Zavěšení zvonu Zikmund nebo Zavěšení zvonu Zikmund na věži katedrály v roce 1521 v Krakově (polsky ) je obraz z roku 1874 o rozměrech 94×189 centimetrů od polského malíře Jana Matejky. Obraz patří do řady Matejkových historických maleb. Zachycuje zlatou éru polské renesance a moc Polského království. Zvon Zikmund se poprvé rozezněl 13. července roku 1521 a je považován za jeden z národních symbolů Polska.
Kromě oficiálního názvu obrazu existuje ještě i několik alternativních pojmenování, a sice Svěcení zvonu Zikmund (), které navrhl Mieczysława Tretera, dále Vztyčení zvonu Zikmund, Zvon krále Zikmunda nebo Zvon Zikmund ().
Historie Zvon alt=Zvon Zikmund|náhled|Zvon Zikmund
Zvon Zikmund () je největší ze zvonů, které visí v Zikmundově věži v katedrále na Wawelu, sídle krakovské arcidiecéze. Polský král Zikmund I. Starý jeho odlití objednal u Hanse Behama z Norimberka. Zvonař na něm pracoval roku 1520 a odlil jej z bronzu. Na těle zvonu, tedy jeho boční části, je mimo jiné vyryta podobizna svatého Stanislava a svatého Zikmunda, jež doplňuje orel z polského znaku a rytíř z litevského znaku.
Následujícího roku, 9. července 1521, byl zvon instalován do speciálně přistavěné staré obranné věže hradu, zvané Zikmundovy (), a o čtyři dny později (13. července) se zvon poprvé rozezněl. Zvoní se na něj při významných polských dnech, a to jak občanských, tak i církevních, a rovněž při významných událostech, mezi něž se řadila například návštěva papeže Jana Pavla II.
Zvon Zikmund se mimo jiné objevoval i v dobové literatuře. Například v básni Władysława Bełzy nazvané Zakleté zvony () je psáno:
Obraz Matejko začal přemýšlet o tvorbě obrazu v roce 1861. Následující rok vytvořil první přípravné skici. Posléze se k tématu vrátil až v roce 1874 a zobrazil – v rozporu se zažitým názvem obrazu – výjev vyjmutí právě odlitého zvonu z formy ve slévárně. Ve snaze o co nejvěrnější zachycení scény nechal Matejko tesaři vytvořit repliku lešení, které sloužilo k přemisťování zvonu. Obraz malíř dokončil v roce 1874.
Dílo bylo v době svého vzniku přijato kladně. Polský historik Stanisław Tarnowski v roce 1875 publikoval rozsáhlou pozitivní recenzi v časopise Przegląd Polski. Obraz byl vystaven v Paříži roku 1875. O tři roky později (1878) byl v Paříži vystaven znovu, a to během Světové výstavy, kdy doplnil další Matejkova díla – Lublinská unie () a Wacław Wilczek. Matejko za malby získal zlatou medaili. Kromě Paříže bylo dílo vystaveno v roce 1875 i v Krakově a ve Vídni. Francouzský básník Gustave Le Vavasseur o díle prohlásil:
Roku 1875, rok po dokončení díla, zakoupila malbu paní Walewská z rodu Lenkiewiczů, pravděpodobně Octavia, dcera Gracjana Lenkiewicze-Ipohorského a Honoraty Czetwertyńské. Mezi lety 1928 a 1939 dílo uložila Rosa Czetwertyńska, rozená Radziwill Czetwertyńska, do varšavské Společnosti pro podporu výtvarného umění (). Po vypuknutí druhé světové války uložil Ludwik Czetwertyński dílo do Národního muzea ve Varšavě. V roce 1944 bylo dílo nacisty odvezeno na neznámé místo. Po revindikaci se roku 1949 stalo opět majetkem varšavského Národního muzea.
Popis díla náhled|upright|Polská královna Bona Sforzová zachycená na obraze|vlevo
Obraz je jednou z historických maleb, které znázorňují období zlaté éry polské renesance. Zároveň vyzdvihuje sílu tehdejšího Polského království, jeho elit i obyčejných lidí. Dílo zobrazuje dav s řadou postav historického významu, jejichž výčet je uveden níže. Levá strana obrazu zobrazuje bohatství a slávu tehdejší doby, zatímco pravá tvrdou práci obyčejných lidí. Přestože je Matejkovo dílo známo jako Zavěšení zvonu Zikmund, ve skutečnosti ukazuje nikoli okamžik zavěšení, ale vyjmutí zvonu z formy.
V levé části obrazu je zachycen královský dvůr, a sice polský král Zikmund I. Starý, jeho rodina (syn Zikmunda II. a dcera Isabela), dále královna Bona Sforzová a dvorní šašek Stańczyk. Mezi další postavy zachycené na obrazu patří bankéř Jan Boner, obchodník a úředník Seweryn Bethman a kastelán a vojevoda Stanisław Kmita. Na obraze je zobrazen rovněž biskup Jan Chojeński, který zvon světí, a poblíž něj i kanovník Grzegorz Lubrański.
Nad samotným zvonem lze spatřit mistra zvonaře Hanse Behama. Mezi ním a dvorem stojí dvě tmavé postavy. Jde o wawelského architekta Bartolommea Berrecciho a maďarského loutnistu a hudebníka Bálinta Bakfarka, který podle legendy hodil strunu ze svého nástroje do roztaveného bronzu. V pozadí obrazu je Královský hrad.
Matejko často zahrnoval do svých děl osobnosti, které sice považoval za významné, avšak ve skutečnosti nemohly být z různých důvodů na scéně přítomny jako například syn Zikmunda I. Zikmund II. August, jemuž v době slavnostního svěcení zvonu byl pouze jeden rok. V roce 1885 Matejko namaloval obraz pojmenovaný Zikmund I. poslouchající zvon (), jenž vyobrazuje staršího krále Zikmunda a šaška Stańczyka, jak uvažují o konci Polského království.
Odkazy Poznámky
Reference
Související články Zvon Zikmund (Krakov) Jan Matejko
Externí odkazy
Kategorie:Obrazy 19. století Kategorie:Zvony v Polsku Kategorie:Umělecká díla z roku 1874