Helena Sparrow také Hélène Sparrow (5. června 1891, Bohuslaw – 13. listopadu 1970, Pietranera, Korsika) byla polsko–francouzská bakterioložka a mikrobioložka světová průkopnice v oblasti veřejného zdraví. Uznávaná je především za svou práci při potlačování epidemií břišního tyfu během první světové války a za účast na národních programech očkování v Polsku a Tunisku proti nemocem, jako je záškrt, spála, skvrnitý tyfus a cholera, a to až do šedesátých let 20. století.

Život Helena Sparrow se narodila v polské rodině v Bohuslavi v Kyjevské gubernii v carském Rusku (dnes město v Kyjevské oblasti na Ukrajině). Její matka byla Hanna, rozená Stefanski, a její otec Leopold byl soudce a potomek britského architekta Williama Sparrowa. Studovala medicínu v Kyjevě na Císařské univerzitě svatého Vladimíra (promovala v roce 1915).ANIGSTEIN, Ludwig, Helene Sparrow-Germa, M. D. (1891 – 1970) A Pioneer in World Health, „Polish Medical Science and History Bulletin”, 3, 14, s. 100–101. Magisterský titul získala na univerzitě v Poznani v roce 1923 a doktorát na Varšavské univerzitě v roce 1928.

V roce 1915 vstoupila do ruské armády jako lékařka, aby bojovala proti epidemiím na frontě. Tyfus si během první světové války vyžádal více obětí než zbraně. Po skončení války pracovala v univerzitní nemocnici v Tartu (Estonsko) pod vedením profesora Alexandra Byliny. Poté pracovala v Bakteriologickém ústavu v Kyjevě jako asistentka Włodzimierza Lindermana. V roce 1920 se přestěhovala do Varšavy a pracovala s Ludwikem Rajchmanem jako ředitelka Státního epidemiologického ústavu (od roku 1923 Státní hygienický ústav (Narodowy Instytut Zdrowia Publicznego – Państwowy Zakład Higieny)). V této instituci měla na starosti preventivní očkování a studium epidemiologických případů. V rámci jednoho ze svých úkolů bojovala proti choleře v Grodně. V letech 1921–1933 také spolupracovala s Rudolfem Weigelem na Lvovské univerzitě na epidemickém (skvrnitém) tyfu. V toto období založila čtyři laboratoře pro výzkum veřejného zdraví. Organizovala zdravotní sledování Poláků repatriovaných ze Sovětského svazu. Spolu s Robertem Debré dohlížela na programy očkování proti záškrtu a spále ve varšavské oblasti.

V roce 1923 nostrifikovala doktorát ze všech lékařských věd a odjela na stipendium do Pasteurova ústavu v Paříži. Ve Francii se věnovala výzkumu tuberkulózy pod vedením Alberta Calmette a Camile Guérina. Poté pracovala s Julesem Bordetem v Bruselu a s Amédée Borrelem ve Zdravotním ústavu ve Štrasburku. V roce 1924 byla opět vyslána do Francie na mikrobiologické školení v Pasteurově ústavu a v laboratoři Alexandre Besredka. V roce 1925 Pasteurův ústav financoval její výzkum s Charlesem Nicollem, který se stal jejím mentorem a o tři roky později získal Nobelovu cenu za medicínu, týkající se skvrnitého tyfu v Tunisku. V letech 1927–1928 zůstala v Pasteurově ústavu v Tunisu a pokračovala ve výzkumu očkování proti tyfu.

V roce 1928 získala titul docentky na Lékařské fakultě Varšavské univerzity. V tomto období obhájila doktorskou práci "Problèmes de la contre le typhus exanthématique" a následně se stala profesorkou bakteriologie. Ve třicátých letech 20. století prováděla školení v oblasti mikrobiologie a byla aktivní členkou polských lékařských společností a varšavské pobočky francouzské Société de biologie.

