Iron Maiden je anglická heavymetalová skupina založená v Leytonu ve východním Londýně v roce 1975 basistou a hlavním skladatelem Stevem Harrisem. Ačkoli v prvních letech kapely se sestavy měnily, po většinu historie kapely sestavu tvořili Harris, hlavní zpěvák Bruce Dickinson, bubeník Nicko McBrain a kytaristé Dave Murray, Adrian Smith a Janick Gers. Jako průkopníci nové vlny britského heavy metalového hnutí vydali Iron Maiden řadu britských a amerických platinových a zlatých alb, včetně debutového alba z 80. let, dále Killers z roku 1981 a The Number of the Beast z roku 1982 – první album s Brucem Dickinsonem, který nahradil Paula Di'Anno jako hlavní zpěvák. Příchod Dickinsona byl zlomovým bodem v jejich kariéře a stali se jednou z nejdůležitějších heavymetalových kapel vůbec. The Number of the Beast patří mezi nejpopulárnější heavymetalová alba všech dob a po celém světě se ho prodalo téměř 20 milionů kopií.
Po jistých turbulencích v 90. letech 20. století se po návratu zpěváka Bruce Dickinsona a kytaristy Adriana Smithe v roce 1999 skupina dočkala oživení v popularitě se sérií nových alb a velmi úspěšných turné. Jejich tři nejnovější alba — The Final Frontier (2010), The Book of Souls (2015) a Senjutsu (2021) — dosáhla čísla 1 ve více než 20 zemích. Iron Maiden celosvětově prodali přes 180 milionů kopií svých alb a získali přes 600 certifikací. Kapela je považována za jednu z nejvlivnějších a nejuznávanějších rockových kapel všech dob.
Kapela a její členové obdrželi několik ocenění, včetně cen Grammy, Brit Awards, Silver Clef Award, Nordoff-Robbins Award, Ivor Novello Awards, Juno Awards a zápisu v Guinnessově knize rekordů. Kapela je také součástí stálých expozic Rock and Roll Hall of Fame, British Music Experience, Rock in Rio Wall of Fame a Wacken Open Air Hall of Fame. V roce 2023 byli Iron Maiden oceněni Royal Mail UK věnovanými poštovními známkami a kartami.
Kapela vydala 41 alb, z toho 17 studiových alb, 13 živých alb, čtyři EP a sedm kompilací. Vydali také 47 singlů a 20 videoalb a dvě videohry. Texty Iron Maiden pokrývají taková témata jako je historie, literatura, válka, mytologie, společnost a náboženství. K říjnu 2019 skupina odehrála asi 2 500 živých vystoupení. Již více než 40 let skupina představuje svého maskota „Eddieho“ na obalech téměř všech svých nahrávek.
Historie Počátky Hlavní postavou a pilířem pro Iron Maiden je její baskytarista Steve Harris. V mladých letech obdivoval skupiny jako Genesis nebo Jethro Tull. Jeho první nástroj byla akustická kytara,Wall, s. 22 krátce poté si však pořídil svou první baskytaru. Svou první skupinu s názvem Influence založil počátkem sedmdesátých let spolu se svým kamarádem, kytaristou Davem Smithem.Wall, s. 23 Sestavu doplnil zpěvák Bob Verschoile, bubeník Paul Sears a zpěvák Tim. Hráli například převzaté skladby od Free a The Who, ale i vlastní.Wall, s. 24 Pod názvem Influence odehráli pouhý jeden koncert, načež jej změnili na Gypsy's Kiss.Wall, s. 25 Skupina se však po několika dalších koncertech úplně vytratila. Harris následně přešel do již zavedené kapely nazvané Smiler.Wall, s. 26 Po několika koncertech vyměnili stávajícího bubeníka za nového. Byl jím Doug Sampson.Wall, s. 27 Následně se rozhodli sehnat sólového zpěváka, kterým se stal Dennis WilcockWall, s. 28
Když Harris se Sampsonem ze skupiny odešli, tak si Harris chtěl založit vlastní skupinu. Původně do ní chtěl vzít i Sampsona, ten však již hrál s někým jiným. Volba nakonec padla na Rona Matthewse. Skupina Iron Maiden ( železná panna, mučicí nástroj) vznikla na Štědrý den roku 1975 v sestavě Harris (baskytara), Matthews (bicí), Dave Sullivan (kytara), Paul Day (zpěv) a Terry Rance (kytara).Wall, s. 29 Podle Harrise její název vznikl podle filmu Muž se železnou maskou (The Man in the Iron Mask), který právě v té době byl v televizi.Wall, s. 30 (Pozn. Film byl ve skutečnosti uveden až v roce 1977, jiný film téhož jména a rovněž podle předlohy A.Dumase byl natočen v USA už v roce 1939). Po několika hospodských koncertech ze skupiny odešel zpěvák Paul Day.Wall, s. 34 Jako náhrada za něj nastoupil Dennis Wilcock jako velký fanoušek KISS, který během živých vystoupení používal make-up a falešnou krev, a se kterým již Harris dříve hrál. Rovněž začínali dělat problémy kytaristé, protože neuměli hrát sóla. To vyřešil Wilcockův kamarád Dave Murray,Wall, s. 35 oba dosavadní kytaristé však odešli. Ještě před Iron Maiden se Murray znal s Adrianem Smithem.Wall, s. 43 Spolu s ním hrál rovněž ve své první skupině pojmenované Stone Free.Wall, s. 44 Později společně působili ještě v několika dalších skupinách. První skupina, ve které vydržel déle (bez Smithe), se jmenovala The Secret. Byla to rovněž první kapela, se kterou nahrál ve studiu nahrávku.Wall, s. 45 Následně ho Wilcock s Harrisem přijali do Iron Maiden.
