Velká francouzská revoluce je označení období dějin Francie mezi lety 1789 a 1799, tedy zhruba od svolání generálních stavů králem Ludvíkem XVI. do uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Tehdejší absolutní monarchie byla v průběhu revoluce nahrazena „vládou lidu“ (demokracií) – Francie postupně přešla od konstituční monarchie k republice. Základními principy revoluce byly občanská svoboda a rovnost lidí před zákonem, které byly zakotveny v Deklaraci práv člověka a občana. K průvodním jevům revoluce ovšem patřilo i krvavé pronásledování všech odpůrců nových pořádků.

Obecně je Francouzská revoluce vnímána jako hlavní přelomový bod evropských kontinentálních dějin, znamenala přechod od absolutismu k občanství a ustavení lidu jako hlavní politické síly (moci). Kromě toho však také zrodila moderní politický teror.

I když se Francie po pádu první republiky Napoleonovým státním převratem zmítala 75 let mezi republikou, císařstvím a restaurací někdejšího království, revoluce způsobila definitivní pád starého režimu. Zastiňuje i následující revoluce z let 1830 a 1848.

Historie Počátek revoluce náhled|vlevo|upright=0.6|Ludvík XVI. Předrevoluční Francie, známá též jako Ancien régime (starý režim), byla formálně absolutistickou monarchií. Francouzská společnost byla rozdělena do tří stavů. První stav (asi 0,5 % obyvatel)MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.12. tvořili katoličtí duchovní a římský katolicismus byl také jediným povoleným vyznáním v zemi (od roku 1787 pak došlo k částečné toleranci nikoli však zrovnoprávnění protestantů). Církev byla centrem politické i ekonomické moci – vlastnila mezi 6-10 % půdy a v celé zemi měla nárok na církevní desátek – a zároveň klíčovou součástí každodenního života, protože kromě ryze náboženských úkonů dohlížela mimo jiné na školství.MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 12-13. Druhý stav představovala francouzská šlechta, v rámci níž lze rozlišovat tradiční šlechtu s dlouho drženými tituly i rodovými majetky a původně bohaté představitele třetího stavu, kteří šlechtický titul získali nově buď za službu ve státních úřadech, nebo za peníze, známé jako „noblesse de robe“.MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 15-16. Do třetího stavu pak spadal zbytek společnosti od bohatých obchodníků a intelektuálních profesí po dělníky či venkovskou chudinu. Jakkoli nešlo o zcela sociálně nepropustný systém, první dva stavy se těšily řadě privilegií včetně daňových výjimek a šlechtický původ zajišťoval přednostní přístup do vyšších státních, armádních či církevních pozic. náhled|upright=0.6|Karikatura zobrazuje třetí stav nesoucí na svých bedrech šlechtu a církev|vlevo

