Agata Zbylutová

náhled|Sukniowstąpienie, objekt (šaty inspirované ornátem vyrobené v Ateliéru Kasie Hubińské, mp3 s textem Inga Iwasiówové, dřevěný rám), 2014, výstava Szalik i medalik, Centrum polského sochařství v Orońsku náhled|Kawiorowa Patriotka, šaty ze šátků fanynek polské reprezentace, rozměry cca 120×140, 2015, fragment Face off v pozadí, pohled na výstavu Polki, Patriotki, Rebeliantki, Galeria Arsenał, Poznaň 2017 náhled|Face off, papírová freska na stěně, rozměr asi 280×3300 cm náhled|Agata Zbylutová ze série Pancia (autoportrét), 60×60 cm, 2018

Agata Zbylutová (* 27. května 1974 Zgorzelec) je polská výtvarná umělkyně, multimediální umělkyně, fotografka, kurátorka výstav, akademická pedagožka, přednášející na Akademii umění ve Štětíně a feministka.

Životopis V letech 1989–1994 studovala na Střední výtvarné škole v Jelení Hoře. V letech 1993–1999 studovala na Institutu kultury a výtvarných umění Akademie výtvarných umění v Zieloné Hoře (dnes Institut výtvarných umění Zielohorské univerzity). Diplom získala v Ateliéru kresby a intermédií doktora Zenona Poluse (1953-2013). V roce 2008 získala doktorát z užitého umění na Fakultě multimediálních komunikací Akademie výtvarných umění v Poznani (dnes Univerzita umění v Poznani) a v roce 2012 se habilitovala na Státní univerzitě televize a divadla v Lodži na Fakultě kamery a televizní tvorby.

V letech 2000–2005 byla nejprve kurátorkou a později manažerkou Galerie Amfilada. Během této doby galerie uspořádala několik desítek kolektivních i samostatných výstav umělců jako: Elżbieta Jabłońska, Sławomir Brzoska, Ryszard Górecki, Marcin Berdyszak. Zakladatelka a kurátorka Festivalu umění mládeže PRZECIĄG, který se formou bienále konal v roce 2007 (vítězka Aleksandra Ska), 2009 (vítězka Anna Orlikowska) a 2011 (vítězka Justyna Górowska).

V roce 2004 koordinovala Národní kulturní program „Znamení doby“ v Západopomořském vojvodství. V roce 2005 jí byla udělena bronzová medaile Gloria Artis za zásluhy o kulturu. V roce 2004 založila ve Štětíně Spolek současného umění Zachęta, který tento ministerský program realizoval. Od roku 2004 je prezidentkou tohoto sdružení, které v té době vybudovalo Regionální sbírku současného umění Zachęta – největší sbírku současného umění v západním a severním Polsku. V rámci "Zachęty" zorganizovala několik desítek uměleckých akcí oživujících místní uměleckou komunitu, jako jsou: PINK PONG (2010), Wunderkammer (2012) a výstavy založené na Sbírce vytvořené sdružením: SPORES (2010) v nové kancelářské budově Oxygen ve vlastnictví Echo Inwestment postavené v centru Štětína, Nic nie jest wiecznie ważne (Nic není věčně důležité, 2011) v CSW Znaki Czasu v Toruni, Siła człowieka nie zakrzywi światła (Lidská síla neohýbá světlo) v Galeria Manhattan (2014) nebo Love me Tender na BWA v Gorzów Wielkopolski (2015). Zpočátku působila jako prezidentka Spolku a v letech 2010–2012 také jako koordinátorka pro město Štětín jmenovaná městem Štětín. Trafostacja Sztuki ve Štětíně vedla k vytvoření instituce, kterou město Štětín v atmosféře skandálu pověřilo vedením nově založené společnosti Baltic Contemporary.

V letech 2009–2018 pracovala jako odborná asistentka na Katedře krajinářství Západopomořanské technické univerzity ve Štětíně; v letech 2005–2006 vedoucí odboru kultury, školství a sportu, Maršálský úřad Západopomořského vojvodství. Od roku 2010 působí na Akademii umění ve Štětíně (od roku 2013 jako docentka), kde vede Ateliér fotografie a postumělecké činnosti, a od roku 2018 je také vedoucí ateliéru Katedry fotografie.

Má za sebou přes 100 samostatných a kolektivních výstav v Polsku, Německu, Bělorusku, Rusku, Ukrajině, Francii, Chorvatsku, Velké Británii a USA. Žije a pracuje ve Varšavě a Štětíně.

Tvorba

Autoportréty V tvorbě Agáty Zbylutové dominují autoportréty. Zachází s nimi jako s nejupřímnějším způsobem vyjádření, který zároveň označuje místo, kde byl pořízen, s přihlédnutím k podmínkám jako pohlaví, věk, krása, rasa atd. Dále uvažuje autoportrét jako nejetičtější formou vyjádření, která si i přes tisíciletí nevypůjčuje obrazy jiných lidí z tradic, neuzurpuje si právo s nimi disponovat, prohlížet je a hodnotit. Tato praxe se stává zvláště důležitou v projektech, ve kterých pracuje se svým vlastním tělem a image, jako je Pańcia, během níž umělkyně experimentuje a podrobuje své tělo ošetřením estetické medicíny, jako je hydratace kyselinou hyaluronovou, botox nebo liftingové nitě, a jejich výsledky viditelné na autoportrétech.

Dotčená témata Vyprávění, které ve svém umění vede, je výsledkem pozorování světa z ženské perspektivy.

V počátečním období své tvorby sahá po tématech spojených s manželstvím Tak, czyli Nie (Ano, nebo ne) a Najpiękniejszy dzień w życiu (Nejkrásnější den ve vašem životě), mateřstvím (Diane 35) a široce chápaným fungováním mladé ženy ve společnosti W sztuce marzenia się spełniają, ale nie wszystkim (V umění se sny plní, ale ne každému). Konfrontuje očekávání kladená na ženy v patriarchálních kulturách s jejich individuálními očekáváními a ambicemi (například Jesteśmy Milutkie / Jsme mazlivé). Tato témata se vyvíjejí s věkem samotné umělkyně a rozšiřují se o zážitky a obavy zralé ženy (Świetliki, Pielgrzymka z Częstochowa, The Nude Who Went Down The Stairs /Akt sestupující se schodů/, Now is Dancing in the Room /Teď tančí v pokoji/).

Zvláštní místo v této době věnovala dílům zaměřeným na boj proti ageismu, body-shamingu a propojení žen mezi veřejným hodnocením jejich fyzické přitažlivosti a odvětvím krásy a fitness: Most Shocking is Not How Shocked You Are Now, But How Unshocked You Will Be in the Future, ve kterém umělkyně využívá kuchyni jako cvičebnu, nebo The Power of Love s využitím liftingových náplastí a Fotografia Intymna (Intimní fotografie), kde zobrazuje intimní místa na obrazovce notebooku. V projektu 28.700,00 inaugurovaném během Bienále v Zielonej Góře, odkazujícímu na ikonický projekt Romana Opałky Counted Images, autorka porovnává své autoportréty s cenami ošetření, které podstupuje na vlastní tváři. Tento projekt je zamýšlen k provádění po celý život a po následných léčbách se zvyšuje počet v názvu. Stále více čísel místo počítání ubíhajícího času počítejte částky, které byly vynaloženy na zastavení tohoto času. Stávají se součástí procesu, který je odsouzen k neúspěchu.

Motivem, který je v tvorbě Zbylutové již léta přítomen, jsou šaty. Svůj první subjekt připravila dva roky po promoci. Jednalo se o nadrozměrné svatební šaty, které vystavila spolu s 13 fotografiemi, jak si je zkouší (Ponad miarę, ale w normie). Dalším z nich bylo Sukniowstapienie (ornátové šaty vyrobené v Ateliéru Kasie Hubińské, text Inga Iwasiów, 2014). Tyto šaty byly inspirovány skutečností, že dívkám bylo dovoleno sloužit jako oltářnice v katolické církvi, a vyvolává otázky ohledně absence žen v pozicích v církevních strukturách.

Dalšími šaty byly Kawiorowa Patriotka, vyrobené ze šál fanoušků polské reprezentace (2017), určené pro dlouho očekávanou vůdkyni Pochodů nezávislosti a královnu stadionů. Doplnil ji projekt Kawiorowe Patriotki, kde byly během pobytu Enclave v Galerii Propaganda ušity druhé šátkové šaty, tentokrát určené pro aktivistku Charlotte Drag Queer, které splňují nároky pozitivitu těla a podporuje neheteronormativitu.

Posledním z nich je Czarna, Czarna Spódnica, kinetický objekt, který na přítomnost diváků reaguje otáčením kolem své osy. Název odkazuje k Černým protestům, ale také k v 80. letech velmi oblíbené pohádce o „černo-černém lese“, kterou si děti a teenageři vyprávěli, aby se navzájem strašili.

Motiv slavnostního oblečení se objevil i v projektu Face Off (2015) instalovaném na 30metrové stěně stanice metra Marymont. Skládá se z několika desítek tančících ženských těl oděných do pláštěnek Kristových rytířů. Společným rysem všech těchto projektů je, že ženské tělo existuje pouze potenciálně. Šaty-subjekty i fotografie si zachovávají svůj tvar, takže samotná žena chybí.

Instagram Svou aktivitu na Instagramu využívá jak k analýze samotného média Insta Exercises (2017-2018), tak jako platformy pro propojování, podporu, výměnu zkušeností a rozšiřování feministického, rovnostářského, ekologického a uměleckého povědomí.

