Carl Edward Sagan (9. listopadu 1934 Brooklyn – 20. prosince 1996 Seattle) byl americký astronom, spisovatel, astrofyzik a popularizátor astronomie, astrofyziky a dalších přírodních věd. Během svého života napsal více než 600 vědeckých prací a článků, přičemž byl autorem, spoluautorem nebo editorem více než 20 knih. Byl zastáncem skeptického nadhledu a podporoval projekt hledání mimozemské inteligence s označením SETI.
Proslul díky popularizačním knihám a oceněnou televizní sérii Cosmos: Cesta do neznáma z roku 1980, kde se angažoval jako scenárista a průvodce. K této sérii vyšla stejnojmenná kniha. Napsal také knihu Kontakt, na jejímž základě byl v roce 1997 natočen stejnojmenný film.
Život Vzdělání a vědecká kariéra Narodil se v newyorském Brooklynu do ruské židovské rodiny. Otec Sam Sagan, ruský imigrant, pracovník oděvního závodu a matka Rachel Molly Gruberová ženou v domácnosti. Byl pojmenován na počest Racheliny biologické matky, Chaiy Clary, slovy Sagana „matky, kterou nikdy nepoznala“. V roce 1951 dokončil Rahway High School v Rahway v New Jersey. Poté studoval na Chicagské univerzitě, kde byl členem Ryersonova astronomického spolku, kde obdržel dva bakalářské a jeden magisterský diplom (1954, 1955 a 1956), posléze i doktorát (Ph.D., 1960) v astronomii a astrofyzice.Graduate students receive first Sagan teaching awards Během studií docházel do laboratoře genetika H. J. Mullera. V období 1960–1962 získal prestižní Millerovo stipendium na Kalifornské univerzitě v Berkeley. V období 1962–1968 pracoval na observatoři Smithsonova institutu v Cambridge.
Až do roku 1968 přednášel a věnoval se výzkumu na Harvardově univerzitě, poté přešel na Cornellovu univerzitu v New Yorku. Zde byl v roce 1971 jmenován profesorem, rovněž zde řídil Laboratoř planetárního výzkumu. V období 1972–1981 byl hostujícím ředitelem Centra vesmírného výzkumu a fyziky radiových vln.
Již od počátku své kariéry se pohyboval v americkém kosmickém programu. Od 50. let 20. století byl poradcem v NASA, jedním z jeho úkolů bylo instruovat astronauty programu Apollo před odletem na Měsíc. Podílel se na sestavování experimentů pro robotické mise, které zkoumávaly sluneční soustavu. Navrhl umístit kódované poselství na sondy opouštějící sluneční soustavu tak, aby mu případné mimozemské bytosti porozuměly. Navrhl pozlacenou plaketu na sondě Pioneer 10, která byla vypuštěna v roce 1972. Stejná plaketa byla umístěna i na sondu Pioneer 11, která byla vypuštěna o rok později. Daleko modernější poselství, na jehož zrodu a realizaci se podílel, byla Zlatá deska Voyageru nacházející se na sondách Voyager vypuštěných v roce 1977. Často zpochybňoval rozhodnutí financovat vývoj raketoplánu a kosmické stanice na úkor dalších robotických misí.Charlie Rose interview, January 5, 1994
Vyučoval kritické myšlení na Cornellové univerzitě až do své smrti v roce 1996, kdy dostal zápal plic několik týdnů poté, co se dozvěděl, že u něj nastala remise myelodysplastického syndromu.
Vědecký přínos Jeho výsledky měly zásadní význam při objevu vysokých teplot na povrchu planety Venuše. V 60. letech 20. století panovala nejistota ohledně podmínek na povrchu této planety. Svoji domněnku nastínil ve zprávě, jež se později stala součástí knihy Planets nakladatelství Time-Life. Jeho domněnkou bylo, že na Venuši je sucho a horko, což bylo v kontrastu s tehdejší představou o Venuši jako rajské zahradě. Analyzoval rádiové záření Venuše a došel k závěru, že na povrchu panuje teplota 500 °C. Jako navštěvující vědec v NASA JPL (divize NASA zabývající se vývojem sond a letounů amerického kosmického programu) se podílel na prvních misích k Venuši v rámci programu Mariner, konkrétně pak na návrhu a řízení projektu. Mariner 2 v roce 1962 potvrdil jeho závěry o podmínkách na povrchu Venuše.
