Josef Alois Mikuláš Pavel Jan Křtitel princ z Windischgrätze ( Joseph Aloys Niklas Paul Johann Baptist Prinz von und zu Windischgrätz, 22. června 1831 Praha – 18. října 1906 Vídeň) byl česko-rakouský šlechtic z rodu Windischgrätzů. V hodnosti generála rakousko-uherské armády byl účastníkem několika válek a jako potomek významné rodiny prodělal rychlou kariéru (jeho otcem byl maršál Alfred z Windischgrätze). Zastával velitelské posty u různých posádek v monarchii, v roce 1890 dosáhl hodnosti generála jezdectva a nakonec zastával čestnou funkci velitele jedné z císařských gard (1890–1906).
Životopis náhled|vlevo|Princ Josef Windischgrätz
Narodil se v Praze jako nejmladší syn polního maršála Alfreda Windischgrätze (1787–1862) ze starého šlechtického rodu Windischgrätzů původem ze SlovinskaOttův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908; s. 251–252 a jeho manželky Marie Eleonory, rozené princezny Schwarzenbergové (1796–1848).Rodokmen Windischgrätzů dostupné online
Od mládí sloužil v armádě a díky svému původu rychle postupoval v hodnostech, v roce 1864 byl již majorem. Po prusko-rakouské válce sloužil v hodnosti podplukovníka u 4. husarského pluku v Klatovech. V roce 1869 byl povýšen na plukovníka a poté velel 12. husarskému pluku v Haliči.Kais. königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 601 dostupné onlineKais. königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 601 dostupné online
V roce 1877 dosáhl hodnosti generálmajora a poté byl velitelem jezdecké brigády v Šoproni,Kais. königl. Militär Schematismus für 1878; Vídeň, 1877; s. 113 dostupné online jako velitel pěchotní brigády byl později převelen do Košic.Kais. königl. Militär Schematismus für 1881; Vídeň, 1880; s. 119 dostupné online V roce 1882 byl povýšen na polního podmaršála a poté byl velitelem 2. pěchotní divize ve Vídni.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 30 dostupné online Nakonec dosáhl hodnosti generála jezdectva (1890)Seznam generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineSCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 203 dostupné online a v letech 1890–1906 zastával čestnou hodnost kapitána císařské gardy harcířů (Ersten Arcieren Leibgarde).Přehled velitelů císařské Arcièren-Leibgarde in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 54 dostupné onlineGothaischer genealogischer Hofkalender, Gotha, 1893; s. 260 dostupné online
Tituly a ocenění Jako syn knížete užíval od narození titul prince s nárokem na oslovení Jasnost (Durchlaucht) V roce 1882 získal titul c. k. komoříhoHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 272 dostupné online a v roce 1889 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence. Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu, Vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací a Vojenské záslužné medaile. Několik vyznamenání obdržel také od zahraničních panovníků, byl nositelem velkokříže belgického Leopoldova řádu, švédského Řádu meče, Řádu rumunské hvězdy, italského Řádu sv. Mořice a Lazara, dánského Danebrožského řádu a saského Albrechtova řádu, dále pak nositelem pruského Řádu červené orlice I. třídy a rytířem Řádu württemberské koruny.Přehled řádů a vyznamenání Josefa Windischgrätze in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 15 dostupné online Od roku 1887 byl čestným majitelem 11. husarského pluku.Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 714 dostupné onlineHusarský pluk č. 11 na webu valka.cz dostupné online
V roce 1866 se v Berlíně oženil s Marií Taglioni (1830–1891), bývalou primabalerinou berlínského státního baletu. Z jejich manželství se narodil syn František Serafín (1867–1947).Rodina Josefa Windischgrätze na webu geni.com dostupné online
Jeho nejstarší bratr Alfred II. z Windischgrätze byl dědicem knížecího titulu a rozsáhlého majetku v Čechách (Tachov, Kladruby), zároveň sloužil v armádě a dosáhl hodnosti polního podmaršála. Vysokých postů ve vojsku dosáhli také další bratři August Josef (1828–1910) a Ludvík (1830–1904).
Odkazy Reference
Literatura HOFMANN, Gustav: Rodinný archiv Windischgrätz 1226–1945; Státní oblastní archiv v Plzni, 1976 (materiály k osobě Josefa Windischgrätze s. 557 ad.) dostupné online
Kategorie:Windischgrätzové Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu meče Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu Leopolda (Belgie) Kategorie:Narození 22. června Kategorie:Narození v roce 1831 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 18. října Kategorie:Úmrtí v roce 1906 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži