náhled|Uprchlická krize v Maďarsku, 2015 náhled|Obchodník na ulici, Hongkong, 2009
Mstyslav Andrijovyč Černov (* 1985, Charkov) je ukrajinský kameraman, fotograf, fotoreportér, filmař, válečný zpravodaj a romanopisec známý díky zpravodajství o Euromajdanu, válce na Donbasu, sestřelení letu MH17, syrské občanské válce, bitvě o Mosul v Iráku a ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, včetně bitvy o Mariupol.
Za svou práci o bitvě o Mariupol obdržel Pulitzerovu cenu, Deutsche Welle Freedom of Speech Award, Knight International Journalism Awards, ocenění Bayeux-Calvados pro válečné korespondenty, Elijah Parish Lovejoy Award, Free Media Awards, CJFE International Press Freedom Award a Royal Television Society Television Journalism Awards. Videomateriály z Mariupolu se staly základem filmu 20 dní v Mariupolu, který byl zařazen do soutěžního programu filmového festivalu Sundance v roce 2023. Film získal Cenu diváků v kategorii dokumentárních filmů světové kinematografie. V roce 2023 sdílel Pulitzerovu cenu s Jevhenem Maloljetkou, Vasylysou Stepanenko a Lori Hinnantem. Účastnil se úspěšně soutěží Livingston Award, Rory Peck Award, Reportérů bez hranic – Press Freedom Prize a získal také různé ceny od televizní společnosti Royal Television Society.
Černov je novinářem americké tiskové agentury Associated Press a prezidentem Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF). Od července 2022 je členem ukrajinského PEN klubu.
Fotografie a žurnalistika Výtvarná a dokumentární fotografie: 2005–2013 Černov začal svou kariéru ve fotografii v roce 2005, kdy pracoval pro místní charkovskou tiskovou agenturu MediaPort. Proslul v roce 2008, kdy získal 1. cenu na místní výstavě fotografií Charkov očima jeho obyvatel. V témže roce měl svou první samostatnou výstavu fotografií Musica per somnia, kterou vymyslel a zorganizoval za pomoci Jurije Janka, ředitele Charkovské filharmonické společnosti, na kterého zapůsobily Černovovy fotografie japonského houslisty Sajaka Šodžiho, který vystupoval s Charkovskou filharmonií. V roce 2009 získal Černov další ocenění za první místo na místním fotografickém veletrhu Téměř mizející Charkov, který dokumentoval rozpadající se příklady starší architektury města.
Počínaje rokem 2008 Černov spolupracoval s organizací Chernobyl Children International a Novick Cardiac Alliance, při fotografování srdečních operací. Autorův přechod k dokumentární fotografii pokračoval. V roce 2012 žil v Kambodži se zaměřením na místní zdravotní péči a kulturní projekty.
Mezitím, do roku 2013, jeho práce získala národní uznání. Fotografie z roku 2013 mu vynesly první místo v ukrajinské soutěži „Fotograf roku“ v kategorii dokumentární fotografie. Ve stejném roce byl Černov vítězem cen Pentax Awards Ukraine 2013 a Best Press Photographer, Ukrajina v kategorii „portrét“. Fotografoval ve více než čtyřiceti zemích a měl další samostatnou výstavu Období dešťů, která představila snímky z Dálného východu.
V roce 2013 se Černov stal prezidentem Ukrajinské asociace profesionálních fotografů (UAPF). Černovův instalační umělecký projekt – umisťování zvětšených starých fotografií do oken opuštěných budov – získal pozornost celostátního tisku a byl opakován i v dalších letech. V roce 2013 se Černov podílel na mezinárodním projektu dokumentární fotografie Unframe.
Žurnalistika V létě 2013 se Černov při fotografování v tureckém Istanbulu ocitl uprostřed protestů v parku Gezi. Noční násilí vyvolalo posun od výtvarné fotografie a dokumentární fotografie k reportážím o válečných konfliktech.
Euromajdan Koncem roku 2013 fotografoval Černov v ukrajinském hlavním městě Kyjevě masové protesty na Euromajdanu jako korespondent MediaPort a Unframe. Byl několikrát napaden a zraněn. V prosinci 2013 poranila projanukovyčovská policie Černovovi obuškem ruku, roztrhala jeho novinářské průkazy a zničila jeho fotografické vybavení. V lednu 2014 Janukovyčův prorežimní policista ignoroval Černovovy insignie, které ho identifikovaly jako novináře, a hodil na Černova omračující granát, přičemž mu šrapnelem poranil nohy a oko.
Mnoho mezinárodních reportérů se shromáždilo, aby informovali o ukrajinské revoluci, která později přešla v anexi Krymu a válku na Donbasu. Černov poskytoval mezinárodním reportérům místní asistenci, začínal také jako překladatel a stringer pro Associated Press. Černovova minulost v oblasti fotografie a jeho partnerství s dalšími reportéry mu umožnilo vypilovat své dovednosti v oblasti natáčení videa a v květnu 2014 se stal pravidelným nezávislým pracovníkem pro Associated Press.
Kariéra u Associated Press V červenci 2014 už Černov pracoval jako nezávislý multiformátový (text, foto a video) novinář pro Associated Press. Ruská vojenská intervence na Donbasu vytvořila další zónu konfliktu na Ukrajině a Černov pokrýval válku na Donbase v roce 2014 a stal se jedním z mála novinářů, kteří informovali o konfliktu z obou stran. Byl prvním novinářem, který zveřejnil videozáznam z místa činu po sestřelení letu Malaysia Airlines 17.
Třetí den, kdy pracoval jako nezávislý novinář AP, byl v oblasti sestřelen let Malaysia Airlines 17 a Černov poskytl první snímky incidentu. Jeho poskytnuté záběry hrály zásadní roli ve zpravodajství AP o události. Za zpravodajství o této události byl Černov oceněn televizní společností Royal Television Society cenou „Mladý talent roku“.
V následujících letech jako novinář AP a válečný zpravodaj Černov dokumentoval válku v Sýrii a bitvu o Mosul v Iráku a také evropskou migrační krizi v roce 2015 v Řecku, Makedonii, Slovinsku, Chorvatsku, Maďarsku, Rakousku a Německu. V roce 2017 v Mosulu kulka odstřelovače prošla Černovovi fotoaparátem a uvízla v jeho neprůstřelné vestě. Černovova irácká videa byla v roce 2017 ve finále ceny Rory Peck Award a při udílení cen Royal Television Society v letech 2017 a 2018.
Černovovy zprávy byly publikovány po celém světě, přebíraly je také The Independent, The Seattle Times, Military Times, Navy Times s Washington Examiner. Černovovy fotografie byly také publikovány v The New York Times, The Washington Post, The Wall Street Journal, Forbes, The Guardian, Daily Telegraph, Daily Mail, Le Monde, Deutsche Welle, Die Zeit a jeho videa byla vysílána na stanicích BBC, Euronews, CNN, Fox News, Sky News nebo Al-Džazíra. V roce 2016 porotce Royal Television Society poznamenal, že „vzhledem k rozsahu, objemu a celosvětové distribuci [Černovových] záběrů mohly v loňském roce nastat dny, kdy jsme [zpravodajství Černova] sledovali celý den.“
Na jaře 2020 Černov pracoval v Libyi v Sýrii a dokumentoval migrační krizi v Turecku. Od dubna do července a od září do října dokumentoval průběh pandemie covidu-19 na Ukrajině.
V srpnu 2020 pracoval Černov v Bělorusku a pokrýval prezidentské volby. Po oznámení, že vítězem voleb je Lukašenko, začaly rozsáhlé protesty. V Minsku byl Černov zatčen a zbit běloruskými policisty. Po zbití v policejní dodávce ztratil vědomí a probral se až v sanitce. Černov během protestů zaznamenal okamžik, kdy muž v zakrvácené košili spadl na zem. Později bylo zjištěno, že tímto demonstrantem byl Oleksandr Tarajkovskyj. Černovova fotografie a video se staly nezpochybnitelným důkazem toho, že Tarajkovskyj byl zastřelen z bezprostřední blízkosti příslušníky speciálních jednotek 10. srpna 2020 v Minsku, zatímco vládní média se snažila incident vykreslit jako něco, co se stalo kvůli neopatrnosti demonstranta. Poté byl Černov ze země deportován a akreditace mu nebyla prodloužena.
V letech 2020 a 2021 působil také v Náhorním Karabachu, Afghánistánu, Litvě a Arménii.
V únoru a březnu 2022, během ruské invaze na Ukrajinu, Černov a nezávislý fotograf Jevhen Maloljetka, pracující pro AP, zůstali v Mariupolu, který byl obklíčen ruskými jednotkami. Setrvávali v obležení a byli rozsáhle bombardováni, zatímco ruské ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo obrany tvrdilo, že Rusko se zaměřuje pouze na vojenská zařízení. Černov a Maloljetka byli v tomto období jedni z mála novinářů a podle agentury AP jediní mezinárodní novináři v Mariupolu a jejich fotografie používala západní média k pokrytí situace. Podle Černova byli 11. března v nemocnici a fotografovali, když je pak za asistence ukrajinských vojáků odváželi z města. Z Mariupolu se jim podařilo uprchnout bez zranění. Dne 23. května 2022 Černov spolu s Maloljetkou a Vasylysou Stepanenko za svou práci v Mariupolu obdrželi mezinárodní novinářskou cenu Knight International. Na konci roku 2022 byl zařazen do celostátního ukrajinského hodnocení „Lidé NV 2022 v roce války“ a 14 písní, fotografií a uměleckých objektů, které se staly symboly ukrajinského odporu podle Forbes Ukrajina.
20 dní v Mariupolu Ze záběrů, které Černov pořídil v Mariupolu, natočil spolu s týmem Frontline (kanál PBS) dokument 20 dní v Mariupolu. Film byl zařazen do soutěže filmového festivalu Sundance v kategorii World Cinema Documentary Competition. Světová premiéra filmu se konala na festivalu v lednu 2023. Film získal Cenu diváků v kategorii Dokumentární světový film.
V roce 2023 získal film 20 dní v Mariupolu cenu Cinema for Peace jako nejlepší dokument roku a cenu Standing Up na Mezinárodním filmovém festivalu v Clevelandu. Ukrajinská premiéra proběhla na festivalu Docudays UA a film získal hlavní cenu. Na novozélandském festivalu dokumentárních filmů Doc Edge bylo 20 dní v Mariupolu oceněno ve dvou nominacích: za nejlepší režii (Mstyslav Černov) a za nejlepší střih (Michelle Mizner). Později film získal cenu Tima Hetheringtona na Sheffield DocFest.
Film byl uveden ve vybraných kinech v USA 14. července 2023 a ukrajinské veřejné uvedení bylo naplánováno na 31. srpna 2023.
Černovův styl Vnější pozorovatelé si všímají Černovova hlubokého soucitu s lidmi, který činí jeho obrazy vlivnými. Všímají si také širokého spektra jeho tvůrčí práce a jeho „výjimečného citu pro detail“. Ukrajinský fotograf a kurátor fotografické výstavy v Charkově Volodymyr Ohloblin okomentoval Černovovo dílo:
Ředitel evropské zpravodajské sekce Associated Press, Caro Kriel, řekl: „Svým zapojením do některých kritických příběhů se Černov rychle ukázal jako vzácný, multiformátový novinář s neskutečnou schopností rozvinout příběh v těch nejtěžších podmínkách. Je přirozeným vizuálním vypravěčem příběhů a jeho charakteristická vlastnost – soucit s lidskostí, který zaplavuje téměř každý obraz – zajistila, že jeho práce měla okamžitý dopad.“
Porotce udělování cen Royal Television Society Awards poznamenal, že „[Černov] má výjimečný smysl pro detail a celou řadu záběrů napříč celým svým portfoliem, které zachycují emoce a vyjadřují strach a někdy i paniku, které byly v srdci tolika zpravodajských událostí v loňském roce.“
Sám Černov věří, že válka by neměla být idealizována či přikrášlována, ale zobrazována taková, jaká je. Černov v komentáři ke své vlastní práci poznamenal, že ho nemusí nutně bavit válečná žurnalistika, ale cítí, že je na správném místě, i když jeho práce může v určitém okamžiku přejít k jinému druhu fotografie, například k práci pro časopis National Geographic.
Fotograf věří, že někdy musíte riskovat, abyste udělali dobrou fotografii: „Musíte udělat kompromis: abyste ukázali, co se děje, musíte být v centru dění. Pokud se o sebe budete starat, nikdy nevyfotografujete to nejdůležitější“. Černov upřednostňuje práci „na lehko“ a nosí jednodušší, menší vybavení, které může mít vždy u sebe a připravené k fotografování. Pracuje s malými fotoaparáty a při reportážní fotografii samozřejmě nepoužívá stativ.
Spisovatel