Ježíšovo působení

náhled|350px|Povolání apoštolů (1481), Domenico Ghirlandaio Ježíšovo působení v kanonických evangeliích začíná jeho křtem u řeky Jordán Janem Křtitelem a končí v Jeruzalémě v Judsku po poslední večeři s učedníky. Lukášovo evangelium – uvádí, že Ježíšovi bylo na začátku jeho působení „asi 30 let“. Chronologie Ježíšova působení obvykle stanovuje datum začátku jeho působení přibližně na 27–29 n. l. a konec v rozmezí 30–36 n. l.Eerdmansův biblický slovník uvádí, že Ježíš zahájil svou službu „cca 28 n. l.“ ve věku „cca 31 let“. In Chronos, Kairos, Christos: Paul L. Maier výslovně uvádí, že za datum návštěvy chrámu u Jana považuje „kolem roku 29 n. l.“, a to na základě různých faktorů, které shrnuje v chronologické tabulce. Maierova tabulka považuje rok 28 n. l. / n. l. zhruba za 32. rok Ježíšova narození a na jiném místě uvádí, že rok Ježíšova narození byl 5 př. n. l. Paul N. Anderson datuje událost v chrámu „kolem roku 26–27 n. l.“ Jerry Knoblet odhaduje toto datum na přibližně 27 n. l. Robert Fortna & Thatcher ve své knize odhadují toto datum na přibližně 28 n. l. / n. l. Köstenberger & Kellum (str. 140) uvádějí stejné tvrzení jako Maier, a sice že 32. narozeniny Ježíše byly kolem roku 28 n. l., kdy začalo jeho působení.

Ježíšovo rané galilejské působení začíná, když se po svém křtu vrací z pokušení v Judské poušti zpět do Galileje. V tomto raném období káže po Galileji a získává své první učedníky, kteří začínají putovat s ním a nakonec tvoří jádro prvotní církve, jak se předpokládá, apoštolové se rozptýlili z Jeruzaléma, aby založili apoštolské stolce. Hlavní galilejské působení, které začíná v 8. kapitole Matoušova evangelia – , zahrnuje pověření dvanácti apoštolů a pokrývá většinu Ježíšova působení v Galileji. Poslední galilejské působení začíná po stětí Jana Křtitele, když se Ježíš připravuje na cestu do Jeruzaléma.

V pozdější judejské činnosti se Ježíš vydává na svou poslední cestu do Jeruzaléma přes Judsko. Při cestě do Jeruzaléma se Ježíš v pozdějším pereaském působení, asi ve třetině cesty od Galilejského moře (ve skutečnosti sladkovodního jezera) podél řeky Jordán, vrací do oblasti, kde byl pokřtěn.

Závěrečné působení v Jeruzalémě se někdy nazývá pašijový týden a začíná Ježíšovým triumfálním vjezdem do Jeruzaléma. Evangelia poskytují o závěrečném působení více podrobností než o ostatních obdobích a poslednímu týdnu Ježíšova života v Jeruzalémě věnují asi třetinu svého textu.

Přehled náhled|upright=1.4|Judea, Galilea a sousední oblasti během Ježíšova působení|alt=Topographical map of Palestine in the First Century highlighting places mentioned in the canonical gospels.

Začátek Ježíšova působení se podle evangelií odehrává na venkově římské provincie Judeje, poblíž řeky Jordán.

Evangelia představují činnost Jana Křtitele jako předchůdce Ježíšova působení a Ježíšův křest jako začátek Ježíšovy činnosti, po kterém Ježíš putuje, káže a koná zázraky. Ježíšův křest je obecně považován za začátek a Poslední večeře s učedníky v Jeruzalémě za konec jeho působení. Někteří autoři však považují za součást Ježíšova působení i období mezi Zmrtvýchvstáním a Nanebevstoupením.

Lukáš – uvádí, že Ježíšovi bylo na začátku jeho služby „asi 30 let“. Existují různé přístupy k odhadu data začátku Ježíšova působení. Jeden přístup založený na kombinaci informací z Lukášova evangelia s historickými údaji o císaři Tiberiovi vede k datu kolem roku 28–29 n. l., zatímco druhý nezávislý přístup založený na výrocích v Janově evangeliu spolu s historickými informacemi z Flavia Iosepha o jeruzalémském chrámu dospívá k datu kolem roku 27–29 n. l.

