Státní pohřeb Jiřího VI. se konal 15. února 1952. Král Spojeného království Velké Británie a Severního Irska Jiří VI. zemřel 6. února brzy ráno v paláci Sandringham House v Norfolku. Téhož dne byl vyhlášen státní smutek a Rada pro nástupnictví prohlásila novou panovnicí královu starší dceru a zákonnou nástupkyni Alžbětu II. Rakev Jiřího VI. byla vystavena v kostele svaté Máří Magdalény v Sandringhamu a 11. února byla v průvodu přenesena na nedaleké nádraží Wolferton. Odtud byla vlakem převezena na londýnské nádraží King's Cross, odkud ji další slavnostní průvod přenesl do Westminster Hall ve Westminsterském paláci, kde bylo královo tělo vystaveno tři dny. Místem prošlo více než 300 000 lidí, přičemž se tvořily fronty dlouhé přes šest kilometrů.

Pohřeb Jiřího VI. se konal 15. února a začal dalším slavnostním průvodem na nádraží Paddington, přičemž byla rakev podle tradice vezena na lafetě tažené námořníky královského námořnictva. Průvod doprovázeli Alžběta II., Jiřího vdova královna Alžběta, princezna Margaret a čtyři královští vévodové. Zúčastnila se také řada zahraničních panovníků a dalších státních představitelů. Po příjezdu do Paddingtonu byla rakev naložena do vlaku a odvezena do Windsoru. Další průvod ji nesl městem do kaple svatého Jiří na hradě Windsor, kde se konala bohoslužba a ostatky byly uloženy do královské hrobky.

Tento průvod byl prvním pohřbem britského panovníka, který přenášela televize, a možná vedl k zahájení masového nákupu televizních přijímačů. V roce 1969 bylo královo tělo přemístěno do nově vybudované pamětní kaple krále Jiřího VI. v kapli svatého Jiří, kde v roce 2002 také spočinulo tělo jeho manželky Alžběty, královny matky, a popel jeho dcery princezny Margaret. V září 2022 byli do kaple vedle nich uloženi i královna Alžběta II. a její manžel princ Philip.

Smrt vlevo|náhled|280x280pixelů|Král Jiří VI. s manželkou AlžbětouV září 1951 podstoupil Jiří VI. operaci plic, ze které se již nikdy plně nezotavil. Dne 6. února 1952 v Sandringham House ve východoanglickém Norfolku zemřel ve spánku ve věku 56 let. Jeho komorník tělo objevil v 7.30 ráno a zprávu telefonicky sdělil Buckinghamskému paláci, přičemž použil kód „Hyde Park Corner“, aby na zprávu neupozornil operátory ústředny. Širšímu světu byla zpráva oznámena až v 11.15, kdy hlasatel BBC John Snagge přečetl v rozhlase slova: „S největším zármutkem oznamujeme následující...“. Zpráva se opakovala každých patnáct minut celkem sedmkrát, než se vysílání na pět hodin odmlčelo. Na znamení úcty se po dvě hodiny každou minutu rozezněl zvon Velký Tom v londýnské katedrále svatého Pavla a také zvony ve Westminsterském opatství. Zvon Sevastopol, trofej z krymské války na hradě Windsor, na který se zvoní pouze v případě královského úmrtí, zazněl mezi 13.27 a 14.22 celkem 56krát, jednou za každý rok života Jiřího VI.

Na královské pohřby dohlíží nejvyšší maršálek (Earl Marshal), což je dědičná funkce, kterou v té době zastával Bernard Fitzalan-Howard, 16. vévoda z Norfolku. Nejvyšší maršálek má pro své povinnosti vyčleněné úřadovny ve Svatojakubském paláci v Londýně. V době smrti Jiřího VI. byly tyto prostory v rekonstrukci a musely se narychlo znovuotevřít. Bylo demontováno lešení, nastěhován nábytek a instalovány telefony, osvětlení a topení; kanceláře byly připraveny k páté hodině odpoledne. náhled|267x267pixelů|Sandringham House, místo králova úmrtí V 11.58 se sešla Dolní sněmovna, aby vyjádřila svůj zármutek, a poté jednání přerušila, aby vyčkala na rozhodnutí Rady pro nástupnictví ohledně příštího panovníka. Ta se sešla v 17.00 ve Vstupním sále Svatojakubského paláce a potvrdila Alžbětu II. jako nástupkyni Jiřího VI. Oficiální vyhlášení nástupu, kterému předcházelo troubení hudebníků z pluku osobní stráže (Life Guards), provedl Podvazkový král heroldů (Garter King of Arms) v Proclamation Gallery na východním průčelí paláce, přičemž událost snímaly čtyři televizní kamery. Od té chvíle vysocí šerifové (High Sheriff) opakovali vyhlášení na radnicích měst a obcí po celé zemi. V Manchesteru se proklamace zúčastnilo asi 5 000, v Birminghamu 10 000 a v Edinburghu 15 000 lidí.

Po smrti Jiřího VI. byl vyhlášen státní smutek. Ragbyové a hokejové zápasy se odložily, zatímco fotbalové zápasy se nadále konaly, ovšem se zpěvem národní hymny a hymny „Zůstaň se mnou“ (Abide with Me) před každým zápasem. V kostelech všech denominací po celé zemi i po celém světě, dokonce i v komunistických státech, se konaly vzpomínkové bohoslužby. Proti státnímu smutku se vyskytl určitý odpor, sociální výzkumníci z Mass-Observation zaznamenali výpověď jedné šedesátileté ženy, která se ptala: „Copak nemyslí na staré lidi, na nemocné a na mrzáky? Je to pro ně hrozné, všechny ty chmury“. Při jiné příležitosti organizace zaznamenala, že v baru v Notting Hill vypukla rvačka poté, co jeden muž o králi řekl: „Jsou teď z něho jenom sračky a hlína, jako z každého jiného“.

Pohřební cesta

Převoz do Londýna Tělo Jiřího VI. bylo uloženo do rakve vyrobené z dubového dřeva pocházejícího ze stromů z panství Sandringham. Rakev byla uložena v kostele svaté Máří Magdalény v Sandringhamu, kde se král při svých pobytech na panství účastnil bohoslužeb. Dne 11. února byla rakev zahalena do královské standarty, na kterou jeho manželka královna Alžběta položila květinový věnec, vynesena z kostela a naložena na dělovou lafetu ceremoniální jednotky jízdního dělostřelectva King's Troop, která ji odvezla na nedaleké nádraží Wolferton. Rakev pěšky následovali bratr zesnulého krále princ Henry, vévoda z Gloucesteru, a zeť princ Philip, vévoda z Edinburghu. Nová královna Alžběta II. se svou sestrou princeznou Margaret a královnou Alžbětou za nimi jely autem. Část cesty v průvodu následovali zaměstnanci panství Sandringham a jejich rodiny a většinu trasy lemovala veřejnost.

Po příjezdu na nádraží rakev z lafety sejmulo osm vojáků pluku Grenadier Guards a uložilo ji do stejného železničního vozu, který na shodné cestě do Londýna vezl rakev Jiřího V., otce zesnulého krále. Vůz táhla lokomotiva LNER Thompson třídy B2 61617 Ford Castle, neboť obvyklá lokomotiva královského vlaku 61671 Royal Sovereign nebyla k dispozici. Trať vyžadovala v King's Lynn obrátku, takže lokomotivu vystřídala BR Standard Class 7 70000 Britannia. Střechy kabin lokomotiv byly pro tuto příležitost natřeny na bílo, jak je u lokomotiv britského královského vlaku tradicí. Britannia dorazila na londýnské nádraží King's Cross ve 14.45.

Procesí v Londýně náhled|283x283pixelů|Interiér Westminster Hall v Londýně, kde byla rakev vystavena Před příjezdem do Londýna byla na rakev položena královská koruna na polštáři. Rakev vyneslo z vlaku osm příslušníků granátnické gardy a uložilo ji na zelenou dělovou lafetu, stejnou, jaká byla použita při pohřebním průvodu Jiřího V. Alžběta II. s královnou Alžbětou a princeznou Margaret následovaly rakev pěšky až před nádraží a poté nastoupily do vozu, aby se vydaly na cestu za královnou Marií do Buckinghamského paláce. Královská rakev byla v průvodu dopravena do Westminster Hall. Rakev byla vezena na lafetě tažené jízdními dělostřelci King's Troop v doprovodu důstojníka a deseti mužů Grenadier Guards, před nimiž jela jízdní policie. Za rakví šli pěšky vévodové z Gloucesteru a Edinburghu, následováni členy královské rodiny Jiřího VI. Trasa průvodu vedla přes Kingsway, Aldwych, Trafalgarské náměstí a podél Whitehallu (kde vojenští důstojníci v průvodu vzdali čest Londýnskému kenotafu) do Westminster Hall, která je součástí Westminsterského paláce.

