Hnefatafl (čti [chnevatavl]; staroseversky králova deska: hnefi [chnevi] – král a tafl [tavl] – deska) je norská desková hra, která vznikla někdy ve 4. století. Je pravděpodobně odvozená z římské hry lātrunculī, která je zase kopií řecké hry petteia.
Velmi oblíbená byla v celé Skandinávii a díky tomu, že si ji vikingové brali na své plavby, se brzy rozšířila i do míst, která navštívili. Od roku 1155 začaly být všechny její verze (označují se jako taflové hry, anglicky tafl games) vytlačovány šachami (staronorsky skáktafl – kostkovaná deska), přesto Sámové hráli tablut až do 18. století.
Vikingové považovali dobrou znalost hnefataflu za hodnotnou dovednost, v jednom příběhu se vypráví o tom, že jeden Seveřan zabil druhého kvůli tomu, že s ním odmítl hrát.
Varianty hry Jednotlivé variace hry se liší podle místa a doby, ve které se hrály, podle velikosti hrací desky a rozestavení a počtu kamenů při zahájení hry. Při některých se také používaly kostky, jejichž hodem se určilo, o kolik polí se kámen může pohnout.
Ard-Ri (gaelsky àrd-righ – velký král) se hrála ve Skotsku na desce 7×7.
Fidchell, Fichtneall (irsky ficheall – dřevěná chytrost) je irská verze hraná na deskách 7×7 nebo 9×9.
Brandub (irsky Bran dubh – černý havran), předchozí verze s kostkami. Místo krále je v ní Brannán, náčelník.
Gwyddbwyll, velšská verze hraná na desce 7×7.
Tawlbyund, Tawl-Bwrdd, velšská verze hraná na desce 11×11, ke které se používaly kostky (tawl znamená velšsky házet). První záznamy o ní pořídil roku 1587 Robert ap Ifan.
Alea evangelii je pojmenovaná podle prvních dvou slov rukopisu, který ji přisuzuje náboženský charakter. Hrála se za saských časů na desce 19×19 se 73 kameny, které představovaly lodě.
Tablut, finská verze hraná na desce 9×9. Její pravidla zaznamenal roku 1732 během své cesty Laponskem Carl Linné, který za obránce považoval Švédy a za útočníky Moskvany.
Herní potřeby a pravidla Hraje se na hrací desce 11×11 polí (nebo větší 13×13) s vyznačeným středovým polem nazývaným hrad či trůn, s 12 bílými kameny a králem pro obránce a 24 černými kameny pro útočníka. Útočníkovým cílem hry je zajmout krále, obráncovým uprchnout s králem do rohu hrací desky. Hráči se v tazích pravidelně střídají.
Pravidla Všechny kameny mohou táhnout jako věž v šachu – o libovolný počet volných polí nahoru, dolů, doleva a doprava, dokud nenarazí na překážku. Na pole ve středu a rohy hracího plánu smí vstoupit jen král, ostatní kameny mohou ve svém tahu středové pole jen přeskočit. Každý kámen (kromě krále) je zajat, pokud je ze dvou protilehlých stran těsně sevřen nepřátelskými kameny tak, že se nemůže hýbat. Pokud kámen do této pozice vstoupí, zajat není. Jedním tahem je možné zajmout i více soupeřových kamenů. K zajetí lze využít i zvýrazněná pole (rohy a středové pole bez krále), která tak zastupují jeden obkličující kámen. Král je zajat, pokud je obklíčen ze všech čtyř stran, nebo ze tří stran a trůnem. Král může zajímat stejným způsobem jako ostatní kameny.
Odkazy Reference
Externí odkazy
česky Hra ke stažení pro Linux, Windows (DOS), online verze anglicky, německy a norsky Historie s citacemi z Edd
Kategorie:Abstraktní deskové hry