V roce 1933 odešla s Charlesem Nicollem do Pasteurova ústavu v Tunisu, kde jako vedoucí laboratoře zavedla nové standardy ve výrobě vakcín. V této době přijala francouzské občanství. Zabývala se výzkumem epidemického a endemického (krysího) tyfu u potkanů a dalších rickettsióz; mimo jiné pracovala na snížení virulence epidemického tyfu a krysího tyfu pomocí intranazální a intravitreální infekce laboratorních zvířat. Prokázala rozmnožování rickettsií tyfu ve vších a (spolu s J. Laigretem) studovala procesy infekce zárodky tyfu orální cestou a (spolu s Nicollem a P. Giroudem) jejich vylučování močí. S P. Giroudem a P. Durandem vyrobila v roce 1939 Sparrow-Durandovu vakcínu proti plicnímu tyfu pěstováním zárodků (Rickettsia prowazekii) v plicích myší; použila vši infikované anální cestou (Weiglova metoda). Zabývala se také břišním tyfem (Typhus recurrentis) přenášeným jak vší, tak klíštětem a mimo jiné zjistila existenci přechodných forem mezi dvěma typy kmenů tohoto tyfu. Podnikla vědecké cesty do Mexika, kde studovala mexický skvrnitý tyfus, a do Guatemaly, kde použila Sparrow-Durandovu vakcínu.

Během druhé světové války zůstala Sparrow v Tunisu a po obsazení Tuniska německo-italskou armádou ukrývala Poláky – dezertéry z německé armády, příslušníky francouzského odboje a uprchlíky z Francie, mimo jiné se spřátelila se spisovatelem André Gidem. Po skončení války se věnovala problematice BCG vakcinace, zejména výrobě vakcíny, způsobu jejího použití a hodnocení její účinnosti. V roce 1949 převzala v ústavu vedení oddělení výroby BCG vakcíny a zorganizovala program očkování proti tuberkulóze a tyfu pro Tunisko. Vědecká autorita Sparrow přitahovala mnoho amerických a anglických vědců, které ve svém ústavu školila. Na objednávku Světové zdravotnické organizace provedla rozsáhlou epidemiologickou studii v Etiopii a prokázala, že tamní lesy jsou hlavním semeništěm zárodků tyfu, které přenášejí vši a klíšťata.

V roce 1962 odjela do Bastie na Korsice, kam předtím uprchl její druhý manžel Philippe Germa, který byl po získání nezávislosti Tuniska v roce 1956 zatčen. Tam již vzhledem ke svému zdravotnímu stavu neprováděla akademickou činnost, ale pokračovala v publikování svých prací.O’Brien J., The Journals of Andre Gide Volume IV 1939 – 1949. Translated from the French., Secker & Warburg, 1951.

Zemřela v Pietraneru na Korsice v roce 1970.

Osobní život Byla dvakrát vdaná. Poprvé se v roce 1917 provdala za estonského chirurga barona Roberta von Kügelgena (1887–1935), s nímž byla ve dvacátých letech 20. století v odluce. Z prvního svazku měla dceru Marii Bognu Seiler von Kügelgen.

Druhý sňatek uzavřela v roce 1933 v Tunisu s Francouzem Phillipem Germou, inženýrem agronomie a průkopníkem nových plodin v Maghrebu, s nímž vysadili pomerančový sad v Sukře u Tunisu.

Ceny a ocenění

Cena Lékařské akademie v Krakově, 1922.ANIGSTEIN, Ludwig, Helene Sparrow-Germa, M. D. (1891 - 1970) A Pioneer in World Health, in Polish Medical Science and History Bulletin, vol. 14, n. 3, 1971, pp. 100–101. Vedoucí laboratoře Státního zdravotního ústavu, Varšava, 1922. Vedoucí preventivní očkovací služby, Státní zdravotní ústav, Varšava 1928 Vedoucí laboratoře, Pasteurův ústav, Tunis 1933 Vedoucí očkovací služby, Pasteurův ústav, Tunis 1945-1961 Člen Société de Pathologie Exotique (Francouzská společnost pro exotickou patologii) 1945

Odkazy Reference

Literatura

GIROUD, Paul: Hélène Sparrow-Germa (1891–1970). In: Bulletin de la Société de pathologie exotique. Band 64 (1971), No. 1. S. 13–14.

Externí odkazy

Kategorie:Polští mikrobiologové Kategorie:Francouzští mikrobiologové Kategorie:Francouzští bakteriologové Kategorie:Absolventi Kyjevské univerzity Kategorie:Absolventi Tartuské univerzity Kategorie:Absolventi Varšavské univerzity Kategorie:Pedagogové na Varšavské univerzitě Kategorie:Narození 5. června Kategorie:Narození v roce 1891 Kategorie:Úmrtí 13. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1970 Kategorie:Úmrtí na Korsice Kategorie:Ženy