Eugen Isidor hrabě z Falkenhaynu (4. dubna 1792 Schrems – 16. září 1853 Girincs, Uhry) byl rakouský generál. V armádě sloužil jako dobrovolník od roku 1809 a několikrát se vyznamenal statečností v napoleonských válkách. Později byl císařským pobočníkem a doprovázel Františka I. na zahraničních cestách.Ottův slovník naučný, díl VIII.; Praha, 1894 (reprint 1997); s. 1050 (heslo Falkenhayn) ISBN 80-7203-136-8 V letech 1840–1848 zastával funkci nejvyššího hofmistra arcivévody Františka Karla. Jako voják sloužil aktivně naposledy v době revoluce 1848–1849, kdy byl vrchním velitelem pro Horní Rakousko a Salcbursko. V roce 1851 dosáhl hodnosti generála jezdectva a nakonec u dvora zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy (1851–1853). Jeho dva synové Franz a Julius zastávali vlivné pozice v politice a státní správě Rakouska-Uherska.

Životopis Pocházel ze starého slezského šlechtického rodu Falkenhaynů povýšeného v roce 1689 do hraběcího stavu,MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I.; Praha, 2008; 673 s. ISBN 978-80-257-0027-3 narodil se jako starší syn c. k. komořího hraběte Eugena Falkenhayna (1761–1826) a jeho manželky Marie Anny, rozené hraběnky Veterani-Mallentheimové (1766–1852).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 267 dostupné onlineRodina Eugena Falkenhayna na webu geni.com dostupné online Eugen vstoupil jako dobrovolník do armády během války proti Napoleonovi v roce 1809 a stal se poručíkem u nově zorganizované zeměbrany. Vyznamenal se v bitvě u Wagramu, kde byl čtyřikrát zraněn. Byl povýšen na nadporučíka u pěšího pluku č. 2, znovu se vyznamenal v tažení v roce 1813. V hodnosti rytmistra byl poté pobočníkem maršála Bellegarda, v roce 1815 nastoupil jako pobočník u císaře Františka I. Jako major byl štábním důstojníkem u 5. jezdeckého pluku ve Vídni,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1818; Vídeň, 1818; s. 296 dostupné online ale císaře Františka často doprovázel na cestách. Jako císařský pobočník se zúčastnil kongresů v Cáchách (1818), Opavě (1820), Lublani (1821) a Veroně (1822). V roce 1823 byl povýšen na podplukovníka, stal se zástupcem velitele 6. kyrysnického pluku, od roku 1824 byl zároveň komorníkem u dvora arcivévody Františka Karla.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1825; Vídeň, 1825; s. 502 dostupné online V roce 1826 dosáhl hodnosti plukovníka a stal se velitelem 6. pluku kyrysníku v Debrecíně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1827; Vídeň, 1827; s. 54, 276 dostupné online

náhled|vlevo|Zámek Ottenschlag (Dolní Rakousy), sídlo rodu Falkenhaynů v 19. století|300x300pixelů V roce 1832 byl povýšen do hodnosti generálmajora a nadále vykonával funkci prvního komorníka u arcivévody Františka Karla, v letech 1840–1848 byl jeho nejvyšším hofmistrem a v roce 1840 získal hodnost polního podmaršála.Hof- und Staats-Schematismus des österreichischen Kaiserthums für das Jahr 1841; Vídeň, 1841; s. 185 dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1848; Vídeň, 1848; s. 41 dostupné online Po vypuknutí revoluce v roce 1848 doprovázel císařský dvůr do Innsbrucku a pak do Olomouce. Krátce byl vrchním velitelem v Horním Rakousku, ale již v roce 1850 byl opět mimo aktivní službu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1850; Vídeň, 1850; s. 46 dostupné online K datu 2. února 1851 byl povýšen do hodnosti generála jezdectvaSlužební postup Eugena von Falkenhayna in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 43 dostupné online a nakonec v letech 1851–1853 zastával čestnou funkci kapitána císařské gardy trabantů (Capitän der k.k. Trabanten-Leibgarde).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1851; Vídeň, 1851; s. 49, 146 dostupné online

Tituly a ocenění vlevo|náhled|171x171pixelů|Erb hrabat Falkenhaynů pro České země a Rakousko V roce 1811 byl jmenován c. k. komořím a jako nejvyšší hofmistr arcivévody Františka Karla obdržel v roce 1840 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch des Kaiserthumes Österreich: 1845; Vídeň, 1845; s. 78, 84 dostupné online Byl nositelem Řádu železné koruny I. třídy, v zahraničí obdržel ruský Řád sv. Stanislava I. třídy, velkokříž bavorského Řádu sv. Michaela a Záslužný řád bavorské koruny. Od roku 1849 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 18.Přehled majitelů pěšího pluku č. 18 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 414 dostupné online Byl také členem Zemědělské společnosti ve Vídni.Přehled řádů a vyznamenání Eugena Falkenhayna in: Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1852; Vídeň, 1852; s. 164, 218 dostupné online

Byl majitelem několika panství v Dolním Rakousku (Ottenschlag, Droß).

Rodina V roce 1825 se oženil s hraběnkou Karolínou Colloredovou z Wallsee (1802–1835), dcerou státního ministra Františka de Pauly Colloreda (1736–1806). Karolína byla c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z manželství se narodili čtyři synové,Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1852; Gotha, 1852; s. 201 dostupné online dva z nich dosáhli v politice a státní správě vysokých funkcí.

1. František (1827–1898), c. k. tajný rada, komoří, podplukovník, poslanec dolnorakouského zemského sněmu, poslanec říšské rady, dědičný člen rakouské Panské sněmovny, rytíř Řádu zlatého rouna, prezident rakouského Červeného kříže, I. ∞ 1854 Eleonora princezna z Oettingen-Wallersteinu (1834–1856), dáma Řádu hvězdového kříže, II. ∞ 1861 Marie Anna princezna z Oettingen-Wallersteinu (1840–1903), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového křížeRodokmen Oettingen-Wallersteinů na webu euweb.cz dostupné online 2. Julius (1829–1899), c. k. tajný rada, komoří, zemský hejtman v Horním Rakousku 1871, rakouský ministr zemědělství 1879–1895, poslanec hornorakouského zemského sněmu a říšské rady, ∞ 1857 Viktorie hraběnka Folliot de Crenneville-Poutet (1816–1900), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže, vdova po hraběti Janu Nepomukovi Keglevićovi z Bužimi 3. Rudolf (1830–1852), c. k. nadporučík 4. Ladislav (1833–1865), c. k. komoří, podplukovník, pobočník císaře Františka Josefa, ∞ 1861 Josefína hraběnka Paarová (1839–1916), c. k. palácová dáma, dáma Řádu hvězdového kříže (podruhé provdaná za Jaromíra Černína z Chudenic)Rodokmen Paarů na webu euweb.cz dostupné online

Eugenův mladší bratr Jan Nepomuk (1801–1882) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Jejich teta Marie Udalrika Falkenhaynová (1765–1852) byla manželkou hraběte Prokopa Lažanského z Bukové a jako vdova později dlouholetou nejvyšší hofmistryní císařovny Karolíny Augusty.

Eugenovým švagrem byl diplomat František de Paula Colloredo-Wallsee (1799–1859), rakouský velvyslanec v Londýně a ve Vatikánu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy Eugen von Falkenhayn in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich

Kategorie:Rakouští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu svatého Stanislava Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Narození 4. dubna Kategorie:Narození v roce 1792 Kategorie:Úmrtí 16. září Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Muži