Jako Aschův experiment je označován test konformity, který uspořádal Solomon Asch v roce 1951. V tomto experimentu Asch vyzval studenty, aby porovnávali velikosti čar na sérii kartiček. Prezentoval to jako test zraku, ale ve skutečnosti šlo o test posuzující konformitu.
Účastníci experimentu byli zavedeni do místnosti, kde bylo usazeno sedm předem instruovaných komparzistů. Společně s nimi jim poté byla zadána jednoduchá otázka se zcela jasnou správnou odpovědí. Jako první odpovídali komparzisté, kteří byli instruováni aby záměrně odpovídali špatně. Účastníci experimentu odpovídali až jako úplně poslední, a zkoumalo se, jestli budou volit jasně evidentní správnou odpověď, nebo pod vlivem předchozích špatných odpovědí komparzistů budou taky odpovídat špatně. V rámci experimentu existovala ještě druhá, kontrolní skupina, kde účastníci odpovídali na tu samou otázku zcela sami.
Průběh V experimentu se používaly dva obrázky vedle sebe. Na levém ukázková čára, a na pravém tři čáry, ze kterých účastníci experimentu měli vybrat tu, která je stejně dlouhá jako ta na levém obrázku. Test byl záměrně nastaven tak, aby správná odpověď byla naprosto evidentní:
Výsledky Zatímco v kontrolní skupině, kde účastníci odpovídali zcela sami, 95 % z nich dokázalo bez váhání vždy zvolit tu správnou odpověď; ve zkoumané skupině, kde odpovídali až po vyslechnutí odpovědí všech ostatních, kteří byli instruování aby cíleně odpovídali špatně, dokázalo se stejnou jistotou a přesností odpovídat pouze 26 % z nich.
Test se neprováděl pouze jednou, ale opakovaně. Každý z účastníků ho podstoupil celkem 18 krát, přičemž se lišila i intenzita „nátlaku“ většiny. Největší vliv byl znát pokud komparzisté špatnou odpověď říkali zcela jednotně. V takovém případě ji účastníci experimentu velmi často automaticky opakovali. Pokud někteří z komparzistů odpovídali správně a dotyčný účastník experimentu viděl, že není jediný, kdo si myslí to samé, měl mnohem větší tendenci odpovědět správně. To samé platilo pokud po vyslechnutí záměrně nesprávných odpovědí komparzistů měl možnost svoji odpověď napsat anonymně na papír, aniž by ji komukoliv říkal nahlas.
Experiment ukázal i další zajímavou souvislost, a to obrovskou vazbu na to, jaká je povaha a charakter účastníků. Účastníky bylo možné rozdělit do tří následujících skupin:
konformisté (24 %) – kteří ve většině případů odpovídali společně s komparzisty chybně. Po skončení experimentu sdělovali, že slepě věřili většinovému názoru a řídili se úsudkem „když to říkají všichni, tak to musí být pravda“. Dokonce i v případě, kdy si začali uvědomovat skutečnost, se ji snažili „vytěsnit z hlavy“, protože je děsila už samotná představa, že by museli mít jiný názor než ostatní. průměrná většina (50 %) – byla si vědomá správné odpovědi, měla tendenci ji i volit, ale pokud byl nátlak většiny příliš silný, vědomě raději řekla špatnou odpověď, protože ji připadalo „nevhodné“ odpovědět jinak než všichni ostatní. nonkonformisté (26 %) – kteří se nikdy nenechali strhnout většinovým názorem a pokaždé odpovídali správně bez ohledu na to co říkají ostatní. Nicméně i někteří z téhle skupiny po skončení experimentu přiznávali, že chvílemi pociťovali nutkání „jít s davem“.
Po skončení experimentu se ukázalo, že to, co lidi rozdělovalo do těchto tří oddělených skupin, byla hlavně míra sebevědomí. Zatímco lidé s nízkým sebevědomím automaticky přebírali většinový názor a myšlenka, že by se mu měli zprotivit, byla pro ně tak nepředstavitelná, že si ''„zakázali o tom dál přemýšlet“', ti s vysokým sebevědomím skálopevně odolávali, i když všichni okolo nich tvrdili opak.
Výsledky tohoto experimentu odhalily velmi nepříjemnou skutečnost: až tři čtvrtiny lidí se dokážou společně v rámci konformity nahecovat k tomu, aby dělaly něco co je špatné, a čemu ani oni sami nevěří.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sociální psychologie Kategorie:Psychologické experimenty