Charlotte Moore Sitterly (rodným jménem Charlotte Emma Moore Sitterly, 24. září 1898 Ercildoun, v Pensylvánii – 3. března 1990 Washington, D.C.) byla americká astronomka. Je známá svými spektroskopickými studiemi Slunce a chemických prvků. Její rozsáhlé multipletové tabulky dat jsou známé svou spolehlivostí a stále se používají. Během své kariéry napsala nebo byla spoluautorkou více než 100 článků nebo publikací.
V roce 1949 se stala první ženou, která byla zvolena členkou Královské astronomické společnosti Velké Británie na počest její práce na multipletových tabulkách a identifikaci slunečních skvrn.
V roce 1988 jí byla vyjádřena pocta v pamětním vydání časopisu Journal of the Optical Society of America. Byl po ní pojmenován Asteroid 2110 Moore-Sitterly.
Vzdělání náhled|194x194pixelů|Budova patřící náboženskému hnutí kvakerů - Fallowfield Friends Meeting v Ercildoun Charlotte Moore se narodila Georgi a Elizabeth Mooreovým v Ercildounu v Pensylvánii, malé vesnici poblíž Coatesville. Její otec byl školním inspektorem v okrese Chester a její matka byla učitelka. Oba rodiče byli kvakeři a i ona byla celoživotní členkou Fallowfield Friends Meeting.
Navštěvovala soukromou vysokou školu svobodných umění Swarthmore College v Pensylvánii. Účastnila se mnoha mimoškolních aktivit, jako je lední hokej, studentská samospráva, sbor a doučování. Aby mohla zaplatit školné, pracovala jako suplující učitelka a usilovala o studium na vysoké škole. Učitelství se ale v budoucnu věnovat nechtěla, přestože to v té době byla jedna z mála možností vyššího vzdělání pro ženy.
V roce 1920 Charlotte Moore absolvovala Swarthmore College s bakalářským titulem z matematiky a pokračovala na Princetonské univerzitě.
Kariéra náhled|193x193pixelů|Slunce vysílá záření, jehož spektrum lze rozdělit na: ultrafialové (vlnová délka pod 380 nm), viditelné (vlnová délka 380 až 780 nm) tvoří asi 45 % dopadajícího záření, infračervené (vlnová délka přes 780 nm) V roce 1920 na doporučení svého profesora matematiky získala Charlotte Moore práci na observatoři Princetonské univerzity, kde pracovala pro astronoma a profesora Henryho Norrise Russella jako lidský počítač. Prováděla výpočty potřebné k použití fotografických desek k určení polohy Měsíce. Postupem času se rozvíjel její zájem o astrofyziku a začala s Russellem provádět výzkum dvojhvězd a hvězdných hmotností. Snažili se klasifikovat 2500 hvězd na základě jejich spektra (elektromagnetického záření rozdělené podle vlnové délky a odpovídající frekvence). Během pěti let spolupráce napsali na toto téma několik publikací.
Po pěti letech na Princetonské univerzitě si Charlotte Moore vzala zdravotní dovolenou. Jedním z důvodů mohlo být i odmítnutí udělení doktorátu od profesora Russella. V té době to nebyl výjimečný postup, protože až do roku 1961 nebyly ženy v žádném z princetonských postgraduálních programů. Charlotte Moore o tom řekla: Byla jsem zvyklá na předsudky vůči ženám, protože Princeton byl baštou mužů a žena tam opravdu nemohla držet krok. náhled|193x193pixelů|Příklady spekter: a) spojité spektrum b) čárové (emisní) spektrum c) pásové spektrum d) absorpční čárové spektrum Po roce 1925 se Charlotte Moore přestěhovala na observatoř Mount Wilson v Kalifornii, kde dál pokračovala ve spolupráci s Russellem a tamními výzkumnými skupinami. Během svého pobytu na Mount Wilson intenzivně pracovala na sluneční spektroskopii, analyzovala spektrální čáry Slunce, spektra slunečních skvrn a identifikovala chemické prvky na Slunci. Odvodila například teplotu slunečních skvrn na asi 4 700 kelvinů. náhled|195x195pixelů|Spektrum technecia, 400 - 700 nm Její snímky z observatoře Mount Wilson pomohly definovat novou mezinárodní Angstromovu tabulku vlnových délek ve slunečním spektru, kterou vytvořil již v roce 1868 švédský fyzik Anders Jonas Ångström. Tato tabulka je používána v astronomické spektroskopii, atomové spektroskopii a v dalších vědách, které se zabývají strukturami v atomárním měřítku.
