Lockheed Martin X-35 vznikl díky vyhlášení programu na nový víceúčelový bojový letoun s vlastnostmi stealth Joint Strike Fighter (JSF), který by uspokojil potřeby USAF, US Navy, USMC. Zájem o nový víceúčelový letoun projevovala také RAF a Royal Navy. Kromě letounu s klasickým vzletem () vznikl přestavbou demonstrátor, který byl určen pro předvedení schopností krátkého vzletu a svislého přistání (STOVL) a také byl vyroben demonstrátor, který byl určen pro potřeby námořního letectva.

Společnost Lockheed Martin, která letoun navrhla vycházela z projektu F-22. Konkurentem v programu JSF byl pro Lockheed Martin letoun X-32 od společnosti Boeing. Vítězem se stal letoun X-35, který pokročil do sériové výroby jako F-35 Lightning II.

Vývoj náhled|vpravo|Logo programu JSF náhled|vpravo|X-35A doplňuje palivo z letounu Boeing KC-135 Stratotanker DARPA spustila v roce 1993 program Common Affordable Lightweight Fighter (CALF), který navázal na projekt , což byl projekt pokročilého letounu se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL na němž DARPA spolupracovala s britským ministerstvem obrany v průběhu 80. let 20. století. Program CALF byl cílen na nalezení STOVL letounu pro americkou námořní pěchotu a letounu s konvenčním vzletem pro americké letectvo.

Přibližně ve stejné době se rozběhl program Joint Advanced Strike Technology (JAST), který se později spolu s programem CALF sloučil do jednoho programu Joint Strike Fighter, jehož cílem mělo být vyvinutí letounu se schopnostmi stealth, který by nahradil lehké stíhací a útočné letouny, včetně letounů F-16 Fighting Falcon, F/A-18 Hornet i letouny se schopností krátkého vzletu a vertikálního přistání STOVL AV-8B Harrier II.

V listopadu roku 1996 byl společnostem Lockheed Martin a Boeing přidělen kontrakt na stavby demonstrátorů, které měly prověřit koncepci. Lockheed Martin získal pro letoun označení X-35. Na rozdíl od předchozích projektů byl v programu JSF jiný způsob financování. Společnosti Lockheed Martin i Boeing získaly každá po 750 miliónech USD na vývoj a výrobu dvou demonstrátorů a na jeho vývoj bylo zakázáno využít vlastní financování firmy. Cílem tohoto opatření mělo být snížení nákladů na výrobu a zabránit případnému bankrotu těchto společností při jejich snaze o výhru v soutěži.

X-35 byl navržen skupinou Skunk Works. Jeho varianta X-35A uskutečnila svůj první let 24. října 2000.

Po zkoušení letového programu X-35A byl letoun přestavěn na variantu X-35B, která byla určena pro testování koncepce letounu se schopností krátkého vzletu a svislého přistání. X-35B byl podle tvrzení společnosti Lockheed Martin prvním letounem, který zvládl dosáhnout krátkého vzletu, vodorovného nadzvukového letu, který zakončil vertikálním přistáním během jednoho letu. Program letových zkoušek X-35B trval od 23. června 2001 do 6. srpna 2001. Verze X-35C absolvovala svůj první let 16. prosince 2000 a poslední let 10. března 2001.

Vítězem programu JSF se nakonec stal 26. října 2001 letoun X-35, z něhož vzešel víceúčelový stíhací letoun F-35.

Za řešení pohonné jednotky Pratt & Whitney JSF119-PW-611 určené pro variantu X-35B, která kombinuje dmychadlo poháněné hřídelí od dvouproudového motoru, který je vybaven vektorovatelným vyústěním a systémem ventilů, které vedou do křídel a podílejí se na stabilitě řízení letounu v nízkých rychlostech byla udělena cena Collier Trophy za rok 2001.

F-35 Lightning II

Po vyhlášení vítěze JSF, překročil program do fáze během níž se plánovala výroba 22 testovacích letounů (14 pro letové zkoušky, 8 pro pozemní testy) do roku 2008. První sériový letoun určený k testování byl vyroben již v únoru 2006. Produkční verze letounu F-35 dostala 7. července 2006 oficiální pojmenování F-35 Lightning II.

Muzejní exponáty náhled|vpravo|X-35B demonstruje schopnost vertikálního přistání X-35B – Umístěn v Národním leteckém a kosmickém muzeu Steven F. Udvar-Hazy Center ve Virginii. Spolu s pohonnou jednotkou Pratt & Whitney 119-PW-611 X-35C – Nachází se ve venkovní expozici leteckého námořního muzea v Patuxent River.

Varianty náhled|vpravo|Lockheed Martin X-35B STOVL ‘301’ ve Steven F. Udvar-Hazy Center X-35A – CTOL varianta letadla. Letoun této varianty absolvoval 27 zkušebních letů. X-35B – STOVL varianta letounu. Vznikl přestavbou verze X-35A. Letoun byl vybaven dmychadlem, umístěným za kokpitem, a vektorováním tahu motoru. Dmychadlo bylo poháněno pomocí hřídele, kterou roztáčel proudový motor. Verze X-35B uskutečnila 39 zkušebních letů. X-35C – Verze určená pro námořnictvo s větším křídlem a řídícími plochami a zesílenou vnitřní konstrukcí a schopností nést více paliva. Tato varianta absolvovala 73 zkušebních letů.

Specifikace (X-35A) Technické údaje Posádka: 1 pilot Rozpětí: 10 m Délka: 15,4 m Výška: 4,1 m Nosná plocha: 42 m² Prázdná hmotnost: 12 020 kg Max. vzletová hmotnost : 22 680 kg Pohonná jednotka: 1× dvouproudový motor JSF119-PW-611 s tahem 110 kN, s přídavným spalováním až 180 kN

Výkony Maximální rychlost: Mach 1,5 Dolet: 2 200 km Dostup: 15 000 m

Odkazy Poznámky

Reference

Literatura

Související články British Aerospace P.125 Jakovlev Jak-201 Suchoj Su-75

Externí odkazy

Kategorie:Americká experimentální letadla Kategorie:Americká stíhací letadla Kategorie:Letecké prototypy Kategorie:Letadla stealth Kategorie:Letadla VTOL Kategorie:Stíhací letadla 5. generace X-35