Radnice ve Slavkově u Brna je renesanční budova na Palackého náměstí ve Slavkově u Brna, sloužící jako sídlo městského úřadu. Byla vystavěna patrně v roce 1592 na starších gotických základech na nároží tehdejšího Dolního rynku a Panské (dnes Husovy) ulice v období rozvoje města za vlády rodu Kouniců. Vznikla přestavbou starší budovy a patří k nejstarším dochovaným stavbám ve městě. V průběhu 19. a na počátku 20. století byla stavebně upravena, aniž ztratila svůj renesanční charakter.

Jednopatrová nárožní budova s charakteristickým renesančním portálem, nárožní věžičkou a dochovaným gotickým jádrem představuje jednu z dominant historického centra Slavkova. Po celou dobu své existence sloužila především potřebám městské správy, přechodně v ní sídlilo také městské muzeum a obecní knihovna. Od druhé poloviny 20. století je chráněna jako kulturní památka a je součástí městské památkové zóny Slavkov i krajinné památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova.

Historie Město Slavkov bylo poprvé písemně připomínáno 12. května 1237, kdy král Václav I. vydal listinu potvrzující majetek řádu německých rytířů, v níž zmiňuje Novosedlice (Nouozedeliz; dnešní Slavkov u Brna) jako „civitas cum villis quatuor“, tedy obec se čtyřmi vesnicemi. Zdejší řádová komenda byla ve své době nejmocnější na Moravě a patřila mezi nejpřednější v českých zemích.PERNES ad. (2007). S. 15. Václav IV. pak udělil městu listinou z 1. července 1416 znakové privilegium, vůbec nejstarší dochované znakové privilegium s vyobrazením v českých zemích.PERNES ad. (2007). S. 24. Z roku 1422 je ve městě poprvé známo fojtství (dědičné rychtářství), které udělil král Zikmund Markovi, synu Jana z Hodějic. Roku 1497 byla hrabětem Petrem od sv. Jiří a z Pezinku ustavena osmičlenná městská rada.ŠUJAN (2015). S. 36.

Od roku 1509 patřilo město do majetku rodu Kouniců,ŠUJAN (2015). S. 25. kteří z něj učinili své hlavní sídlo a věnovali jeho rozvoji značnou péči.PERNES (1978). S. 62–63.PERNES ad. (2007). S. 29. Tvůrcem velkého bohatství se stal Oldřich z Kounic, rada a komoří krále Matyáše i komoří arcivévody Maxmiliána, který nechal po roce 1566 přestavět zdejší tvrz na renesanční zámek a v jehož éře vznikla ve městě řada dalších významných staveb. V roce 1592 vznikla na tehdejším Dolním rynku (později Palackého náměstí) městská radnice,PERNES (1978). S. 62–63.PERNES ad. (2007). S. 29. která je tak prakticky nejstarší dochovanou stavbou v celém Slavkově. Vznikla totiž přestavbou dřívější budovy a má gotické jádro. K budově byl později připojen i renesanční dům, který s ní sousedil v linii dnešní Husovy ulice a na němž je dodnes zachovaný vyvýšený vstupní portál s letopočtem 1581.

Podle urbáře slavkovského panství, založeného roku 1597, se město skládalo ze samotného centra, židovské obce a zámku, obehnaných hradbami se čtyřmi branami, a ze čtyř předměstí navazujících na tyto brány. V té době tedy byl Slavkov rozsáhlým městem. V roce 1660 byl vrchností vydán městský řád, který mimo jiné určoval četnost zasedání rady.RŮŽIČKA (2015). S. 44. Jan Růžička předpokládá v josefinské éře vznik regulovaného magistrátu ve městě, neboť k roku 1770 patřil Slavkov k 28 moravským municipálním městům. Od roku 1784 spravoval město purkmistr, rychtář, dva radní a čtyři členové výboru.

V 19. století se v přízemí radnice vlevo nacházela nálevna a byt hostinského, vpravo policejní strážnice. Bočním vchodem z dnešní Husovy ulice se šlo k šatlavě v patře. V 1. poschodí hlavní budovy pak zasedalo obecní zastupitelstvo, byla zde také uložena obecní pokladna a archiv. V polovině 19. století se město stalo také sídlem okresního soudu, jenž sídlil ve vedlejší budově (dnes Palackého náměstí č. p. 65). V 70. letech 19. století a pak i na počátku 20. století doznala také samotná radnice stavebních úprav.

Ke konci 19. století a pak zejména po vzniku první republiky rostly vlastenecké tendence, jež vedly k uspořádání Národopisné výstavky ve Slavkově v roce 1893 a založení městského muzea v prosinci 1923. Shromažďované muzeální předměty byly postupně ukládány v budově tehdejší školy naproti radnici a posléze byla pro potřeby muzea vyhrazena jedna místnost na radnici. Po vybudování vodovodu ve městě však byla místnost určená pro muzeum použita jako kancelář městské vodárny a od ledna 1935 byly sbírkové předměty muzea přeneseny do dvou místností na zámku, patřícího tehdy šlechtici Josefu Pálffymu. S hrozbou druhé světové války ovšem v roce 1938 obsadila zámek vojenská posádka a muzejní exponáty byly uloženy v bednách opět na radnici, odkud se začaly stěhovat znovu na zámek až na přelomu 40. a 50. let. Ve Slavkově také působila Občanská beseda, která však po roce 1918 zanikla a odevzdala městu svoji rozsáhlou knihovnu. To ji nejprve umístilo rovněž ve škole, po založení obecní knihovny se i ta v roce 1929 přestěhovala do dvou místností na radnici. Jedna místnost sloužila jako čítárna s příruční knihovnou, druhá pak jako sklad knih.PERNES ad. (2007). S. 86. Stejně jako muzeum se po druhé světové válce knihovna přesunula do zámeckých prostor.

