Marcel Lehoux (3. dubna 1889, Blois, Francie – 19. července 1936, Deauville, Francie) byl francouzský závodní jezdec a obchodník. Lehouxova národnost je často uváděna jako alžírská, protože většinu svého života strávil v tehdejší francouzské kolonii (Alžírsko bylo až do roku 1962 francouzskou kolonií). Za dobu své závodní kariéry vyhrál 12 závodů kategorie Grand Prix, všechny na automobilech Bugatti.
Životopis Lehoux se narodil do dobře situované rodiny Valentina Florenta Lehouxe (1863–1952) a Celestiny Victorine Dialandové (1862–1933). Vyrůstal od roku 1892 v tehdejší francouzské kolonii francouzské severní Afriky, v Alžíru. V dospělosti provozoval obchod s komponenty pro automobily, nákladní automobily a zemědělské stroje. Byl zakladatelem a majitelem velké obchodní společnosti. Součástí firmy byly také obrobna a brusírna. V podnikání se mu dařilo a poskytlo mu to finance nezbytné pro jeho vášeň závodního jezdce.
Lehoux, známý jako malý muž se lvím srdcem, se k závodění dostal v roce 1922 ve věku 33 let, poté, co získal značné osobní jmění provozováním úspěšného obchodního podniku v Alžírsku. To mu umožnilo věnovat se automobilovým závodům, ve kterých zaznamenal pozoruhodné úspěchy. Závodil s vozy Bugatti, Alfa Romeo, Maserati a ERA.
V roce 1932 "objevil" dalšího nadějného "Alžířana", mladého Guye Molla. Lehoux byl přesvědčen o Mollově talentu a zapůjčil Mollovi své Bugatti T35C. Moll a Lehoux poprvé společně startovali v roce 1932 na 2. Grand Prix Oranie (24. dubna) a na 2. Grand Prix v Casablance (22. května).
Závodní kariéra Svou kariéru začal v závodech v "domovské" Africe. Netrvalo dlouho a byl uváděn jako jeden z nejúspěšnějších kontinentálních – jak se říkalo Evropanům – jezdců na regionální závodní scéně v severní Africe (Alžír, Maroko, Libye, Tunis). Lehoux začal závodit s Bugatti Brescia 1500 v roce 1922. V Maroku v roce 1924 ve věku 35 let vyhrál svůj první závod na Bugatti Type 30, Grand Prix Maroka na původním okruhu Anfa v Casablance.
V roce 1925 se zúčastnil pouze dvou závodů. Na Grand Prix Provance (1500cc) s Bugatti Type 22 nedojel a na Grand Prix v San Sebastianu sice dojel, ale nebyl na novém Bugatti Type 35A klasifikován pro malou ujetou vzdálenost. O rok později (1926) v Provance na stejném Bugatti sice vyhrál kvalifikaci, ale v závodě opět nebyl klasifikován pro malou ujetou vzdálenost. Umístil se až v roce 1927 na 9. místě při Grand Prix de Provance na okruhu Circuit de Miramas u Marseille. Startoval i na francouzském závodě Coupe Florio a s Bugatti obsadil 4. místo v kategorii do 2 l. V 12hodinovém závodě na okruhu Lasarte ve Španělsku vyhrál 27. června společně s Rostem kategorii sportovních vozů 1,5-2,0 l, když na voze Georges Irat Type 4A 11 HP ujeli 1204,1 km v průměrné rychlosti 100,3 km/h. náhled|Marcel Lehoux a Maurice Rost (vůz Georges Irat Type 4A/3, 11 HP) na Grand Prix de Guipuzcoa (12hodinový závod) na okruhu Lasarte ve Španělsku (1927) Rok 1928 zahájil 15. dubna na Grand Prix Maroka, kde svedl velký souboj s pozdějším vítězem E. Meyerem. Závod se nejel na okruhu, ale na soutěžní trati dlouhé 709,7 km. Lehoux 60 km před cílem byl nucen pro poruchu vozu vzdát. Vyhrál však 6. května 1928 Grand Prix Alžírska a 3. června 1928 Grand Prix Tunisu (okruh Bardo), obě na novém, závodním Bugatti Type 35C (kompresorem Roots přeplňovaný typ 35C o zdvihovém objemu 1991 cm³ disponoval výkonem 125 k). V obou závodech zajel i nejrychlejší kola. V Alžíru 116,8 km/h a v Tunisu 124,5 km/h. Ve Španělsku na Velké ceně San Sebastianu, která se jela na okruhu Circuito de Lasarte 25. července, obsadil 3. místo za Louisem Chironem a Robertem Benoistem (všichni na Bugatti T35C).
Sezónu v roce 1929 zahájil 7. dubna na Velké ceně Alžírska (okruh Staouéli Circuit). S Bugatti T35C po startu ve 14:00 Lehoux vyrazil jako vichřice a jeho protivníci ho následovali. Po více než třech hodinách závod skončil pro Lehouxe vítězně, o 25 minut před Cloîtrem, Jacquinem a Desvauxem. Marcel Lehoux zajel v 10. kole nejrychlejší kolo závodu za 3:30,0 min (123,4 km/h) a závod na 50 kol (360 km) ukončil v průměrné rychlosti 118,04 km/h. Na Grand Prix Monaka (o týden později) nedojel pro poruchu vozu hned v úvodu závodu. Na Velké ceně Marny (Reims-Gueux, 7. července) dojel po 400 km dlouhém závodě za Philippem Etancelinem a Juanem Zanellim na 3. místě. V San Sebastiánu (Circuito de Lasarte, 25. července) dojel opět na 3. místě za vítězným Chironem, ale to už startoval na novém Bugatti T35B (kompresorem Roots přeplňovaný typ 35B o zdvihovém objemu 2262 cm³ disponoval výkonem 140 k). V Grand Prix du Comminges (Saint-Gaudens, 18. srpna) na Bugatti 35C nedojel, ale zaznamenal alespoň nejrychlejší kolo závodu průměrnou rychlostí 141,02 km/h. Sezónu ukončil 17. listopadu slušným 2. místem na okruhu Bardo při Grand Prix Tunisu. Závod vyhrál o 22 vteřin Gastone Brilli Peri na Alfa Romeo P2. Lehoux zaznamenal i vítězství v 17 km dlouhém závodu do vrchu Peyresourde u Saint Gaudens, to bylo 16. srpna a Lehoux mimo kategorie závodních vozů do 3,0 l zvítězil i v absolutním pořadí závodu. Dosáhl nejlepšího času dne a překonal traťový rekord, který doposud držel Chiron. náhled|Marcel Lehoux na Bugatti T35C v 8hodinovém závodu sportovních vozů na okruhu Staoueli v Maroku 1930 V roce 1930 se Marcel Lehoux zúčastnil 13 závodech typu Grand Prix. Velká cena Maroka se 21. dubna opět jela jako soutěž o délce závodu 709,5 km ve formě handicapu. Podle tohoto hodnocení zvítězil Charlech Bénitah na Amilcaru 1,1 l průměrnou rychlostí 111,7 km/h, ale druhý v handicapovém pořadí Lehoux na Bugatti T35C překonal traťový rekord průměrnou rychlostí 149,1 km/h. Ve Velké ceně Alžíru 11. května obsadil s Bugatti T35B opět 2. místo za Etancelinem. O týden později zvítězil ve Velké ceně Bugatti, která se toho roku jela v Alžíru na okruhu Staouéli na 302,4 km. Závod vyhrazený pouze vozům Bugatti ovládl Lehoux v čase 2:25:06 h a v průměrné rychlosti 124,5 km/h. V Alžíru vyhrál i 8h závod sportovních vozů. Ale ve většině dalších závodů se mu nedařilo a v osmi z nich nedojel do cíle. Pouze v 6. Grand Prix de la Marne na okruhu Reims-Gueux (29. června, Velká cena Remeše) obsadil na Bugatti T35B 2. místo za René Dreyfusem a 20. července zvítězil 2. Grand Prix de Dieppe zvítězil. Lehoux po výborném startu ovládl závod, když ve třech kolech za sebou zajel nejrychlejší kola: 4:02 min (119,9 km/h) v 5. kole, 4:01 min (120,3 km/h) v 6. kole a 3:59 min (121,4 km/h) v 7. kole. Daleko za ním se o druhé místo sváděl tvrdý boj mezi du Pougetem, Fournym, Dreyfusem, "Sabipou" a Etancelinem. Lehoux dále zlepšil své časy na kolo, když zajel kolo 3:57 min (122,4 km/h) a následně za 3:55 min (123,5 km/h). Ve finále čas v posledním 36. kole snížil na 3:50,6 min, tj. na 125,8 km/h. Zvítězil o 2,5 minuty před Maxem Fournym na Bugatti T35C. V závodech do vrchu vyhrál 25. května závod Constantine Climb (Alžír) a 27. července v Le Havre, 13. srpna Col de Peyressourde (Luchon).
