Vzokan americký (Triaeris stenaspis) či skleníkový je velmi malý pavouk z čeledi vzokanovití (Oonopidae). Tento původem pantropický druh byl nalezen na některých místech v Evropě i v České republice, především ve sklenících mimo volnou přírodu. Jako jeden z mála druhů pavouků se dokáže rozmnožovat partenogeneticky, tedy bez přítomnosti samce.
Popis Samice dosahuje délky okolo 1,8 mm, samec tohoto druhu nebyl nikdy nalezen. Pavouk je v mládí zbarven světle, dospělci jsou světle oranžoví až červenohnědí; od ostatních vzokanovitých vyskytujících se ve střední Evropě se druh odlišuje přítomností štítků (scutum) na opisthosomu, přičemž dorzální scutum zabírá nejméně 3/4 délky zadečku a je mnohem větší než ventrální scutum. Nohy jsou světle oranžové, s dlouhým kolenem, jež má 3 páry trnů na prvním páru nohou. Na holeni prvního párů nohou má pak dalších 5 párů trnů, metatarsus prvního páru je bez trnů. Pavouk má šest očí. Genitálie jsou velmi složité a zabírají podstatnou část těla samice.
Rozšíření a stanoviště Podle Normana Platnicka vzokan skleníkový pravděpodobně pochází ze západní Afriky, odkud se dostal do USA a poté byl jako nepůvodní druh zavlečen do Venezuely a Západní Indie. Může se ale jednat i o původní středoamerický druh pavouka.Korenko (2009), S. 218 Poprvé byl popsán Eugènem Simonem v roce 1892 na karibském ostrově Svatý Vincenc. O čtyři roky později Simon objevil tento druh i v Evropě, a to ve sklenících Jardin des plantes v Paříži, a v roce 1909 se pavouk vyskytl v Irsku.Platnick (2012), S. 2 Od té doby je druh opakovaně nalézán v evropských sklenících, oranžériích a motýláriích, a to ve Velké Británii, Francii, Finsku, Polsku, na Slovensku, v Rakousku, Švýcarsku a České republice.
Mimo Evropu se vyskytuje v Severní, Střední a Jižní Americe, v Karibiku, Íránu, Tchaj-wanu, Austrálii a na tichomořských ostrovech.
Ve volné přírodě žije v opadové vrstvě deštných pralesů. V Brazílii, kde je pavouk pokládán za invazivní druh, byl ale při sběru nalezen i v jeskyních a ve velmi hojném počtu na pozemcích městských parků.
Lov a potrava Dle výzkumu proběhlého v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a názorů Bonalda A. Brescovita se předpokládá, že se vzokan skleníkový ve svém přirozeném prostředí specializuje na aktivní lov bezobratlých žijících v půdě či opadance, především chvostoskoků. Při pozorování způsobu života druhu v nepůvodním prostředí totiž pavouk nestavěl sítě pro odchyt kořisti, ale přiblížil se k ní, zaútočil a vstříknul do ní jed, který oběť během několika sekund znehybnil. Tímto způsobem byl schopen ulovit až dvakrát větší kořist, než byl on sám.
Rozmnožování Vzhledem k absenci samců (kteří nebyli nalezeni ani při rozsáhlých terénních průzkumech ve volné přírodě) se předpokládá, že se druh rozmnožuje výhradně partenogenezí. Plně vyvinuté kopulační orgány samic však naznačují možnost, že k reprodukci pomocí partenogeneze může docházet pouze v geograficky izolovaných populacích mimo původní stanoviště.Korenko (2009), S. 220
Během desetiměsíčního experimentu na Masarykově univerzitě bylo odebráno ze skleníku v tamní Botanické zahradě několik samic, z jejichž vajíček se vylíhlo necelých sedm desítek pavouků, kteří žili v oddělených nádobách až do své smrti, tj. v průměru 182 dnů, a před dosažením dospělosti absolvovali tři svlékání. Ze všech pavouků se vyvinuly samice, a navzdory tomu, že byli jedinci celý život izolováni, začali všichni klást vajíčka přibližně dva týdny po posledním svléknutí. Každá snůška se skládala ze dvou vajec uzavřených v kruhovitém narůžovělém kokonu, a průměrně každá samice za svého života nakladla 27,4 vajíček.Korenko (2009), S. 218–219
Podobné druhy vzokan domácí (Tapinesthis inermis)
Odkazy
Poznámky
Reference
Související články Nepůvodní druh Partenogeneze Seznam pavouků Česka
Externí odkazy
Life-history of the parthenogenetic oonopid spider, Triaeris stenaspis (Araneae: Oonopidae) (online)
Kategorie:Vzokanovití