Vybrané samostatné výstavy 2019 – Panička, Městská galerie v Třinci, Česko 2019 – Tak Bardzo na Zawsze, Umělecká kolonie v Gdaňsku 2018 – Pańcia, Galeria Biała Centrum Kultury w Lublinie 2015 – Face Off, Galeria Program, Varšava 2015 – Face Off, Galeria A19, Metro Marymont, Varšava 2014 – Szalik i medalik, Centrum Rzeźby Polskiej w Orońsku 2014 – Perygeum, Gdańska Galeria Miejska, Gdańsk 2012 – Nic nie jest takie jak mówią, Galeria BWA w Bielsku-Białej 2011 – Bohaterki są zmęczone, Galeria Art Cube, Greifswald 2009 – W sztuce marzenia się spełniają, ale nie wszystkim, Národní muzeum ve Štětíně 2009 – W sztuce marzenia się spełniają, ale nie wszystkim, Galeria XX1 Mazowiecki Instytut Kultury 2007 – Tak, czyli Nie. Herstory, Galeria Manhattan, Łódź 2005 – Jestem niczyja, Galeria ON, Akademie výtvarných umění v Poznani 2003 – Až vyrostu, chci být krásná, Galerie Akhmatova, Pertersburg, Rusko 2002 – Jsme roztomilí, Galerie Polského institutu v Minsku, Minsk, Bělorusko 2000 – V pěti příchutích, Galeria Amfilada, Szczecin 1999 – Tělo nestačí, výstava diplomů, Supermarket Biedronka, Zelená Hora

Vybrané skupinové výstavy 2020 – „…Która była”, Národní muzeum v Gdaňsku 2019 – Stany Skupienia, Muzeum Współczesne Wrocław, Vratislav 2019 – Królowa Pszczół, Galeria Kronika w Bytomiu 2019 – Boli mnie, gdy się śmieję, Galeria BWA WARSZAWA, Varšava 2018 – Wielowątkowość taniny, CSW Znaki Czasu w Toruniu 2018 – Na pozór silna dziewczyna, a w środku ledwo się trzyma, Galeria Lokal_30, Varšava 2017 – Granice / linie cięcia – Wystawa sztuki polskiej z kolekcji Centrum Sztuki Współczesnej w Toruniu, YermilovCentre, Charków 2017 – Polki, Patriotki, Rebeliantki, Galeria Arsenał, Poznaň 2016 – Dotyk. O sztuce haptycznej, BWA w Kielcach 2015 – Love me Tender, Miejski Ośrodek Sztuki W Gorzowie Wielkopolskim 2015 – Przejścia graniczne, Galeria Biała, Lublin 2013 – Teksty Konteksty Interteksty. Kolekcja w procesie. III pokaz zbiorów radomskiej „Elektrowni”, CSW Elektrownia, Radom 2013 – POZA CZASEM – Spectra Art Space, Fundacja Rodziny Staraków, Varšava 2012 – Medialny Stan Wyjątkowy, Galeria EL w Elblągu 2011 – Polityka – polskie wybory 1944 – 2010, Muzeum Narodowe w Szczecinie (Národní muzeum ve Štětíně) 2010 – Sukienka, Zamek Centrum Kultury, Poznaň 2010 – Najprawdziwsze historie miłosne. Alegorie miłości we współczesnej sztuce polskiej, Národní muzeum ve Štětíně 2009 – Transfer: Polen I, Schafhof – Europäisches Künstlerhaus Oberbayern, Freising, Německo 2008 – Miejsce do mieszkania, miejsce do kochania…, Bałtycka Galeria Sztuki Współczesnej, Słupsk 2007 – Profile I: Polish Art Today, Anya Tish Galery, Houston USA 2005 – Przestrzenie intymności, Národní muzeum ve Štětíně 2005 – ANNE, MARIE, MADELEINE – PHOTOGRAPHIE POLONAISE CONTEMPORAINE, Rok Polski we Francji, Stowarzyszenie Apolonia, Strassbourg, Francie 2003 – Wspólna pasja, Faunomania, Centrum Rzeźby Polskiej w Orońsku 2001 – SYBARIS – IV Bałtyckie Biennale Sztuki Współczesnej w Szczecinie, Muzeum Narodowe w Szczecinie (Národní muzeum ve Štětíně)

Práce ve sbírkách Gdaňská sbírka současného umění; Depozit Magistrátu města Gdaňsku v NOMUS Nové muzeum umění Pobočka Národního muzea v Gdaňsku ve výstavbě Centrum pro současné umění "Znaki Czasu" v Toruni Národní muzeum ve Štětíně Mazovské centrum pro současné umění "Elektrownia" v Radomi

Stipendia a rezidence 2009 – Rezidenční stipendium Schafhof-Europäisches Künstlerhaus Oberbayern, Freising (Mnichov), Německo. 2008 – Umělecké stipendium maršála Západopomořského vojvodství. 2003-2004 – roční stipendium Mendelsonovy nadace v Berlíně. 2000 – Rezidenční stipendium v Mecklenburg Art House Schloss Plüschow, Německo.

Publikace