Alexander svobodný pán von Minarelli-Fitzgerald (4. listopadu 1854 Vídeň – 21. února 1934 Vídeň) byl rakousko-uherský generál a spisovatel. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1875, vystřídal působiště na různých místech, byl také štábním důstojníkem a odborníkem na budování železnic pro potřeby armády. Aktivní kariéru završil jako divizní velitel v Sarajevu a v roce 1911 dosáhl hodnosti generála pěchoty. Po odchodu do výslužby byl povýšen na barona (1913). Od mládí se uplatňoval také jako vojenský historik a spisovatel se zaměřením na dějiny válečných konfliktů 18. a 19. století a podílel se na vzniku řady odborných publikací.

Životopis Pocházel ze starého irského rodu Fitzgeraldů, patřil k vedlejší linii hrabat z Kildare, která od 18. století žila v habsburské monarchii a přijala alianční jméno Minarelli-Fitzgerald. Od narození mu byl přiznán šlechtický stav v Rakouském císařství s nárokem na titul rytíř, užíval francouzský ekvivalent chevalier. Vystudoval Technickou vojenskou akademii ve Vídni a do aktivní služby vstoupil v roce 1875 jako poručík u 2. ženijního pluku. V hodnosti nadporučíka se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878) a poté si doplnil vzdělání v kurzech pro vyšší důstojníky. Následně působil jako důstojník generálního štábu, vystřídal službu v Mostaru a Šoproni, kde se mimo jiné podílel na přípravě stavby železnice. V roce 1884 byl povýšen na kapitána a jako štábní důstojník byl přidělen k velitelství 3. armádního sboru ve Štýrském Hradci.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 95, 161 dostupné online a v letech 1888–1890 sloužil u pěšího pluku č. 94 v Josefově.Kais. Königl. Militär Schematismus für 1889; Vídeň, 1888; s. 161, 460 dostupné online Od roku 1890 působil několik let na odboru vojenské historie na ministerstvu války, kde byl v roce 1891 povýšen na majora.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1892; Vídeň, 1891; s. 87, 178 dostupné online Podílel se na vzniku několika publikací k tématu napoleonských válek, později se zaměřil na historii britských koloniálních válek a věnoval se i dalším evropským konfliktům 19. století. Jako podplukovník (1894) převzal velení praporu u 87. pěšího pluku v Terstu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1895; Vídeň, 1895; s. 478 dostupné online V roce 1897 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 1. pluku tyrolských císařských myslivců v Innsbrucku.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das 1901; Vídeň, 1901; s. 269 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1900; Vídeň, 1899; s. 165, 592 dostupné online

K datu 1. května 1903 byl povýšen do hodnosti generálmajoraHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 278 dostupné online a převzal velení 64. pěší brigády v Budapešti,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1905; Vídeň, 1904; s. 123, 163 dostupné online kde byl později v letech 1906–1908 velitelem 31. pěší divize.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1908; Vídeň, 1907; s. 127, 164 dostupné online Mezitím byl v roce 1907 povýšen do hodnosti polního podmaršála a v letech 1908–1911 byl velitelem 48. pěší divize v Sarajevu.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 308 dostupné online V roce 1911 byl ze zdravotních důvodů penzionován a při té příležitosti povýšen do hodnosti generála pěchoty.Služební postup Alexandra Minarelliho-Fitzgeralda in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 120 dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Poté žil trvale ve Vídni a i po zániku monarchie byl aktivní ve veřejném životě, angažoval se v organizacích sdružujících válečné veterány nebo bývalé absolventy c. k. vojenských škol, byl také spoluzakladatelem a prvním prezidentem Společnosti prince Evžena (Prinz Eugen-Verbandes), nadále se uplatňoval také vojenský historik a spisovatel.

V roce 1884 se v Linzi oženil s hraběnkou Eugenií Forgáchovou z Ghymese (1862–1935) ze staré uherské šlechty.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 332 dostupné onlineRodokmen rodu Forgáchů na webu euweb.cz dostupné online Z jejich manželství se narodilo pět dětí, z nichž dcera Alexandrina (*/†1889) zemřela krátce po narození. Nejstarší byla dcera Harriot (1885–1949) provdaná za c. k. komořího a plukovníka barona Viktora Chernela de Chernelháza ze staré šlechtické rodiny. Syn Desmond (1886–1953) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti kapitána. Další syn Eugen (1887–1954) se vystěhoval do USA, nejmladší syn Alfred (1890–1937) byl kapitánem u c. k. námořnictva a zemřel v Argentině.''Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 343 dostupné online

Tituly a ocenění Po odchodu do penze získal v roce 1912 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení ExcelenceHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online a v roce 1913 byl povýšen do stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1917; Gotha, 1917; s. 633 dostupné online Při povýšení mu byl udělen nejstarší původní erb rodu Fitzgeraldů užívaný též v hlavní linii vévodů z Leinsteru.Rodina Fitzgerald na webu 'Rodinný erb dostupné online Během vojenské služby získal řadu vyznamenání, byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy a rytířem Leopoldova řádu, dále držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Několik ocenění získal také od zahraničních panovníků, byl nositelem švédského Řádu meče, španělského Řádu Karla III., komandérem Řádu rumunské hvězdy nebo držitelem bulharského Královského řádu za vojenské zásluhy.Přehled řádů a vyznamenání Alexandra Minarelliho-Fitzgeralda in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 307 dostupné online

Dílo Die ersten Feldzüge der französ. Revolution 1792 und 1793; Vídeň, 1889–1890 Die Feldzüge der französ. Revolution. Der Feldzug 1794; Vídeň, 1892 Moltke und seine Einflußnahme auf die Operationen des Feldzuges 1864, Vídeň, 1893 FM Lord Roberts Exercier-Reglement für die engl. Inf. vom Jahre 1902; Vídeň, 1902 Die Gefechte in Natal und in der Kap-Kolonie 1899; Vídeň, 1904 Infanterist. Reflexionen über die Gefechte in Südafrika und Ostasien; Vídeň, 1906 Der Anfang vom Ende, Österr.-Ungarns Niederbruch 1914; Vídeň, 1920

Odkazy

Reference

Externí odkazy Alexander von Minarelli-Fitzgerald in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Rakouští historikové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Karla III. Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy Kategorie:Narození 4. listopadu Kategorie:Narození v roce 1854 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 21. února Kategorie:Úmrtí v roce 1934 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži