Poklona svatého Vendelína, též uváděná jako boží muka svatého Vendelína, je drobná stavební památka, vrcholně či pozdně barokní zdobený pilíř ve Slavkově u Brna. Stojí v Jiráskově ulici mezi domy čp. 565 a 529. Jedná se o ikonograficky a historicky cenný doklad drobné sakrální architektury pocházející patrně z první poloviny 18. století. Ve své době byla vztyčena na hranici města nedaleko velkého dobytčího trhu a byla zasvěcena patronovi pastýřů a ochránci dobytka svatému Vendelínovi. Bohatě tvarovaná omítnutá stavba stála původně samostatně u cesty, později však skončila sevřená v zástavbě rodinných domů. Na plechu malované obrazy světců se nedochovaly a ve 20. století je dočasně nahradila naivní tvorba. Od roku 1970 je poklona chráněna jako kulturní památka.
Okolnosti vzniku Propagátor lokální historie Jaromír Seifert uvádí, že dosud (k roku 2016) nebyl nalezen archivní doklad o vzniku stavby, není ani znám její autor. Národní památkový ústav ji datuje kolem roku 1730.
Památkář Miloslav Housovský v roce 1988 uváděl, že poklona původně v 18. století připomínala hranici města Slavkova. Podle Seiferta umístění poklony nejspíše vychází z barokní osy astronomického symbolismu, v níž navazuje na další sakrální stavby ve městě, jako je špitální kostelík svatého Jana Křtitele a věž farního chrámu, a dále je v ose zaměřena také boží muka pod Zlatou horou. V těchto místech byl nezastavěný prostor nedaleko velkého dobytčího trhu a křižovatka vozové cesty směřující severně do vinohrad a na Rousínov. Dále k této cestě přiléhal i velký panský hospodářský dvůr s konírnami. Italský architekt Domenico Martinelli (1650–1718), který pro někdejšího slavkovského pána Dominika Ondřeje Kounice (1654–1705) navrhoval přestavbu sídla, zamýšlel jižně odtud, v prostoru dnešního školního areálu na Komenského náměstí a Svojsíkova parku, zřízení podzámecké zahrady. Na tento projekt by tedy poklona také navazovala.
vlevo|náhled|upright|Maxmilián Oldřich Kounic na portrétu z roku 1698 Pravděpodobně někdy po odražení tureckého obléhání Vídně v druhé půli 17. století mohly být finance vázané dříve na válku uvolněny do civilního sektoru a nastal rozmach barokní architektury na Moravě. Také Dominik Ondřej pozval do Slavkova řadu uměleckých mistrů včetně Martinelliho, aby pracovali na vyšperkování kounicovského rezidenčního sídla. Navíc byl v roce 1698 jmenován do vysoké funkce říšského vicekancléře.
Jeho prvorozený syn František Karel ovšem nastoupil církevní dráhu a rodové nástupnictví padlo na mladšího bratra Maxmiliána Oldřicha (1679–1746). Ten se 6. srpna 1699 oženil s Marií Arnoštkou z Rietbergu (1687–1758), jedinou dědičkou panství Rietberg na severovýchodě Severního Porýní-Vestfálska a několika dalších držav ve Východním Frísku.
Po smrti Dominika Ondřeje v roce 1705 práce na budování zámku a areálu na čtvrt století ustaly, protože byla nevyjasněná finanční situace dědice, a umělečtí mistři ze Slavkova odešli. Dostavba zámku navázala až po roce 1732 s nástupem stavitele Václava Petruzziho, ačkoli už v letech 1706–1708 zde byl zbudován alespoň první zámecký vodovod na Moravě.
náhled|upright|Územní generel V. Petruzziho vyznačuje v levé (severní) části panský statek i s dnešní Jiráskovou ulicí (cca 1730). Souběh těchto dvou okolností, tedy přítomnosti špičkových tvůrců ve městě a sňatku Maxmiliána Oldřicha s Marií Arnoštkou, označuje Seifert za možný zdroj inspirace k myšlence vytvoření poklony. Svatý Vendelín se stal patronem pastýřů, ochráncem dobytka i polí. Podle legendy pocházel ze skotské královské rodiny, stal se poustevníkem a živil se pastevectvím, benediktini si jej pak vyvolili za opata. Jeho kult se pak šířil po německých zemích a dále po Evropě. To klade Seifert do souvislosti se severoněmeckým původem Marie Arnoštky a vidí i vazbu patrocinia na blízkost panského hospodářského dvora. V souvislosti s poměrně málo rozšířeným výskytem vyobrazení svatého Vendelína v českých zemích nabízí Jitka Matuszková hypotézu, že kult světce sledoval trasy, kterými se hnal dobytek z Uher nebo Polska. Přes Slavkov vedla jedna z těchto dobytčích cest, kterou se hnal dobytek z Polska na jih dále do Hustopečí a u pilíře se konávaly letní žňové pobožnosti.
Seifert také nabízí tři pravděpodobné verze ohledně doby a původce vzniku. Prvním termínem mohl být už rok 1700 u příležitosti prvního jubilea svatby, pro vytížení sochařského týmu Giovanniho Giulianiho na tvorbě velkého množství soch pro zámeckou zahradu pak připadají v úvahu jako zhotovitelé pilíře zedničtí mistři Gabriele Gabrieli a Giulio Tini (do roku 1704) či jejich tovaryši, k provedení omítky pak Santino Bussi (do roku 1701) nebo jeho tovaryši. Druhou verzí je zhotovení zednickým mistrem Pietrem Giuliettim (zemřel v roce 1728), o jehož působení však nejsou zprávy. A třetí Seifertem nabízenou možností je tvorba Francesca Fortiniho (zemřel v roce 1733) a jeho nástupců.
Novodobá historie vlevo|náhled|Poklona v sevření okolních domů a zahrádek V roce 1955 historička umění Taťána Kubátová udávala, že na plechu malované obrazy z poklony byly v té době v opravě (tedy z pilíře odstraněné). V létě 1970 byla poklona zapsána do státního seznamu kulturních památek jako ikonograficky a historicky neobyčejně cenný doklad typu boží muky. Ohledně stavu zachovalosti památky středisko památkové péče uvedlo, že omítka byla značně oprýskaná a drobící se, kámen otlučený a krytina prorezivělá. V roce 1988 o pokloně psal Housovský jako o zvláštní památce I. kategorie, která nemá v okrese Vyškov obdoby.
V letech 1992 a 2001 byla stavba opravena z rozpočtu města, resp. s pomocí státní dotace z prostředků Programu regenerací městských památkových zón, v březnu 2003 město využilo další finance z Programu regenerace MPZ na odvlhčení soklu. Po 20 letech však už byla památka opět v havarijním stavu, takže na jaře 2023 město rozhodlo o její opravě, v první fázi spočívající v odstranění nevhodných vrstev a doplňků, opravě trhlin a jejich zpevnění a odsolení, a to s podporou krajského dotačního programu na podporu památkové péče. Druhá etapa renovace byla realizována mezi lety 2024 a 2025. Celkově oprava vyšla na téměř 1,5 milionu korun.
Popis vlevo|náhled|Pohled na Slavkov od severu zachycuje vlevo uprostřed osaměle stojící poklonu sv. Vendelína u cesty (cca 1921). Poklona stojí v Jiráskově ulici poblíž křižovatky s ulicí Malinovského, sevřená v zástavbě rodinných domů. Svého času dotvářela barokní krajinnou kompozici doplněnou alejemi před městskými hradbami, do níž měla být zahrnuta ve vzájemném prostorovém, pohledovém i osovém propojení se sakrálními objekty ve městě.
Na čtvercové základně, konkávně a konvexně tvarované a několikrát odstupňované, je bohatě tvarovaný podstavec s římsou. Na ní stojí opět konkávně a konvexně tvarovaný pilíř – boží muka či poklona. Stavbu ukončuje bohatě tvarovaná římsa, která nese střechu ve tvaru jehlanu završenou makovicí s hrotem. Zjednodušený tvar makovice již není původní, stejně jako kování kříže na vrcholu. náhled|upright|Detail jihozápadní stěny po rekonstrukci v prosinci 2025 Na nárožích pilíře jsou boční křídla nahoře i dole stočená do volut a jsou na nich patrné štukové závěsy květů. Stěny pilíře jsou prolomené oválnými vpadlinami s profilovanou římsou, tzv. zrcadly, v nichž bývaly původně vsazeny na plechu malované obrazy svatého Vendelína, svaté Otýlie a dalších dvou světců. Ve druhé polovině 20. století byly tyto obrazy nahrazeny tvorbou naivní malířky Ludmily Procházkové, později opět odstraněnou a uloženou ve sbírkovém fondu místního muzea.
Zvlášť hodnotný je okolní štukový dekor: nad zrcadly jsou v něm vyvedené alianční znaky rodu Kouniců a Rietbergů (též Rittberků), pod zrcadly pak reliéfní kartuše a vavřínové ratolesti. V levém (heraldicky pravém) erbu je rod Kouniců symbolizovaný zkříženými stříbrnými leknínovými listy na červeném poli a Sezimové z Ústí modrými růžemi na zlatém poli. Vpravo je ve čtvrceném erbu Rietbergů mladá zlatá orlice v červeném poli, stříbrná hlava panny s červeným tělem orla v černém poli v doprovodu čtyř zlatých hvězd, dále ve čtvrceném poli dva černí esenští skákající medvědi se zlatým náhrdelníkem na zlatém podkladě a dva zkřížené zlaté biče v modrém poli.
Takto čtyřikrát se opakující sdružený erb Maxmiliána Oldřicha z Kounic a jeho manželky Marie Arnoštky z Rietbergu je podobný s erbem umístěným na nádvořním průčelí slavkovského zámku a erbem nad hlavním oltářním obrazem ve zdejší špitální kapli.
Reference
Literatura
Související články Seznam kulturních památek ve Slavkově u Brna
Externí odkazy
Poklona svatého Vendelína – památník založení rodu Kaunitz-Rietberg na Slavkov-Austerlitz Poklona svatého Vendelína na Slavkovák.cz Boží muka svatého Vendelína ve Slavkově u Brna na Drobné památky Boží muka sv. Vendelína – restaurování na PinCity Slavkov u Brna
Slavkov u Brna Kategorie:Barokní stavby v Jihomoravském kraji Kategorie:Stavby ve Slavkově u Brna Kategorie:Kulturní památky ve Slavkově u Brna