Paul Kestřanek (21. června 1856 Praha – 13. července 1929 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Od roku 1876 sloužil v rakousko-uherské armádě, byl důstojníkem generálního štábu a vojenským pedagogem. Jako c. k. polní podmaršál byl od roku 1913 velitelem pěchotní divize v Krakově a zúčastnil se vojenských operací první světové války (bitva u Gorlice). V hodnosti generála pěchoty byl v letech 1916–1918 posledním zemským velitelem v Čechách před zánikem monarchie a vznikem Československa. Po roce 1918 žil ve Vídni.
Životopis náhled|vlevo|Generál Paul Kestřanek (sbírky Vojenského historického ústavu v Praze) vlevo|náhled|Rodinný hrob na vídeňském ústředním hřbitově Narodil se v Praze jako syn c. k. nadporučíka Petera Kestřanka (1826–1858) a jeho manželky Alberty von Wilhelm (1835–1898). Alberta se po ovdovění podruhé provdala za generálmajora Josefa von Maytner (1836–1914) a později se proslavila jako spisovatelka. Paul počátky vojenského vzdělání absolvoval v Eisenstadtu, poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě, kam vstoupil jako kadet v roce 1871. V hodnosti poručíka vstoupil v roce 1876 do armády a zúčastnil se okupace Bosny a Hercegoviny. Postupoval v hodnostech (nadporučík 1881, kapitán 1886) a v roce 1886 byl přidělen ke generálnímu štábu, kde od roku 1888 vedl železniční odbor. V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se ředitelem kadetní školy v Temešváru. Poté velel různým jednotkám pěchoty, dosáhl hodností podplukovníka (1901) a plukovníka (1905). V roce 1910 byl jmenován generálmajorem a nakonec byl povýšen do hodnosti polního podmaršála (1913).Povýšení Paula Kestřanka do hodnosti polního podmaršála na webu weltkriere dostupné online Před první světovou válkou velel 12. divizi pěchoty v KrakověSchematismus für das kaiserliche und königliche Heer and für die k.u.k. Kriegsmarine 1914, Vídeň, 1914 (sbírky Vojenského historického ústavu v Praze); s. 81, 132 dostupné online a s tímto sborem se zúčastnil bitvy u Gorlice (1915).
V roce 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty a od roku 1916 zastával funkci zemského velitele Českého královstvíSeznam zemských velitelů v Čechách a posádky v Praze na webu valka.cz dostupné online se sídlem v Praze (velitelství bylo umístěno v Lichtenštejnském paláci na Malé Straně).Kolektiv: Od knížecí družiny k posádkovému městu. Praha vojenská od nejstarších dob po současnost; Vojenský historický ústav Praha, Ministerstvo obrany České republiky; Praha, 2006, s. 30–31 dostupné online Po rozpadu monarchie a vyhlášení samostatnosti Československa 28. října 1918 ještě podepisoval zatykače na české důstojníky, kteří opustili rakousko-uherskou armádu, a připravoval vyhlášení stanného práva (vyhláška o stanném právu byla vytištěna s datem 28. 10.1918, ale nebyla již zveřejněna).Vyhláška o stanném právu z 28. 10. 1918 na webu Vojenského historického ústav dostupné online Nakonec ale vojensky nezasáhl, i když k tomu měl stále prostředky a byl podněcován svými podřízenými. Přistoupil k osobním rozhovorům s představiteli Národního výboru a po výzvě ke kapitulaci z 30. října rezignoval.STRAKA, Karel, KYKAL, Tomáš: Československá armáda v letech budování a stabilizace 1918–1932; Vojenský historický ústav, Ministerstvo obrany České republiky, Praha, 2013; s. 12–14 ISBN 978-80-7278-604-6 dostupné onlineKRLÍN, Jan: Výměny úředníků státní správy v českých zemích 1918–1920 in: Paginae historiae 6 (sborník Národního archivu), Praha, 1998; s. 213 ISBN 80-85475-50-2 dostupné online Krátce byl zadržen a internován, v obavě o osobní bezpečnost si vymínil odchod s rodinou do Vídně.Od převratových improvizací ke koncepční práci (Vojenský historický ústav Praha, 2014) dostupné online Formálně byl penzionován k 1. lednu 1919.Služební postup Paula Kestřanka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 85 dostupné online Poté žil ve Vídni, kde na univerzitě vyučoval historii a geografii.Paul Kestřanek na webu České televize dostupné online
V roce 1914 byl dekorován Řádem železné koruny I. třídy, v roce 1915 obdržel rytířský kříž Leopoldova řádu.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 59, 85 dostupné online Dále byl nositelem Vojenského záslužného kříže a několik vyznamenání obdržel také od zahraničních mocností.
Jeho manželkou byla Klára Forstenheim (1868–1925), dcera rakouského bankéře a železničního podnikatele Samuela Hirschler-Forstenheima.Rodina Paula Kestřanka na webu geni.com dostupné online Z jejich manželství pocházeli tři synové a dcera Viktorie. Nejstarší syn Andreas zemřel krátce po narození (1894), druhorozený Bořivoj (1895–1918) byl důstojníkem rakousko-uherské armády, zahynul pravděpodobně v listopadu 1918 v Rumunsku a v roce 1926 byl úředně prohlášen za mrtvého. Nejmladší syn Zdenko František (1897–1976) žil ve Vídni, kde působil jako učitel rétoriky a zpěvu.Rodina Kestřanků na webu Muzea v Bad Vöslau dostupné online
Odkazy
Reference
Literatura MARTÍNEK, Miloslav: Rozpaky generála Kestřanka in: Přísně tajné! Literatura faktu Praha; Praha, 2018; s. 26–42
Externí odkazy
Paul Kestřanek in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Osobnosti první světové války Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Narození 21. června Kategorie:Narození v roce 1856 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 13. července Kategorie:Úmrtí v roce 1929 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově