Ježíšův život je popsán především ve čtyřech kanonických evangeliích, která zahrnují jeho rodokmen a narození, veřejné působení, umučení, proroctví, vzkříšení a nanebevstoupení. Další části Nového zákona – například Pavlovy listy, které byly pravděpodobně napsány v rozmezí 20 až 30 let a které obsahují odkazy na klíčové epizody Ježíšova života, jako je Poslední večeře, a Skutky apoštolů – , které obsahují více odkazů na epizodu nanebevstoupení než kanonická evangelia – také vykládají Ježíšův život. Kromě těchto biblických textů existují i mimobiblické texty, které podle křesťanů odkazují na některé události z Ježíšova života, například Josefus o Ježíšovi a Tacitus o Kristu.
V evangeliích začíná Ježišovo působení jeho křtem Janem Křtitelem. Ježíš přišel k řece Jordánu, kde ho pokřtil Jan Křtitel, a poté se čtyřicet dní a nocí postil v Judské poušti. Do tohoto raného období patří také první Ježíšův zázrak na svatbě v Káně.
Hlavními místy Ježíšova působení byly Galilea a Judsko, přičemž některé aktivity se odehrávaly i v blízkých oblastech, jako je Perea a Samařsko. Ježíšovy aktivity v Galileji zahrnují řadu zázraků a učení.
Genealogie a narození Hlavní články: Ježíšův rodokmen a Ježíšovo narození
Rodokmen a Ježíšovo narození jsou popsány ve dvou ze čtyř kanonických evangelií: v Matoušově a Lukášově evangeliu., Zatímco Lukáš sleduje rodokmen směrem nahoru k Adamovi a Bohu, Matouš jej sleduje směrem dolů k Ježíšovi. Obě evangelia uvádějí, že Ježíše nezplodil Josef, ale že byl zázračně počat v lůně Marie, Ježíšovy matky, z Ducha svatého. Obě zprávy sledují Josefa až ke králi Davidovi a odtud k Abrahamovi. Tyto seznamy jsou mezi Abrahamem a Davidem totožné (až na jednu výjimku), ale mezi Davidem a Josefem se téměř zcela liší. Matouš uvádí jako Josefova otce Jákoba a Lukáš říká, že Josef byl synem Heliho. Pokusy o vysvětlení rozdílů mezi rodokmeny mají různou povahu.Cox (2007), s. 285–286. Velká část moderního bádání je interpretuje jako literární invence.
Lukášovo a Matoušovo vyprávění o Ježíšově narození mají několik společných bodů: podle obou se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku panenské matce. V Lukášově vyprávění cestují Josef a Marie ze svého domova v Nazaretu kvůli sčítání lidu do Betléma, kde se Ježíš narodí a je uložen do jeslí. Andělé ho prohlašují za spasitele pro všechny lidi a pastýři se mu přicházejí poklonit; rodina se pak vrací do Nazareta. V Matoušově evangeliu jdou Mudrci za hvězdou do Betléma, kde rodina žije, aby přinesli dary Ježíšovi, narozenému jako židovský král. Král Herodes zmasakruje v Betlémě všechny chlapce mladší dvou let, aby Ježíše zabil, ale Ježíšova rodina uteče do Egypta a později se usadí v Nazaretě. V průběhu staletí se bibličtí badatelé pokoušeli tyto rozpory sladit, zatímco moderní věda je většinou považuje za legendy. Obecně považují otázku historicity za druhotnou, vzhledem k tomu, že evangelia byla psána především jako teologické dokumenty, nikoli jako chronologické časové záznamy.
Působení Hlavní článek: Ježíšovo působení Viz též: Ježíšova chronologie
Pět hlavních milníků v novozákonním vyprávění o Ježíšově životě je křest, proměnění, ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.
V evangeliích začíná Ježíšovo působení jeho křtem Janem Křtitelem, když je mu asi třicet let. Ježíš poté začíná kázat v Galileji a shromažďuje učedníky. Po Ježíšově prohlášení za Krista se tři z učedníků stávají svědky jeho proměnění. Po smrti Jana Křtitele a proměnění se Ježíš vydává na svou poslední cestu do Jeruzaléma, protože tam předpověděl svou smrt. Ježíš vjíždí triumfálním vjezdem do Jeruzaléma, kde se stupňují třenice s farizeji a jeden z jeho učedníků souhlasí, že ho za třicet stříbrných zradí.
V evangeliích začíná Ježíšovo působení jeho křtem v římské Judeji a Zajordánsku u řeky Jordán a končí v Jeruzalémě po poslední večeři s učedníky. Lukášovo evangelium – uvádí, že Ježíšovi bylo na začátku jeho působení „asi 30 let“. V Ježíšově chronologii se začátek jeho působení obvykle odhaduje na 27–29 let a konec na 30–36 let.
