Černí Númenorejci (v anglickém originále Black Númenoreans) jsou frakce Númenorejců ve fiktivním světě J. R. R. Tolkiena. Sami se nazývají jako Královští (anglicky Kingsmen) nebo Ar-Adûnâim (jazykem Númenoru). Elfy a Věrnými Númenorejci jsou někdy nazýváni také jako Aran-Engwar (Královi muži). Černí Númenorejci jsou původem z Númenoru. Po jeho pádu jsou roztroušeni po různých místech ve Středozemi, ale hlavně mimo ní. Mnozí žijí v bývalých koloniích Númenoru jižně a východně od Ithilienu, regionu Gondoru. Černí Númenorejci převážně stojí na straně zla, někteří se stali služebníky Saurona, případně jsou neutrální a sledují pouze vlastní zájmy.
Nejznámějším Černým Númenorejcem je zřejmě bezejmenný Sauronův mluvčí známý jako Ústa Sauronova. Přestože není o něm mnoho známo, bezesporu byl krutým černokněžníkem, který se těšil přízni svého Temného pána v Mordoru. Tato záporná postava se vyskytuje v knize Pán prstenů: Návrat krále a v jedné z vystřižených scén její filmové adaptace. Dále je možno jmenovat knižní postavu královnu Berúthiel, manželku gondorského krále Tarannona Falastura. Černí Númenorejci se během války o Prsten, s výjimkou korzárů z Umbaru, konfliktu prakticky vůbec neúčastní. Po válce, ve Čtvrtém věku, uzavírají mír s Obnoveným královstvím krále Elessara a korzáři přestávají na Gondor útočit.
Původ a rozšíření Královští vznikli kolem roku 2300 Druhého Věku za vlády krále Tar-Ancalimona. Byli většinovou populací Númenoru, která odporovala Valar a byla loajální králům Númenoru v druhém věku. Po pádu Númenoru začali být známí jako Černí Númenorejci. Zdržovali se na jižních koloniích Středozemě, Haradu a jiných regionů. Například jednou z nejsevernějších a nejdůležitějších kolonií Černých Númenorejců byl přistav Umbar.
V adûnajštině jméno Ar-Adûnâim je odvozeno ze slov Ar (král) a Adûnâim (Adûnajci/Númenorejci). Černí Númenorejci po tisíciletí dominovali Haradu a jejich kultury se v průběhu Třetího Věku velmi mísily. Černí Númenorejci byli po celý Druhý a třetí věk nepřáteli Věrných Dúnadanů a Gondorských a několikrát bojovali za Temného pána Saurona nebo proti němu.
Dějiny Počátky Frakce vznikla kolem roku 2300 Druhého věku za vlády krále Tar-Ancalimona, kdy se většina Númenorejců odtrhla od Valar a začala jim vzdorovat, zatímco menšina lidu jim zůstala věrná a udržovala si přátelské vztahy s Elfy, tito lidé vešli ve známost jako Věrní Númenorejci a mezi ně patřili například budoucí králové Isildur, Anárion a jejich otec Elendil.
Druhý věk Královští postupem času začali reptat proti jejich zákazu plavby na západ, avšak neodvažovali se ho porušit, a tak se více a více soustředili na východ, kde kolonizovali a dobývali rozsáhlá území ve Středozemi, Haradu, Rhûnu, Mórenoru, Rómenoru a jiných regionech východně od Númenoru, vymáhali poplatky a podrobení se od místních obyvatel, a stali se z nich utlačovatelé. A zatímco Věrní Númenorejci zakládali kolonie na severu, na pobřeží Eriadoru, Enedwaithu a západně od řeky Anduiny, poblíž Elfů (Eldar), Královští se soustředili na jih a východ, kde elfové nežili. Ale jak čas ubíhal, Královští se začali více a více obávat smrti, A tak začali závidět nesmrtelným elfům, kterým se lidé Númenoru fyzicky podobali jako součást odměny od Ilúvatara za to, že byli jejich spojenci. Eldar se však vždy snažil připomenout lidem Númenoru, že smrt byla darem od Ilúvatara všem lidem a ztratit víru v Ilúvatara by bylo heretické. Nicméně většina Númenorejců se přesto začala vymykat způsobům svých předků a vzdala se úcty Eru a Valar. A tak Královští byli již tehdy náchylní ke zkaženosti Saurona, když přišel do Númenoru. Tři z devíti Prstenových přízraků, které lze považovat za jedny z prvních a nejmocnějších, a kteří byli původně z řad Černých Númenorejců, zkazil Sauron 1000 let před Pádem. Sloužili Sauronovi, byli zotročeni jeho vůli a stali se tak kvůli své touze po moci nebo vědění.
Roku 3255 Druhého věku vyplul Ar-Pharazôn do Středozemě, aby se střetl se Sauronem. Vojska Královských se vylodila v Umbaru a během chvíle rozdrtila nebo rozehnala všechny služebníky Saurona. Když Sauron viděl, že ani s mocí prstenů je nedokáže porazit, se vtělil do podoby Annatara, kterým kdysi obelstil elfy Eregionu, a poddal se moci Númenorejců, kteří ho zajali a odvezli na Númenor. V průběhu času se ale, skrz lichocení Královských a lstí, stal královým rádcem a ovlivňoval krále i samotnou politku Númenoru. Královští byli ještě agresivnější než předtím a zvýšili svoji expanzi a tyranii vůči lidem Ardy (světa). Když Sauron přesvědčil krále, že Ilúvatar je lež, kterou vymysleli Valar, a slíbil Númenorejcům věčný život, pokud budou uctívat Melkora, Ar-Pharazôn vztyčil Melkorovi temný chrám, v němž byly nabízeny lidské oběti, převážně z řad Věrných Númenorejců. Také bílý strom, Nimloth, byl sťat a spálen jako oběť Melkorovi. Díky včasnému zásahu Isildura, syna Elendilova, dědice Amandila, lorda z Andúnië, se ale zachránil jeden z plodů Nimlothu a Věrní tajně vypěstovali nový strom, který se později stal Bílým stromem Gondoru. V Númenoru ale většina lidu okamžitě následovala příklad krále a toto uctívání rychle přešlo přes oceán do většiny Númenorských kolonií ve Středozemi, kde Númenorejci, i přesto že nikoho v koloniích neobětovali, začali praktikovat Melkorismus.
Frakce prosperovala i v koloniích, zejména v Umbaru. Pokračovali v oponování Věrných, z nichž vzešli králové Arnoru a Gondoru. Královští zůstali věrní Sauronovi a jejich životnost začala slábnout ještě před Pádem, kdy životnost Věrných se zkrátila z 500 let na 300 a Černých dokonce na 200. Už v této době dostali své druhé jméno – Černí Númenórejci. Tato svatokrádežná „černá umění“ a „hlouposti“, které vznikly jako důsledek jejich uctívání „Temnoty“ a Melkora, znamenaly konečné, neodvolatelné, nenapravitelné rozdělení mezi „Královské“ a menšinu známou jako „Věrní“ Númenorejci, nebo ‚Elendili‘, kteří se i přes veškerý útlak drželi své staré víry v Ilúvatara.
Král Ar-Pharazôn se na konci svého života začal obávat smrti a Sauron poznal, že nadešel jeho čas. Nabádal krále, ať zaútočí na Valinor, dobije ho, a získá pro sebe věčný život. Ar-Pharazôn se nechal zlákat a během pěti let postavil velkou námořní armádu, s kterou roku 3319 Druhého věku vyplul na západ. Vylodil se v Amanu a vojsko pochodovalo na město Valimar. Manwë, pán mezi Valar, volal k Ilúvatarovi, který ztratil trpělivost nad rouháním Královských, a změnil tvář světa. Mezi Númenorem a Zeměmi neumírajících se otevřela propast, svět se otřásl a král Pharazôn byl společně se svým vojskem usmrcen, a Númenor se potopil. Sauron přišel o své smrtelné tělo, a tak i o svou schopnost brát na sebe sličnou a okouzlující podobu. Aman i Tol Eressëa byly navždy odňaty ze světa, jenž změnil svůj tvar a stal se zakřiveným. Věrní pod vedením Elendila Vysokého byli sice jedinými obyvateli Númenoru kteří jeho pád přežili, avšak Černí Númenorejci přetrvali v koloniích, které zničeny nebyly.
Po Pádu Númenoru Po mnoho staletí se Královští drželi všech kolonií, které i před pádem byly pod vlivem královských nebo kontrolou Númenoru, nejznámější z nich byl Umbar. Věrní Númenorejci, kteří se nikdy nezřekli Eldarů a vždy zůstali věrni své víře v Ilúvatara, založili své vlastní říše v exilu severně od Umbaru a ostatních Númenorských kolonií – Arnor a Gondor. Věrní Númenorejci viděli své jižní protějšky jako odpadlíky a zodpovědné za pád Númenoru. Černí Númenórejci měli většinou o „Věrných“ a jejich potomcích podobně nízké mínění. Z doby pozdního Druhého věku jsou jmenováni pouze dva Černí Númenorští páni: Herumor a Fuinur. Stejně jako všichni Černí Númenorejci a 'Královští muži' před nimi, Herumor a Fuinur toužili po moci nad muži jiných, nižších ras, a „vzrostli k (velké) moci mezi Haradskými národy sousedícími s Umbarem. Jejich osud je neznámý, ale pravděpodobně bojovali se Sauronem proti Věrným ve Válce Posledního Spojenectví.
