Ludwig Anton Salomon Fulda (15. července 1862 Frankfurt nad Mohanem – 30. března 1939 Berlín) byl německý židovský spisovatel, básník, dramatik a překladatel.

Životopis

Mládí Ludwig Fulda pocházel z židovské rodiny, která žila ve Frankfurtu nad Mohanem od roku 1639. Byl synem obchodníka Carla Hermanna Fuldy (1836–1917) a jeho manželky Clementine, rozené Oppenheimerové (1839–1916), dcery Julia Philippa Oppenheimera (1812–1869), obchodníka a prvního židovského radního frankfurtského magistrátu. Ludwigowi sourozenci byli Paul (1865–1920) a Auguste Rose Bruck (1872).

Fulda navštěvoval Philanthropin (židovská základní škola a gymnázium ve Frankfurtu) a od roku 1874 Städtisches Gymnasium, kde byl žákem Tycha Mommsena a Theodora Creizenacha. Po prvních žákovských pokusech o psaní jeho spisovatelská kariéra začala za studií germanistiky a filozofie v Heidelbergu. Přispíval do historicko-kritické edice poezie poté, když opustil své komerční vzdělání. Po absolvování studií na Berlínské univerzitě, Lipské univerzitě a Heidelberské univerzitě získal v roce 1883 doktorát.

V témže roce měla ve frankfurtském městském divadle premiéru jeho první komedie Die Aufrichtigen. Od roku 1884 žil jako spisovatel na volné noze v Mnichově, v roce 1887 zase ve Frankfurtu, v letech 1888–1894 v Berlíně, pak opět v Mnichově, a nakonec od roku 1896 natrvalo v Berlíně.

Období do 1. světové války Spolu se svým přítelem Maxem Bernsteinem vyvíjel marketingové strategie pro literární díla a také způsoby, jak obejít cenzuru. V roce 1886 oba zorganizovali první představení Henrika Ibsena The Ghosts v Německu (v Augsburgu) jako oficiálně neveřejné představení. Následně Fulda v roce 1889 založil spolu s Otto Brahmem a Fritzem Mauthnerem v Berlíně divadelní klub Freie Bühne Berlin, který vedl od roku 1898 až do zrušení organizace v roce 1901.

R. 1893 se ve Frankfurtu oženil s herečkou Idou Theumann (1869–1926). Manželství skončilo rozvodem v roce 1903. R. 1908 se ve Frankfurtu oženil s Helene roz. Grinwalszky-Hermann (1879–1944), dcerou herce Carla Grinwalszky-Hermanna. S ní měl syna Carla Hermanna Fuldu (1909–1975). Měl ještě dvě partnerky: starší sestru Idy Jeannette Körner roz. Theumann (1854–1940) a Louisu Moszkowski roz. Chaminade (1863–1900). náhled|Stolperstein, Miquelstraße 86 – Berlin-Dahlen Ludwig Fulda psal především básně a divadelní hry a působil také jako překladatel. Neúnavně bojoval za profesní zájmy spisovatelů, např. jako spoluzakladatel a vůdce asociace Goethe-Bund v Berlíně proti cenzuře zákona Lex Heinze a v roce 1906 proti zatčení Maxima Gorkého po petrohradské Krvavé neděli. V letech 1906 a 1913 absolvoval přednáškové cesty po Spojených státech na pozvání Německé společnosti. V roce 1908 byl spoluzakladatelem, dlouholetým předsedou (1918–1930) a nakonec čestným prezidentem (1930–1933) svazu Verbands deutscher Bühnenschriftsteller und Bühnenkomponisten.

Období před 2. světovou válkou Fuldu zasáhla vlna národního nadšení na začátku první světové války. V říjnu 1914 byl spolu s Hermannem Sudermannem a Georgem Reickem jedním z autorů výzvy 93 vědců a umělců „An die Kulturwelt!“. On a jeho kolegové chtěli vyvážit tiskové zprávy o zvěrstvech spáchaných německými vojáky během okupace Belgie. Během války pracoval v průzkumné službě Reichsmarineamts a napsal řadu válečných básní a přednášek.

Po skončení války byl loajální k Výmarské republice, prosazoval brzké usmíření s válečnými odpůrci. Jeho obhajoba autorských práv ho předurčila k práci v Pruské akademii umění, když byl v roce 1926 zakládajícím členem básnické sekce. Sehrál klíčovou roli v prodloužení doby ochrany autorských práv z 30 na 50 let. V letech 1925–1932 byl spolu s Karlem Federnem prvním prezidentem německého PEN klubu (PEN = poets, playwrights, editors, essayists, novelists) a od roku 1926 předsedou Senátu básnické sekce Pruské akademie umění.

V létě 1932, v den jeho 70. narozenin, mu říšský prezident Paul von Hindenburg udělil Goethovu medaili za umění a vědu. Město Frankfurt mu udělilo čestnou plaketu jako uznání jeho jevištních úspěchů a angažovanosti v Goethově domě spolku Freies Deutsches Hochstift. Následovala další domácí i zahraniční vyznamenání, například v dubnu 1933 obdržel prsten Burgtheater-Ring za nejčastěji uváděného žijícího německojazyčného autora.