Byl jedním z prvních, kteří vyslovili hypotézu o výskytu tekutých oceánů na povrchu Saturnova měsíce Titanu a podzemních oceánů vody na Jupiterově měsíci Europě. Pro Europu by to znamenalo, že je potenciálně obyvatelnou.Většina jeho výzkumu v oblasti planetologie byla zmapována autorem Williamem Poundstonem. Jeho biografie napsaná Poundstonem obsahuje osmistránkový výčet jím publikovaných vědeckých prací z období 1957 až 1998. Podrobnosti ohledně Saganových vědeckých prací pocházejí z hlavních článků, např. Sagan, C., Thompson, W. R., and Khare, B. N. Titan: A Laboratory for Prebiological Organic Chemistry, Accounts of Chemical Research, svazek 25, strana 286 (1992). Komentář k tomuto článku o Titanu The Encyclopedia of Astrobiology, Astronomy, and Spaceflight. Oceán na Europě byl později nepřímo potvrzen sondou Galileo. Napomohl také rozluštit záhadu rudého závoje v atmosféře Titanu. Poukázal na to, že jde o neustávající déšť komplexních organických molekul, jež dopadá na povrch tohoto měsíce.
Další příspěvky se týkaly atmosféry Venuše a Jupiteru a ročních období planety Mars. Popsal atmosféru Venuše jako extrémně horkou s atmosférickým tlakem stoupajícím směrem k povrchu planety. Globální oteplování považoval za eskalující hrozbu způsobenou člověkem a přirovnal ho k vývoji Venuše, která se v průběhu své existence proměnila ve žhavou planetu díky silnému skleníkovému efektu. Spolu s Edwinem Ernestem Salpeterem z Cornellovy univerzity spekulovali o možné existenci života v mracích Jupiteru, jehož atmosféra je bohatá na organické sloučeniny. Studoval barevné odlišnosti na povrchu Marsu a usoudil, že jde o pohyb prachu způsobený prachovými bouřemi, nikoliv sezónními změnami nebo změnami vegetace, jak se ostatní domnívali.
Především je však známý výzkumem mimozemského života, kdy mimo jiné demonstroval přeměnu základních chemikálií v aminokyseliny ozářením.
V roce 1994 se stal nositelem Řádu za popularizaci vědy (Public Welfare Medal), nejvyšší ocenění Americké akademie věd za „významný přínos v aplikaci a popularizaci vědy“.
Advokát vědy náhled|vlevo|Zakládající členové Planetary Society, organizace podporující popularizaci průzkumu vesmíru. Carl Sagan na obrázku druhý zprava. Oplýval vynikajícími vyjadřovacími schopnostmi umožňujícími mnohým lépe porozumět vesmíru. Zároveň zdůrazňoval hodnotu lidské rasy a relativní nicotu Země vůči celému vesmíru. V roce 1977 uvedl sérii přednášek The Planets v rámci cyklu Christmas Lectures v britské Královské společnosti v Londýně. Uváděl americký televizní seriál Cosmos: Cesta do neznáma, jehož byl spoluautorem a spoluproducentem. Tento třináctidílný cyklus byl založen na britské dokumentární sérii The Ascent of Man s Jacobem Bronowskim.
Byl zastáncem hledání mimozemského života. Pobízel vědeckou komunitu k naslouchání rádiovým signálům, které by mohly pocházet od inteligentních forem života. Dosáhl toho, že v roce 1982 americký vědecký časopis Science otiskl petici na podporu projektu SETI, pod kterou se podepsalo 70 vědců včetně sedmi nositelů Nobelovy ceny. To způsobilo převrat v respektovanosti tohoto doposud kontroverzního odvětví. Pomohl také Franku Drakeovi sepsat zprávu z Areciba, vyslané 16. listopadu 1974 potenciální mimozemské civilizaci formou rádiového signálu z radioteleskopu observatoře Arecibo.
Po dvanáct let byl vědeckým ředitelem časopisu Icarus zabývajícího se planetárním výzkumem. Byl jedním ze zakladatelů Planetary Society, celosvětově největšího spolku pro lidi se zájmem o vesmír (více než 100 000 členů z více než 149 zemí světa) a členem správní rady Institutu SETI, což je nevládní organizace zabývající se výzkumem a hledáním mimozemského života. Mimoto byl předsedou divize planetárního výzkumu Americké astronomické společnosti, prezidentem divize planetologie svazu American Geophysical Union a předsedou astronomické divize Americké asociace pro rozvoj vědy.
