František „Franta“ Růžička vystupující pod uměleckým jménem Frank Rose (Rosse) (12. ledna 1896 Karlínhttps://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=3040D1EDAE524F53BBCF5C6CEC4A7A35&scan=133#scan133 – ?. července 1969 Praha) byl český a československý umělec, sportovec – boxer, držitel mistrovského pasu v těžké váze mezi lety 1921 až 1927.
Sportovní kariéra Narodil se v pražském Karlíně do rodiny tesařského pomocníka Václava Růžičky původem z obce Kluky. Vyrůstal na Břevnově. Vyučil se cizelérem a pasířem. Patřil k první generaci českých boxerů, kteří se tomuto sportu věnovali od mladého věku. Připravoval se v tréninkové skupině Emanuela Herverta v těžkoatletickém klubu ČAK Vinohrady. Boxing ze začátku kombinoval s dalšími těžkoatletickými sporty zápasem řecko-římským a vzpíráním.
Poprvé se na amatérském turnaji boxu nazvaném mistrovství Čech objevuje po boku svých klubových kolegů Jerryho Havlika a Aloise Žáčka v roce 1913, kdy mu bylo 17 let. V roce 1914 se již účastnil profesionálních turnajů. Na galavečeru, jejímž hlavní tahákem byl zápas Jacka Johnsna s Josefem Šmejkalem, vystoupil v před programu v boxerském střetnutí s Aloisem Žáčkem. Od Žáčka byl knockoutován ve 4. kole.
V roce 1915 se jeho jméno také v tisku zmiňuje v souvislosti s říjnovou krádeží v Sanderově zlatnictví. Na útěku byl se svým kumpánem chycen a poslán před soud, který proběhl 17. prosince. Když byli obžalovaní po soudu odvádění do vyšetřovací vazby, Růžička přiskočil k zábradlí a chtěl vyskočit z druhého patra. Byl však dozorci zachycen, načež dostal epileptický záchvat. Místo ve vězení tak skončil v ústavu pro choromyslné. Tato událost koreluje s mobilizací ročníků 1895–1896 do války.https://www.velkavalka.info/wiki/doku.php?id=odvody_za_valky
Po první světové válce se v roce 1919 objevuje v profesionálním ringu pod uměleckým jménem Frank Rose (Rosse). V listopadu získal titul profesionální mistra republiky pod hlavičkou ČSTA, když v jediném zápase porazil Čechoameričana Henryho Mušku ze spolku YMCA. Za dva týdny na zápasech v Brně boxoval dvakrát s Bélou Czirolnikem. Poprvé zápas skončil remízou, podruhé je jeho soupeř diskvalifikován za údery pod pás.
V lednu 1920 porazil na Žofíně Francouze René Spricha a vyzval o titul profesionálního mistra republiky těžké váhy Joe Jahelku, který výzvu přijal. V únoru se našel sponzor zápasu v podobě vinohradského podnikatele Aloise Červeného, který do zápasu vložil 75 000 Kč – 45 000 Kč vítěz, 30 000 poražený. V březnu si domluvil přípravný zápas s Jerry Havlikem, ale ještě pár dní předtím nastoupil jako náhradník za Petra Hanu k zápasu se svým kamarádem Willy Hofreiterem. Oba zápasy s přehledem vyhrál. Přípravu cílil na 9. května, kdy se měl utkat s Jahelkou na Letné na stadionu SK Slavia Praha. V den zápasu však přišel s žádostí na přeložení. Noc před zápasem ho totiž doma na Břevnově přepadl neznámý útočník a se štěstím unikl smrti. Útočník po něm totiž vystřelil a shodou okolností se střela odrazila od hodinek, co měl v kapse. K zápasu s Jahelkou však nakonec nastoupil (byl donucen pod smlouvou) a prohrál ve 4. kole. Ze zápasu měl být pořízen záznam čtyřmi aparáty společnosti Excelsiorfilm.
