13. armádní sbor byl na přelomu 19. a 20. století vyšší jednotkou rakousko-uherské armády, respektive zemským velitelstvím pro Chorvatsko-slavonské království se sídlem v Záhřebu. Za první světové války byl sbor nasazen v Srbsku, později byl přeložen do Haliče a v závěru války bojovaly jednotky sboru v Itálii.
Historie náhled|vlevo|Územní rozdělení působnosti armádních sborů rakousko-uherské armády 1898 13. armádní sbor (13. Korpskommando) vznikl k datu 1. ledna 1883 reorganizací rakousko-uherské armády a rozdělením dosavadních oblastních velitelství pro jednotlivé korunní země. Třináctý armádní sbor s působností pro celé Chorvatsko-slavonské království měl sídlo v Záhřebu.Ottův slovník naučný, díl XXI.; Praha, 1904; s. 231 dostupné online Sborové velitelství bylo umístěno v bývalém šlechtickém paláci na náměstí Jezuitski trg v Záhřebu. Ke 13. sboru patřila 7. pěchotní divize v Osijeku a 36. pěchotní divize v Záhřebu, 8. jezdecká brigáda v Záhřebu a 13. dělostřelecká brigáda v Záhřebu. Pod záhřebské velení částečně spadalo i válečné námořnictvo v Rijece, kde byla umístěna 71. pěchotní brigáda a Rijeka byla také jedním z doplňovacích okresů pro sbor. Dalšími doplňovacími okresy byly Bjelovar, Karlovac, Osijek, Otočac, Petrovaradín a Záhřeb. Pod armádní sbor spadaly tři posádkové věznice (Záhřeb, Osijek, Petrovaradín), dále pak posádková nemocnice v Záhřebu a devět útvarových nemocnic (Bjelovar, Rijeka, Osijek, Otočac, Karlovac, Petrovaradín, Varaždín a Zemun).
V roce 1914 měl 13. armádní sbor početní stav přibližně 60 000 mužů. Na začátku první světové války byl sbor nasazen k invazi do Srbska v rámci 5. armády generála Potiorka,Přehled vrchního velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online později byl přeložen na východní frontu. V závěru války bojovaly jednotky sboru v jižním Tyrolsku a na italské frontě (bitva u Vittorio Veneta). Po odchodu většiny sboru na frontu v roce 1914 zůstala v Záhřebu nadále umístěna menší posádka, jejímž velením byli po dobu války pověřeni generálové Eugen Scheure (1914–1915), Josef Seipka (1915–1918), Alfred von Schenk (1918) a nakonec na podzim roku 1918 krátce Ignaz Snjaric.13. armádní sbor na webu weltkriege dostupné online
Velitelé 13. armádního sboru 1883–1889 generál jezdectva Hermann baron von Ramberg 1889–1891 polní podmaršál Josef von Reicher 1891–1902 generál jezdectva Anton baron von Bechtolsheim 1902–1905 polní zbrojmistr Hugo von Klobus 1905 polní podmaršál Felix hrabě von Orsini-Rosenberg 1905 polní podmaršál Antonín baron Malovec z Malovic 1905–1906 polní podmaršál Karel hrabě z Auerspergu 1906–1907 polní zbrojmistr Rudolf von Chavanne 1907–1912 generál pěchoty Raimund Gerba 1912–1916 generál pěchoty Adolf baron Rhemen z Barenfeldu 1916–1917 polní podmaršál Maximilian Csicserics von Bacsány 1917 polní podmaršál Alfred von Schenk 1917–1918 generál pěchoty Frigyes Csanády von Békés
Odkazy Reference
Externí odkazy Kais. Königl. Militär Schematismus, Vídeň, 1883–1889 dostupné online Schematismus für das k.u.k. Heer und für die k.u.k. Kriegsmarine, Vídeň, 1890–1914 dostupné online Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army
Kategorie:Ozbrojené síly Rakouska-Uherska Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1918