náhled|Masivní uváznutí kulohlavců na pláži u Cape Cod na severovýchodě Spojených států (1902)|300x300pixelů Uváznutí kytovců na mělčině je událost, při které zástupce kytovců uvázne v mělkých vodách, ze kterých se nemůže dostat. Dochází k tomu z přirozených důvodů, jako je „porucha“ echolokace, dezorientace, extrémní počasí, nemoc nebo zranění, přičemž konkrétní uváznutí může způsobit hned několik faktorů najednou. Příčinou mohou být i lidské aktivity, například důsledky srážek kytovce s lodí nebo zamotání do rybářského náčiní. Hlavně u vorvaňovců zobatých dochází k masivním uváznutím po vojenských cvičeních, při kterých byly použity vysoce výkonné sonary na hledání ponorek. U řady druhů kytovců existují v rámci stáda velmi silná sociální pouta, která někdy způsobí, že s jedním kytovcem uvázne celé stádo, které nechce uvázlého jedince opustit. Tato masivní uváznutí mohou zahrnovat desítky a výjimečně až stovky jedinců. Nejčastějšími druhy, u nichž dochází k uváznutím, patří vorvaňovci, kulohlavci, sviňuchy a vorvani.

Na záchranu a vědecký výzkum uvízlých kytovců existují v řadě zemí programy sdružující vědce, veterináře, ochránce přírody a místní dobrovolníky. Zejména u menších druhů, jako jsou menší druhy delfínovitých, je při včasném zásahu člověka poměrně dobrá šance na záchranu, avšak u větších kytovců, jako jsou vorvani nebo plejtváci, kteří váží desítky tun, bývají vyhlídky na záchranu jen minimální. I když k uváznutím může dojít po celém světě, nejčastěji k němu dochází v Tasmánii a na Novém Zélandu, dále i v Severním moři, Spojeném království, ve Spojených státech, na Islandu, v Austrálii či Japonsku. Za uvízlého se považuje i mrtvý kytovec vyplavený na břeh.

Charakteristika vlevo|náhled|Kosatky černé na pláži ve Flinders Bay, Západní Austrálie (1986) Kytovci jsou potomci savců, kteří se nejdříve přizpůsobili životu na souši a poté se zpětně adaptovali na život na vodě. Ačkoliv dýchají vzduch, mimo vodní prostředí značně trpí hned z několika důvodů. Zatímco ve vodě dochází k nadnášení jejich těžkých těl, na souši se jim stlačují plíce pod váhou vlastního těla a hlavně u velkých druhů kytovců vážících mnoho tun rychle dochází ke kolapsu hrudního koše, kompresi plic a smrti následkem udušení. Dalším problémem kytovců na souši je regulace teploty těla. Voda je značně chladné prostředí, ve kterém dochází k rychlému odvádění tepla z těl, na což jsou tito mořští savci dobře přizpůsobení. Na souši však dochází k odvodu tepla jen velmi pomalu a uváznutí kytovci se rychle začnou přehřívat. Jejich pokožka bývá značně citlivá na sucho a sluneční paprsky, které dovedou kůži rychle poškodit. Na souši kytovci většinou umírají do několika hodin.

Každoročně na mělčině uvázne kolem 2 tisíc kytovců, což ovšem nepředstavuje tak velké množství, aby to výrazněji ohrožovalo celkovou populaci jakéhokoliv druhu kytovce. Globální přesná data o počtech uváznutí nejsou k dispozici, avšak existují dlouhodobá data například z Nizozemí, Austrálie, Spojených států nebo Spojeného království. U podobných dat je nicméně problematické, že počty jsou vysoce podhodnoceny, jelikož kytovci často uváznou v odlehlých, neobydlených částech. Snad nejkomplexnější data pochází z Britských ostrovů (včetně Irska), kdy bylo mezi lety 1913–2015 zaznamenáno přes 20 tisíc uvízlých kytovců. Z toho kolem 12 tisíc pochází z let 1990–2014. Ve Spojených státech amerických bylo mezi lety 2006–2018 zaznamenáno přes 20 tisíc uvízlých kytovců (z toho kolem 15 % velkých kytovců jako jsou velryby, vorvaň nebo plejtváci). Část z nich zemřela na moři a byla jen pasivně zanesena mořem na břeh; u kytovců nalezených na břehu však často ani pitva nezjistí příčinu smrti nebo kde k úmrtí došlo, a tak se počítají do celkových statistik uváznutí.

