Parník filozofů anebo Loď filozofů () je souhrnný název nejméně pěti osobních lodí, včetně německých parníků „Oberbürgermeister Haken” a „Preußen”, použitých k deportaci 81 opozičních představitelů inteligence, mimo jiné filozofů, vyhnaných ze sovětského Ruska. Spolu s rodinnými příslušníky je celkový počet vyhoštěných ze země podle různých zdrojů 228 nebo 272 osob. Termín „parník filozofů“ zavedl filozof a matematik Sergej Choružij, který v roce 1990 publikoval článek s tímto názvem ve dvou číslech novin Litěraturnaja gazeta. Toto vyhnání slavných osobností vědy a kultury ze země bylo provedeno z iniciativy V. I. Lenina v letech 1922–1923 v rámci boje proti disentu. Leninovu iniciativu podpořil také Lev Trockij. Deportace se prováděly také na parnících z Oděsy a Sevastopolu a vlaky z Moskvy do Lotyšska a Německa. Vstupenky na parníky byly hrazeny sovětskou vládou, zatímco ti, kteří odjížděli vlaky, si je museli platit sami.
Mezi deportovanými byli Nikolaj Berďajev, Sergej Bulgakov, Ivan Iljin, Alexandr Alexandrovič Kiesewetter, Ivan Ivanovič Lapšin, Nikolaj Losskij a Princ Sergej Trubeckoj.
Papírová občanská válka Deportaci inteligence v roce 1922 a 1923 předcházel proces, který Lesley Chamberlainová ve své knize Parník filozofů; Lenin a vyhnání inteligence nazývá Papírovou občanskou válkou.
Papírová občanská válka probíhala na stránkách periodik, knih i pamfletů současně s občanskou válkou vedenou zbraněmi. Základem pro sestavování seznamů nežádoucích osob určených k deportaci se pro Lenina staly zkušenosti z papírové války. Příslušníci inteligence, kteří se v této „válce“ angažovali proti bolševikům a ideologii komunismu, si mohli být jisti, že se na seznamech lidí určených k deportaci objeví také. Protikomunistickou inteligenci sjednocoval její budoucí nelehký osud, ale jednotná ve svém odporu proti etablujícímu se režimu v žádném případě nebyla. Jednotlivé organizace a kvazipolitická uskupení uspokojivě popisuje kromě Chamberlainové i Martin Malia ve svém obsáhlém díle Sovětská tragédie.
Leninův rozkaz o vyhnání inteligence i s rodinami se týkal více než dvou set lidí. Tito lidé se do emigrace dostávali různými způsoby. V roce 1922 se část vyhnané inteligence dostala do emigrace na palubách německých parníků Oberbürgermeister Haken a Preussen z Petrohradu do Štětína. Další intelektuálové, které postihl Leninův rozkaz, se během roku 1923 dostávali vlaky do Rigy nebo byli převezeni lodí z Oděsy do Konstantinopole. Filozof Berďajev se ženou cestovali do emigrace na lodi Oberbürgermeister Haken. Plavby na této lodi se zúčastnilo 25 členů ruské inteligence s rodinami. Šlo tedy zhruba o 75 lidí, mezi kterými se nacházeli kromě Berďajeva ještě např. filozofové a teologové Nikolaj Losskij a Sergej Bulgakov, nebo světoznámý sociolog Pitirim Sorokin. Emigranti si museli parník sami pronajmout a zaplatit. Po příjezdu do Štětína se emigranti rozhodli usadit v Berlíně.
Skutečným výsledkem nucených emigrací ruských intelektuálů bylo pouze to, že Rusko bylo a centra původního ruského myšlení se na dlouhá desetiletí ocitla mimo Ruska.
Odkazy
Reference
Literatura
v cizích jazycích
Související články Marxisticko-leninská filozofie
Externí odkazy
Kategorie:Zločiny proti lidskosti Kategorie:Sovětská filozofie Kategorie:Deportace v Sovětském svazu Kategorie:Vladimir Iljič Lenin