Princ Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto Saský, vévoda saský (německy: Maximilian Wilhelm August Albert Karl Gregor Odo; 17. listopadu 1870, Drážďany – 12. ledna 1951, Fribourg), byl člen albertinské větve rodu Wettinů a katolický kněz.

Mládí Maxmilián Vilém August Albert Karel Řehoř Oto Saský se narodil v Drážďanech, hlavním městě Saského království, jako sedmé z osmi dětí prince Jiřího Saského a infantky Marie Anny Portugalské. Narodil se s tituly prince a vévody saského s oslovením Královské Výsosti. Mezi jeho sourozenci byli poslední saský král Fridrich August III. a princezna Marie Josefa, matka posledního rakouského císaře Karla I.

Kněžství Dne 26. července 1896 se princ Maxmilián rozhodl přes počáteční odpor své rodiny studovat kněžství a následně byl vysvěcen na kněze. Poté co se stal knězem se vzdal nároku na saský trůn a také vyjádřil odhodlání odmítnout apanáž, na kterou měl od Saského království nárok.

Profesor V lednu 1899 princ Maxmilián promoval jako doktor teologie na Würzburské univerzitě. Pracoval jako pastor v kostele v Norimberku a 21. srpna 1900 přijal místo profesora kanonického práva na Freiburské univerzitě.

Koncem roku 1910 vyvolal kontroverzi tím, že v církevním periodiku publikoval článek o spojení východní a římské církve. Tvrdil, že by se mělo upustit od šesti dogmat, aby se usnadnil návrat Východu do katolické církve. Po vydání článku zašel za papežem Piem X., aby mu to vysvětlil, a jako výsledek schůzky souhlasil se stažením článku a podepsal prohlášení, že uznává chyby v něm. Bylo oznámeno, že obnovil svou plnou a bezpodmínečnou přilnavost k doktrínám katolické církve.

Válka Během první světové války sloužil princ Maxmilián jako armádní kaplan. V této funkci se staral o raněné vojáky, udílel pomazání umírajícím a sloužil mši pod ostřelováním. Oblíbili si ho francouzští váleční zajatci, protože se věnoval také jejich blahu. Využil také mezinárodní úřad v Ženevě, aby posílal zprávy rodinám francouzských vězňů.

Po porážce Německého císařství byl jeho bratr král Fridrich August III. nucen abdikovat, protože monarchie byla zrušena.

Smrt Princ Maxmilián zemřel ve švýcarském Fribourgu jako poslední žijící vnouče královny Marie II. a krále Ferdinanda II. Portugalského a poslední pravnouče Petra IV. Portugalského a I. Brazilského.

Vyznamenání : Rytíř Řádu routové korunyJustus Perthes, Almanach de Gotha (1923) p. 109 : Rytíř Řádu černé orlice : Rytíř Domácího řádu věrnosti, 1908Hof- und Staats-Handbuch des Großherzogtum Baden (1910), "Großherzogliche Orden" p. 41 : Rytíř Řádu sv. Huberta, 1898Hof- und Staats-Handbuch des Königreich Bayern (1908), "Königliche Orden" p. 9 : Velkokříž Řádu bílého sokola, 1890Staatshandbuch für das Großherzogtum Sachsen / Sachsen-Weimar-Eisenach (1900), "Großherzogliche Hausorden" p. 16 : Velkokříž Řádu sv. Štěpána, 1891

Předkové

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Díla od prince Maxmiliána Saského nebo o něm na Internet Archive

Kategorie:Wettinové (albertinská větev) Kategorie:Saští princové Kategorie:Saští vévodové Kategorie:Němečtí římskokatoličtí duchovní Kategorie:Němečtí teologové Kategorie:Němečtí profesoři Kategorie:Pedagogové na Freiburské univerzitě (Německo) Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození 17. listopadu Kategorie:Narození v Drážďanech Kategorie:Úmrtí v roce 1951 Kategorie:Úmrtí 12. ledna Kategorie:Úmrtí ve Fribourgu Kategorie:Muži