Sir William Hope-Johnstone (16. srpna 1766 Finchley – 2. května 1831 Bath) byl britský admirál. U Royal Navy sloužil od třinácti let a vyznamenal se účastí ve válkách proti Francii. Aktivní službu musel opustit ze zdravotních důvodů v roce 1804, nadále ale zastával různé funkce, mimo jiné byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny. V roce 1815 byl povýšen do šlechtického stavu a v roce 1819 dosáhl hodnosti viceadmirála. V letech 1820–1827 zastával vládní úřad prvního námořního lorda.
Životopis náhled|vlevo|William Hope Johnstone jako kapitán (1807, sbírky National Maritime Museum) Pocházel ze šlechtického rodu hrabat z Hopetounu,Rodokmen rodu hrabat z Hopetounu dostupné onlineRodokmen rodu Hope dostupné online patřil k vedlejší linii a narodil se jako třetí a nejmladší syn bohatého podnikatele a poslance Johna Hopea (1739–1785).John Hope na webu The History of Parliament dostupné online Studoval v Edinburghu a v roce 1777 vstoupil do námořnictva. Zúčastnil se války proti USA a v roce 1782 byl povýšen na poručíka, poté sloužil u břehů Kanady a v Plymouthu. Jako důstojník lodi HMS Pegasus se dostal do konfliktu s princem Williamem a byl znovu přeložen do Kanady, kde se spřátelil s admirálem Nelsonem. Za válek proti revoluční Francii se vrátil do Evropy a pod velením admirála Duncana bojoval v bitvě Slavného 1. června (1794), kde již v hodnosti kapitána velel na lodi HMS Bellerophon.ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017 (kapitola Britský Slavný 1. červen, s. 192–199) ISBN 978-80-7557-041-3Přehled velitelů britských lodí v bitvě Slavného 1. června in: KRÁLÍČEK, Václav: Lvi na vlnách. Anatomie námořních bojů Velké Británie s Francií v letech 1789–1794 v Atlantiku; Praha, 2018; s. 187 ISBN 978-80-7557-145-8 V roce 1796 se náhodou vážně zranil do hlavy a rekonvalescence jej vyřadila z aktivní služby na dva roky. Od roku 1798 velel lodi HMS Kent a o rok později měl v součinnosti s ruským loďstvem podíl na kapitulaci nizozemské flotily u Texelu. Za tyto zásluhy dostal od Jiřího III. finanční dar a od ruského cara Pavla I. komandérský kříž Řádu sv. Jana. Na palubě své lodi HMS Kent přepravil v roce 1801 generála Sira Ralpha Abercrombyho do Egypta, kde pak britský vojenský výsadek úspěšně bojoval proti Francouzům.ŠŤOVÍČEK, Michal: Francie proti Evropě. Války revoluční Francie 1792–1802; Praha, 2017 (kapitola Egyptské dobrodružství: Konec francouzského Egypta, s. 423–429) ISBN 978-80-7557-041-3
S podporou rodiny byl v roce 1800 zvolen do Dolní sněmovny, o dva roky později mandát ztratil, ale v roce 1804 byl zvolen v doplňovacích volbách za hrabství Dumfriesshire a poslancem zůstal až do roku 1830. V politice patřil k toryům, zasedání parlamentu se ale zúčastňoval jen zřídka, stejně tak výjimečně navštěvoval svůj volební obvod. Po obnovení válečného stavu s Francií v roce 1803 se krátce vrátil do aktivní služby, ale ze zdravotních důvodů na další kariéru u námořnictva rezignoval a v roce 1807 byl penzionován. V letech 1807–1809 byl lordem admirality,Přehled personálního obsazení úřadu lorda admirality na webu The British History Online dostupné online poté byl krátce plukovníkem námořní pěchoty (Royal Marines, 1811–1812). V roce 1812 byl povýšen na kontradmirála a v letech 1813–1818 zastával funkci velitele přístavu Leith v Edinburghu. V roce 1815 získal komandérský kříž Řádu lázně, díky tomu měl také nárok na šlechtický titul Sir a v roce 1819 byl povýšen na viceadmirála.Služební postup admirála Williama Hope-Johnstona dostupné online V Liverpoolově vládě byl v letech 1820–1827 prvním námořním lordem, v této funkci ale nebyl nijak aktivní. V roce 1825 obdržel velkokříž Řádu lázně a v roce 1830 byl jmenován členem Tajné rady. Zemřel v lázních Bath, pohřben byl v rodinné hrobce ve městě Johnstone v hrabství Dumfries.
Rodina Byl dvakrát ženatý. V roce 1792 se oženil se svou vzdálenou sestřenicí Anne Hope-Johnstone (1768–1818), dcerou 3. hraběte Hopetounu, a díky tomu přijal jméno Hope-Johnstone.Rodokmen rodu Hope-Johnstone dostupné onlineRodina admirála Williama Hope-Johnstone na webu geni.com dostupné online Jeho druhou manželkou se v roce 1821 stala Mary Eden (1770-1851), vdova po 6. hraběti z Athlone. Z prvního manželství pocházelo šest dětí:
1. Mary Hope-Johnstone (1795–1851), ∞ 1840 Hugh Percy (1784–1856), biskup v Rochesteru a Carlisle 2. John James Hope-Johnstone (1795–1876), poslanec Dolní sněmovny 3. Sir William John Hope-Johnstone (1798–1878), admirál Royal NavySlužební postup admirála Williama Johna Hope-Johnstona dostupné online 4. Charles James Hope-Johnstone (1801–1835), komandér Royal Navy 5. George James Hope-Johnstone (1802–1842), kapitán Royal Navy 6. Elizabeth (1805–1864), zemřela ve Švýcarsku, ∞ Karl Wilhelm von Eisen
Jeho nejstarší bratr Charles Hope (1763–1851) byl právníkem a dlouholetým prezidentem nejvyššího soudu ve Skotsku, další bratr John Hope (1765–1836) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Admirál William Hope-Johnstone na webu The History of Parliament Admirál William Hope-Johnstone na webu morethannelson
Kategorie:Admirálové Royal Navy Kategorie:Britští šlechtici Kategorie:Britští politici Kategorie:Osobnosti napoleonských válek Kategorie:Osobnosti francouzských revolučních válek Kategorie:Osobnosti Americké revoluce Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království Kategorie:Georgiánské období Kategorie:Rytíři velkokříže Řádu lázně Kategorie:Narození 16. srpna Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Úmrtí 2. května Kategorie:Úmrtí v roce 1831 Kategorie:Úmrtí v Bathu Kategorie:Muži