Heřman Jakub hrabě Černín z Chudenic (1. února 1706 Švihov – 15. listopadu 1784 Nebílovy) byl český šlechtic z rodu Černínů z Chudenic. Byl předposledním potomkem chudenické rodové větve.Ottův slovník naučný, díl VI.; Praha, 1893; s. 625 (heslo Černín z Chudenic) Vlastnil několik panství v západních Čechách poblíž Plzně (Šťáhlavy, Nebílovy, Radyně, Starý Plzenec). Proslul jako mecenáš katolické církve a k výstavbě sakrálních staveb na svých statcích angažoval významné barokní architekty (Dientzenhofer, Kaňka).

Životopis náhled|vlevo|Zámek Nebílovy, majetek Heřmana Jakuba Černína od roku 1739 Pocházel ze starého českého šlechtického rodu Černínů z Chudenic, patřil k chudenické větvi, která v roce 1699 získala hraběcí titul. Narodil se na hradě Švihov jako nejmladší syn hejtmana Nového a Starého města pražského hraběte Jana Václava Černína (1667–1743) a jeho manželky Marie Terezie, rozené hraběnky Morzinové (1670–1713).Rodokmen chudenické větve Černínů z Chudenic dostupné online Jeho kmotrem byl vzdálený příbuzný Heřman Jakub Černín (1659–1710) z nedrahovické větve, nejvyšší purkrabí Českého království. Jan Václav měl ještě dva starší syny, Františka Josefa a Františka Václava, kteří ale zemřeli v dětství.

náhled|vlevo|Kostel sv. Martina ve Chválenicích Chudenická větev Černínů kvůli zadlužení přišla během 17. a 18. století o své majetkové zázemí v západních Čechách (panství Chudenice a Švihov koupila nedrahovická větev), díky podpoře bohatých příbuzných vyrůstal Heřman Jakub v Černínském paláci v Praze a pod patronátem vzdáleného bratrance Františka Josefa Černína mohl absolvovat nákladnou kavalírskou cestu po Evropě.KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 361 (Itinerář kavalírské cesty Heřmana Jakuba Černína) ISBN 978-80-7415-071-5 Své putování zahájil v červnu 1725 v Drážďanech, poté pokračoval přes německé země do Lotrinska, přes další německá města se dostal do Belgie a Nizozemska, kde od září 1725 do května 1726 studoval na univerzitě v Leidenu.KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 88–90 ISBN 978-80-7415-071-5 Po krátkém pobytu v Paříži odcestoval do Itálie, kde pobýval v Miláně a Římě, po krátkých zastávkách v Řezně a Paříži se vrátil do Čech. Díky konexím obdržel v Drážďanech audienci u krále Augusta II., v Lunéville byl hostem lotrinského vévody Leopolda Josefa a v Turíně se seznámil s rodinou sardinského krále Viktora Amadea II. V Bruselu požíval ochrany zastupujícího místodržitele maršála Wiricha Filipa z Daunu, v Neapoli si jej vzal na starost místokrál Michal Bedřich z Althanu.VOKÁČOVÁ, Petra: Příběhy o hrdé pokoře. Aristokracie českých zemí v době baroka; Academia Praha, 2014; s. 440–443 ISBN 978-80-200-2364-3

Po návratu z cest byl jmenován císařským komořím a radou apelačního soudu, později dosáhl i titulu tajného rady, na další kariéru pod patronátem nedrahovické větve ale musel rezignovat.LUKEŠOVÁ, Marie: Jan Vojtěch Černín z Chudenic - nejvyšší český lovčí a stavitel zámku Kozel (bakalářská práce); Fakulta pedagogická Západočeské univerzity Plzeň, 2022; (kapitola Heřman Jakub Černín s. 11–15) dostupné online Obrovské zadlužení nedrahovických Černínů s přesahem několika desetiletí dosáhlo vrcholu právě za Františka Josefa Černína a po jeho smrti mladší bratr František Antonín přistoupil k rozsáhlému rozprodeji rodového majetku. Hospodářský kolaps vyřadil v polovině 18. století celou rodinu Černínů z nejvyšších sfér veřejného života.

