Osmansko-portugalské války (1538–1560) byla série vojenských střetnutí během období soupeření mezi Osmanskou říší a Portugalskou koloniální říší a jejich místními spojenci o nadvládu nad oblastmi Perského zálivu, Afrického rohu a Rudého moře.
Pozadí Po objevitelských cestách Vaska da Gamy převzalo mocné Portugalské námořnictvo počátkem 16. století kontrolu nad Indickým oceánem. Portugalská nadvláda ohrožovala pobřežní města Arabského poloostrova a Indie. Střediskem této nadvlády se stala portugalská kolonie Goa, město na západním pobřeží Indického subkontinentu, jehož se Portugalci zmocnili v roce 1510.
Osmani začali oblast Rudého moře ovládat v roce 1517, když sultán Selim I. připojil po bitvě u Rijdanie Egypt k Osmanské říši. Větší část obyvatelného prostoru Arabského poloostrova, tedy oblast Hidžázu a Tihámy, se k Osmanské říši záhy dobrovolně připojila. Hadži Ahmed Muhaddin Piri, který se pod jménem Piri Reis proslavil svou mapou světa, ji jen pár týdnů poté, co sultán Selim I. dorazil do Egypta, sultánovi představil. Část této mapy světa z roku 1513, na níž je znázorněna oblast Atlantského oceánu a Ameriky, se dnes nachází v muzeu paláce Topkapi v Istanbulu. Část, která zobrazuje Indický oceán, však chybí. Prý si ji snad mohl ponechat sultán Selim I., aby ji mohl snáz využít k plánování budoucích vojenských výprav v této oblasti. Historicky lze období, kdy Osmani ovládli oblast Rudého moře, považovat za počátek osmansko-portugalské rivality. Sultán Selim I. začal s vládcem Gudžarátského sultanátu Muzaffar šáhem II. dojednávat možnost společného útoku na portugalskou kolonii Goa. Roku 1520 však sultán Selim I. zemřel.
V roce 1525 byl za vlády Selimova syna Sulejmana I. řečeného Nádherný bývalý korzár Selman Reis jmenován admirálem malé osmanské flotily v Rudém moři, jejímž úkolem byla obrana osmanských pobřežních měst proti útokům Portugalců. Roku 1534 zabral sultán Sulejman větší část Iráku a do roku 1538 se osmanská vojska dostala až do Basry na řece Šatt al-Arab u Perského zálivu. Osmanskou říši však stále trápil problém s Portugalci ovládaným pobřežím Arabského poloostrova. Většina tamějších měst byla buď portugalskými přístavy, nebo portugalskými vazaly. Dalším důvodem osmansko-portugalské rivality byla ekonomika. Hlavní obchodní cesty, kudy se z Dálného východu dováželo do Evropy koření, takzvaná Cesta koření, vedly totiž v 15. století přes Rudé moře a Egypt. Avšak poté, co portugalský mořeplavec Vasco da Gama v roce 1498 obeplul Afriku a doplul do Indie, čímž pro Evropany objevil cestu do Indie mimo Osmany ovládané oblasti, začaly Osmanům klesat příjmy z poplatků na obchodních cestách.Lord Kinross: Ottoman centuries (translated by Meral Gasıpıralı) Altın Kitaplar, İstanbul,2008, , p.237 Osmanská říše sice byla hlavní námořní mocností ve Středomoří, nebylo však možné přesunout osmanské námořnictvo do Rudého moře. Proto byla v Suezu vybudována nová rudomořská flotila s názvem Indické loďstvo.Prof Dr. Yaşar Yücel-Prof Dr. Ali Sevim: Türkiye Tarihi II, Türk Tarih Kurumu Yayınları,1990,İstanbul Vysílání výprav do Indického oceánu však bylo zřejmě podníceno pozváním z Indie.
Toto soupeření se konalo na pozadí Etiopsko-Adalské války z let 1529–1543. V roce 1529 napadli Osmani se svými místními spojenci Etiopské císařství. Portugalská pomoc, o niž v roce 1520 požádal habešský císař Dawit II. (Lebna Dengel), konečně dorazila do Massawy během panování císaře Gelawdewa neboli Klaudia, trůnním jménem Asnafa Sagada I. Portugalské vojsko, jemuž velel druhý syn Vaska da Gamy Cristóvão da Gama, čítalo 400 mušketýrů, několik ze zadu nabíjených polních děl a nevelký počet kavaleristů.
Průběh nepřátelských akcí Obléhání Díu, 1538 Velké nepřátelské akce mezi Portugalskem a Osmanskou říší začaly v roce 1538, když Osmani vypomohli Gudžarátskému sultanátu asi 80 loděmi oblehnout město Díu, které bylo od roku 1535 součástí portugalské kolonie Portugalská Indie. Osmanskému loďstvu velel egyptský guvernér sultána Sulejmana I. Nádherného Hadım Sulejman paša. Jeho útok však nebyl úspěšný, a proto bylo obléhání zrušeno.
Vládce Bahadurského sultanátu Bahadur šáh, syn Muzaffara šáha II., který jednal se Sultánem Selimem I., požádal Cařihrad o společnou akci proti portugalskému loďstvu. Sultán Sulejman I. využil této příležitosti, aby omezil portugalskou převahu v Indickém oceánu, a jmenoval Hadıma Sulejmana pašu admirálem svého Indického loďstva. Toto loďstvo tvořilo asi 90 galér.Gabor Anaston-Bruce masters: The Encyclopaedia of the Ottoman Empire, p.467 V roce 1538 vyplul Hadım Sulejman paša z Rudého moře přes Arabské moře do Indie, kde zjistil, že Bahadur šáh byl zabit během námořní potyčky s Portugalci a že jeho nástupce se s nimi naopak spojil. Po neúspěšném obléhání Díu se admirál rozhodl k návratu. Při své zpáteční cestě do Suezu však dobyl značnou část Jemenu včetně významného přístavu Aden. Po návratu z této výpravy byl Hadım Sulejman paša povýšen na velkovezíra.
Suezské tažení, 1541 náhled|Osmanský admirál Selman Reis bránil roku 1517 Džiddu proti portugalskému útoku. Cílem portugalského tažení, jemuž velel guvernér Estêvão da Gama, první syn Vaska da Gamy, bylo zničit osmanské loďstvo u Suezu. Portugalské lodě vypluly z Goy 31. prosince 1540 a 27. ledna 1541 dosáhly Adenu. Následně 12. února dopluly do Massawy, kde Estêvão da Gama zanechal několik lodí a pokračoval dál na sever. Portugalci pak zničili osmanské přístavy Suakin a Quseir, zaútočili na Džiddu, ale byli odraženi úporně se bránícími Osmany. Poté co portugalské loďstvo dorazilo k Suezu, Estêvão da Gama zjistil, že Osmani o jeho nájezdu již dávno věděli a zmařili jeho snahu spálit lodě kotvící u břehu. Guvernéru da Gamovi nezbylo než se vrátit zpět do Massawy. Cestou však udělal přestávku na dobytí přístavu El-Tor ležícího na Sinajském poloostrově.
Etiopské tažení, 1541–1543
náhled|vlevo|Portugalská kresba z 16. století znázorňující Etiopany (z Kodexu Casanatense) V Massawě guvernér Estêvão da Gama vyslyšel naléhavé volání po pomoci křesťanskému Etiopskému císařství proti útoku armády muslimského Adalského sultanátu. Vyčlenil pro tento účel expediční sbor o síle 400 mužů a jeho velení svěřil svému mladšímu bratrovi Cristóvãovi da Gamovi. V únoru 1542 se Portugalcům v bitvě u Baçente podařilo dobýt důležitou adalskou pevnost. Další vítězství slavili Portugalci v bitvě u Jarte, kde přemohli početně silnějšího protivníka, přičemž jak Cristóvão da Gama, tak adalský imám a generál Ahmad ibn Ibráhím al-Gází utpěli střelné zranění. Generál al-Gází si poté vyžádal pomoc od osmanského guvernéra Jemenu, který sídlil v Adenu. Guvernér poslal 2000 arabských mušketýrů, 900 osmanských pikenýrů, 1000 osmanských pěších mušketýrů, nějaké albánské pěšáky vyzbrojené mušketami a osmanské kavaleristy. V následující bitvě u Wofly (dnešní distrikt Ofla v Etiopii) pak adalsko-osmanské síly Portugalce porazily. Cristóvão da Gama byl zajat, a jelikož odmítl přestoupit na islám, byl popraven.
Císař Gelawdewos nakonec dokázal přeorganizovat svoji armádu, začlenit do ní zbývající portugalské vojáky a 21. února 1543 porazit a zabít Ahmada ibn Ibráhíma al-Gázího v bitvě u Wayna Daga východně od jezera Tana. Ukončil tak adalsko-etiopskou válku. (Boje však byly zanedlouho opět obnoveny, byť v mnohem menším měřítku.)
