Jan Ferdinand Hertodt von Todenfeld (též z Todtenfeldu, německy Johann Ferdinand Hertodt von Todenfeld, 4. února 1645 Mikulov – 1714 Brno) byl rakousko-moravský lékař, učenec a alchymista. Zastával funkci císařského osobního lékaře v Brně.
Život Narodil jako syn Matyáše Franze HertodtaRalf Bröer: Höfische Medizin. Strukturen der medizinischen Versorgung eines frühneuzeitlichen Fürstenhofes am Beispiel des Wiener Kaiserhofes (1650–1750), Habilitationsschrift für das Fach Geschichte der Medizin, Institut für Geschichte der Medizin (Wolfgang U. Eckart), Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg, 2006, S. 87+S. 507. v Mikulově, městě na moravsko-rakouském pomezí. Vystudoval lékařství, působil a žil především v oblasti jižní Moravy. Široce se věnoval publikační činnosti v oborech botaniky, geologie či lékařství.
20 října 1670 se stal členem Leopoldiny,Marion Mücke und Thomas Schnalke: Briefnetz Leopoldina. Die Korrespondenz der Deutschen Akademie der Naturforscher um 1750, de Gruyter Berlin 2009, S. 20. neboli německé akademie věd. Jeho první dílo Crocologia, věnované šafránu, se objevilo v souboru Ephemeris, vydaném v Leopoldině, kterýžto příspěvek byl podmínkou členství v akademii.Ralf Bröer: Höfische Medizin. Strukturen der medizinischen Versorgung eines frühneuzeitlichen Fürstenhofes am Beispiel des Wiener Kaiserhofes (1650–1750), Habilitationsschrift für das Fach Geschichte der Medizin, Institut für Geschichte der Medizin (Wolfgang U. Eckart), Ruprecht-Karls-Universität Heidelberg, 2006, S. 87+S. 507. Když 15 prosince 1670 zemřel císařský lékař Friedrich Ferdinand Illmer von Wartenberg, stal se Hertod jeho nástupcem ve funkci císařského lékaře císaře Leopolda I. O několik let později dosáhl šlechtického titulu říšského rytíře.
Zemřel roku 1714 v Brně.
Byl ženatý s Marií Apollonií Hertodovou z Todenfeldu. Z manželství vzešly čtyři děti, z nichž tři dosáhly dospělosti.
Dílo
Napsal knihu o (Crocologia 1671) a dílo Epistolam contra Philalethes sepsanou jako polemiku s alchymistou Irenaerem Philalethesem, roku 1670 vydal dílo Opus mirificum sextae diei, věnované lékařství.
Roku 1669 vydal ve Vídni knihu o botanice a geologii Moravy Tartaro Mastix-Moraviae, kde mj. popisuje nález stehenní kosti srstnatého nosorožce v jeskyních Pálavské oblasti mikulovskými kameníky. Jedná se tak o první zdokumentovaný nález pravěkých kosterních pozůstatků v oblasti Pálavy a jeden z prvních v českých zemích. Rovněž v knize uvádí první písemnou zprávu o chemickém složení luhačovické vody, popsal také způsob pitné léčby a úspěšné výsledky léčení. Roku 1792 pak pramen v Luhačovicích dostal název Vincentka.
Odkazy
Reference
Literatura Časopis lékařů českých. Praha: Vinc. J. Schmied, 20. 9. 1940, 79(38), s. 808. ISSN 0008-7335. Dostupné online NEIGEBAUR, Johann Daniel Ferdinand: Geschichte der kaiserlichen Leopoldino-Carolinischen deutschen Akademie der Naturforscher während des zweiten Jahrhunderts ihres Bestehens. Friedrich Frommann, Jena 1860, s. 190. Dostupné online. ULE, Willi: Mit einem Rückblick auf die frühere Zeit ihres Bestehens. In Commission bei Wilh. Engelmann in Leipzig, Halle 1889, Nachträge und Ergänzungen zur Geschichte Neigebaur’s, s. 148.
Externí odkazy Biografie v Dictionnaire historique de la médecine ancienne et modern (francouzsky) Souborné dílo v DDB
Kategorie:Čeští Němci Kategorie:Muži Kategorie:Čeští alchymisté Kategorie:Čeští lékaři 17. století Kategorie:Narození v Mikulově Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Narození v roce 1645 Kategorie:Narození 4. února Kategorie:Úmrtí v roce 1714 Kategorie:Čeští lékaři 18. století Kategorie:Němečtí alchymisté Kategorie:Lékaři z Brna