Na září 1920 měl domluvený zápas s Rakušanem českého původu Augustem Kudernatschem. Vyrovnaný zápas plný ostrých výměn vyhrál v 10. kole úderem na solar plexus. V listopadu ho čekal důležitý zápas s Bélou Czirolnikem. Tento zápas dával právo vítězi vyzvat držitele mistrovského titulu v těžké váze Joe Jahelku. Zápas byl domluven dle Queensburyho pravidel (Queensbury Rules) – 4 uncové rukavice (113,4 g), 10×3 minuty, údery povoleny klinči apod. Zápas konaný 14. listopadu v Průmyslovém paláci skončil fiaskem zkušeného rozhodčího George Payna. V 5. kole došlo ke pravidly sporné situace, kdy začal Czirolnik při potížích takticky poklekávat na koleno – byl touto taktikou znám. Rozhodčí Payne ho nechával v ochranné zóně, což se nelíbilo Růžičkovi. Ten chtěl ještě na klečícího Czirolnika útočit. V tom mu však rozhodčí bránil a došlo ke konfliktu, nadávkám z publika, které rozhodčí Payne neustál a opustil ring. Růžička požadoval nového rozhodčího, s tím však Czirolnik nesouhlasil a došlo tak k patové situaci. Nový zápas byl dohodnut na 6. prosince téhož roku. K opakovanému zápasu však v termínu nedošlo. Czirolnik se vrátil do Vídně, kde sportovně působil. V prosinci začalo vyjednávání o smlouvě k zápasu s Jahelkou. Problém však nastal s prostory, kde zápas v zimě uskutečnit. V Praze nebyl sál kam by se vešlo více než 2000 platících diváků a v takovém případě při sečtení všech výdajů byl prize money pro boxery činilo necelých 3 000 Kč a to by bylo obrovské snížení částky proti minulým 45 000 Kč pro vítěze. Varianta pořádat zápas v Berlíně se stalo pouze neuskutečněnou vizí.
V roce 1921 nakonec k opakovanému zápasu s Bélou Czirolnikem došlo ve Vídni 22. března. Zápas vyhrál v 10. kole technickou převahou. V dubnu byl domluven zápas s Joe Jahelkou na Letnou 16. května. Zápas o titul republikového mistra těžké váhy opět finančně podpořil vinohradský podnikatel Aloisem Červený. Aktéři duelu se však nemohli domluvit na rozhodčím zápasu. Po zkušenostech ze zápasu s Czirolnikem Ružička odmítl rozhodčího Payna. Na něm však trval Jahelka. Nakonec došlo k dohodě, že zápas budou řídit dva rozhodčí Charles Payne a Antonín Hejda. Samotný zápas byl zcela v jeho režii, protože Jahelka měl vážné problémy s rukou. V 10. kolo rozhodčí zápas ukončili jeho vítězstvím. Získal titul republikového mistra těžké váhy.
Sláva a tvrdý pád dolů (1921–1923) Vítězstvím nad Jahelkou a ziskem mistrovského pásu nabil potřebné prestiže (slávy) pro zápasy s předními evropskými (světovými) boxery. Jeho snem bylo dostat se na turné do Spojených států. Pro tyto účely oslovil českého rodáka žijícího v New Yorku Otakara Bártíka. Bártík jako správný manažer jeho osobu před americkými promotéry zveličoval, ale žádného seriózního promotéra pro jeho americké turné nenašel. Určitě mu v tomto směru nepomohla Růžičkova těžká porážka od Američana Jimmy Lyggetta v listopadu 1921 v Marseille.
V roce 1922 se připravoval na červnový zápas se špičkovým německým boxerem Otto Flintem konaným ve Vídni. Pro maximální úspěch se domluvil na spolupráci s Joe Jahelkou, který ukončil závodní činnost. V zápase s Flintem se však potvrdilo, že mu pro vyšší patra evropského (světového) boxu stále něco schází. Ve třetím kole ho Němec dostal do rohu ringu, kde ho začal tlouct způsobem, že Jahelka hodil do ringu ručník.
V září podepsal smlouvu s filmovou společností Wetelfilm a měl ve Vídni domluven zápas s rakouským mistrem Stefanem Glanzem na 16. září. Mělo se boxovat se s 4 uncovými rukavicemi na 15 kol po třech minutách. Zápas však trval pouhé tři kola. Hned v úvodu se mu podařilo vypadnout z nedobře postaveného ringu a zranit se. Zápas ve třetím kole pro bolesti vzdal. V ohrožení začal být jeho titul republikového mistra těžké váhy, na který si brousil zuby jeho tradiční rival Béla Czirolnik. V březnu ho Czirolnik vyzval k utkání poprvé a potom co se nic nedělo, výzvu v srpnu zopakoval. V listopadu si po třech těžkých porážkách částečně spravil náladu proti svému oblíbenému otloukánkovi Jerry Havlikovi.