V roce 1931 získala Charlotte Moore titul Ph.D. v astronomii na Kalifornské univerzitě v Berkeley, která měla volnější pravidla pro ženy než Princetonská univerzita. Během práce na svém doktorátu pokračovala ve výzkumu spektroskopie a shromažďovala a analyzovala data o spektrech chemických prvků a molekul, která jsou pro ně unikátní a mohou sloužit k jejich identifikaci. Po získání titulu Ph.D. se vrátila na Princetonskou univerzitu, aby pokračovala ve spolupráci s Russellem jako výzkumná asistentka. Jedním z jejích nejvýznamnějších příspěvků fyzice byla identifikace technecia ve slunečním světle (první příklad přirozeně existujícího technecia).
V roce 1945 nastoupila do tehdejšího Národního úřadu pro standardy (National Bureau of Standards, NBS). Zde vytvořila tabulky atomových spekter a energetických hladin, které zůstaly po desetiletí základními konstantami ve spektroskopii. Zde také začala zkoumat infračervené sluneční spektrální čáry a úrovně atomové energie. Na začátku roku 1946 rozšířila svou práci na ultrafialové spektrální čáry díky práci Richarda Touseyho a měřením provedeným na raketách V-2. Předtím se její studie omezovaly na teleskopická pozorování částečně blokovaná zemskou atmosférou. V roce 1950 vydala publikaci Ultraviolet Multiplet Table o výsledcích své několikaleté spolupráci s Richardem Touseyem.
V roce 1968 ve svých 70 let odešla ze své pozice v Národním úřadu pro standardy. Pokračovala ale ve výzkumu v Naval Research Laboratory až do své smrti na srdeční selhání ve věku 91 let.
Osobní život náhled|212x212pixelů|Charlotte Moore na konci kariery náhled|380x380pixelů|Astronomické sympozium v Utrechtu 1963 – Jan Hendrik Oort, Donald Menzel, Charlotte Moore Sitterly, Marcel Minnaert, Albrecht Unsöld
Charlotte Moore se během práce na Princetonské univerzitě seznámila s fyzikem Bancroftem W. Sitterlym, za kterého se provdala v roce 1937 ve svých 39 letech. Své dívčí jméno si ponechala pro svoji vědeckou karieru a vydávání článků, protože v té době již byla známou vědkyní.
Ráda cestovala a věřila, že cestování je jedním z nejdůležitějších aspektů života vědců, protože podporuje spolupráci mezi nimi. Ráda také zahradničila a se svým manželem se věnovala hudbě až do jeho smrti v roce 1977.
Ocenění Ceny Cena Annie Jump Cannonové za astronomii (1937) Fellow of the Optical Society (1959) – členka první třídy OSA Fellows, jedna z pouhých pěti žen ve 115. ročníku. Spolková cena pro ženy (1961) Cena Williama F. Meggerse od Optické společnosti (1972) Medaile Catheriny Bruceové (1990)
Funkce
Viceprezidentka Americké astronomické společnosti Viceprezidentka Americké asociace pro pokrok ve vědě Předsedkyně Komise pro základní spektroskopických dat v Mezinárodní astronomické unii V roce 1958 byla pozvána na desáté valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie do Společné komise pro spektroskopii v Moskvě. V roce 1963 se zúčastnila Astronomického sympozia v nizozemském Utrechtu
Publikace A Multiplet Table of Astrophysical Interest, 1933 The Solar Spectrum (with Harold D. Babcock), 1947 The Masses of the Stars (with Henry Norris Russell), 1940 Ultraviolet Multiplet Table, 1950 Atomic Energy Levels as Derived from the Analyses of Optical Spectra, 1958
Odkazy
Reference
Související články Slunce Sluneční soustava Elektromagnetické spektrum Spektrální čáry
Externí odkazy
Kategorie:Americké astronomky Kategorie:Fyzičky Kategorie:Američtí fyzici Kategorie:Ženy Kategorie:Narození v roce 1898 Kategorie:Úmrtí v roce 1990