Po převzetí moci nacionálním socialismem se Fulda pokusil ochránit akademii před konformitou a podepsal 16. března 1933 prohlášení loajality sepsané Gottfriedem Bennem. Dne 8. května 1933 byl jako Žid vyloučen z básnické sekce Pruské akademie umění a 12. října 1935 z Říšské literární komory, což bylo spojeno se zákazem publikování. Jeho hry, které měly v roce 1932 v Německu 429 představení, se již nesměly hrát.

Od roku 1935 s manželkou často pobýval ve Francii a Itálii, zejména ve své letní vile Haus Laurin u jezera Carezza v Jižním Tyrolsku. V roce 1937/1938 strávil Nový rok se svým synem Karlem Hermannem Fuldou, v New Havenu, ale musel se vrátit do Německa, kde mu byl 16. září 1938 zabaven cestovní pas. Čtvrtina jeho majetku byla zkonfiskována počátkem léta 1938 a po listopadových pogromech v roce 1938 podléhal také odvodu židovského majetku. Přes čestné prohlášení podepsané jeho synem 28. listopadu 1938 a další záruku od přítele z New Yorku nedostal vstupní vízum do USA, protože kvóta pro přijetí byla vyčerpána.

V Německu mu bylo zakázáno vycházet ven a byl nucen používat křestní jméno Izrael. Dva dny poté, co říšské ministerstvo hospodářství 28. března 1939 zamítlo jeho žádost o vynětí prstenu Burgtheater, který získal, z povinnosti odevzdat všechny cennosti, kterou měli všichni Židé, si vzal život. Zemřel 30. března ve věku 76 let v Berlíně a byl pohřben na lesním hřbitově Dahlem. Jeho hrob je nyní čestným hrobem města Berlína.

Tvorba V letech 1888–1932 byl Ludwig Fulda jedním z nejčastěji hraných dramatiků své doby s úzkými vazbami na literární život a literární instituce od Německé říše po Výmarskou republiku. Napsal celkem 50 scénických her, z toho 38 celovečerních her a dvanáct jednoaktovek, a také 29 dramatických překladů ve verších a próze.

Jeho první tragédie, Christian Günther, byla přijata Městským divadlem ve Frankfurtu v roce 1882, ale nebyla provedena. Jeho druhý kus, jednoaktová komedie Die Aufrichtigen, byla po premiéře v únoru 1883 hodnocena kritiky jako „zcela bez talentu“. Úspěch u diváků i kritiků zaznamenala až jednoaktovka Unter vier Augen, která měla premiéru v Augsburgu v roce 1886. V roce 1888 měla v Berlíně premiéru jeho komedie Die wilde Jagd a brzy byla uvedena ve vídeňském Burgtheater. Za jeho hlavní dílo je považována pohádková hra Der Talisman, která měla premiéru 4. února 1893 v Berlíně s Josefem Kainzem v hlavní roli. Přebrala motiv pohádky Des Kaisers neue Kleider od Hanse Christiana Andersena. Wilhelm II zabránil Fuldovi v udělení Schillerovy ceny v roce 1893, protože se zjevně cítil parodován zobrazením autokratického panovníka v této hře.

Největší úspěchy měl Fulda před přelomem století. Komedie Jugendfreunde (1897) byla uvedena na 824 scénách, Die Zwillingsschwester (1901) na 624. Tato hra měla i mezinárodní úspěch a byla zfilmována v USA, v letech 1925 a 1941 (The Woman with Two Faces režiséra George Cukora s Gretou Garbo v hlavní roli). Komedie Der Seeräuber (1912) poskytla předlohu pro muzikál „The Pirate“ Samuela Nathaniela Behrmana a Colea Portera, který v roce 1948 zfilmoval Vincente Minnelli s Judy Garland a Gene Kelly.

Fulda se obvykle stylově orientoval na své vzory, např. na Rodericha Benedixe ve svých prvních hrách, později na Oscara Blumenthala a od počátku 90. let 19. století na naturalismus. Trvale se zapsal jako překladatel děl světové literatury ze sedmi jazyků do němčiny. Přeložil mj. díla Molièra, Beaumarchaise, Goldoniho, Calderóna, Tirsa de Molina, Lope de Vega, Ibsena a Jacquese Offenbacha.

Fulda obdržel řadu cen a vyznamenání. Jeho jméno se objevilo na pamětní desce, kterou v roce 2005 vztyčil spolek Städtische Bühnen Frankfurt na počest svých členů, kteří se stali obětí nacionálněsocialistické perzekuce. V roce 2010 položil Gunter Demnig před jeho posledním domem na Miquelstraße 86 v Berlíně-Dahlem Stolpersteine. Byla po něm pojmenována ulice Ludwig-Fulda-Weg ve Frankfurtu nad Mohanem-Riedbergu.

Jeho pozůstalost věnoval syn v roce 1955 spolku Freies Deutsches Hochstift.

Dílo

Die Aufrichtigen, Lustspiel, 1883 Satura. Grillen und Schwänke. Reißner, Leipzig 1884. (Digitalisat) Das Recht der Frau, Lustspiel, 1886 Die wilde Jagd ..., 1888 Gedichte, 1890 Die Aufrichtigen, Lustspiel, 1890 Unter vier Augen, Lustspiel, 1890 Das verlorene Paradies, Schauspiel, 1892; verfilmt 1917 Regie: Bruno Rahn oder Harry Fredall Der Talisman, Dramatisches Märchen, 1893 Robinsons Eiland, Komödie, 1896 Fräulein Wittwe, Lustspiel, 1896 Lästige Schönheit, Dramatisches Gedicht, 1897 Der Sohn des Kalifen, 1897 Jugendfreunde, 1898 Herostrat, Tragödie, 1898 Die Zeche, Schauspiel, 1899 Neue Gedichte, 1900 Schlaraffenland, Märchenschwank, 1900 Die Zwillingsschwester, Lustspiel, 1901; verfilmt 1925 und 1941 (Die Frau mit den zwei Gesichtern) Kaltwasser, Lustspiel, 1902 Prolog zur Einweihung des neuen Frankfurter Schauspielhauses am 1. November 1902 Aus der Werkstatt. Studien und Anregungen, 1904 Schiller und die neue Generation, Vortrag, 1904 Maskerade, Schauspiel, 1904 Der heimliche König, romantische Komödie, 1906 Amerikanische Eindrücke, 1906 Der Dummkopf, Lustspiel, 1907; verfilmt 1920 Regie: Lupu Pick Das Exempel, 1909 Sieben Einakter ..., 1909 Herr und Diener, 1910 Aladdin und die Wunderlampe, 1912 Der Seeräuber, 1912; Vorlage für das Filmmusical Der Pirat (1948) Deutsche Kultur und Ausländerei, 1916 Der Lebensschüler, Schauspiel, 1916 Die Richtige, 1918 Das Wundermittel, 1920 Der Vulkan, Lustspiel, 1922 Die Geliebte, Komödie, 1923 Die Gegenkandidaten, Komödie, 1924 Die Durchgängerin, Lustspiel, 1925 Bunte Gesellschaft, 1927 Die Reform des Urheberrechtes, 1928 Die verzauberte Prinzessin, 1930 Die Karriere, Ein Stück in fünf Stationen, 1932. UA 3. Juni 1932 Dresden (Staatliches Schauspielhaus)

Překlady

Molière: Der Tartueff, 1890 Molière: Meisterwerke, 1892 Pierre Augustin Caron de Beaumarchais: Figaros Hochzeit oder der tolle Tag, 1897 Edmond Rostand: Cyrano von Bergerac, 1898 Henrik Ibsen: Peer Gynt, 1916 Die gepuderte Muse. Französische Verserzählungen des Rokoko. Deutsche Übertragung. Propyläen-Verlag, Berlin 1922

Vydání dopisů

Ludwig Fulda. Briefwechsel 1882–1939. Zeugnisse des literarischen Lebens in Deutschland. 2 Bde., hrsg. v. Bernhard Gajek u. Wolfgang von Ungern-Sternberg. Lang, Frankfurt am Main u. a. 1988, (= Regensburger Beiträge zur deutschen Sprach- und Literaturwissenschaft; Reihe A/Quellen; 4)

V češtině

Talisman: dramatická pohádka o čtyřech jednáních – přeložil Jaroslav Kvapil. Praha: František Šimáček, 1894 Otrokyně: činohra ve čtyřech jednáních – př. Václav Hübner. Praha: Mamert Knapp, 1896 Tváří v tvář: veselohra v jednom jednání – př. Jan Emil Šlechta. Praha: M. Knapp, 1897 Blíženka: veselohra o čtyřech dějstvích – veršem přeložil Bohdan Kaminský. Praha: Alois Wiesner, 1903 Janek: der Dummkopf: veselohra o pěti dějstvích – př. B. Kaminský 1908 Pán a sluha: hra o třech jednáních: [použito myšlenky Bandellovy] – př. Antonín Klášterský. Praha: Jan Otto, 1910 Divoká honba: veselohra nebo čtyřech jednáních – př. Bohdan Lachman. Praha: M. Knapp, 1911 Karlovy Vary, světové lázně – s přispěním O. Blumenthala, L. Fuldy a dalších. Karlovy Vary: Magistrát, 1914 Svatební cesta do Říma – úvod František Sekanina, př. Karla Tavíková; in: 1000 nejkrásnějších novel… č. 80. Praha: J. R. Vilímek, 1915 Útěk z manželství: veselohra o čtyřech jednáních – přeložil a pro české divadlo upravil Pavel Rudolf. Praha: František Švejda, 1930?

Odkazy

Reference

Literatura

Alfred Klaar: Ludwig Fulda. Leben und Lebenswerk. Cotta, Stuttgart u. a. 1922