Osová je zámek ve stejnojmenné vesnici, části obce Osová Bítýška v okrese Žďár nad Sázavou. Barokní zámek uzavřené čtyřkřídlé dispozice vznikl přestavbou gotické vodní tvrze z počátku 14. století, později renesančně přebudované. Od východu stavbu obklopuje rybník Okolník, západně od zámku se rozprostírá přírodně krajinářský park. Zámek s parkem je chráněn jako kulturní památka.

Historie Osová vznikla v místě původně náležejícím k dominiu Přibyslava z Křižanova. Přes jeho zetě Smila Světlického se dostal díl k pánům z Ronova, kteří pravděpodobně založili osovskou tvrz. Osová se poprvé objevuje v písemných pramenech v roce 1329, kdy ji držel Jindřich z Ronova a Osové, který zřejmě sídlil na osovské vodní tvrzi. Ta se přímo připomíná roku 1348. V roce 1366 získali tvrz bratři Čeněk a Zdeněk z Ronova. Roku 1373 prodal Čeněk z Letovic a Ronova panství moravskému markraběti Janu Jindřichovi. Markrabě je následně udělil v léno Janu staršímu Meziříčskému z Lomnice. V roce 1407 hrad dobyl a pobořil Vok mladší z Holštejna, údajně na příkaz markraběte. Následně získal již svobodné panství Osová Lacek z Meziříčí, který je roku 1415 prodal Zbyňkovi z Doubravice.

Rod pánů z Doubravice vlastnil panství až do roku 1531, kdy je Smil z Doubravice vyměnil s Janem z Pernštejna za panství Valeč. Synové Jana z Pernštejna zřejmě tvrz neužívali. Když ji v roce 1552 koupil Jan Polcar z Paračova, tvrz se uvádí jako pustá. Polcarové z Paračova během druhé poloviny 16. století tvrz obnovili v renesančním stylu, roku 1577 se zmiňuje jako zámek. Pavel Polcar z Paračova roku 1581 zámek prodal Markvartovi Rajeckému z Mírova a jeho ženě Bohunce Bítovské z Lichtenburka. Od jejich potomků koupil v roce 1590 panství Smil Osovský z Doubravice, který je v roce 1594 dále prodal Aleně Berkové Meziříčské z Lomnice a na Budišově a jejím dětem. Roku 1612 panství zakoupil Jan Jiří Humpolecký z Rybenska. Ve vlastnictví Humpoleckých zůstalo osovské panství dalších padesát let. Během držení Petra Pavla Humpoleckého z Rybenska zámek v květnu 1638 vyhořel. Následně podstoupil opravy, avšak v roce 1643 jej vydrancovala procházející vojska. Po smrti Petra Pavla Humpoleckého v roce 1662 zdědila panství jeho dcera Marie Eufemie Humpolecká, která se provdala za Václava Zikmunda Žalkovského ze Žalkovic. Podle soupisu inventáře v roce 1691 nebyl zámek trvale obýván. Po smrti Zikmunda se jeho vdova Marie Eufemie znovu provdala a v roce 1694 zámek intabulovala novému manželovi Janu Vítovi svobodnému pánu von Schwanenfeld. V roce 1708 získala statek Kateřina, ovdovělá svobodná paní von Walldorf.

Zásadní proměnu zámek prodělal snad ve 20. letech 18. století, za vlastnictví Kateřiny z Waldorfu. Původní uzavřená pětikřídlá dispozice byla v duchu barokní symetrie přestavěna na pravidelnou čtyřkřídlou. Západní křídlo se posunulo ven a dvě lomená severní křídla nahradilo jedno přímé. Nad jižním průčelím vyrostla hodinová věž. Autorem projektu přestavby byl možná Mořic Grimm. Waldorfové Osovou drželi do roku 1796, kdy ji zdědil František Kajetán Chorinský z Ledské, který ji následujícího roku prodal rodu Haugviců, majitelům sousedního náměšťského panství. V držení Haugviců zůstalo panství až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848. Osovský velkostatek se zámkem vlastnili až do roku 1945.