V roce 1931 se poprvé uskutečnilo Mistrovství Evropy jezdců Grand Prix, které uspořádala asociace AIACR (nyní FIA). Do tohoto mistrovství se započítávaly 3 Grand Prix. V závodech mistrovství Evropy (Itálie, Francie a Belgie) vzhledem k délce závodu startovali vždy s jedním vozem 2 jezdci, proto se spojil s Etancelinem. Dva závody však nedokončili a v Belgii nestartovali, ale podle ujeté vzdálenosti byli Lehoux/Étancelin klasifikováni na 24. místě. Celkem v tomto roce absolvoval 14 Velkých cen. Na 7. Grand Prix de la Marne (okruh Reims-Gueux) 7. července 1931 vylepšil své loňské druhé místo a na Bugatti T51 zvítězil před Dreyfusem a Czaykowskim. Ještě předtím, o měsíc dříve, zvítězil i na I. Grand Prix Ženevy. Na podium se ještě dostal na II. Circuit du Dauphiné u Grenoblu (2. místo, Bugatti T51) a pak vždy 3. místy, v GP Tunisu (Bugatti T35B), GP du Comminges a GP de La Baule (obě na Bugatti T51). Ještě na GP Monzy dojel na slušném 6. místě. V ostatních 7 Velkých cenách, vč. 2. Masarykova okruhu, nedojel do cíle. Přitom v Brně jezdil až do 6. kola (ze 17) na 2. místě za Chironem, ale potom nezvládl průjezd zatáčkou, kontaktoval chodník a zadní disk kola se mu rozlomil na kusy. U krajnice nasadil rezervní kolo, ale ztratil 19 minut a propadl se na 6. místo. Lehoux již 8. kolo nedokončil. Zajímavé pořadí (avšak zcela odlišné od výsledků ME) nejlepších 10 závodníků za rok 1931, kde Lehoux "obsadil" lichotivé 7. místo, sestavil renomovaný pařížský deník L'Auto takto: 1. Malcolm Campbell (Anglie), 2. Varzi (Itálie), 3. Chiron (Francie), 4. Campari (Itálie), 5. Wimille (Francie), 6. Nuvolari (Itálie), 7. Lehoux (Francie), 8. Fagioli (Itálie), 9. Étancelin (Francie), 10. Minoia (Itálie). náhled|Start Grand Prix Tunisu. Marcel Lehoux na Bugatti Type 54 uprostřed 1. řady se st. č. 4 (1932) O rok později (1932) se zúčastnil 14 Velkých cen, včetně 3 závodů mistrovství Evropy. Vyhrál 22. května na novém voze Bugatti T54 Velkou cenu Casablancy (Grand Prix Maroka), 3× dojel na 2. místě (Tunis, Lorraine/Lotrinsko a Comminges) a na IV. Grand Prix Monaka dojel jako 6, přestože v průběhu závodu opravoval přívod oleje. V ostatních 9 Velkých cenách, vč. 3. Masarykova okruhu, nedojel do cíle. Před Masarykovým okruhem se v Brně přezdívaný jako Lehoušek projel po trati v soukromém cestovním Wikovu 35, a když poznal stoupavost tohoto vozu, když viděl, jak normální Wikov akceleruje, nechtěl věřit, že je to jen čtyřválec o obsahu 1,73 litru. Vyjádřil se pochvalně: "C'est merveilleux, c'est vraiment merveilleux" (Je to úžasné, je to opravdu úžasné). V Mistrovství Evropy za rok 1932 (GP Itálie, Francie a Německa), přestože ani v jednom závodě nedojel, ale podle ujeté vzdálenosti obsadil v celkovém pořadí dělené 7. místo (společně s Giuseppem Camparim). To byl jeho nejlepší výsledek v evropském šampionátu. náhled|Marcel Lehoux, Masarykův okruh (1932) V roce 1933, kdy končil jako soukromý jezdec na vozech Bugatti, byl pro něj z této éry (1922–1933) na počet vítězství v závodech nejúspěšnější. Vyhrál totiž další 3 Velké ceny (Pau, Dieppe a Monza), na 2. místě dojel v GP de La Baule, 3. v GP Piccardie, v GP de Penya Rhin (Montjuïc) a v GP Španělska (Lasarte u San Sebastianu). Dobrá umístění ještě zaznamenal v GP Belgie (4.), v GP Nice (5.), GP Itálie (4.) a GP Marseille (6.). Sezonu zahájil na Velké ceně Pau 19. února za velmi nepříznivých podmínek, kdy na začátku závodu padal těžký, mokrý sníh. Jeho "svěřenec" Guy Moll startující z vylosované pole position vedl závod až do 32. kola, kdy byl předstižen Lehouxem, který se ujal vedení a vítězně dokončil závod. V 25. kole přestalo sněžit. Krátce po 30. kole z 80 plánovaných předjel Lehoux Czaykowského a na okamžik byli "Alžířané" v závodě ve vedení, Moll před Lehouxem. Ihned poté v 32. kole však Moll zastavil v boxech a propadl se dozadu na třetí pozici. V děsivých podmínkách trvalo Mollovi dlouho, než si našel cestu kolem Czaykovského a předjel ho. Po 80. kolech zvítězil Lehoux o minutu před Mollem. Ve Velké ceně Piccardie (21. května) obsadil 3. místo za dvěma vozy Alfa Romeo Tipo B/P3 (Étancelin, Sommer). Tento závod byl poznamenám tragickými nehodami Louise Trintignanta a Guye Bouriata. V tříhodinové Velké ceně Dieppe automobilů (16. července) Lehouxovo soukromé Bugatti porazilo tovární tým (Dreyfus, Grover-Williams), od startu z 1. řady si Lehoux držel celkové vedení, lehce kontroloval pole a nedával soupeřům žádnou možnost k předjetí. Marcel Lehoux zvítězil v průměrné rychlosti 129,2 km/h a zajel i nejrychlejší kolo závodu za 3:42,0 min, tj. 130,5 km/h.