náhled|Correggio: Noli me tangere, setkání se vzkříšeným Ježíšem Marie Magdalena (v českém ekumenickém překladu Marie Magdalská; v kralickém překladu Maria Magdaléna; lidově také Maří Magdaléna) byla podle Nového zákona jedna z žen, které doprovázely Ježíše z Nazareta, zejména v závěru jeho života. Vystupuje i v některých apokryfech a v řadě křesťanských církví je uctívána jako svatá. Některými je považována za evangelistu či manželku Ježíše. České podoby jména Dříve se vyslovovalo Majdalena, od toho odvozena moravská Majolenka, což je hezká a zdravá dívka; lidově Máří Magdalena, domácky Majda, v kalendáři je také Magda. Z Magdaleny patrně odvozeny Lenka a Alena. Životopis

náhled|Marie Magdalena – ikona

náhled|Antonio Canova: Marie Magdalena

Nový zákon V evangeliích se vyskytuje několik osob se jménem Maria, mezi nimi také Marie Magdalská, tj. „pocházející z Magdaly“ (město na břehu Genezaretského jezera). V Lukášově evangeliu se uvádí už během Ježíšova veřejného působení jako jedna z žen „které chodily s Ježíšem a jeho učedníky“ a z níž Ježíš předtím „vyhnal sedm démonů“. Celkem na osmi místech se zmiňuje její jméno v souvislosti s Ježíšovou smrtí, pohřbem a zmrtvýchvstáním. Delší souvislý úsek, v němž hraje významnou roli, je příběh prázdného hrobu a jejího setkání se vzkříšeným Ježíšem v Janově evangeliu.

Podle všech evangelií stála pod křížem se dvěma dalšími ženami (Pannou Marií a Marií Kleofášovou) a byla přítomna jeho smrti i pohřbu.

V Matoušově evangeliu šla v neděli Máří Magdaléna spolu s dalšími ženami k Ježíšově hrobu, aby pomazaly jeho mrtvé tělo, ale tam se jim zjevil anděl, který jim pověděl, že tu Ježíš není, vstal z mrtvých. Šly se ještě podívat, kde spočíval, potom se vydaly na cestu zpátky, poněvadž jim anděl řekl pokyn, aby o všem informovaly učedníky. Cestou od hrobu potkaly vzkříšeného Ježíše a hovořily s ním.

Marek o Máří Magdaléně hovoří jen krátce. Ženy přicházely již časně z rána. Kámen od hrobu byl odvalen. Vešly a zjistily, že Ježíš je vzkříšen. Anděl jim řekl, ať jdou a o všem zpraví apoštoly, ale ženy se bály. Ježíš se ale jako první zjevil Máří Magdaléně, osmělila se a řekla učedníkům o jeho zmrtvýchvstání, ale oni jí nevěřili.

Podle Lukášova evangelia byla Magdalena oddanou a stálou Ježíšovou průvodkyní, která ho poslouchala a podporovala. Den po sobotě, když šla s dalšími dvěma ženami jeho mrtvé tělo pomazat, jeho hrob nalezly prázdný, podaly o tom první zprávu apoštolům.

Podle Janova evangelia šla ke hrobu Magdalena sama, přiběhla k apoštolům se zprávou o prázdném hrobě. S Petrem a Janem pak zřejmě běželi k prázdnému hrobu a oba apoštolové se vrátili do města. Marie zůstala před hrobem a setkala se s Ježíšem, kterého zprvu nepoznala. Když se jí dal poznat, vykřikla aramejsky Rabbuni! (Mistře), ale Ježíš ji varoval, aby se ho nedotýkala (lat. noli me tangere) a všechno oznámila apoštolům.. Tím biblické zprávy o Marii Magdalské končí.

Apokryfy Marie Magdalská hraje významnou roli v několika gnostických spisech ze 3.–4. století. Jejich zlomky byly známy už dříve z citátů raně křesťanských spisovatelů, téměř úplné texty v koptštině se našly po roce 1945 v Nag Hammadi v horním Egyptě. Ve spise Pistis Sofia (Víra – Moudrost) vypráví Magdalena apoštolům, co jí ve snu řekl Ježíš, ale Petr a Ondřej to odmítnou. Také tzv. „Mariiny otázky“ a „Evangelium Mariino“ vztahuje Petr PokornýPokorný, Píseň o perle, str. 235. i E. Hennecke k Marii Magdalské.Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I., str. 250.

Legendy O dalším životě Marie Magdalské vypravují již jen legendy, které ji zejména od doby Řehoře Velikého pravděpodobně spojují se dvěma dalšími ženami z evangelií, totiž s Marií, sestrou Lazarovou, a s ženou-hříšnicí (což bylo běžné označení pro prostitutku), která Ježíšovi umyla nohy u stolu ve farizeově domě a u níž evangelium neuvádí jméno (). Tyto tři ženy, které na Východě rozlišovali, byly v západní tradici považovány za tutéž osobu – a to mylně, protože Janovo evangelium je rozlišuje.Haag, Bibellexikon. str. 1099

Podle jedné z legend odešla Marie hlásat křesťanství do dalekých zemí a měst. Navštívila také Řím, kde se slovy „Kristus vstal z mrtvých“ podala císaři Tiberiovi červené vajíčko. V čase pronásledování křesťanů měla být se svým bratrem Lazarem a sestrou Martou (šlo o jinou-další Marii) na lodi bez vesel zahnána na volné moře. Na ní doplula do Francie a tam také hlásala evangelium. Podle jiné legendy žila jako poustevnice v jeskyni asi 35 kilometrů východně od Aix-en-Provence, kde kolem poloviny 1. století zemřela. Jejím atributem se stala lebka, symbol pouště a lidské pomíjivosti. Díky pověstem vznikla ve Francii dvě poutní místa: Vézelay a Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Podle řeckého podání přišla Marie Magdaléna do Efezu (v dnešním Turecku), kde pomáhala sv. apoštolu Janovi a tam také zemřela (nejvíce pravděpodobná verze).

Marie Magdaléna v umění Ikonografie Krásná žena s dlouhými rozpuštěnými vlasy, spoře oblečená nebo poloodhalená, se šperky a zrcadlem jako atributy své marnivosti; jindy zcela zahalená do dlouhých vlasů, plačící, sedící v jeskyni ve slaměném rouchu jako kajícnice před křížem a lebkou; na kalvárii klečící u paty kříže, nebo stojící za Pannou Marií, často plačící; při zjevení Krista klečí a natahuje k němu ruku; účastní se Kristova snímání z kříže, oplakávání i pohřbu, nese dózu s mastí, ze které potírá Ježíšovy nohy, nebo drží Ježíše za nohy; při svém Nanebevzetí se modlí a její tělo nesou andělé, drží-li přitom nimbus s hlavou Krista, nazývá se Christofora. V legendárním cyklu bývá vyobrazen poustevník Zosima, nesoucí Magdaléně do jeskyně plášť; v párovém vyobrazení Magdaléna bývá protějškem sv. Jana Křtitele; někdy je zaměňována za Marii Egyptskou – svatou poustevnici z egyptské pouště, rovněž zahalenou do vlasů. světové umění Matthias Grünewald: Isenheimský oltář v Colmaru (Marie Magdalena u nohou Ježíše). Giotto di Bondone: cyklus fresek ze života světice; kolem 1320; kaple Marie Magdalény v dolní bazilice v Assisi Donatello: Socha kajícnice s tváří stařeny, Opera dell Duomo, Florencie Lucas Cranach starší: Marie Magdaléna jako hříšnice před Kristem (Kolín, Muzeum Wallrafa Richartze). Antonio Canova: Socha klečící Marie Magdalény; mramor Antonio Allegri da Correggio, El Greco, Fra Angelico, Guido Reni, Honoré Daumier, José de Ribera, Caravaggio, Tizian; socha Giovanni Bandini. české umění Alessandro Magnasco: Kající Marie Magdaléna, olejomalba na plátně; Národní galerie v Praze Aegidius Sadeler podle Hanse von Aaachen: Svatá rodina s Marií Magdalénou adorující Ježíška; mědirytina, kolem 1605 Petr Brandl: Kající Marie Magdaléna v jeskyni, Mníšek pod Brdy Petr Brandl: Úmrtí Marie Magdalény, olejomalba na plátně; Frankfurt nad Mohanem, Kaiserdom. Matyáš Bernard Braun: Socha Marie Magdalény, ležící v jeskyni; pískovec Kuks Josef Mánes: Anděl podává Marii Magdaléně věnec slávy; nezvěstný obraz z majetku rodiny Ballabene;reprodukce Světozor 2.6.1899, s. 356 Milan Kuzica: Marie Magdalena, reliéfní busta, soukromá sbírka

Uctívání Svátek svaté Marie Magdaleny slaví katolická církev 22. července.

Poutní místa ve světě: Kostel sv. Marie Magdalény v Jeruzalémě, Izrael; (pravoslavný) Magdala (Izrael) – vesnice při městě Migdal v Galileji; (Izrael), archeologické vykopávky starověké synagogy, základy domnělého rodného domku Marie Magdalény Vézelay, hrob; Francie Marseille, Francie Saint-Maximin-la-Sainte-Baume, Francie

Chrámy v Česku: Seznam: Kostel svaté Máří Magdaleny, Kaple svaté Máří Magdaleny

Patrocinia řeholní řád magdalenitek prostitutky, kajícnice a svedené ženy holiči a kadeřníci (Marie Magdaléna podle legendy svými vlasy omyla nohy Ježíše Krista). Pověry: O jejím svátku se doporučovalo stříhat vlasy zvláště těm, kteří chtěli ještě delší. V den svátku se nemělo koupat, protože by koupajícího stáhly pod vodu její dlouhé vlasy. Neuzavíraly se sňatky – sňatek uzavřený v tento den přinášel smůlu.

Galerie

Odkazy Reference

Literatura H. Haag et al., Bibellexikon. Einsiedeln: Benziger 1968 E. Hennecke, Neutestamentliche Apokryphen I. Berlin: EVA 1970 Petr Pokorný, Píseň o perle. Praha: Vyšehrad 1986

LCI: Lexikon der christlichen Ikonographie, svazek 7, ed. Wolfgang Brauenfels. Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1992, s. 515-539

Související články Magdaleniny prádelny Magdalena Magdaléna Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy

Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Starověcí světci Kategorie:Novozákonní postavy Kategorie:Ženy v bibli Kategorie:Úmrtí v 1. století Kategorie:Ženy