Příčiny

Přirozené náhled|Uváznutí kulohlavci černí (Nový Zéland, asi 40. léta 20. století)

K vyplavení či uváznutí kytovců na mělčině může dojít z přirozených příčin a docházelo k nim již dávno před industrializací i plavebními výpravami lidstva. Svědčí o tom například nálezy pozůstatků svijonožců Tubicinella major a Cetopirus complanatus v jeskyni na jihu Španělska z doby před cca 14 000 lety z vrstev patřící magdalénské kultuře. Tito svijonožci jsou životem vázaní na velryby jižní, z čehož se dá vyvodit, že tehdejší lidé našli velrybu vyplavenou na břehu a odnesli si její části s sebou do jeskyně.

Přirozené příčiny uváznutí mohou být různé. Kytovci jsou vysoce sociální zvířata s pevnými sociálními vazbami a v případě, že se jedinec ocitne v ohrožení, může požádat o pomoc ostatní jedince. Tato strategie je sice účinná na otevřeném moři, avšak v případě uváznutí na mělčině se jedná o past, do které první uvízlý jedinec přivolá další. Takto může dojít i k masivním uváznutím, která sice mají přirozenou příčinu, avšak v konkrétních případech je často velmi těžké až nemožné se jí dopátrat; často se navíc jedná o více než jednu příčinu. Bylo například zdokumentováno stádo 30 kosatek černých, které v roce 1977 připluly do velmi mělkých vod u floridského pobřeží. Zatímco jeden ze samců umíral na následky nemoci či zranění, ostatní kosatky se rozmístily kolem skomírajícího samce a extrémní mělčiny neopustily po další 3 dny. Místní záchranáři se je snažili vytáhnout zpět do hlubších vod, avšak kosatky na to reagovaly podrážděně a evidentně se snažily zůstat s umírajícím jedincem. Podobné chování bylo zaznamenáno i u některých dalších hromadných uváznutích i u jiných druhů kytovců. Jedinec, který vyvolal hromadné uváznutí, může být např. těžce nemocen, trpět parazitickou infekcí, být zraněn, umírat z přirozených příčin nebo samice mohou procházet těžkým porodem. Podobné příčiny mohou kytovce dezorientovat či mít negativní vliv na jejich echolokační schopnosti. Jsou nicméně známy i případy, kdy kytovci následovali na mělčinu i – alespoň zdánlivě – zdravé jedince. I přes řadu dalších teorií o příčinách uváznutí jsou silná sociální pouta, která pohání kytovce následovat jedince na mělčinu, převažujícím vysvětlením většiny hromadných uváznutí kytovců na mělčině. Na druhou stranu byl zaznamenán případ, kdy následování kytovce zachránilo uvízlé jedince. V březnu 2008 u novozélandských břehů uvízly na mělčině dvě kogie tuponosé a ani opakované pokusy záchranářů o jejich zahnání zpět do moře nebyly úspěšné. Jakmile na scénu připlul delfín skákavý, kogie ho takřka okamžitě začaly následovat do hlubších vod. vlevo|náhled|Vyplavení zástupci delfínovitých u městečka River John, Nové Skotsko (1918) Narušení zdraví nemusí být jen u jednoho jedince. U masivního uváznutí asi 150 plískavic bělobokých byla zhruba u poloviny samic zjištěna extrémně vysoká infekce hlísticemi v mléčných žlázách. Nákaza byla natolik velká, že pravděpodobně narušila reprodukční schopnosti plískavic. Navigační chyby kytovců, které vedou k uváznutí, byly spojovány i s topografií, jelikož kytovci tíhnou k uváznutím v oblastech rozsáhlých mělkých wattů. Množství uvízlých samců vorvaňů v Severním moři včetně hromadného uváznutí z roku 2016, kdy podél pobřeží Německa, Francie, Nizozemí a Spojeného království uvízlo kolem 30 samců vorvaňů, jsou spojována se slunečními bouřemi, které způsobují anomálie geomagnetického pole Země, které vorvani používají k navigaci.