Trasu lemovaly davy lidí, a aby se uvolnilo více míst ke stání, na Parlamentním náměstí byly odstraněny rododendrony. Průvod přenášela televize, což bylo poprvé, kdy část královského pohřbu toto médium prezentovalo, a také rozhlas. Komentář rozhlasového hlasatele BBC Richarda Dimblebyho vyvolal ohlasy svou jímavostí. Historik D. R. Thorpe vyslovil domněnku, že pohřeb pomohl nastartovat masový nákup televizorů, který se obvykle připisuje inauguraci prezidenta Eisenhowera a korunovaci Alžběty II. v následujícím roce.

Ve Westminster Hall byli přítomni členové obou komor parlamentu, kteří přihlíželi, jak gardisté nesou rakev do sálu. Průvod do sálu vedli heroldi, Nositel černé hůlky (Gentleman Usher of the Black Rod) Brian Horrocks, ministr prací (David Eccles), nejvyšší maršálek, lord Velký komoří (James Heathcote-Drummond-Willoughby, 3. hrabě z Ancasteru) a bezprostředně před rakví děkan Westmisterského opatství (Alan Don) a arcibiskup z Yorku (Cyril Garbett). Za rakví následovaly Alžběta II. a královna Marie, královna Alžběta a princezna Margaret (všechny přijely autem z Buckinghamského paláce). Bohoslužbu vedl arcibiskup z Yorku.

Rakev Jiřího VI. byla poté umístěna na pódium ve Westminster Hall pod dohledem čestné stráže. Veřejnost si mohla rakev prohlédnout a zástup čekajících se chvílemi táhl 4 míle (6,4 km). Během následujících tří dnů prošlo sálem asi 304 000 lidí. Počet lidí byl nižší než v případě Jiřího V., což se přičítalo vlivu rozsáhlého televizního zpravodajství. Po posledním dnu uložení rakve zabralo týmu tří klenotníků dvě hodiny, než očistili prach z korunovačních klenotů, které ležely na rakvi.

Pohřeb

Londýn Pohřeb Jiřího VI. se konal 15. února 1952. V 8.15 hodin se před Westminster Hall shromáždili smuteční hosté, včetně reprezentantů zahraničních vlád. Americkým zástupcem byl ministr zahraničí Dean Acheson. Belgický král Baudouin se pohřbu odmítl zúčastnit, údajně na radu svého otce Leopolda III., který choval zášť vůči britskému premiérovi Winstonu Churchillovi. Churchill kritizoval Leopolda za to, že během druhé světové války zůstal v nacisty okupované Belgii, místo aby utekl a vedl exilovou vládu. Baudouin se později, v roce 1953, již zúčastnil pohřbu královny Marie.

V 9.30 vyneslo rakev Jiřího VI. osm vojáků granátnické gardy z Westminster Hall a uložilo ji na dělovou lafetu. Rakev byla zahalena královskou standartou, na níž byly umístěny koruna, jablko a žezlo a také věnec od jeho choti z orchidejí a konvalinek. Lafetu podle královské tradice táhla skupina námořníků 3,5 míle (5,6 km) z New Palace Yard na nádraží Paddington, odkud se měla vlakem převézt do Windsoru. Průvod vedla Ústřední kapela královského letectva a kapela Velšské gardy. Následoval oddíl RAF a zástupci sil Commonwealthu včetně Severní a Jižní Rhodesie, východní a západní Afriky (pluk King's African Rifles a Royal West African Frontier Force), Cejlonu, Pákistánu, Indie, Jižní Afriky, Nového Zélandu, Austrálie a Kanady. Následovaly oddíly z jednotek, v nichž Jiří VI. zastával pozici vrchního nebo čestného plukovníka, další jednotky britské armády včetně kapel jednotek Coldstream Guards, Irish Guards a Royal Artillery. Nechyběl ani oddíl Královské námořní pěchoty (včetně její kapely). Následovali vysocí zahraniční a britští vojenští důstojníci včetně pobočníků Jiřího VI. Po oddílu Household Cavalry následovala kapela Skotské gardy a shromáždění dudáci pěti skotských a irských pluků. Další vysocí vojenští představitelé a členové Královské domácnosti (Royal Household) předcházeli a doprovázeli rakev za účasti jednotek Gentleman at Arms a Yeoman of the Guard. Jezdecký pluk Household Cavalry vezl královskou standartu mezi rakví a královniným kočárem, v němž jely Alžběta II. a královna Alžběta, princezna Margaret a princezna Marie, pěšky je následovali čtyři královští vévodové a vysocí představitelé armády a Královské domácnosti.