Adenská vzpoura, 1548 Cílem druhé výpravy bylo obnovení osmanské moci v oblasti Rudého moře a Jemenu. Novým admirálem osmanské flotily v Rudém moři se stal Hadži Ahmed Muhaddin Piri alias Piri Reis, který roku 1517 představil sultánu Selimovi I. svoji mapu světa. V roce 1547 se Aden, který pro Osmany roku 1538 dobyl Hadım Sulejman paša, vzbouřil proti osmanské nadvládě a přešel na portugalskou stranu, čímž Osmani přišli o základnu, z níž ovládali celý Jemen.The history of Aden, 1839-72 by Zaka Hanna Kour
Adenští vedení Alim bin Sulejmanem al-Tawlakim bojovali proti osmanskému loďstvu čítajícímu 60 plavidel rozličné velikosti, které připlulo 15. listopadu 1547. Po Tawlakiho smrti převzal velení jeho syn Mohammed, který vydržel vzdorovat až do připlutí malé portugalské flotily 19. ledna 1548. Nicméně Portugalci byli donuceni k ústupu do Zeily, hlavního města Adalského sultanátu, kde bylo 120 námořníků zajato a jejich lodě spáleny. Osmani vedení Pirim Reisem 26. února 1548 Aden znovu dobyli, čímž si opětovně zajistili nadvládu nad Rudým mořem.
Obléhání Al-Katifu, 1551 V roce 1550 dobyl osmanský guvernér Basry pevnost Al-Katif na Arabském poloostrově, jež patřila portugalskému vazalovi, hormuzskému králi. Když se o tom dozvěděl portugalský guvernér Indie Afonso de Noronha, vyslal do Perského zálivu kapitána Antónia de Noronhu s 1200 muži, 7 galeonami a 12 veslicemi, aby Osmany vyhnal.Frederick Charles Denvers: The Portuguese in India p. 492.
Poté co dorazili do Hormuzu, poskytl zdejší král kapitánu Noronhovi pomocný sbor 3000 Peršanů a Hormuzanů.Diogo do Couto: Da Ásia Década Sexta part II, book IX, chapter IV. António de Noronha vyslal z Hormuzu Manuela de Vasconcelose s několika veslicemi, aby prozkoumal okolí pevnosti a přerušil její spojení s Basrou. Koncem července pak připlul i se zbytkem flotily. Portugalské vojsko se vylodilo, načež zahnalo osmanskou jízdu, která na ně zaútočila, zpět do pevnosti. Portugalci a jejich pomocný sbor pevnost Al-Katif oblehli a v krátké době vykopali zákopy, do nichž rozmístili děla. Poté začali ostřelováním bořit hradby pevnosti. Jelikož se osmanská posádka nedokázala účinně bránit, rozhodlo její velení o útěku. Po osmi dnech se většině obránců podařilo pod rouškou noci z obležené pevnosti uprchnout. Jen malou část posledních uprchlíků Portugalci objevili a pobili.Manuel de Faria e Sousa: Ásia Portuguesa part II, tome II, chapter IX, p. 253. Pevnost byla poté srovnána se zemí.
Tažení Piriho Reise, 1552 náhled|Plavba Piriho Reise v roce 1552 Tři roky po potlačení adenské vzpoury vyplul Piri Reis v dubnu 1552 opět ze Suezu, tentokrát s 30 loďmi, s cílem zmocnit se ostrova Hormuz, který byl klíčem k celému Perskému zálivu a který prostřednictvím svého vazala, hormuzského krále, ovládali Portugalci. V srpnu téhož roku Piri Reis při té příležitosti cestou vyplenil Maskat. Po dosažení ostrova Hormuz v polovině září se Osmanům sice podařilo vyplenit stejnojmenné město, ale tamější portugalská pevnost jim odolala. Vyburcován zprávami o blížícím se portugalském loďstvu se Piri Reis rozhodl ustoupit. Flotile nařídil stáhnout se do Basry a sám se s dvěma galérami, jež byly jeho soukromým majetkem, vrátil do Suezu. Sultán ho za to odsoudil k smrti. Piri Reis byl popraven v roce 1553 v Káhiře.
Ve světle těchto událostí Portugalci citelně zesílili hormuzskou posádku a následujícího roku (1553) porazili osmanské loďstvo v bitvě v Hormuzském průlivu.
Murat Reis starší a bitva v Hormuzském průlivu, 1553 Po popravě Piriho Reise jmenoval sultán „admirálem indickooceánského loďstva“ Murata Reise staršího.Saturnino Monteiro (2011) Portuguese Sea Battles - Volume III - From Brazil to Japan 1539-1579 p.169 Jeho úkolem bylo přemístit 15 galér kotvících v Basře do Rudého moře a zabezpečit tak tuto oblast proti Portugalcům. To však vyžadovalo proplout Perským zálivem, který Portugalci bedlivě střežili ze své základny na ostrově Hormuz.