V Novém zákoně je datum Poslední večeře velmi blízko před datem Ježíšova ukřižování (odtud její název). Odborné odhady data ukřižování se obecně pohybují v rozmezí let 30-36 n. l. (na str. 27 je tabulka s různými odbornými odhady)

Tři synoptická evangelia se zmiňují pouze o jedné pasše, konkrétně o pasše na konci Ježíšova působení, kdy je ukřižován (s výjimkou Lukášova evangelia, které vypráví o návštěvě Svaté rodiny na paschu, když je Ježíšovi dvanáct let). V Janově evangeliu jsou tři zmínky o velikonočních svátcích: ; a . V Janově evangeliu se o velikonočních svátcích píše v několika verších. Někteří tvrdí, že Janovo evangelium odkazuje pouze na dvoje skutečné velikonoce, jedny na začátku Ježíšova působení a druhé na konci jeho působení, a že třetí zmínka o velikonocích je pouze předpovědí druhých velikonoc v Janově evangeliu. Většina badatelů však uznává, že mezi verši 6,4 „velikonoce... se přiblížily“ a 12,1 „šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betánie...“ uplyne hodně času, zejména na začátku 7. kapitoly, která dokonce zahrnuje další svátek (Stánky/Přístřešky), a pak v opět uplyne další období a také svátek zasvěcení.

Tato třetí zmínka o velikonocích v Janově evangeliu je důvodem, proč mnozí předpokládají, že působení Ježíše trvalo přibližně tři roky. Učenci, kteří podporují tříleté působení, jako například Köstenberger, uvádějí, že Janovo evangelium jednoduše poskytuje podrobnější popis.

V době Ježíšova působení vládl v Galileji a Pereji tetrarcha Herodes Antipas, který tuto funkci získal po rozdělení území po smrti Heroda Velikého v roce 4 př. n. l.

Křest a rané působení náhled|upright=1.2|Část Madabské mapy znázorňující Bethabaru (Betánii v Zajordání) (Βέθαβαρά) a označující místo, kde Jan křtil Evangelia představují činnost Jana Křtitele jako předchůdce Ježíšova působení a Ježíšův křest jako počátek Ježíšovy činnosti.

V kázání ve Skutcích – , které pronesl v domě setníka Kornélia, apoštol Petr podává přehled Ježíšovy činnosti a zmiňuje se o tom, co se stalo „po celém Judsku, počínaje Galileou, po křtu, který hlásal Jan“, a že Ježíš, kterého „Bůh pomazal Duchem svatým a mocí“, šel „konat dobro“.

upřesňuje místo, kde Jan křtil, jako „Betánii za Jordánem“. Nejedná se o vesnici Betánie východně od Jeruzaléma, ale o město Betabara v Pereji. Perea je provincie východně od Jordánu, přes jižní část Samaří, a přestože Nový zákon Pereji jmenovitě nezmiňuje, na ni opět nepřímo odkazuje, když uvádí, že Jan křtil v Enonu u Salimu, „protože tam bylo mnoho vody“. Historik prvního století Flavius Iosephus ve svých Židovských starožitnostech (18 5.2) také píše, že Jan Křtitel byl uvězněn a poté zabit v Machaeru na hranicích Pereje.

a naznačují možné Ježíšovy aktivity poblíž řeky Jordán v době jeho křtu, stejně jako první setkání s učedníky Jana Křtitele v , kde „dva učedníci ho slyšeli mluvit a šli za Ježíšem“. Za předpokladu, že došlo ke dvěma událostem očisty chrámu, který se nacházel v Jeruzalémě, může být možným odkazem na ranou judskou činnost – .

Činnost v Galileji

Rané galilejské působení Rané galilejské působení začíná, když se podle Matouše Ježíš vrací z Judské pouště do Galileje poté, co odolal satanovu pokušení. V tomto raném období Ježíš káže po Galileji a v Matoušově evangeliu – se s ním setkávají jeho první učedníci, začínají s ním putovat a nakonec tvoří jádro prvotní církve.

Janovo evangelium obsahuje svatbu v Káni Galilejské jako první Ježíšův zázrak, který se odehrál v tomto raném období jeho působení, kdy se Ježíš vrátil do Galileje. Jako místo, kde se Kána Galilejská nacházela, bylo navrženo několik vesnic v Galileji (např. Kafr Kanna).

Ježíšův návrat do Galileje následuje po zatčení Jana Křtitele. Ježíšovo rané učení vyústilo v jeho odmítnutí v rodném městě, když v Lukášově evangeliu – Ježíš v synagóze říká: „Žádný prorok není vítán ve své vlasti“ a lidé ho odmítají.

V tomto raném období se Ježíšova pověst začíná šířit po celé Galileji. V a se Ježíš vydává do Kafarnaa, kde lidé „žasli nad jeho učením, neboť je učil jako ten, kdo má moc“, v epizodě vymítání (exorcismus) v synagoze v Kafarnaum, po níž následuje uzdravení matky Petrovy manželky.

