Franz Melnitzky, také František Melnický (13. listopadu 1822 Vamberk – 1. února 1876 Vídeň) byl rakouský sochař českého původu, činný v období historismu, zejména neoklasicismu ve Vídni. Patřil k nejplodnějším tvůrcům své generace.

Život Narodil se 13. listopadu 1822 v městečku Vamberk (okres Rychnov nad Kněžnou, Královéhradecký kraj, Česko; tehdy Rakouské císařství, v rodině venkovského kameníka a sochaře Františka Melnického.Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, *Matrika narozených Farního úřadu Vamberk*, zápis narození Franze Melnitzkého dne 13. listopadu 1822. Dostupné online: V otcově dílně se vyučil kameníkem a v 16 letech odešel do dílny svého strýce do Olomouce, kde se v letech 1838-1845 učil kamenosochařem.

Po smrti rodičů odešel do Vídně, k vytouženému studiu na Akademii umění nebyl přijat, protože nesplňoval podmínku být absolventem reálky. Prokázaný talent mu umožnil soukromé školení u ředitele Akademie prof. Josefa Kliebera. Roku 1851 odjel na studijní cestu po Německu, do Itálie už se nedostal, protože ztratil cestovní pas. Poté si založil vlastní ateliér a později se připomíná na předměstí Vídně ve Wiedner Hauptstrasse.

Spolupracoval se sochařem Hansem Gassersem. Brzy získal zakázky na monumentální sochy a dekorativní architektonickou plastiku pro veřejné budovy a prostranství ve Vídni i v připojených obcích. Spolupracoval se slavnými architekty Heinrichem Ferstlem,Theofilem Hansenem, Ferdinandem Fellnerem, Augustem Siccardsburgem a Eduardem van der Nüllem při asanaci Vídně. Zásadní přestavba a modernizace města vedla během první poloviny 20. století k likvidaci zastaralých objektů i s Melnitzkého sochami: Jižního i Severozápadního nádraží, Aspernského a Alžbětina mostu, i Římských lázní v Pratersternu.

V závěru kariéry se podílel na novořecké dekoraci štítů nové budovy Akademie věd v Aténách, jejichž modely byly roku 1873 vystaveny na Světové výstavě ve Vídni. Sochařství také vyučoval na Akademii; k jeho žákům patřili Bohuslav Schnirch ( v letech 1864-1866) a Karl Costenoble.

Dílo (výběr) 200px|náhled|Karyatida na domě v Tuchlauben 1, Vídeň Sochy 4 světců na věži Svatoštěpánského dómu ve Vídni Sochy před lidovou školou v Zieglergasse, Vídeň (1857) Pomník markraběte Jindřicha Jasomirgotta z cyklu soch pro Alžbětin most ve Vídni, po jeho zboření přeneseny do parku na Rathausplatz (1867). Osm soch na průčelí paláce arcivévody Ludvíka Viktora, Schwarzenbergplatz 1, Vídeň (1866-1869) Bakchantky na fasádě paláce Epstein (před 1871) Dvě karyatidy na domě na nároží Tuchlauben a Bognerstrasse ve Vídni, romantické pojetí postav předjímá secesi Alegorické sochy Války, Míru, Slávy a Prosperity a dva ležící lvi pro Aspernský řetězový most ve Vídni; po jeho zboření sochy zachovány; socha Míru použita jako truchlící anděl v urnovém háji městského hřbitova v Salzburgu; ležící lvi instalováni do parku při zámku Gobelsburg Čtyři alegorické sochy ctností (Moudrost, Čest, Spravedlnost, Síla) na hlavním průčelí hotelu Imperial ve Vídni. Sochy Orfea v podsvětí a harfenice v průčelí koncertní budovy Musikvereinu ve Vídni, 40 karyatid ze zlacené terakoty v lóžích Zlatého sálu téže budovy (1869-1870) NEMETSCHKE Nina, KUGLER Georg J.: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur. Wien 1990, s. 256-257 Portál římských lázní v Pratersternu, Leopoldstadt ve Vídni (1873), uzavřeno 1953, následně zbořeno Karyatidy na průčelí Liebiegova domu s prodejnou Julia Meinla ve Vídni, Am Graben 20 Čtyři alegorické sochy (Architektura, Malířství, Sochařství a Grafika) na průčelí budovy Akademie výtvarných umění ve Vídni Alegorické sochy měst dostupných Severozápadní dráhou (Drážďany, Lipsko, Vratislav, Berlín, Hamburk a Brémy) na atice odjezdové haly Severozápadního nádraží ve Vídni; zničeny při demolici budovy Sochy hrajících si puttů pro kašnu v parku Lužánky v Brně Karyatidy na budově Jižního nádraží ve Vídni (1874); při demolici budovy roku 1955 sochy poničeny a odvezeny na skládku do kartouzy v Mauerbachu, při výstavbě nového Hlavního nádraží bylo torzo jedné sochy objeveno a vystaveno ve Schweizer Garten Čtyři alegorické sochy (Umění, Věda, Obchod a Průmysl) na budově Východního nádraží; zničeny (?) Sochy na hlavním oltáři kaple Arsenalu ve Vídni Dvě sochy hrdinů na portálu činžovního domu ve Wassagasse 2, Alsergrund ve Vídni (1867) Socha archanděla se štítem, na atice gynekologické kliniky ve Spitalgasse 23, Vídeň Dekorativní štíty postranních portálů budovy Akademie věd v Aténách, terakota (1873) Sochy svatých Severina, Josefa, Otmara a Leopolda na hlavním oltáři, farní kostel sv. Otmara pod koželužnou (Hl. Othmar unter den Weissgerbern) ve Vídni-Landstraße (1873-1875); s synem Johannem dodali sousoší Korunování Panny Marie a skupinu Ukřižování na dva postranní oltáře. Čtyři evangelisté pod baldachýny nad portálem a socha sv. Alžběty uvnitř Votivního kostela ve Vídni, (1875-1876), vysvěceno až 1879

Galerie

Odkazy Reference

Literatura

Externí odkazy

Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 17, 1867, s. 333

Kategorie:Rakouští sochaři Kategorie:Čeští sochaři Kategorie:Narození v roce 1822 Kategorie:Narození 12. listopadu Kategorie:Narození ve Vamberku Kategorie:Úmrtí v roce 1876 Kategorie:Úmrtí 1. listopadu Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění ve Vídni Kategorie:Muži