Zemřel v listopadu 1784 ve věku 78 pravděpodobně na zámku v Nebílovech,Kolektiv: Zámek a tvrz Nebílovy; Plzeň, 2016; s. 46–47 ISBN 978-80-87170-45-8 pohřben byl v kostele sv. Martina ve Chválenicích, k jehož výstavbě sám položil základní kámen.Kolektiv: Baroko v Plzeňském kraji; Plzeň, 2016; s. 120–121 ISBN 978-80-87338-63-6

Majetkové a rodinné poměry náhled|vlevo|Alianční erb Heřmana Jakuba Černína a jeho manželky Marie Barbory, rozené Schaffgotschové nad vstupem do kostela sv. Vojtěcha ve Šťáhlavech Heřman Jakub vylepšil své majetkové poměry po předčasném úmrtí Františka Antonína v roce 1739, kdy se stal dědicem panství Šťáhlavy a Nebílovy s padesáti vesnicemi, k tomuto celku patřil také Starý Plzenec a hrad Radyně. Ze správy šťáhlavského panství je dochováno privilegium o zřízení ševcovského cechu ve Šťáhlavech (1769, uloženo ve Státním oblastním archivu v Plzni).Dějiny rodu Černínů na oficiálním webu obce Chválenice dostupné online Své statky rozšířil v roce 1757 přikoupením panství Chocenice od hrabat Sinzendorfů (transakce byla do zemských desek zapsána až v roce 1764).LANG, Martin: Venkovské baroko. Barokní zámky, příběhy a lidské osudy; Přeštice, 2014; s. 40 ISBN 978-80-260-5749-9 Zatímco honosný, ale léta neobývaný zámek v Nebílovech Heřman Jakub zcela opomíjel,Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 224 přistoupil k barokním úpravám zámku ve Šťáhlavech, který se stal jeho sídlem. Byl také donátorem církevních staveb. Ve Chválenicích na šťáhlavském panství nechal v letech 1747–1752 postavit barokní kostel sv. Martina (pravděpodobně projekt Kiliána Ignáce Dientzenhofera),Kostel sv. Martina ve Chválenicích na webu Národního památkového ústavu dostupné online sem také nechal přemístit oltář ze zámecké kaple v Nebílovech.. V samotných Šťáhlavech inicioval v roce 1762 přestavbu kostela sv. Vojtěcha (projekt František Maxmilián Kaňka), až později došlo k přestavbě šťáhlavského zámku.Zámek Šťáhlavy na webu Národního památkového ústavu dostupné onlineHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 332

Byl dvakrát ženatý, a i když patřil k méně významné větvi Černínů, získané dědictví z roku 1739 mu umožnilo sňatky zamířené do nejvyšších společenských kruhů. První sňatek slavil 9. května 1740 v katedrále sv. Víta s hraběnkou Marií Ernestinou ze Šternberka (1718–1747), dcerou prezidenta české komory Františka Leopolda ze Šternberka. Při příležitosti sňatku nechal postavit sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého zdobený aliančním černínsko-šternberským erbem v obci Losiná. Pět měsíců po úmrtí první manželky se 1. července 1747 podruhé oženil s hraběnkou Marií Barborou Schaffgotschovou (1725–1789), dcerou českého nejvyššího purkrabího Jana Arnošta Antonína ze Schaffgotsche. Druhé manželství připomíná erb Černínů a Schaffgotschů nad vstupem do kostela sv. Vojtěcha ve Šťáhlavech. Z prvního manželství měl pět potomků, z nichž tři zemřeli v dětství (všechny děti se narodily v Praze a byly pokřtěny v katedrále sv. Víta). Dcera Marie Antonie (1744–1805) byla manželkou hraběte Františka Antonína Desfourse (1730–1822). Jediný syn Jan Vojtěch (1746–1816) byl později nejvyšším lovčím Českého království a na šťáhlavském panství nechal postavit zámek Kozel.

Heřmanova mladší sestra Marie Terezie (1728–1800) z otcova druhého manželství byla dámou Hvězdového řádu a manželkou hraběte Šebestiána Josefa Künigla (1720–1783), hejtmana Klatovského kraje a významného představitele zednářského hnutí v Čechách. Další sestra Marie Josefa (1730–1768) se provdala za hraběte Petra Víta Morzina (1728–1811), majitele několika panství v západních Čechách.

Odkazy Reference

Heřman Jakub Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Čeští komorníci Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Čeští sudí Kategorie:Hrabata Kategorie:Mecenáši Kategorie:Narození 1. února Kategorie:Narození v roce 1706 Kategorie:Úmrtí 15. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1784 Kategorie:Muži