o vybavení pro vypouštění a ovládání „rodiny malých satelitů”, které budou létat v blízkosti stanice. Pro jejich údržbu na oběžné dráze byl také navrhován robotický satelit.
Plánovaný provozní režim Na rozdíl od nepřetržitého obsazení ISS posádkou se ROS připravuje s přerušovaným režimem, v němž ji budou kosmonauti pouzy pravidelně navštěvovat, aby nainstalovali nové komponenty, zkontrolovali vědecké vybavení, provedli vědecké experimenty vyžadující lidské zapojení a zajistili údržbářské a opravárenské úkony. Ve zbylém čase bude stanice fungovat v automatickém režimu.