Nejpozději k srpnu 1965 byla radnice evidována se zájmem o prohlášení za kulturní památku, coby hodnotná uměleckohistorická stavba, jeden z nejstarších domů dochovaných na náměstí a významná součást staré urbanistické zástavby města. K zápisu do státního seznamu kulturních památek došlo 22. června 1970. Nejpozději k prosinci 1985 byla navíc podle Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) Brno zamýšlena jako součást městské památkové zóny Slavkov, kterou v listopadu 1990 potvrdila vyhláška Jihomoravského krajského národního výboru, a v roce 1992 se stala součástí krajinné památkové zóny Bojiště bitvy u Slavkova.

V závěru roku 2017 byla realizována celková oprava fasády včetně omítek a oken. Další rekonstrukce vnitřních kleneb a elektroinstalace proběhla v prvních měsících roku 2022.

Popis Radnice je nárožní budova v severní části Palackého náměstí (č. p. 64), na rohu s Husovou (dříve Panskou) ulicí. Někdejší Dolní rynk zde tvořil přirozený svažitý amfiteátr mezi tehdejší městskou věží, která vzala za své při budování zámeckého parku, a radnicí. Zde se konávala shromáždění obyvatel při společenských, církevních i politických akcích. Před radnicí také stával pranýř, u nějž se vykonávaly rozsudky a popravy. Plocha náměstí byla dříve vydlážděná lomovým kamenem, k velké změně došlo v polovině 50. let 20. století, kdy byla část plochy zatravněna a doplněna zídkami, svah naproti radnici byl upraven do podoby schodiště stoupajícího k protější dominantní budově společenského sálu. Při rekonstrukci náměstí v polovině 90. let pod schodištěm přibyla kašna s fontánou. náhled|Městský znak s pamětním nápisem nad vchodem radnice Samotná radnice je jednopatrová budova o půdorysu písmene L. Asymetricky umístěný hlavní vchod je půlkruhově zaklenutý s profilovou archivoltou a klenákem ve vrcholu. Po stranách je opatřen pilastry s římsovou hlavicí, na nichž spočívá bosované kladí s psaníčkovou bosáží a na něm úsek návojové římsy. Nad římsou je kartuš s městským znakem a nápisem připomínajícím vznik radnice: „Leta 1592 za Alexandra Bradawichky stariho purmistra a za Petra Pekarze mladssiho purmistra“. S výjimkou kamenných prvků je budova omítnutá čistě bílou omítkou.

Po stranách vchodu byla fasáda prolomena vlevo třemi a vpravo dříve dvěma, později třemi okenními osami. Rovněž první patro je prolomeno šesti okenními osami. Všechna okna jsou pravoúhlá s profilovanou šambránou a nadokenní i parapetní návojovou římsou. Boční fasáda do Husovy ulice má v patře pět okenních os a mezi třetí a čtvrtou osou stojí opěrný pilíř. V minulosti stál při nároží radnice až po tento pilíř nízký domek s valbovou střechou, který se využíval jako masný krám. Vlevo od pilíře se nachází zazděný portálek s kamenným ostěním, na překladu s vyrytým letopočtem 1581. K němu dříve vedlo krátké schodiště, po němž zůstala jen cihlová plenta.

Nároží domu je zvýrazněné armováním a završené ve druhém patře šestibokou věžičkou spočívající na konzolách. Věžička je prolomena 6 okenními osami s okny půlkruhově zaklenutými, pod nimiž probíhá kordonová zalamovaná římsa. Zastřešená je šestibokým stanem s vrcholovou korouhví. Podstřešní profilovaná římsa nese sedlovou střechu s krytinou v červené barvě. Mázhaus ve zvýšeném přízemí je zaklenutý dvěma poli křížové hřebínkové klenby, mázhaus v prvním patře pak valenou klenbou s výsečemi. Ostatní místnosti mají strop plochý.

Mezi první a druhé okno v přízemí je vsazená pamětní deska s nápisem upomínajícím pojmenování celého náměstí: „Náměstí Palackého nazváno k poctě 100letých narozenin otce národa. Svůj k svému a vždy dle pravdy. 11. 6. 1798 – 7. 8. 1898“.PERNES ad. (2007). S. 20. U příležitosti třetího ročníku setkání Slavkovské iniciativy smíření byla v září 1998 odhalena mezi druhým a třetím oknem další pamětní deska, věnovaná italskému teologovi 16. století Bernardinu Ochinovi, který ve Slavkově v roce 1564 zemřel na morovou nákazu.

Reference

Související články Seznam kulturních památek ve Slavkově u Brna

Externí odkazy

Slavkov u Brna Slavkov u Brna Kategorie:Stavby ve Slavkově u Brna Kategorie:Kulturní památky ve Slavkově u Brna Kategorie:Postaveno 1592