Ježíšovo rané galilejské působení začíná, když se po svém křtu vrací z Judské pouště zpět do Galileje. V tomto raném období káže po Galileji a získává své první učedníky, kteří začínají putovat s ním a nakonec tvoří jádro prvotní církve, neboť se předpokládá, že apoštolové se rozptýlili z Jeruzaléma, aby založili apoštolské stolce. Hlavní galilejské působení, které začíná v osmém kapitole Matoušova evangelia – , zahrnuje vyvolení dvanácti apoštolů a zahrnuje většinu Ježíšova působení v Galileji. Závěrečné galilejské působení začíná po smrti Jana Křtitele, když se Ježíš připravuje na cestu do Jeruzaléma.
V pozdějším judském působení se Ježíš vydává na svou poslední cestu do Jeruzaléma přes Judsko. Když Ježíš putuje směrem k Jeruzalému, v pozdějším pereaském působení se asi ve třetině cesty od Galilejského jezera (ve skutečnosti sladkovodního jezera) podél řeky Jordán vrací do oblasti, kde byl pokřtěn. Poslední působení v Jeruzalémě se někdy nazývá pašijový týden a začíná Ježíšovým triumfálním vjezdem do Jeruzaléma. Evangelia poskytují o závěrečném působení více podrobností než o ostatních obdobích a poslednímu týdnu Ježíšova života v Jeruzalémě věnují asi třetinu svého textu. V evangelijních líčeních se ke konci posledního týdne v Jeruzalémě koná Ježíšova poslední večeře s učedníky a následující den je zrazen, zatčen a souzen. Soudní proces končí jeho ukřižováním a smrtí. Tři dny po svém pohřbu je vzkříšen a během 40 dnů se zjevuje svým učedníkům a zástupu svých následovníků (celkem jich bylo asi 500). uvádí důkaz o vzkříšení, po němž Ježíš vystupuje na nebesa.
Místa působení Hlavní článek: Novozákonní místa spojená s Ježíšem
V novozákonních zprávách jsou hlavními místy Ježíšova působení Galilea a Judsko, přičemž aktivity se odehrávaly i v okolních oblastech, jako je Perea a Samařsko.
Evangelijní vyprávění o Ježíšově působení je tradičně rozděleno na části, které mají zeměpisný charakter.
Galilejské působení: Ježíšovo působení začíná, když se po svém křtu vrací do Galileje a káže v synagoze v Kafarnaum. První Ježíšovi učedníci se s ním setkávají u Galilejského jezera a jeho pozdější galilejské působení zahrnuje klíčové epizody, jako je Kázání na hoře (s blahoslavenstvími), které tvoří jádro jeho morálního učení. Ježíšovo působení v galilejské oblasti končí smrtí Jana Křtitele.
Cesta do Jeruzaléma: Po smrti Jana Křtitele se zhruba v polovině evangelií (přibližně v Matoušově 17. kapitole – a Markově 9. kapitole – ) odehrají dvě klíčové události, které změní povahu vyprávění a začnou postupně odhalovat jeho identitu učedníkům: Petr ho prohlásil za Krista a on se proměnil. Po těchto událostech se značná část evangelijních vyprávění zabývá Ježíšovou poslední cestou do Jeruzaléma přes Pereu a Judsko. Když Ježíš putuje do Jeruzaléma přes Pereu, vrací se do oblasti, kde byl pokřtěn.
Poslední týden v Jeruzalémě: Závěrečná část Ježíšova působení začíná – a jeho triumfálním vjezdem do Jeruzaléma po epizodě vzkříšení Lazara, která se odehrála v Betánii. Evangelia poskytují o závěrečné části více podrobností než o ostatních obdobích a poslednímu týdnu Ježíšova života v Jeruzalémě, který končí jeho ukřižováním, věnují asi třetinu svého textu. Novozákonní zprávy o Ježíšově zjevení při vzkříšení a jeho nanebevstoupení se rovněž odehrávají v Judsku.
Křest a pokušení Hlavní články: Ježíšův křest a Pokoušení Krista ďáblem
Ježíšův křest je začátkem jeho veřejného působení. Tato událost je zaznamenána v kanonických evangeliích podle Matouše, Marka a Lukáše. V Janově evangeliu – o této epizodě svědčí spíše než přímé vyprávění Jan Křtitel.
V Novém zákoně Jan Křtitel hlásal „křest vodou“, nikoliv odpuštění, ale pokání nebo lítost na odpuštění hříchů – , a prohlásil se za předchůdce toho, kdo bude křtít „Duchem svatým a ohněm“ – . Tím připravoval cestu pro Ježíše. Ježíš přišel k řece Jordánu, kde ho Jan pokřtil.; ; ; Scéna křtu zahrnuje otevřená nebesa, snášení Ducha svatého jako holubice a hlas z nebe, který říká: „Toto je můj milovaný Syn, v němž jsem našel zalíbení.“; ;
Většina moderních badatelů považuje skutečnost, že Ježíš byl pokřtěn Janem, za historickou událost, které lze přisoudit vysokou míru jistoty. James Dunn uvádí, že historičnost Ježíšova křtu a ukřižování „vzbuzuje téměř všeobecný souhlas“. Společně s Ježíšovým ukřižováním ji většina badatelů považuje za jednu ze dvou historicky jistých skutečností o Ježíši a často ji používá jako výchozí body pro studium historického Ježíše.
Ježíšovo pokušení je podrobně popsáno v Matoušově, Markově, a Lukášově evangeliu. V těchto vyprávěních se Ježíš po křtu postil čtyřicet dní a nocí v Judské poušti. Během této doby se Ježíšovi zjevil satan a pokoušel ho. Když Ježíš každé pokušení odmítl, satan odešel a přišli andělé a přinesli Ježíšovi pokrm.
Povolání učedníků a raná služba Viz též: Povolání učedníků
Povolání prvních učedníků je klíčovou epizodou v evangeliích, která zahajuje Ježíšovo aktivní působení a vytváří základ pro skupinu lidí, kteří ho následují a později tvoří prvotní církev. Odehrává se v Matoušovi – , Markovi – a Lukášovi – u Galilejského jezera. podává zprávu o prvním setkání se dvěma učedníky o něco dříve v přítomnosti Jana Křtitele. Zejména v Markově evangeliu jsou začátek Ježíšova působení a povolání prvních učedníků neoddělitelné.
V Lukášově evangeliu – je tato událost součástí prvního zázračného rybolovu a vede k tomu, že Petr a Jakub a Jan, synové Zebedeovi, se k Ježíšovi připojují jako povolaní učedníci. Shromáždění učedníků v navazuje na mnoho podob učednictví, které pokračují v Novém zákoně, kdy se ti, kdo přijali svědectví někoho jiného, sami stávají svědky Ježíše. Ondřej následuje Ježíše díky svědectví Jana Křtitele, Filip přivádí Natanaela a toto schéma pokračuje i v , kde Samaritánka u studny svědčí lidem z města o Ježíši.
Do tohoto raného období patří také první Ježíšův zázrak na svatbě v Káně Galilejské v Janově evangeliu, kde jsou Ježíš a jeho učedníci pozváni na svatbu, a když dojde víno, Ježíš zázrakem promění vodu ve víno.
Působení a zázraky v Galileji Ježíšovo působení v Galileji zahrnuje řadu zázraků a učení. Na počátku tohoto období jsou Služebník setníkův – a Utišení bouře – , obě se zabývají tématem víry, která přemáhá strach. V tomto období Ježíš také shromažďuje učedníky, např. povolává Matouše. Vyvolení dvanácti apoštolů se týká prvního výběru dvanácti apoštolů z řad Ježíšových učedníků.
V Misijní řeči Ježíš nařizuje dvanácti apoštolům, kteří jsou jmenováni v Matoušově evangeliu – , aby s sebou nenosili žádné věci, až budou putovat od města k městu a kázat. Samostatně se v Lukášově evangeliu – vypráví o sedmdesáti učednících, v němž Ježíš jmenuje větší počet učedníků a posílá je po dvojicích s misijním pověřením, aby šli do vesnic, než tam přijde Ježíš.
Poté, co se Ježíš dozví o smrti Jana Křtitele, odjíždí na lodi do ústraní na osamělé místo poblíž Betsaidy, kde oslovuje zástupy, které za ním přišly pěšky z měst, a všechny nasytí „pěti chleby a dvěma rybami“, které mu dodal jeden chlapec. Následně evangelia v Matoušovi – , Markovi – a Janovi – představují epizodu Chůze po vodě jako důležitý krok v rozvíjení vztahu mezi Ježíšem a jeho učedníky v této fázi jeho působení. Epizoda zdůrazňuje důležitost víry tím, že Petr se při pokusu o chůzi po vodě začal topit, když ztratil víru a dostal strach, a na konci epizody učedníci posilují svou víru v Ježíše a v říkají: „Vpravdě jsi Syn Boží“.
Mezi hlavní poučení tohoto období patří řeč o poskvrnění v Matoušově evangeliu – a v Markově evangeliu – , kde Ježíš v odpovědi na stížnost farizeů říká: „Ne co vchází do úst, znesvěcuje člověka, ale co z úst vychází, to člověka znesvěcuje.“