U některých druhů kytovců lze u příčin uváznutí vysledovat určité vzorce. Například novorozeňata plejtvákovců šedých spolu s jejich matkami tíhnou k plavbám do mělkých lagun v oblasti Baja California pouze v době páření. Jak matka, tak mládě často uváznou pospolu a po jejich nálezu není možné určit, kdo z nich skončil na mělčině jako první a kdo přišel na pomoc. Nedospělí samci vysoce sociálních plískavic bělobokých často uváznou na mělčině na podzim podél severozápadního pobřeží Spojených států. Má se za to, že uvízlí jedinci se ztratili nebo byli z nějakého důvodu zavrhnutí svým stádem. Kulohlavci černí z oblasti v Cape Cod Bay (východní USA) často pronásledují krakatice do místních mělčin, kde hlavně na podzim a počátkem zimy často uváznou.náhled|Dva kulohlavci uvízlí na floridské plážiDalší přirozenou příčinou uváznutí mohou být větší predátoři, jako jsou kosatky dravé, které loví jiné kytovce. Pronásledovaní kytovci mohou zpanikařit a ve snaze uniknout před kosatkami se vydají do mělkých vod, kde uváznou. Na druhou stranu za jednu z nejčastějších příčin uváznutí kosatek dravých i delfínů se považuje právě pronásledování kořisti do mělkých vod. K uváznutí může dojít i následkem extrémního počasí, což bylo zdokumentováno mj. u ferez malých, kulohlavců Sieboldových, plískavic tmavých nebo plískavic plochočelých. Je pravděpodobné, že s narůstající intenzitou extrémních meteorologických jevů během probíhající klimatické změny bude přibývat i uváznutí následkem vlivu výkyvů počasí. Vedle rozbouřených moří dochází i k narušení klimatických vzorců včetně změn v povrchové teplotě vody, což vede ke změnám v množství a distribuci potravy, a může způsobit uváznutí kytovců. Občas se lze setkat s hypotézou, že uváznutí může být následkem nebo předpovědí zemětřesení. Podobná tvrzení však nemají oporu ve vědeckých studiích.

Umělé Lidé a jejich aktivity mohou mít na uváznutí kytovců zásadní vliv. Jasnou a snadno identifikovatelnou příčinou jsou hlavně fyzická zranění, která mohou způsobit rychlou ztrátu tělesné zdatnosti, dezorientaci, uváznutí i smrt. Ke zranění či smrti může dojít po srážce s lodí, zamotáním do rybářského náčiní nebo po požití plastů v moři. Kytovci umírají a následně bývají vyplavení na břeh následkem vyhladovění. To sice může mít přirozené příčiny, avšak často bývá spojováno s redistribucí potravy vlivem vzrůstajících teplot oceánů, k čemuž dochází v důsledku klimatické změny, za kterou primárně může člověk. vlevo|náhled|Pozůstatky vyplavené velryby na Sokotře Řada studií potvrdila, že uváznutí kytovců způsobuje používání sonarů. Ty největší sonary na odhalení ponorek testované námořnictvem Spojených států mají výkon až 240 decibelů (srv. výbuch granátu dosahuje hodnot kolem 130 decibelů) a i po 500 km šíření vodním sloupcem mohou zvukové signály vysílané sonarem dosahovat síly 140 decibelů. Řada případů je dávána do souvislosti s používáním těchto sonarů včetně nezvyklého uváznutí 37 kytovců tří různých druhů na pobřeží Severní Karolíny. K tomuto uváznutí došlo po vojenském cvičení, během kterého byly testovány nové typy sonarů. Dobře jsou zdokumentována opakovaná hromadná uváznutí vorvaňovců zobatých kolem Kanárských ostrovů, k nimž začalo poměrně pravidelně docházet po vojenských cvičeních od 80. let 21. století až do roku 2004, kdy španělská vláda v okolí Kanárských ostrovů používání výkonných sonarů zakázala. K podobným uváznutím vorvaňovců zobatých došlo i na dalších místech, jako je Středozemní moře, kde voda vyplavila 13 vorvaňovců zobatých bezprostředně po cvičení námořnictva NATO, a na Mariánských ostrovech. K velmi netypické události došlo v březnu 2000 na Bahamách, kdy během vojenského cvičení zahrnující výkonné sonary došlo k vyplavení 18 kytovců nejméně pěti různých druhů.