Dobrodružství v Jižní Americe (1923–1924) V únoru 1923 informovali Lidové noviny, že se nachází v Americe, nikoliv však ve Spojených státech, ale v Brazílii. Vědělo se o jeho labilní psychické povaze, a že se léčil na psychiatrické klinice. Proto začali kolovat fámy o tom, jak zešílel a jak je zavřený v blázinci v Mogi das Cruzes (stát São Paulo). To, že byl v ústavu pro choromyslné v Brazílii později sám potvrdil. Nejmenovaný český dělník, který se vrátil z Brazílie, měl uvést, že velice sešel, měl vážný úraz po pádu z koně. Značný úbytek váhy potvrzoval záznam z jeho prvního boxerského utkání, ve kterém navážil 72 kg z dřívějších 79 kg.
O jeho výsledcích z brazilského angažmá chodili do Československa často kusé a nepodložené informace. V brazilských novinách ho překřtili na "O braço de ferro (Železná pěst)". Přezdívku dostal po svém prvém zápase s Günterem von Sanckenem, o kterém referovaly pomalu všechny brazilské noviny. Důvodem nebyla ani tak technická úroveň zápasu jako jeho brutalita. Ružička svého soupeře doslova utloukl. Zápas ukončil ranou na žebra v 10. kole. Sancken svým zraněním po zápase podlehl. Nad jeho smrtí vyjádřil lítost. Jak uvedl později, k agresivnímu chování ho vyprovokovalo pískající, bučící brazilské publikum naučené, že zápas se končí knockoutováním soupeře. Byl to jeho první zápas v brazilském ringu a měl obavy o podepsané další smlouvy, pokud by promoterům přišel jeho styl boje příliš "nudný".
V kariéře ho měl podporovat místní podnikatel českého původu Viktor Grmela. V červnu porazil v zápase o titul mistra Brazílie v těžké váze Laurinda Armandu, kterého měl k tomuto zápasu vyzvat již v listopadu minulého roku. Jeho vítěznou sérii zastavil až v srpnu Urugvajec Antonio Laje.
Do Československa se vrátil v červnu 1924. Pro Národní listy shrnul své exotické angažmá. Do Brazílie přijel v listopadu 1922 aby se zdokonalil v boxerském umění. Přivezl sebou kapitál 40 000 Kč, za který angažoval místní trenéry a chystal se dobít titul brazilského mistra těžké váhy. V Brazílii se boxovalo podobně jako v USA, tedy souboje probíhaly na krátkou vzdálenost tzv. inside-fighting s cílem zápas co nejdříve ukončit k.o.. Za jeden tříminutový chod platil trenérům v přepočtu 120 Kč. První ostrý zápas absolvoval v dubnu 1923. Z výčtu zápasů, které absolvoval si nejvíce cenil vítězství nad Belgičanem Louisem Riksem, domácím Laurindo Armandem a černým Američanem Johnem Tigerem. S utrženými penězi za zápasy však nevyšel, proto si musel přivydělávat jako obchodník se dřevem. Najal si místní pracovní sílu a na vybraném pozemku nechal vykácet les a dřevo následně prodal.
Aféry Františka Růžičky alias Franka Rose (1924–1927) Po svém návratu do Prahy v červnu 1924 mu manažer Pospíšil domluvil na 2. srpna zápas s Barbadosanem Rocky Knightem působícím dlouhodobě v Evropě po různých promocích. Vyjednávání odvetného zápasu s Jimmy Lyggettem nedopadlo. Zápas s Knightem řídil německý rozhodčí Artur Bölow. Samotný zápas nebyl nikterak zajímavý a skončil remízou. Více než sportovní zápas splnil účel politický, rasový – souboj bělocha s černochem. Rocky Knight nepatřil mezi úspěšné boxery, naopak měl spíše nálepku otloukánka profesionálního ringu (anglickou terminologií "tomato can boxer"). Promotéru Jiřímu Hoyerovi se však podařilo zápas dobře prodat. Zařídil mimo jiné jeho premiérové živé vysílání rozhlasem a v tisku inzeroval možnost si na zápas vsadit. Jeho manažer vyjednával o dalším zápase, ale hlásili se mu pouze začátečníci nebo boxeři podprůměrné úrovně.