V průběhu studené války se podílel na šíření osvěty o možných dopadech jaderné války v návaznosti na matematický model, který poukázal na vychýlení křehké rovnováhy života na Zemi, pokud by došlo k jadernému konfliktu. Tento model posloužil jako základ tzv. zprávy TTAPS, jejímž byl spoluautorem („S“ ve zkratce TTAPS).Turco RP, Toon OB, Ackerman TP, Pollack JB, Sagan C. Climate and smoke: an appraisal of nuclear winter, Science, svazek 247, strana 166-176 (1990). abstrakt JSTOR online. Carl Sagan ve své knize The Demon-Haunted World rozebírá, jak se angažoval v politických debatách o nukleární válce, a píše o nesprávné předpovědi nukleární zimy jako důsledku války v Perském zálivu. Také se podílel na knize A Path Where No Man Thought: Nuclear Winter and the End of the Arms Race, která se podrobně věnuje tématu nukleární zimy.
Seriál Cosmos se zaobíral mnoha tématy, jako například vznik života a naše místo ve vesmíru. Poprvé ho odvysílala v roce 1980 americká veřejnoprávní televize PBS a rok nato získal 3 ceny Emmy a cenu Peabody Award.. Od té doby ho zhlédlo přes 500 milionu lidí z více než 60 zemí světa, čímž se zapsal jako historicky nejsledovanější pořad televize PBS.
Popularizoval vědu také prostřednictvím knih. Napsal knihu Cosmos, kde se vrací k některým z témat seriálu Cesta do neznáma, a která se stala nejprodávanější vědeckou knihou vydanou v angličtině; knihu Draci z ráje: Úvahy o vývoji lidské inteligence, která dostala Pulitzerovu cenu; a knihu Broca's Brain: Reflections on the Romance of Science. Sagan také napsal úspěšný sci-fi román Kontakt, jehož filmové adaptace oceněné cenou Hugo s Jodie Fosterovou v hlavní roli se Sagan nedožil.
náhled|vlevo|Bledě modrá tečka: Ze vzdálenosti 6 miliard kilometrů (až za Plutem) vypadá Země z pohledu sondy Voyager 1 jako svítící špendlíková hlavička. NASA tuto fotografii pořídila na Saganovo doporučení. Na Cosmos Sagan navázal knihou Pale Blue Dot: A Vision of the Human Future in Space, jež americký deník The New York Times označil za významné dílo roku 1995. Rovněž napsal předmluvu k veleúspěšné knize Stephena Hawkinga Stručná historie času. Byl známý jako popularizátor vědy, pro svou snahu o vědeckou osvětu mezi veřejností, a jako zastánce vědeckého skepticismu a odpůrce pseudovědy. K desátému výročí Saganova úmrtí připomenul David Morisson, bývalý Saganův student, v časopise Skeptical Inquirer Saganův „přínos k planetologii, veřejné vědecké osvětě a skeptického hnutí“.Morrison, David (2007). Man for the Cosmos: Carl Sagan's Life and Legacy as Scientist, Teacher, and Skeptic. Skeptical Inquirer January/February, 31(1), pp. 29-38.
V lednu 1991 vyslovil domněnku, že kouř z ropných vrtů zapálených v Kuvajtu během války v Perském zálivu se dostane „tak vysoko, že může dojít k narušení zemědělství v celé jižní Asii…“ Později v knize The Demon-Haunted World přiznal, že se mýlil: „v poledne bylo naprostá tma, teploty v Perském zálivu klesly na 4–6 °C, nicméně do stratosféry se tolik kouře nedostalo a Asie zůstala ušetřena.“ Jedna studie z roku 2007 zmínila výpočetní modely ropných požárů v Kuvajtu ukazující, že zatímco kouř z izolovaných požárů do stratosféry vystoupat nemůže, kouř z rozlehlých lesních požárů nebo hořících měst v případě jaderného útoku by do statosféry vystoupal.
V pozdějších letech zastával systematické hledání vesmírných těles, které by se mohly srazit se Zemí. Když padl návrh na vytvoření silných jaderných bomb, jimiž by se dalo blížící se vesmírné těleso odvrátit, Sagan uvedl pojem dilema deflexe: získáme-li schopnost odvrátit asteroid od Země, získáme rovněž schopnost nasměrovat asteroid k Zemi — nejdokonalejší zbraň hromadného ničení."David Morrison - Taking a Hit: Asteroid Impacts & Evolution". Silicon Valley Astronomy Lectures. 2007-10-03
Miliony milionů Díky seriálu Cosmos a vystoupení v talk show The Tonight Show Starring Johnny Carson začal být Sagan spojován s výrazem „miliony milionů“, z anglického „bilions and billions“ (doslova „miliardy a miliardy“). Sagan poznamenal, že v seriálu Cosmos výraz přesně v této podobě nikdy nepoužil.