Francie se již delší dobu potácela na pokraji státního bankrotu. Mezi jeho příčiny patřil nerovný a nepřehledný daňový systém. Daně a cla se mohla lišit podle jednotlivých regionů. Nejkritizovanějším rysem systému však byla skutečnost, že daňové břemeno leželo téměř výhradně na třetím stavu, zatímco první dva stavy byly většiny daní ušetřeny. Výnosy z daní tak s postupem času nebyly schopny pokrýt náklady dvora a zejména zvětšujícího se úředního aparátu. Hospodářská (ekonomická) situace se výrazně zhoršila, od začátku 80. let 18. století začaly být uskutečňovány reformy pro povzbuzení výroby (zrušení vnitřního cla, některých poplatků zatěžujících výrobu). K hospodářským problémům se přidala i nepřízeň počasí, která byla zapříčiněna erupcí islandské sopky Laki v roce 1783. Během sopečné erupce se dostalo do atmosféry velké množství sopečného popela a sopečných plynů vedoucí k poklesu teplot v Evropě po několik následujících let. Změna teploty a menší množství dopadajícího slunečního záření se projevila v neúrodě zemědělských plodin a následném strádání populace.Wood, C.A., 1992. "The climatic effects of the 1783 Laki eruption" in C. R. Harrington (Ed.), The Year Without a Summer? Canadian Museum of Nature, Ottawa, pp. 58–77 Krize byla podpořena velkými jednorázovými výdaji státu, zejména podporou americké války za nezávislost.náhled|upright=0.8|vlevo|Generální stavy 5. května 1789 Stabilita režimu byla dlouho založena na spolupráci mezi monarchií a privilegovanými stavyMCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 18. – ta byla ale narušena kvůli neudržitelné ekonomické situaci a počínání reformních ministrů (Necker, Calonne). Šlechta vystoupila proti reformě soudů (parlements) i místní administrativy a zejména požadavku, aby se začala podílet na daňovém systému. Proti soudní reformě roku 1788 vypuklo povstání () v Grenoblu v Dauphiné. Poté, co návrhy reforem oficiálně odmítlo Shromáždění notáblů (Assemblée des notables), tj. nejvýznamnějších představitelů církve a šlechty,MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.42-3. svolal král Ludvík XVI. na 5. května 1789 generální stavy, které mu měly pomoci reformy prosadit a to poprvé od roku 1614. Na shromáždění generálních stavů měl mít třetí stav stejně poslanců jako šlechta a duchovenstvo dohromady. Jenže to vypadalo jako prázdné gesto, protože ve shromáždění se hlasovalo podle stavů (tedy jeden stav – jeden hlas) ne podle hlav (tedy jeden poslanec – jeden hlas). Zástupci třetího stavu chtěli kromě placení daní s oběma privilegovanými stavy projednávat i reformy ve společnosti, první dva stavy (za podpory krále) nesouhlasily. Dále se král se šlechtou snažili omezit působnost generálních stavů na pouhé poradní těleso na rozdíl od třetího stavu, který se dožadoval rozšíření jeho práv na nejvyšší zákonodárný orgán země.

náhled|upright=0.8|vpravo|Jean-Pierre Houël: Pád Bastily Po dlouhých dohadech se proto třetí stav rozhodl vytvořit 17. června Národní shromáždění, v němž by se již nepřihlíželo ke stavům a každý poslanec by byl zástupcem národa s jedním hlasem. K tomuto požadavku se připojila výrazná část nižšího duchovenstva a několik liberálních šlechticů. Když však 20. června našli hlavní jednací sál zamčený, přesunuli se do míčovny, kde složili přísahu, že se nerozejdou dokud nedají Francii ústavu. Král se nejprve pokusil toto úsilí zmařit a shromáždění rozpustit, 27. června ale ustoupil a vyzval členy zbylých stavů, aby se k Národnímu shromáždění připojili.MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 206-8. Dne 9. července se toto shromáždění prohlásilo Ústavodárným národním shromážděním.

Ludvík sice ustoupil, ale poslal k Versailles, kde se sněm konal, vojsko a navíc odvolal populárního ministra Neckera. Na protest proti tomu Pařížané vtrhli do královské zbrojnice, zabavili na 32 tisíc pušek, ukořistili 50 tisíc pík, sestavili milice a časně ráno 14. července 1789 napadli vězení Bastilu, symbol královského útlaku. Po pěti hodinách bylo toto vězení dobyto. Nejprve se zdálo, že zdejší posádka hodlá s Pařížany jednat, nakonec však došlo k přestřelce, po které lid Bastilu dobyl. Zabit byl mimo jiné guvernér Bastily de Launay.MARTIN, Jean-Clément. Nouvelle histoire de la révolution française. Paříž: Perrin, 2019. S. 213. Z vojenského hlediska mělo vítězství relativně malý význam (který spočíval v tom, že spolu s pevností se lid zmocnil i značných zásob munice, které v ní byly uloženy), ale pro psychiku lidí to mělo význam obrovský. „Půjde to!!!“ se stalo heslem dne. Díky povstání vznikla pařížská komuna (městská samospráva), zatímco starostou Paříže byl zvolen poslanec Bailly, jeden z klíčových aktérů přísahy v míčovně. Část ozbrojených Pařížanů se také zformovala v národní gardu, do jejíhož čela byl postaven markýz de La Fayette. Zásah pařížského lidu navíc zbavil Národní shromáždění hrozby z ozbrojeného zásahu krále a zdůraznil princip suverenity lidu.MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 72. Na druhou stranu však poslance konfrontoval s otázkou oprávněnosti lidového násilí při prosazování revolučních cílů. Vítězstvím Pařížanů je zpravidla datován počátek revoluce.

Monarchistické období náhled|upright=0.6|Markýz de La Fayette Revoluční činnost se rozšířila po celé zemi a i za jejími hranicemi. Mocenské orgány byly rozpouštěny a byly ustanovovány nové městské rady. V období zvaném Grande Peur (Velký strach) mezi červnem a srpnem 1789 se venkované vzbouřili proti šlechtické vrchnosti, kterou podezírali ze snahy zvrátit revoluci a ze záměrného poškozování úrody. Domáhali se zejména zrušení všech poddanských dávek, a tak byly útoky na paláce spojené zejména s ničením daňových registrů.MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S.75-6. Ústavodárné národní shromáždění reagovalo bouřlivou noční debatou ze 4. srpna, ve které zástupci církve a šlechty deklarovali ochotu vzdát se svých privilegií. Mnohá z nich – daňové výjimky, výhradní právo na užívání lesů či lov, šlechtický dohled nad soudy, nárok na neplacenou poddanskou práci či církevní desátky – byla skutečně v následujících týdnech zrušena. Zůstala ale povinnost odvádět šlechtě poplatky za využívání půdy, které byly nově legitimizovány nikoli feudálními povinnostmi, ale majetkovými právy. MCPHEE, Peter. Liberty or Death: The French Revolution. New Haven: Yale University Press, 2016. S. 77-78. Základní principy revoluce, zejména občanská svoboda a rovnost, pak byly zakotveny v Deklaraci práv člověka a občana, kterou shromáždění přijalo 26. srpna. Část kontrarevoluční šlechty na události reagovala odchodem ze země a sám král srpnové dekrety a Deklaraci odmítal potvrdit.LEFEBVRE, Georges. La révolution française. Paris: Presses Universitaires de France, 1963. S. 149.

5. října 1789 začal takzvaný Ženský pochod na Versailles, kdy během dne propukaly nepokoje mezi trhovkyněmi na tržištích v Paříži kvůli vysokým cenám a nedostatku chleba, v této náladě jedna mladá žena na tržišti ve východní Paříži začala bubnovat, následně si dav žen vynutil rozeznění zvonů v nejbližším kostele. Následně se dal dav na pochod a cestou se rozrůstal, až dorazil k pařížské radnici, kde požadoval potraviny a zbraně, v tomto momentě dav čítal asi 6 až 7 tisíc osob (žen i mužů). Před radnicí muž jménem Stanislas Maillard, který se výrazně účastnil již útoku na Bastillu a mezi trhovkyněmi byl populární, vykřikl „à Versailles!“ (na Versailles) a stal se neoficiálním vůdcem davu, který si vynutil přístup do městské zbrojnice v radnici a ozbrojil se. Následně se dav vydal na pochod k zámku Versailles, jenž mu zabral asi 6 hodin. Před palácem se dav spojil s davem nespokojenců z nejbližšího venkova a společně si vynutili, aby je Ústavodárné národní shromáždění pustilo do svého zasedacího sálu, což členové shromáždění učinit museli, pokud se chtěli vyhnout konfrontaci, jež by pro ně byla značně nevýhodnou, neboť byli v místě aktuálně sami bez jakýchkoliv ozbrojenců. Před shromážděním dav přednesl, že jejich jediným důvodem příchodu je nedostatek potravin, jehož řešení požaduje. Dav si ze svého středu zvolil jako zástupce šest trhovkyň, které byly přivedeny před krále Ludvíka XVI.náhled|upright=0.9|Ženský pochod na Versailles|vlevo