Listovníkovití (Philodromidae) představují kosmopolitní čeleď pavouků, vzhledem podobných běžníkům.
Systematika Za popisnou autoritu čeledi Philodromidae je pokládán Tamerlan Thorell (1869). Listovníkovití byli nicméně dlouhodobě vedeni v rámci čeledi běžníkovití (Thomisidae), s povýšením na samostatnou čeleď teprve roku 1975.Homann H. Die Stellung der Thomisidae und der Philodromidae im System der Araneae (Chelicerata, Arachnida). Zeitschrift für Morphologie der Tiere. 1975;80:181–202. Na základě morfologických i molekulárně-fylogenetických analýz tvoří listovníkovití monofylum, nicméně vnitřní vztahy mezi jednotlivými rody zůstávají jen špatně probádané (2022), zejména co se týče neotropických zástupců. Systematika je v tomto ohledu tudíž sporná a podléhající postupným revizím.
Následující seznam rodů je platný k říjnu 2023: náhled|Ebo pepinensis náhled|Tibellus sp. Apollophanes O. Pickard-Cambridge, 1898 Celerrimus Lecigne, Cornic, Oger & Van Keer, 2019 Cleocnemis Simon, 1886 Ebo Keyserling, 1884 Eminella Özdikmen, 2007 Fageia Mello-Leitão, 1929 Gephyrellula Strand, 1932 Gephyrina Simon, 1895 Gephyrota Strand, 1932 Halodromus Muster, 2009 Hirriusa Strand, 1932 Pagiopalus Simon, 1900 Paracleocnemis Schiapelli & Gerschman, 1942 Pedinopistha Karsch, 1880 Petrichus Simon, 1886 Philodromops Mello-Leitão, 1943 Philodromus Walckenaer, 1826 Procleocnemis Mello-Leitão, 1929 Psellonus Simon, 1897 Pseudopsellonus Balogh, 1936 Pulchellodromus Wunderlich, 2012 Rhysodromus Schick, 1965 Suemus Simon, 1895 Thanatus C. L. Koch, 1837 Tibelloides Mello-Leitão, 1939 Tibellus Simon, 1875 Tibitanus Simon, 1907 Titanebo Gertsch, 1933 Vacchellia Caporiacco, 1935 Na základě molekulárně-fylogenetické studie z roku 2016 je čeleď listovníkovitých blízce příbuzná s čeleděmi zápřednicovití (Cheiracanthiidae, syn. Eutichuridae) a skákavkovití (Salticidae).
Charakteristika náhled|Listovník s polapenou kořistí Listovníkovití představují menší až středně velké pavouky, celková délka se pohybuje mezi 3 až 16 mm. Samci dosahují o něco menší velikosti než samice, vyznačují se rovněž kratším a štíhlejším zadečkem. Hřbetní štít hlavohrudi (karapax) je mírně zploštělý, tvarově proměnlivý. Pokrývají jej měkké, polehlé štětinky. Hřbetní rýžka (fovea) není patrná. Zadeček je oválný nebo protáhlý, o něco málo větší než hlavohruď. Postavení kráčivých končetin je tzv. laterigrádní, končetiny tedy směřují do stran (podobně jako u běžníkovitých). Na konci nohou jsou dva drápky, chodidlové články porůstají přilnavé chloupky usnadňující pohyb na hladkých površích. Samičí makadla jsou vybavena malým zubatým drápkem. Chelicery jsou drobné a bez zoubků. Listovníkovití mají osm očí ve dvou řadách, oči bývají stejně velké. Vedlejší oči postrádají odrazivou vrstvu (tapetum), a proto vypadají temně. Zbarvení listovníkovitých bývá pestré, často s patrnou tmavou srdeční skvrnou na svrchní ploše zadečku.
Listovníkovití představují celosvětově rozšířenou pavoučí čeleď. Někteří z nich pronikli i na ostrovní stanoviště, příkladně Havajské ostrovy obývají endemitní rody Pedinopistha a Pagiopalpus (blízká příbuznost obou těchto rodů pak nasvědčuje jednorázové kolonizaci souostroví). V České republice žije více než 20 zástupců. K životu listovníkovití preferují vegetační kryt napříč širokým spektrem různých biotopů, ačkoli některé druhy jsou pozemní. Zbarvení často slouží jako maskovací vzor, někteří pavouci jej mohou během života dokonce měnit v závislosti na prostředí. Na rozdíl od mnohých jiných pavouků si listovníkovití nestaví sítě ani nebudují úkryty, ale kořisti se zmocňují přímo ve vegetaci, někdy ze zálohy, jindy aktivním lovem. České druhy mají jednoletý životní cyklus, přičemž samice pečují o vytvořený kokon.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Pavouci