Pavla Králová, rozená Pichlová (3. března 1896 PlzeňMatriční záznam o narození a křtu – 24. října 1942 koncentrační tábor Mauthausen) patřila spolu se svým manželem Václavem Králem v protektorátní době ke členům plzeňského odboje, k podporovatelům a ubytovatelům parašutistů výsadků Anthropoid, Out Distance, Silver A a Steel.
Stručný životopis Pavla Králová, roz. Pichlová, byla od roku 1923 provdána za plzeňského policistu Václava Krále. Manželé Královi bydleli od roku 1923 v Plzni v ulici Pod Záhorskem 1. V roce 1925 se jim narodila dcera Helena Králová. Pavla Králová byla za Protektorátu Čechy a Morava (společně se se svým manželem vrchním policejním inspektorem ve výslužbě) zapojena do protinacistického odboje na Plzeňsku. Václav Král obstarával odbojářům falešné protektorátní doklady a celá rodina poskytovala ve svém bytě ubytování parašutistům rotmistru Jozefu Gabčíkovi a rotmistru Janu Kubišovi z paraskupiny Anthropoid. Rodina Václava a Pavly králových v Plzni patřila statisticky k prvním úspěšným podporovatelům operační skupiny Anthropoid.) Dne 23. dubna 1942 večer se v bytě Králových sešli Jozef Gabčík a Jan Kubiš (výsadek Athropoid), Josef Valčík a Alfréd Bartoš (výsadek Silver A) a Adolf Opálka a Karel Čurda (výsadek Out Distance), aby naplánovali podrobnosti pozemní součinnosti při spojeneckém bombardování Škodových závodů v noci 26. dubna 1942. Po zradě Karla Čurdy na pražském gestapu 16. června 1842 byla rodina prozrazena a všichni její členové byli 17. června 1942 zatčeni gestapem. (Plzeňská rodina Králových patřila statisticky mezi první rodiny, které byly Karlem Čurdou německým vyšetřovatelům vyzrazeni a gestapem mezi prvními i zatčeni.) Všichni členové rodiny (Václav, Pavla i sedmnáctiletá Helena) byli stanným soudem v Praze v nepřítomnosti dne 29. září 1942 odsouzeni k trestu smrti. Nejprve byli vězněni v Praze na Pankráci, v Malé pevnosti v Terezíně a nakonec 24. října 1942 zavražděni výstřelem z malorážní pistole do týla v koncentračním táboře Mauthausen.
Podrobný životopis Rodinný původ Pavla (křtěná Paula Berta) Pichlová se narodila 3. března 1896 v Plzni do rodiny plzeňského strážníka Aloise Pichla a Anny Pichlové rozené Blažkové. Její otec Alois Pichl pocházel z vesnice Frühbuss (Přebuz) () v Krušných horách, která se nachází v blízkosti státní hranice s Německem v oblasti mezi Nejdkem a Kraslicemi. Alois Pichl byl synem obchodníka Josefa Pichla a Marie Pichlové rozené Hönigové z Frühbussu (Přebuzu) číslo popisné 131. Její matka Anna Pichlová (rozená Blažková) pocházela z manželství městského strážníka Františka Blažka z Plzně a Anny Blažkové (rozené Kůskové) z Domažlic. V době, kdy byla novorozená Pavla Pichlová křtěna katechetou Josefem Uhrem jako Berta tj. (14. března 1896) bydlela rodina Pichlových na adrese Plzeň město číslo popisné 52. Pavla Pichlová byla římskou katoličkou a také členkou Sokola Plzeň.
Svatba Dne 5. června 1923 v Plzni se konala svatba sedmadvacetileté Pavly Pichlové s o pět let starším Václavem Králem. V době svatby dvaatřicetiletý Václav Král se narodil v Plzni 2. května 1891 na Saském předměstí v domě číslo 278. Před první světovou válkou byl sice jen číšníkem, ale v roce 1922 už byl zaměstnán jako „strážník bezpečnosti“. Později zastával funkci inspektora u státní policie. Nevěsta Pavla Pichlová bydlela v době svatby ve Veleslavínově ulici číslo 16 v Plzni (Veleslavínova 339/16, 301 00 Plzeň 3 – Vnitřní Město) a ženich Václav Král v ulici Pod Záhorskem číslo 1 (Pod Záhorskem 22/1, 301 00 Plzeň 1 – Severní Předměstí). Svatební obřad se odehrával v arciděkanském chrámu v Plzni, kde jej vedl kněz Antonín Havelka spolu s farářem ve výslužbě Václavem Hauserem. Z nevěstiny strany šel za svědka Eduard Pichl (elektrotechnik z Plzně, bytem v Nauesově ulici číslo popisné 43); ženich si přizval za svědka Tomáše Altmana (strojvedoucího ČSD, bytem Plzeň – Koterovská číslo popisné 45). Novomanželé Pavla Králová a Václav Král bydleli po svatbě v nájemním domě v plzeňské ulici Pod Záhorskem číslo 1, kam se policejně přihlásili již 8. června 1923. Dům byl relativně nový, pocházel z roku 1912, kdy jej nechal vystavět Václav Kabát. Rodina obývala dvoupokojový byt číslo 6 ve druhém patře, kde se dále nacházely ještě dva nájemní byty. Dům disponoval dvěma vchody a v mezipatře před druhým patrem byl malý balkón, z něhož se bylo možno dostat na střechu přiléhající terasy. Ta přecházela do okolního terénu.
Helenka Jediná dcera manželů Králových Helena Králová se narodila v Plzni 21. června 1925. V roce 1939 se čtrnáctiletá Helena náhodně seznámila při bruslení s o rok mladší Olgou Forstovou (rozenou Jiříkovičovou, * 24. dubna 1926). Setkávání obou dívek záhy přerostlo v silné přátelství. Olga, která během druhé světové války bydlela v Kotkově ulici 25 v Plzni, rodinu Králových často navštěvovala a Královi k ní pojali pouto téměř rodičovské.
Slovensko V roce 1929 vykonával Václav Král funkci obvodního inspektora na cizineckém oddělení policie v Bratislavě, kde bydlel na Dunajské ulici číslo 2. Zřejmě v Bratislavě se Václav Král seznámil s bývalým legionářem a policejním inspektorem sloužícím u Policejního ředitelství v Bratislavě Janem Bejblem, který se se svojí manželkou Antonií Bejblovou (rozenou Chalupovou) po 14. březnu 1939 (po vyhlášení samostatného Slovenského štátu) přestěhoval do Prahy. Poštovní úředník Václav Růta pracoval po skončení první světové války a vzniku Československa (tedy ve 20. a 30. letech 20. století) u drážní pošty v Bratislavě. Po vzniku Slovenského štátu se celá rodina Růtových přestěhovala do Prahy, kde byl Václav Růta zaměstnán na poště sídlící na hlavním nádraží. Jak Jan Bejbl, tak i Václav Růta se stali Královými blízkými spolupracovníky v odboji a nejspíše to bylo též na základě předchozí známosti z Bratislavy.
Anthropoid Kontakt na rodinu Králových v Plzni dostali parašutisté operace Anthropoid (Jozef Gabčík a Jan Kubiš) na palubě ve výsadkovém čtyřmotorovém bombardovacím letounu Halifax A Mk až během letu nad Protektorátem Čechy a Morava od štábního kapitána generálního štábu Jaroslava Šustra. Vlivem navigační chyby byli Gabčík s Kubišem vysazeni na zmrzlou a zasněženou půdu protektorátu 29. prosince ve 2 hodiny a 24 minut greenwichského času u Nehvizd východně od Prahy. Jozef Gabčík se při seskoku zranil na noze. První konspirační adresa, kterou mohli parašutisté využít vedla do bytu Králových. Druhá adresa vedla do Plzně do bytu plzeňského dílovedoucího depa státních drah a bývalého funkcionáře Unie v Plzni Václava Skalického. Třetí adresa směřovala do Rokycan za penzionovaným železničním zaměstnancem Václavem Stehlíkem V Rokycanech zajistil Václav Stehlík ošetření Gabčíkova kotníku u MUDr. Zdenka Čápa. (Distorzi hlezenního kloubu s podezřením na zlomeninu kotníku zafixoval lékař sádrovým obvazem s podpatkem.)
Po jedné noci, strávené u Václava Stehlíka se 30. prosince 1941 Gabčík s Kubišem vydali na plzeňskou adresu k rodině Králových. U Václava Krále, který byl zapojen do řad členů odbojové organizace ÚVOD, se parašutisté identifikovali heslem, které pro tento případ sestavil v Anglii nadporučík Adolf Horák. (Při konstrukci hesla využil toho, že se s Václavem Králem oba v Plzni předtím dobře znali.) Václav Král s pomocí svého bratrance Ladislava Krále (zaměstnance pracovního úřadu v Plzni; * 16. května 1907 Plzeň) zajistil pro Gabčíka a Kubiše pracovní knížky a to na základě dvou parašutisty předložených (velmi dobře zhotovených) falešných občanských legitimací (Otto Strnad = Jan Kubiš; Zdeněk Vyskočil = Jozef Gabčík). Protože parašutisté požadovali od Václava Krále nějaký spolehlivý kontakt v Praze, seznámil je tedy se svým kolegou Janem Bejblem z policejního sboru, který jim předal spojení (adresu) na poštovního úředníka Václava Růtu v Praze. Dne 31. prosince 1941 odjel do Prahy k Růtovým Jan Kubiš; Jozef Gabčík zůstal u Králů v Plzni, aby si doléčoval zraněnou nohu.
Silver A Paradesantní výsadek Silver A (nadporučík Alfréd Bartoš, rotmistr Josef Valčík a četař, šifrant a radista Jiří Potůček + vysílačka Libuše) byl vysazen nad protektorátem ze stejného letounu a ve stejný den (a obdobný čas) jako výsadek Anthropoid a rovněž na jiném než plánovaném místě, a sice u obce Senice u Poděbrad. Z téhož letounu byl realizován i paradesantní výsadek Silver B (rotný Jan Zemek a četař Vladimír Škacha), kteří přistáli na dopadové ploše u obce Kasaličky u Přelouče.
Velitel výsadku (in memoriam štábní kapitán jezdectva) Alfréd Bartoš měl po seskoku navázat spojení s pražským Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD)em, se štábním kapitánem Václavem Morávkem a zároveň i se zbývajícími výsadkáři ze Silver B a Anthropoid. Spojení se Silver B se navázat nepodařilo, ale díky záchytné adrese u Králových v Plzni se skupina Silver A napojila ještě někdy před 5. březnem 1942 na Anthropoid a u Králů mohla využívat ubytování, potravinovou podporu i získat (díky kontaktům Václava Krále) falešné protektorátní doklady (padělané legitimace a pracovní knížky).
Operace Canonbury – letecký útok na Škodovy závody
Příprava Prvotní Benešova myšlenka na bombardování plzeňské Škodovky byla rozpracována anglickou SOE a II. Odborem exilového Ministerstva národní obrany (MNO) v Anglii a vyžadovala spolupráci domácího odboje při označení leteckých cílů na zemi. Pro rozdělování úkolů a synchronizaci akcí byla využívána vysílačka Libuše.
V noci z 27. března na 28. března 1942 seskočily na území Protektorátu Čechy a Morava dvě paraskupiny (Out distance; Zinc). U Ořechova blízko Telče přistáli příslušníci Out distance (nadporučík Adolf Opálka, rotný Karel Čurda a desátník aspirant Ivan Kolařík) s úkolem navést britské bombardéry na cíle nebo na vybrané dopadové plochy, kam mohl být bezpečně shozen materiál určený po odbojové skupiny. Pro navádění letadel byla Out distance vybavena speciálním krátkovlnným radiomajákem Rebecca, který byl po dopadu ukryt (zakopán) v místě blízkém seskoku. Při seskoku si Adolf Opálka poranil nohu, doléčoval se u své tety v Rešicích na jižní Moravě a ostatní členové výsadku se na jeho příkaz rozptýlili. U Gbel na Slovensku přistáli parašutisté skupiny Zinc (nadporučík Oldřich Pechal, rotmistr Arnošt Mikš a četař Viliam Gerik), jejichž úkolem byly zpravodajské úkoly v regionu jižní Moravy.
Obsáhlé instrukce k přípravě náletu na Škodovku obdrželi parašutisté 15. dubna 1942 prostřednictvím radiostanice Libuše. Velitel Out distance (Adolf Opálka) dostal povolení do akce zapojit i oba členy výsadku Anthropoid (Gabčíka a Kubiše), úkol vyzvednout radiomaják Rebeccu a (mimo jiné) zajistit i bezpečné ubytování a stravování pro dvě až tři osoby. Předestřené úkoly měly být splněny do 20. dubna 1942. Londýn spoléhal na podporu ze strany plzeňského domácího odboje a jmenoval v této souvislosti i Václava Krále.
Realizace Radiomaják na dopadové ploše u Ořechova padl do rukou gestapa, takže pro označení cílů muselo být použito ohňů (zapálení stodoly v obci Skvrňany, která byla asi 600 metrů od cíle, zapálení objektu 1 km od cíle ve vzdálenosti asi 200 metrů severně od Goldscheidrovy továrny). Kvarteto parašutistů Jan Kubiš, Josef Gabčík, Adolf Opálka a Josef Valčík bylo od 17. dubna 1942 v Plzni. Během pobytu v Plzni byli parašutisté (kromě bytu Králových) ubytováni střídavě u Kučerů, Bejblů (Jan Bejbl a jeho choť Antonie Bejblová) a Hrdličků. Dne 23. dubna 1942 se k nim připojil Karel Čurda. Dne 23. dubna 1942 večer se v bytě Králových sešli Jozef Gabčík a Jan Kubiš (výsadek Athropoid), Josef Valčík a Alfred Bartoš (výsadek Silver A) a Adolf Opálka a Karel Čurda (výsadek Out Distance), aby naplánovali podrobnosti celé operace. Dne 24. dubna 1942 bylo během příprav v terénu rozhodnuto, že k založení požáru stačí čtyři osoby (bez Alfréda Bartoše a bez Jozefa Gabčíka, který se přesunul do Prahy).