Klementina je opera (autorským označením „hudební drama“) o dvou dílech českého skladatele Jiřího Smutného na vlastní libreto podle stejnojmenné novely francouzského spisovatele Vercorse s použitím veršů Vítězslava Nezvala a Guillauma Apollinaira. Premiéru opery uvedlo 5. listopadu 1969 pražské studio Československého rozhlasu.

Vznik, charakteristika a historie Bezprostředně po dvou zhudebněných rozhlasových hrách Friedricha Dürrenmatta, Noční rozhovor a Dvojník, napsal skladatel Jiří Smutný další rozhlasovou operu na vlastní libreto, které připravil z novely Klementina francouzského spisovatele Vercorse (vl. jm. Jean-Marcel-Adolphe Bruller, 1902–1991), která vyšla česky roku 1962 v překladu Luďka Kárla. Na osudu hrdinky této novely, „děvky s velkým srdcem“ Klementiny, v době okupace a v poválečné době podrobuje Vercors podobně jako ve svých jiných knihách soudobou francouzskou společnost sociální kritice; Klementinina přitažlivá osobnost a strastiplný osud se poskytly Smutnému podklad pro hudebně-dramatické zpracování jejího příběhu.

V celostátní soutěži umělecké rozhlasové tvorby k příležitosti 50. výročí vzniku Československa, probíhající roku 1968, získala hudba Klementiny z celkem 90 příspěvků hlavní cenu, ex aequo s operou Ať žije mrtvý! Zdeňka Lukáše; vedle toho získal Jiří Smutný v téže soutěži i čestné uznání za libreto ke Klementině.

Dne 5. listopadu 1969 byla Smutného Klementina provedena na třetím programu Československého rozhlasu; (omezený přístup) reprízována byla v bezprostředně následující době vícekrát, například v letech 1970 (společně právě s operou Ať žije mrtvý!) (omezený přístup), 1971 (omezený přístup) a 1973 (omezený přístup). V dobovém tisku ani odborné literatuře však prakticky nenašla ohlas.

Osoby a první obsazení osoba hlasový obor premiéra (5. listopadu 1969)Klementina mezzosoprán Ivana MixováKlaudie soprán Jadwiga Wysoczanskáprvní židovka soprán Marcela Machotkovádruhá židovka soprán Alena Míkovástará žena alt Štěpánka Štěpánovástará dáma soprán Jaroslava Procházkoválodník Exu bas Jaroslav Horáčekděda bas Vladimír Jedenáctíkchlapec tenor Oldřich Lindaueramant, pozdější státní podtajemník tenor Miroslav Frydlewiczobhájce baryton Jindřich Jindrákdruhá svědkyně / jiná žena alt Libuše Salabováprvní svědkyně … Věra Starkovátřetí svědkyně … Hana Hronováadvokát, dříve soudce mluvená role Jiří Němečekpolicista mluvená role Artur Švihapolicista mluvená role Karel Kastnerpolicista mluvená role Artuš Kalous Dirigent: František Vajnar (Orchestr rozhlasového operního studia Praha)

Děj opery Skončil soud nad ženou, která byla odsouzena k osmnácti měsícům vězení; advokát – bývalý soudce – vypráví její příběh.

Klementina pocházela z vesnice, z nejchudších poměrů. Již ve čtrnácti letech byla znásilněna bratrem Pavlínem, který ji pak odvedl do Marseilles a využíval k prostituci. Když se po pádu Francie roku 1940 její bratr zapletl do kšeftů a byl zabit, utekla Klementina do Paříže, kde se opět živila prostitucí. Tam poprvé viděla persekuci židů. Jeden večer strávila u lodníka Exua, a když se vracela domů – dávno po zákazu vycházení – byla zatčena. Nejprve ji drželi s jinými prostitutkami, ale když mezi nimi došlo ke konfliktu, přeložili ji do internačního tábora Drancy mezi politické vězeňkyně – ženy s muži v odboji, židovky a podobně. Brzy byla spolu s řadou z nich transportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Za cesty v dobytčím voze se seznámila s jednou ze spoluvězeňkyň, Klaudií. Ale také ona, která se považovala za poslední z posledních, poznala své pravé poslání. Spolu s Klaudií pomáhaly nejrůznějším způsobem, hmotně i psychologicky, spolutrpícím ženám a staly i v táboře legendou. I když Klaudie později podlehla tyfu, zůstala Klementina svým spoluvězeňkyním oporou a dokázala zachránit mnoho životů.

Po válce a repatriaci byla dalšími ženami přivítána a začala vést spolek bývalých účastnic odporu nazvaný „Svépomoc“. Ale tento spolek začal později živořit a Klementinu vyčerpaly různice mezi členkami. Pokoušela se najít si zaměstnání, ale bez vzdělání a se špatnou minulostí se jí to nepodařilo; vrátila se k prostituci. Když hledala lodníka Exu, ten byl od války nezvěstný, ale ujala se přitom sedmnáctiletého chlapce, kterého vzala k sobě. Pasák, který ji chtěl vyštvat ze svého rajónu, na ni pohnal mravnostní policii, a když se bránila, neúmyslně rozbitým džbánem jednoho z policistů vážně zranila. Při soudu za ohrožování mravní výchovy mladistvých a ublížení na zdraví se sešla řada svědků na její podporu, avšak alespoň minimálnímu trestu přece jen neušla.

Advokát uzavírá vzpomínky stížnostmi na justici a společnost, které dokázaly zničit tak ryzího člověka.

Reference

Literatura

Kategorie:Opery Jiřího Smutného Kategorie:Opery v češtině Kategorie:Opery z roku 1969 Kategorie:Rozhlasové opery Kategorie:Opery poprvé uvedené v Praze