Lukáš – obsahuje první epizodu se zázračným rybolovem, v níž Ježíš říká Petrovi: „Od této chvíle budeš lovit lidi“. Petr opouští svou síť a spolu s ním Jakub a Jan, synové Zebedeovi, následují Ježíše jako učedníci.

Do tohoto období spadá Kázání na hoře (Horské kázání), jedna z hlavních Ježíšových promluv v Matoušově evangeliu, a Kázání na planině v Lukášově evangeliu. Horské kázání, které zahrnuje , a kapitolu Matoušova evangelia, je první z pěti Matoušových promluv a je nejdelším Ježíšovým učením v Novém zákoně. Obsahuje mnoho Ježíšových mravoučných poučení a zahrnuje blahoslavenství a často pronášenou modlitbu Páně (Otčenáš).

Blahoslavenství jsou vyjádřena jako osm požehnání v Matoušově horském kázání a čtyři podobná požehnání se objevují v Lukášově kázání na planině, kde po nich následují čtyři běda, která jsou zrcadlovým odrazem požehnání. Blahoslavenství představují nejvyšší ideály Ježíšova učení o milosrdenství, spiritualitě a soucitu.

Hlavní galilejské působení

Hlavní galilejské působení, nazývané také velké galilejské působení, začíná po kázání na hoře v 8. kapitole Matoušova evangelia – a zahrnuje Ježíšovu činnost až do události stětí Jana Křtitele.

Na počátku tohoto období jsou Služebník setníkův – a Utišení bouře – , které se zabývají tématem víry a strachu. Když setník projevuje Ježíšovi víru a žádá o „uzdravení na dálku“, Ježíš ho chválí za jeho výjimečnou víru. Na druhou stranu, když jeho vlastní učedníci projevují strach z bouře na Galilejském jezeře, Ježíš je poučuje, aby měli větší víru, poté co přikáže bouři ustat.

V tomto období Ježíš teprve shromažďuje dvanáct apoštolů a v Matoušově evangeliu – se objevuje Matoušovo povolání. Konflikty a kritika mezi Ježíšem a farizeji pokračují, např. kritizují Ježíše, že se stýká s „celníky a hříšníky“, na což Ježíš reaguje: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky.“

Pověření dvanácti apoštolů vypráví o prvním výběru dvanácti apoštolů z řad Ježíšových učedníků. Ježíš odchází na horu, aby se modlil, a po noci strávené modlitbou k Bohu ráno svolává své učedníky a vybírá z nich dvanáct.

V Misijní řeči Ježíš nařizuje dvanácti apoštolům, kteří jsou jmenováni v Matoušově evangeliu – , aby s sebou nenosili žádné věci, až budou putovat od města k městu a kázat, zvlášť Lukáš – vypráví o sedmdesáti učednících, kde Ježíš jmenuje větší počet učedníků a posílá je po dvojicích s misijním pověřením, aby šli do vesnic před Ježíšovým příchodem tam.

V Matoušově evangeliu – přicházejí dva poslové od Jana Křtitele, aby se Ježíše zeptali, zda je očekávaným Mesiášem, nebo „máme čekat jiného?“ Ježíš odpovídá: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí.“ Poté Ježíš začíná mluvit k zástupům o Křtiteli.

Toto období je bohaté na podobenství a učení a zahrnuje parabolickou řeč, která poskytuje mnoho podobenství o nebeském království, počínaje Matoušem – . Patří k nim podobenství o rozsévači, pleveli, hořčičném semínku a kvasu, určená široké veřejnosti, a také o ukrytém pokladu, perle a vtažení do sítě.

Na konci svého velkého galilejského působení se Ježíš vrací do svého rodného města Nazaretu. Jeho moudrost je tam uznávána, zpochybňována a odmítána.

Závěrečné galilejské působení náhled|300px|Chození po vodě, Lorenzo Veneziano, 1370 Závěrečné galilejské působení začíná po smrti Jana Křtitele a zahrnuje epizody Nasycení 5000 lidí a Chození po vodě, obě v Matoušově evangeliu – . Poté, co se Ježíš dozví o Křtitelově smrti, odebere se na lodi do soukromí na osamělé místo poblíž Betsaidy, kde osloví zástupy, které za ním přišly pěšky z měst, a všechny nasytí „pěti chleby a dvěma rybami“, které mu přinesl jeden chlapec.

V návaznosti na to evangelia uvádějí epizodu chození po vodě v Matoušovi – , Markovi – a Janovi – jako důležitý krok v rozvíjení vztahu mezi Ježíšem a jeho učedníky v této fázi jeho působení. Epizoda zdůrazňuje důležitost víry tím, že Petr se při pokusu o chůzi po vodě začal topit, když ztratil víru a dostal strach. Na konci epizody učedníci posilují svou víru v Ježíše a v Matoušově evangeliu – říkají: „Jistě jsi Boží Syn“.