Josef svobodný pán von Reicher ( Joseph Freiherr von Reicher) (19. dubna 1834 Semilkovice – 1. července 1919 Innsbruck) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1853 a byl účastníkem několika válečných tažení. Během své kariéry vystřídal působení na řadě míst po celé monarchii, několik let strávil mimo jiné v Čechách jako velitel proslulého plzeňského 35. pluku. V závěru kariéry zastával post zemského velitele v Chorvatsku (1889–1891) a nakonec byl velitelem v Tyrolsku a Horním Rakousku (1891–1895). V roce 1894 dosáhl ve vojsku druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra a po odchodu do výslužby byl povýšen na barona (1896). Jeho dcerou byla rakouská psycholožka, spisovatelka a univerzitní profesorka Franziska Mayer-Hillebrand (1885–1978).
Životopis náhled|vlevo|Erb Josefa Reichera udělený při povýšení do stavu svobodných pánů (1896) Byl rodákem z Čech, vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém MěstěAbsolventi Tereziánské vojenské akademie; s. 16 dostupné online a do armády vstoupil jako poručík v roce 1853 k 2. pěšímu pluku v Písku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1855; Vídeň, 1854; s. 195 dostupné online Později si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a jako nadporučík byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Zúčastnil se války se Sardinií a jako kapitán poté v rychlém sledu vystřídal působení na různých místech v Evropě. Podílel se na mapování Uher, sloužil v pevnosti Verona,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1865; Vídeň, 1865; s. 124 dostupné online byl šéfem protokolu u velitelství Německého spolku ve FrankfurtuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 129 dostupné online a náčelníkem štábu 5. pěší divize v Olomouci.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1867; Vídeň, 1867; s. 166 dostupné online V roce 1867 získal hodnost majora a působil přímo u generálního štábu. V roce 1870 byl povýšen na podplukovníkaKais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 172, 742 dostupné online a poté byl pedagogem na Válečné škole, kde vyučoval vojenské dějiny a strategii,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 223 dostupné online následně byl zástupcem velitele u 74. pěšího pluku v Hradci Králové.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1876; Vídeň, 1875; s. 370 dostupné online Jako plukovník (1876) byl v letech 1877–1880 velitelem 35. pěšího pluku v Plzni.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 235, 239 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus für 1879; Vídeň, 1878; s. 123, 147, 306 dostupné online
V roce 1881 byl povýšen do hodnosti generálmajora a poté velel 3. horské brigádě ve Stolaci v okupované Bosně,Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 31 dostupné onlineKais. Königl. Militär Schematismus für 1882; Vídeň, 1881; s. 122 dostupné online později byl přeložen jako velitel 1. pěší brigády do Plevlje.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 36, 119 dostupné online V roce 1886 získal hodnost polního podmaršála a v letech 1885–1889 velel 33. pěší divizi v Komárně.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 35, 117 dostupné online V letech 1889–1891 byl velitelem 13. armádního sboru v Záhřebu,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Vídeň, 1889; s. 118, 135 dostupné online respektive zemským velitelem v Chorvatském království.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 291 dostupné online Nakonec byl v letech 1891–1895 velitelem 14. armádního sboru v Innsbrucku,Anhang zum Schematismus für das k.u.k. Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 28, 38 dostupné online respektive zemským velitelem pro Tyrolsko, Horní Rakousy a Salcbursko.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online K datu 1. května 1894 byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistraSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1895; Vídeň, 1894; s. 125 dostupné online a o rok později byl penzionován.Služební postup Josefa von Reichera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 148 dostupné online Mimo aktivní službu ještě v roce 1908 obdržel hodnost generála pěchoty.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Po odchodu do penze žil v soukromí v Innsbrucku.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1919; Gotha, 1919; s. 773 dostupné online
Tituly a ocenění Za účast ve válce se Sardinií obdržel Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1859), později se stal nositelem Řádu železné koruny I. třídy (1892) a rytířského kříže Leopoldova řádu (1883), byl také držitelem Vojenské záslužné medaile a Válečné medaile. V zahraničí obdržel pruský Řád červené orlice I. třídy.Přehled řádů a vyznamenání Josefa von Reichera in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 228 dostupné online Jako velitel armádního sboru byl v roce 1890 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 248 dostupné online a od roku 1890 byl zároveň čestným majitelem pěšího pluku č. 68 příslušného do Szolnoku.Pěší pluk č. 68 na webu valka.cz dostupné onlineSchematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 514 dostupné online Po odchodu do výslužby byl v roce 1896 povýšen do stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1897; Gotha, 1897; s. 501
Rodina Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla Franziska Blancová (1851–1888), po ovdovění se podruhé oženil s Georginou Gassnerovou (1846–1930). Z prvního manželství se narodily dvě děti. Syn Gustav (1881–1960) vystudoval práva, působil ve státních službách, získal titul dvorního rady a po druhé světové válce byl okresním hejtmanem v Innsbrucku.Seznam okresních hejtmanů v Innsbrucku na webu Bezirkshauptmänner Innsbruck dostupné online Dcera Franziska (známá jako Franziska Mayer-Hillebrand, 1885–1978) vystudovala psychologii a byla teprve druhou ženou, která získala doktorát na univerzitě v Innsbrucku. Na této škole poté přednášela, v oboru psychologie byla autorkou řady odborných publikací a v roce 1948 byla jmenována profesorkou.Biografie Franzisky Mayer-Hillebrand dostupné online Jejím prvním manželem byl filozof a univerzitní profesor Franz Hillebrand (1863–1926), po ovdovění se znovu provdala, jejím druhým manželem byl MUDr. Karl Mayer (1862–1936), významný rakouský neurolog a psychiatr, přednosta neurologické kliniky v Innsbrucku, univerzitní profesor a krátce také rektor innsbrucké univerzity.Karl Mayer in: Österreichisches Biographisches Lexikon dostupné online
Odkazy
Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2026; Brandýs nad Labem, 2016; s. 312–313 (heslo Reicher) ISBN 978-80-905324-8-9
Externí odkazy
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Narození 19. dubna Kategorie:Narození v roce 1834 Kategorie:Úmrtí 1. července Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí v Innsbrucku Kategorie:Muži