Skupina odehrála nějaké koncerty jen ve čtyřech (Harris, Murray, Wilcock a Matthews), následně však přijala druhého kytaristu jménem Bob Sawyer, který byl později vyhozen za to, že na pódiu ztrapnil skupinu tím, že předstíral, že hraje na kytaru svými zuby.Wall, s. 46 Po neshodách se Sawyerem a Wilcockem ze skupiny na čas odešel Dave Murray.Wall, s. 49 Murray se tedy přidal ke Smithově skupině Urchin.Wall, s. 50 V Maiden v té době nezůstal ani jeden kytarista a Harris, jako vůdčí osobnost skupiny, začal shánět klávesistu.Wall, s. 51 Skupina však s klávesistou Tonym Moorem odehrála jeden pouhý koncert a Harris se rozhodl pokračovat opět bez kláves. Na tomto koncertě nehrál ani stálý bubeník skupiny, toho nahradil Barry Purkins (známější jako Thunderstick) a na místo kytaristy se postavil Terry Wrapram. Ani Thunderstick ve skupině nevydržel déle než jeden koncert; nahradil ho Harrisův starý známý Doug Sampson.Wall, s. 53 Jako další ze sestavy odešel zpěvák Dennis Wilcock, na místo kytaristy se vrátil MurrayWall, s. 54 a krátce zkoušeli v triu Harris, Sampson a Murray.Wall, s. 55
Vzestup a první album (1978–1980) náhled|Paul Di'Anno a Steve Harris v roce 1980 Ve třech členech několik měsíců pouze zkoušeliWall, s. 56 až v listopadu 1978 do skupiny přišel zpěvák Paul Di'Anno.Wall, s. 57 V té době skupina začala používat různé kouřové a světelné efekty,Wall, s. 64 a přibližně ve stejném období vznikl maskot skupiny, později nazvaný Eddie.Wall, s. 66 Poslední prosincový den roku 1978 Iron Maiden získali možnost nahrát své první demo.Wall, s. 70 V sestavě Harris, Murray, Di'Anno a Sampson nahráli celkem čtyři skladby – „Iron Maiden“, „Prowler“, „Invasion“ a „Strange World“. Nahrávky poskytli DJ Nealu Kayovi, vlastníkovi klubu Soundhouse.Wall, s. 72 Jejím manažerem se stal Rod Smallwood.Wall, s. 74 Skupina hrála poměrně dlouhou dobu s jedním kytaristou, počátkem roku 1979 se jím stal Paul Cairns.Wall, s. 67 Ten však vydržel přibližně tři měsíce a pak jej nahradil Paul Todd (který se skupinou odehrál pouze jeden koncert). V září 1979 do skupiny přišel Tony Parsons, který zde vydržel přibližně dva měsíceWall, s. 68 a odešel těsně před podepsáním smlouvy s EMI.Wall, s. 114
Ještě před podepsáním smlouvy s EMI Records si skupina v listopadu 1979 u fiktivního vydavatelství Rock Hard Records (vlastním nákladem) vydala EP pojmenované The Soundhouse Tapes.Wall, s. 107 Kvůli špatné technické kvalitě nahrávky neobsahovaly skladbu „Strange World“.Wall, s. 108 První prosincový den roku 1979 se členové skupiny Iron Maiden pod vedením Roda Smallwooda sešli se zástupci společnosti EMI a podepsali smlouvu.Wall, s. 113 Pro nahrání alba Harris chtěl sehnat ještě druhého kytaristu.Wall, s. 124 Jako prvnímu bylo toto místo nabídnuto Adrianu Smithovi, který již dříve s Murrayem hrál. Ten to však odmítl, protože i jeho kapela Urchin v té době získala smlouvu. Nakonec volba padla na Dennise Strattona. Ve stejné době rovněž odešel bubeník Sampson.Wall, s. 128 Ještě v prosinci 1979 ho nahradil Strattonův přítel Clive Burr.Wall, s. 130
Hned v lednu roku 1980 skupina začala nahrávat své historicky první studiové album.Wall, s. 133 Obsahuje skladby, které již dlouhou dobu hráli na koncertech. Po neúspěšných zkouškách se dvěma různými producenty nakonec vyhrál Will Malone.Wall, s. 134 Vydání eponymního alba Iron Maiden předcházel singl „Running Free“ se skladbou „Burning Ambition“ na B-straně. Singl vyšel v únoru a album až v dubnu 1980. Na obalu singlu se nenachází maskot Eddie.Wall, s. 140 Autorem však je Derek Riggs, který Eddieho na pozdější alba připravoval.
V únoru 1980 Iron Maiden rozjeli spolu s několika dalšími turné nazvané Metal for Muthas Tour. Šlo o doprovodné turné ke kompilaci Metal for Muthas Neala Kaye.Wall, s. 145 Ještě před vydáním prvního alba skupina v březnu 1980 dělala předkapelu skupině Judas PriestWall, s. 149 v britské části při jejich turné British Steel Tour. V dubnu se pak konalo několik posledních koncertů v rámci turné Metal for Muthas.Wall, s. 152 Album Iron Maiden vyšlo 11. dubna a ihned se dostalo na čtvrté místo hitparády. Od května do srpna 1980 pak Iron Maiden odehráli společné turné se skupinou Praying Mantis.Wall, s. 156 Od srpna pak své vůbec první evropské turné a to jako předkapela americké skupině Kiss.Wall, s. 161 Již během turné se začaly problémy mezi Strattonem a ostatními členy zhoršovat.Wall, s. 169 Po jeho ukončení byl Stratton ze skupiny propuštěnWall, s. 172 a jako náhrada do skupiny přišel Adrian Smith.Wall, s. 173
Druhé a třetí album (1980–1982) vlevo|náhled|241x241pixelů|Iron Maiden v roce 1982. Od listopadu do prosince 1980 skupina absolvovala své první turné s novým kytaristou.Wall, s. 184 V prosinci pak zahájila nahrávání své druhé desky v londýnském studiu Battery Studios.Wall, s. 192 Produkce se tentokrát ujal Martin Birch. Nahrávání skončilo v lednu 1981 a výsledek dostal název Killers. Nachází se na něm většinou skladby, které již dříve hráli na svých koncertech.Wall, s. 194 Album vyšlo 9. února 1981.Wall, s. 196 V britském žebříčku se tentokrát umístilo až na dvanáctém místě.Wall, s. 197 Dne 17. února 1981 skupina zahájila světové turné, začínající ve městě Ipswich v Anglii.Wall, s. 201 Turné následně pokračovalo přes Francii, Itálii, Švýcarsko, Belgii, Nizozemsko a Německo. Právě v Německu se ve skupině začalo zvyšovat napětí kvůli Paulu Di'Annovi.Wall, s. 204 Přes několik zrušených koncertů turné dál pokračovalo v Japonsku, Austrálii a Spojených státech amerických.Wall, s. 207 Při většině amerických koncertů hráli jako předkapela skupině Judas Priest.
Po neshodách s Paulem Di'Annem do skupiny přišel zpěvák skupiny Samson jménem Bruce Dickinson, který si později vysloužil přezdívku the anti air-raid siren, která se dá do češtiny přeložit jako siréna při leteckém náletu. Změna přišla v říjnu 1981.Wall, s. 232 Od ledna do února 1982 nahrávali své třetí studiové album s názvem The Number of the Beast. Album pak vyšlo 22. března a okamžitě se dostalo na první místo albového žebříčku.Wall, s. 241 Producentem byl opět Birch. Dne 25. února skupina zahájila další turné po Británii.Wall, s. 240 To pak pokračovalo přes Francii, Španělsko, Švýcarsko, Belgii, Německo, Nizozemsko a následně pak i USA, Kanadu, Austrálii a Japonsko. Na několika koncertech skupina dělala předkapelu Scorpions, Rainbow, Judas Priest a 38 Special, většinu však odehrála jako vlastní koncerty. Během turné se začínaly tvořit problémy s Clivem Burrem,Wall, s. 245 jako náhrada přišel Nicko McBrain.Wall, s. 247
Zbytek osmdesátých let (1983–1988) náhled|Bruce Dickinson