Haugvicové zámek neužívali jako sídlo a řízení osovského panství přenesli do Náměště na Oslavou. V roce 1811 zámek pronajali ke zřízení továrny na činění kůží, což si vyžádalo významné účelové úpravy objektu. Manufaktura na zámku fungovala do roku 1822. Po jejím zrušení zahájili Haugvicové postupnou renovaci zámku. Před rokem 1835 nechali západní část rybníka zasypat a hráz posunout do stávající polohy, zanikl tak vodní příkop kolem zámku. Nově vzniklé plochy spolu se stávající barokní okrasnou zahradou byly upraveny na přírodně krajinářský park. V roce 1835 nechal Karel Vilém Haugwitz (1797–1874) zámek klasicistně obnovit do podoby reprezentativního sídla. Došlo k menším stavebním a dispozičním změnám objektu, proběhla výměna oken a dveří a opravena fasáda ve zjednodušené formě. Poté, co Karel Vilém převzal správu náměšťského panství, přesunul se do tradičního rodového sídla v Náměšti na Oslavou. Osovský zámek poté sloužil pouze jako letní sídlo. Roku 1866 posloužil jako lazaret pro nemocné cholerou z celého okolí. V roce 1867 v něm byla dočasně umístěna hospodářská škola. Po smrti Karla Viléma v roce 1874 zdědil Náměšť a Osovou jeho starší syn Jindřich Vilém (1839–1907). Po jeho smrti Osovou zdědil mladší syn Karel Jindřich (1874–1948), který zde trvale sídlil. Ten statek roku 1927 převedl na syna Jana (1920–1943).

Po roce 1945 byl zámek Haugvicům vyvlastněn na základě Benešových dekretů. Zámek následně užívaly různé organizace. Sloužil jako skladiště, dětská ozdravovna atd. V roce 1969 vznikl plán na obnovu a adaptaci zámku pro ústav sociální péče pro mentálně postižené. Návrh zahrnoval rozsáhlé a k památkové hodnotě necitlivé úpravy, což bylo připomínkováno zástupci památkové péče. Bylo schváleno kompromisní řešení, ale k adaptaci zámku nakonec nedošlo a ten zůstal chátrající a bez využití. Roku 1978 proběhla výměna krytiny z pálených tašek za plechovou. Roku 1985 započala adaptace zámku na školicí a rekreační středisko n. p. Škoda Plzeň, tato přestavba však nebyla dokončená. Roku 1988 dostala zámek k užívání 28. základní organizace Českého svazu ochránců přírody. Ta v roce 1990 zahájila opravy objektu, avšak již roku 1992 organizace zámek opustila kvůli finančním problémům. Stát následně zámek převedl na obec Osová Bítýška, která jej prodala podnikatelskému subjektu. Ten v letech 1994–1995 provedl další dílčí opravy, následně však práce ustaly. Zásadnější obnova zámku proběhla v 1. desetiletí 21. století, po změně majitele. Roku 2008 došlo k opravě střechy. Následovala oprava stropů v patře, v roce 2010 statické zajištění budovy a věže a roku 2011 zpevnění kleneb. Kolem roku 2015 se však práce zastavily, rekonstrukce zámku zůstává k roku 2024 nedokončená.

Stavební podoba Zámek Osová je čtyřkřídlá dvoutraktová patrová stavba s uzavřeným nádvořím. Budova je kryta mansardovou střechou. Jediným vstupem je vjezd v ose jižního křídla, ke kterému vede dvouobloukový zděný most, původně překlenující vodní příkop. Nad vstupem završuje první patro trojúhelníkový štít, nad ním se vypíná zděná hranolová věž s hodinami. Spodní část vnějších fasád obíhá římsa, završující vyrovnávací trnož. Zaoblená nároží jsou bosovaná. Na nárožích a vprostřed křídel se na fasádě přes obě patra zvedají iónské pilastry. Nádvoří je v přízemí otevřené segmentovými arkádami s hranolovými pilíři. Nádvorní fasády rozčleňují lizény, patro odděluje kordonová římsa. Okna vnějších fasád mají šambránu, lemovanou lištou. V přízemí jsou navíc zakončená masivní nadokenní římsou, podloženou klenákem. Okna na nádvoří jsou sdružená.

Místnosti v přízemí jsou završeny valenou klenbou, místnosti v patře mají ploché stropy. Průjezd je zaklenutý plackami mezi pasy. Na rohu jižního a západního křídla je zalamované reprezentativní schodiště vedoucí do patra, v protějším rohu budovy se nachází podobné obslužné schodiště.

Odkazy Poznámky

Reference

Související články Seznam zámků v Kraji Vysočina

Externí odkazy

Kategorie:Barokní zámky v okrese Žďár nad Sázavou Kategorie:Kulturní památky v okrese Žďár nad Sázavou Kategorie:Osová Bítýška Kategorie:Arkádové zámky v Česku Kategorie:Osovské panství