Haemadipsidae je čeleď suchozemských krevsajících pijavic z indopacifického regionu.
Systematika Za popisnou autoritu čeledi Haemadipsidae je pokládán francouzský zoolog Émile Blanchard, jenž v 90. letech 19. století vytyčil podčeleď Haemadipsinae k odlišení suchozemských krevsajících pijavic od jejich vodních a dravých protějšků. Systematika byla v průběhu historie značně proměnlivá. K druhově nejpočetnějšímu rodu Haemadipsa systematici přidávali až 30 různých, vesměs monotypických rodů. Následující výčet rodů se zakládá na zdroji Borda & Siddall, 2010, jehož autoři vycházejí z taxonomie, kterou představil Sawyer, 1986.
Haemadipsa Tennent 1859 Tritetrabdella Moore 1938 Chtonobdella Grube 1866 Domanibdella Richardson 1974 Neoterrabdella Richardson 1969 Phytobdella Blanchard 1849 Planobdella Blanchard 1849 Phytobdella Blanchard 1849 Idiobdella Harding 1913 Mahebdella Richardson 1978 Leiobdella Richardson 1974 Malagabdella Richardson 1975 Tristabdella Richardson 1975 Nesophilaemon Nybelin 1943 Philaemon Lambert 1898
Rody Haemadipsa a Tritetrabdella sdílejí trojdílné čelisti, zatímco zbývající rody mají čelisti dvojdílné. Haemadipsa sp. a Tritetrabdella sp. proto v některých systémech mohou vystupovat jako čeleď Haemadipsidae v užším smyslu. Rekonstrukce fylogeneze nicméně ukázala, že klad pijavek s dvojdílnými čelistmi se evolučně odvozuje od předků s třídílnými čelistmi. Za zmínku stojí i problematické rody suchozemských pijavic Xerobdella, Mesobdella a Diestecostoma z Ameriky a Evropy, jež se ukázaly být s ostatními pijavkami čeledi Haemadipsidae blíže nepříbuzné, a evoluce obou skupin tedy probíhala nezávisle. Studie z roku 2008 tři výše zmíněné rody zařadila do čeledi Xerobdellidae.
Ekologie náhled|Pijavky rodu Haemadipsa jsou schopny prokousat se i oblečením Pijavky z čeledi Haemadipsidae se přizpůsobily životu na zemi, svým výskytem se však omezují na vlhké lesy se sezónními srážkami. Zřejmě nejznámější zástupce představují druhy z rodu Haemadipsa (jako je pijavka tygří, odb. H. picta), číhající na svého potenciálního hostitele typicky na okolní vegetaci. Jeho přítomnost zaznamenají na základě otřesů a chemických atraktantů, přičemž během charakteristického vyhledávacího chování se tito parazité zadní přísavkou zachycují podkladu, zatímco přední část těla zdvihnou a krouživě s ní pohybují. Suchozemské pijavky platí za metlu návštěvníků tropických oblastí Indopacifiku. Například Ludwig Karl Schmarda (1819–1908), rakouský přírodovědec a cestovatel původem z Moravy, se o nich vyjádřil následovně:
Hromadné útoky pijavek mohou u hostitele vést k větším ztrátám krve, protože tito parazité dovedou nasát její množství ekvivalentní desetinásobku vlastní hmotnosti. Rány může následně postihnout sekundární infekce, pijavky z čeledi Haemadipsidae zároveň mohou představovat vektory parazitárních onemocnění, kdy např. australský rod Chtonobdella vystupuje v životních cyklech některých trypanosom. Rody Idiobdella a Mahebdella ze Seychelských ostrovů opustily potravu založenou na krvi a místo toho se živí coelomickou tekutinou suchozemských plžů.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Pijavice