Třetí věk Triumf Poslední aliance elfů a lidí a následný růst moci Gondoru znamenal úpadek černých Númenórejců a konec jejich dominance ve Středozemi. Přesto Černí Númenorejci a jejich elity v koloniích vytrvali, a více než tisíc let po pádu Númenoru si udrželi velký vliv v Haradu. Černí Númenorejci chybí v zaznamenané historii po válce Posledního spojenectví, a je o nich napsáno velmi málo. Co je známo ale, je že Černí Númenorejci z Umbaru a jiních teritorií bojovali s Gondorem v Haradských válkách, ve kterých Černí Númenorejci dočasně ztratili město Umbar, ale utekli do exilu do sousedních Haradských knížectví, kde zorganizovali odpor vůči Gondorským v průběhu Třetího věku, a pokračovali v zahraničním odporu proti Gondoru až do povstání Castamirových spojenců, kteří zahájili občanskou válku v Gondoru a uzurpátor Castamir se zmocnil trůnu v Osgiliathu. Castamir byl ale poté zabit a jeho stoupenci, společně s Gondorským námořnictvem, se odtrhli do jižních provincií Gondoru (včetně Umbaru), které se od Gondoru odtrhly a skončily opět pod vlivem Černých Númenorejců. V Umbaru následně vznikla podskupina Černých Númenorejců známá jako Umbarští korzáři, jejichž námořnictvo drancovalo Gondorská pobřeží až do konce Třetího věku. Královna Berúthiel, manželka gondorského krále Tarannona Falastura, byla Černá Númenórejka z kolonie někde jižně od Gondoru a Umbaru. Její manželství bylo svazkem bez lásky a pravděpodobně šlo o politický akt. Navíc, Ústa Sauronova, který se vysmíval armádě západu před Černou bránou po bitvě na Pelennorských polích, byl popsán jako Černý Númenorejec, jako „Odpadlík“. Je vysoce pravděpodobné, že byl součástí skupiny Černých Númenorejců, kteří fanaticky následovali Saurona, a kteří ho také následovali do Mordoru, konkrétně do Mordorského regionu Nurn.
Čtvrtý věk Osud Černých Númenorejců je neznámý, je však pravděpodobně, že sepsali mír s Obnoveným královstvím krále Elessara a vzdali se vlivu Saurona.
Obyvatelstvo a společnost Vládnoucí styl Černých Númenorejců byl bezpochyby tyranský a v jejich zemích a koloniích fungovala převážně vláda duumvirátu, neboli vláda dvou, například i v Umbaru. Po Herumorovi a Fuinurovi jsou malé zmínky o Angamaitovi a Sangahyandovi. Někteří lordi a páni Ar-Adûnâim bojovali mezi sebou i proti Sauronovi a jeho následovníkům, převážně až do Čtvrtého věku. Černí Númenorejci nepoužívali západštinu, ale mluvili jejich rodným jazykem, adûnajštinou. Společnost fungovala v systému Kasty kdy na samém vrcholu byli samotní Ar-Adûnâim (původní nebo čistí Númenorejci), a pod nimi byla většinová populace Banadûnâim (v adûnajštině znamená Polonúmenorejec, Ban/Bana = Polovina) a poté místní obyvatelstvo, které bylo na nejnižší úrovni kastovního systému Černých Númenorejců. Ve všech zemích a koloniích Černých Númenorejců se ale tento systém neudržoval, a proto byla míra utlačování původního obyvatelstva mírná nebo vysoká, podle místa. I přes veškerý útlak a zotročení ze strany Černých Númenorejců které domorodí obyvatelé kolonizovaných regionů zažily, je místní lidé uctívají. Mnoho zemí Banadûnâiců a místních obyvatel, například Haradských, uctívá odkaz Černých Númenorejců, a dokonce se prohlašují jako nástupnické země Ar-Adûnâim.
Podskupiny Černí Númenorejci, na rozdíl od svých příbuzných ze severních království Arnoru a Gondoru, nebyli po pádu Númenoru nikdy zcela jednotní. Po zkáze Númenoru se rozdrobili a rozdělili na jednotlivé skupiny, „podskupiny“ , národy a jiné země a frakce, které spolu vytvářeli spojenectví, spolupracovali, nebo dokonce bojovali mezi sebou o území a moc. K „podskupinám“ oddělených/rozdělených Černých Númenorejců, ať už z expandovaných zdrojů nebo od Tolkiena samotného, patří:
Ar-Adûnâim náhled|upright=0.3|vpravo|Znak