František Gajda (10. března 1935, Strážnice – 29. září 2017, Strážnice) byl řezbář a autor mnoha řezbářských děl s lidovou tematikou z prostředí moravského Slovácka. Svou tvorbou se zařadil mezi nejznámější a na Slovácku zcela ojedinělé tvůrce řezbářského umění.

Život František Gajda se narodil a celý svůj život žil ve městě Strážnice na jižní Moravě.

Narodil se do rolnické rodiny. Jeho otec, taktéž František Gajda, byl vyučeným kamnářem, a spolu s manželkou Rozárií Ospalíkovou, po svatbě Gajdovou, měli hospodářství. Společně měli dvě děti – Františka a Jana.

Malý František chodil do soukromé měšťanské školy ve Strážnici. Vyučil se instalatérem a po vyučení pracoval jako zámečník, údržbář a strojař v podniku Šohaj ve Strážnici. Později dálkově studoval na střední průmyslové škole strojní v Brně a pracoval jako technický kontrolor v podniku Stavebního strojírenství.

V roce 1961 se oženil s Marií Juncovou, po svatbě Gajdovou, se kterou žil až do konce života. Měli spolu 2 děti, Marii Gajdovou, později Šimáčkovou (ženu Milana Šimáčka), a Lubomíra Gajdu.

Řezbařině se Gajda věnoval jako samouk ve svém volném čase. Inspiroval se literaturou a zajímal se o sochařinu i řezbu. Samostatnou řezbářskou živnost založil v roce 1989.

Tvorba Tvorba Františka Gajdy je pevně spjata se Strážnicí, městem, ze kterého pocházeli oba jeho rodiče a kde strávil celý svůj život. Každý jednotlivá plastika zpodobuje – ať v přímé podobě nebo jen v reminiscenci – typy svérázných Strážničanů. Mezi jeho figurkami najdeme často obyčejné lidi oblečené do lidových krojů, vinaře, rolníky, děvečky i babičky.

Jeho figurky jsou anatomicky přesné a v provedené v přesvědčivé realistické řezbě s bravurně vyhotovenými detaily. Můžeme na nich pozorovat různé výrazy v tváři jako úsměv, údiv či smutek, stejně jako precizní detaily na lidových krojích.

Právě díky realističnosti se figurky Františka Gajdy dostaly jak na výstavy do celého světa, tak i do sbírek řady muzeí a institucí.

Betlémy Nejpodstatnější část celoživotní tvorby Františka Gajdy zaujímají betlémy. K betlémářské tvorbě ho inspiroval asi v roce 1974 dr. Vladimír Vaclík, dlouholetý organizátor betlemářství v Čechách, který je i autorem několika publikací z tohoto oboru. Za svůj život řezbář Gajda zhotovil asi dvacet velkých betlému, z nichž každý je originál. Největší a nejvýznamnější z nich je Velký strážnický betlém, který sestává asi z 50 figur ve výšce až 40 cm. Figurky jsou zde oděny do strážnických krojů.

Další Gajdovy betlémy jsou tematické – najdeme mezi nimi Pastýřský betlém, ve kterém dominují pastýři s ovečkami, Muzikantský betlém, kde právě narozenému Ježíškovi hrají na cimbál, akordeon, lesní roh, housle, flétny i basu, Vinařský betlém, ve kterém je místo klasického chléva vinný sklípek, Mlynářský betlém s mlynáři nesoucími pytle plné mouky, nebo Rybářský betlém s rybáři nesoucími své nejlepší úlovky.

Štípy Velmi populární jsou i Gajdovy dřevěné úštěpky různých velikostí i tvarů, které zdobil obličeji a tvořil tak z nich originální plastické ozdoby na zeď. Vidíme v nich lesní duchy, divoženky, mladé dívky i staré dědoušky. Někteří se tváří zasmušile, někteří vesele, a jejich vzhled je přizpůsobený tvaru dřeva a přírodních suků.

Plastiky Kromě klasických figurek Gajda tvořil i plastiky strážnických obyvatel. Jednalo se o reálné osoby z jeho okolí a z příbuzenstva.

Figury světců Gajdova víra v Boha se odráží i v další jeho tvorbě kromě betlémů. Zhotovil několik velkých figur světců:

Plastika svatého Floriána, patrona hasičů, který je vyobrazen jako římský voják s praporem, který vylévá vodu na hořící domek. Socha svatého Genesia, patrona herců, kterou věnoval herec Bronislav Poloczek papeži Janu Pavlovi II. při jeho návštěvě Prahy, a tak je nyní uložená ve Vatikánském muzeu. Zachycuje klečícího světce, který drží kříž na prsou a druhou ruku má pozdviženou v kazatelském gestu. Figura svatého Urbana, patrona vinohradníků, plastika svatého Antonína, plastika svatého Lukáše, plastika svatého Petra, atd.

Ostatní řezbářská tvorba Řezbář Gajda pravidelně předváděl a prodával své výrobky na jarmarcích a tematických trzích. Proto do své tvorby zařadil i předměty, které jsou nejen ozdobné, ale i praktické do domácnosti. Tvořil různé tvary misek, velikonoční řehtačky, ozdobné špunty na demižony i vinné lahve, šachy, flétničky a píšťalky.

Následovníci K řezbáři Gajdovi se chodívali učit mladí řezbáři z okolí. Učili se o technice, o dlátech a o dřevě a společně vyřezávali v Gajdově dílně. Samotní mladí řezbáři, kteří se u Františka Gajdy scházeli, vymysleli v roce 2003 tomuto uskupení název GAUČ (Gajdovi učedníci). Patřili mezi ně:

Václav Němec z Veselí nad Moravou, Lubomír Sedlář z Veselí nad Moravou, Vladimír Boruta z Vracova, Vít Vavřiník ze Strážnice, Ladislav Sedláček z Veselí nad Moravou, Martin Ospalík z Veselí nad Moravou. Andrej Irša z Kátova (SK).

Odkazy Reference

Literatura MACHAJ, Alojz. Rozhovor so strážnickým rezbárom Františkom Gajdom. Dotyky & Cesty č. 2. ZGAM, 2003. s. 4–5 ISSN 1336-2798 IRŠA, Andrej. Rezba motorovou pílou : príručka pre výtvarníkov. II. vyd. A-studio Andrej Irša. Kátov 2020. s. 68 ISBN 978-80-570-1207-8

Externí odkazy

Kategorie:Čeští řezbáři Kategorie:Narození 10. března Kategorie:Narození v roce 1935 Kategorie:Narození ve Strážnici (okres Hodonín) Kategorie:Úmrtí 29. září Kategorie:Úmrtí v roce 2017 Kategorie:Úmrtí ve Strážnici (okres Hodonín) Kategorie:Muži