Antoine Joseph Paul Alexis (16. června 1847 Aix-en-Provence – 28. července 1901 Levallois-Perret) byl francouzský romanopisec, dramatik a novinář.

Životopis Paul Alexis se narodil v rodině Jeana Alexise (1815–1890) a Amelie roz. Leydet (1824–1891). Měl sestru Jeanne Desbief (1867–1945).

Navštěvoval Collège Bourbon, kde se poprvé dozvěděl o Émile Zolovi, který byl také absolventem této školy. Na pokyn rodičů studoval práva na univerzitě v Aix-en-Provence, ale toužil po životě spisovatele. Z Aix-en-Provence nakonec odešel v roce 1869 do Paříže, kde se seznámil se Zolou a jeho rodinou. Přispíval články do řady novin, včetně L'Avenir national, La Cloche, Le Corsaire, Le Cri du peuple (pod pseudonymem Trublot), Gil Blas, Le Journal, La Réforme, Le Recueil a Le Voltaire. Napsal romány v naturalistickém stylu a také několik her, z nichž některé byly napsány ve spolupráci s Oscarem Méténierem.

V roce 1875 byl krátce uvězněn kvůli podezření, že je komunard, a hrozilo mu doživotí, ale Zolovi se podařilo využít svého vlivu a dosáhnout jeho propuštění.

Spolu s J.-K. Huysmansem, Henri Céardem, Guy de Maupassantem, Léonem Henniquem a Emile Zolou, tvořil součást skupiny des Méda, která byla zodpovědná za vydání Les Soirées de Médan v roce 1880, sbírky šesti příběhů pojednávajících o prusko-francouzské válce. Alexisovým přínosem byl příběh Après la bataille („Po bitvě“). Guy de Maupassant mu r. 1882 věnoval povídku Un Norman.

Alexis byl velkým obdivovatelem Gustave Flauberta, přítelem Auguste Renoira a dalších malířů. Henri Céard mu říkal „Zolův stín“. Cézanne namaloval jejich portrét s názvem Paul Alexis čte Zolovi. Alexis navštěvoval Café Guerbois, Café des Artistes se Sisleym, Seuratem, Pissarrem, Lautrecem, literární kroužek hraběnky z Noailles s Durantym a André Antoina v Théâtre Libre.

Oženil se s Marií-Louise Virginie Monnier (1865–1900) z Normandie v roce 1883. Poté, co jeho žena zemřela na tyfus v roce 1900, propadl alkoholu, oslepl kvůli těžké cukrovce, a nakonec podlehl aneuryzmatu v Levallois-Perret. Jeho hrobka je v Triel-sur-Seine, kde vlastnil venkovský dům. Zůstaly po něm dvě dcery, Paula (1886–1950) a Martha (1892–1981). náhled|265x265pixelů|Paul Alexis čte Émile Zolovi (Paul Cézann 1869/1870)

Dílo

Romány a povídky Après la bataille (as part of Les Soirées de Médan), 1880 La Fin de Lucie Pellegrin. L'Infortune de M. Fraque. Les Femmes du père Lefèvre. Journal de M. Mure, éditions Gervais Charpentier, Paris, 1880 Le Collage, éditions Henry Kistemaeckers, Bruxelles, 1883 Le Besoin d'aimer, éditions Charpentier, Paris, 1885 Trente romans. Le Cœur. La Chair. L'Esprit, éditions Charpentier, Paris, 1885 Un amour platonique, édition Librairie des publications, Paris, 1886 L'Éducation amoureuse, éditions Charpentier, Paris, 1890 Madame Meuriot, mœurs parisiennes, éditions Charpentier, Paris, 1890 La Comtesse. Treize symboles. Quelques originaux, 1897 Vallobra, éditions Charpentier, Paris, 1901

Divadlo Celle qu'on n'épouse pas, comédie en 1 acte, en prose, Paris, Théâtre du Gymnase, 8 septembre 1879 La Fin de Lucie Pellegrin, pièce en un acte, Paris, Théâtre-Libre, 15 juin 1888 Les Frères Zemganno, pièce en 3 actes, en prose, d'après Edmond et Jules de Goncourt, avec Oscar Méténier, Paris, Théâtre-Libre, 25 février 1890 Monsieur Betsy, comédie en 4 actes, en prose, avec Oscar Méténier, Paris, Théâtre des Variétés, 3 mars 1890 Charles Demailly, pièce en 4 actes, en prose, d'après Edmond et Jules de Goncourt, avec Oscar Méténier, Paris, Théâtre du Gymnase, 19 décembre 1892 La Provinciale, pièce en trois actes, avec Giuseppe Giacosa, Paris, Théâtre du Vaudeville, 6 octobre 1893

Vzpomínky a korespondence Émile Zola: notes d'un ami (1882) B. H. Bakker, "Naturalisme pas mort": lettres inédites de Paul Alexis à Émile Zola, 1871–1900, University of Toronto Press, 1971

V češtině Konec Lucie Pellegrinové – úvod František Sekanina, přeložil Arnošt Procházka; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 85. Praha: J. R. Vilímek, 1915 Touha – Marcel Prévost; přeložil O. Levin. Zpovědník – Paul Alexis. Po tme – A. P. Čechov. Láska a přátelství – François de Nion. — Praha: I. L. Kober, 1917

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Notices dans des dictionnaires ou encyclopédies généralistes: Britannica [archive]

Kategorie:Francouzští novináři Kategorie:Francouzští spisovatelé 19. století Kategorie:Francouzští spisovatelé 20. století Kategorie:Francouzští básníci Kategorie:Francouzští dramatici Kategorie:Narození 16. června Kategorie:Narození v roce 1847 Kategorie:Úmrtí 28. července Kategorie:Úmrtí v roce 1901 Kategorie:Úmrtí v Levallois-Perret Kategorie:Muži