Géniové aneb Povahy lásky (ve francouzském originále , zmiňovaná též pod názvem Géniové živlů / ) nebo nejčastěji jen jako Géniové, je opera (žánru opéra-ballet) o prologu a čtyřech dějstvích francouzské operní skladatelky známé pod jménem „slečna Duvalová“ (Mademoiselle Duval). Libreto napsal Jacques Fleury. Opera měla premiéru 18. října 1736 v Académie royale de musique (Opeře) v Paříži.
Vznik, charakteristika a historie Géniové jsou (podle de Lérisova ) 126. operou hranou v pařížské Académie royale de musique a druhou – po Kefalovi a Prokris Élisabeth Jacquet de La Guerre z roku 1694 – kterou zkomponovala žena.
O autorce, slečně Duvalové, je jen málo nesporných zpráv. Podle dobových zpráv jí bylo v době premiéry Géniů roku 1736 osmnáct let – možná i více, ale nejvýše dvacet pět. Nebyla neznámá, naopak v prostředí pařížské opery vyrostla. Její matka, Claudine Duvalová, byla tanečnicí Opery v letech 1713 až 1739 a milenkou papežského nuncia u francouzského královského dvora, kardinála Cornelia Bentivoglia, který mohl být skladatelčiným otcem; v každém případě byla nemanželským dítětem a s tím souvisela i její předívka „La Légende“. Její tetou navíc byla Marie Antierová (1687–1747), slavná sopranistka pařížské opery (v Géniích ztvárnila dvě role). Samotná slečna Duvalová ve třinácti letech zpívala v operním sboru a rovněž v salonu knížete z Carignana, intendantovi Menus-Plaisirs Ludvíka XV. a tím i nadřízeného celé Académie royale de musique, kterému je ostatně partitura Géniů věnována. S jistotou se ví, že ještě v letech 1745–1746 koncertovala v provinciích (Grenoble, Lyon), u kusých pozdějších zpráv není jisté, zda se týkají téže ženy, protože Duvalová je velmi běžné jméno.
Géniové jsou v originálních pramenech označováni jako „balet“, čímž se však myslí „opéra-ballet“; podobně jako ve vlastní opeře neboli „tragédie en musique“ jsou zde zpívané i tančené části, ale na rozdíl od ní není děj jednotný, nýbrž sestává z různých epizod na společné téma. Tím jsou v případě Géniů různé podoby lásky, které jsou provázány se čtyřmi antickými živly: postupně vodou, zemí, ohněm a vzduchem. Výrazem této dvojí povahy je i skutečnost, že čtyři části díla jsou v partituře označovány dramatickým či operním pojmem „“, tedy „jednání“, zatímco v libretu baletním pojmem „“.Podle libreta a partitury, viz Externí odkazy. Autor libreta Jacques Fleury není blíže znám.
Hudba je podle dirigentky Camille Delaforgeové „ve velkém Rameauově stylu“; hudební kritička Véronique Boudierová ji situuje na pomezí Lullyho a Rameaua. Zatímco rytmy a recitativ jsou ve francouzském (lullyovském) stylu, melodický zpěv nese znaky italské virtuozity; hudba je velmi živá a barvité a umně rytmizované basso continuo prozrazuje skladatelčino zázemí jako cembalistky. Hudba se zakládá na imitační zásadě a jednotlivé živly mají různé hudební charakteristiky: plynulá a lehká hudba pro vodu, tance s těžkými rytmy pro zemi, rychlé výbušné figury pro oheň, rychlá a lehká hudba pro vzduch.
Géniové byli tedy – po zkoušce v paláci knížete de Carignan – uvedeni na začátku sezóny roku 1736. Slečna Duvalová vedla představení od cembala, jak se tehdy od skladatelů očekávalo, ale také proto, aby prokázala, že je partitura skutečně její. Jak píše de Léris, publikum ženu na tomto předním místě „vidělo s potěšením a s ohromením“. Oficiální list Mercure de France otiskl dlouhý a podrobný popis díla a hodnotil: „Báseň je od pana Fleuryho a hudba od slečny Duvalové, mladé osoby, která má mnoho talentu, jak se lze snadno přesvědčit z tohoto díla, které je velmi rozmanité a mimořádně dobře propracované z nejrůznějších hledisek. Recitativ sklidil obecně velký potlesk, scény jsou dobře zpracovány, houslové melodie jsou dobře napsané a velmi veselé, sbory, zejména ty ve třetím entrée, se velmi líbily a velmi potěšily návrhem i provedením.“
Přesto v původním běhu dosáhli Géniové nevelkého počtu devíti představení; zmíněno je dále představení v srpnu roku 1738 ve Versailles v rámci Concert de la Reine a pak již v žádném divadle uvedeni nebyli. Nepříznivé přijetí bylo zřejmě způsobeno libretem, ke kterému má i Mercure de France některé výhrady, zato hudba byla chválena. Například kritik Pierre-François Guyot Desfontaines napsal, že některé části „byly hodny harmonií Les Indes galantes J.-P. Rameaua“. Voltaire psal (v dopise Bergerovi z 18. října 1736): „Jestliže opera napsaná ženou uspěje, těší mne to; je to důkaz mého malého systému, že totiž ženy jsou schopny všeho, co děláme my.“
O znovuobjevení díla se zasloužil ansámbl barokní hudby Il Caravaggio vedený dirigentkou Camille Delaforgeovou. 28. srpna 2021 provedli tuto operu na festivalu v Sablé-sur-Sarthe – v kostele Notre-Dame – ve zkrácené zhruba dvouhodinové koncertní verzi. Zpívali Jodie Devos, Anna Reinhold, Fabien Hyon a Guilhem Worms; plánováno bylo rovněž vydání nahrávky.
Osoby a první obsazení náhled|Viktor Amadeus kníže z Carignanu, příznivce slečny Duvalové, kterému byla partitura Géniů věnována RoleHlasPremiéra 18. října 1736 Prolog Zarathuštra (Zoroastre) basse-taille Claude-Louis-Dominique Chassé de Chinais Láska (L'Amour)soprán Marie Fel Géniové živlů: Undinové, Gnómové, Sylfové, Salamandři. Kratochvíle a Hry První dějství – Nymfy aneb Láska nerozvážná Léandrehaute-contre Denis-François Tribou Zerbin taille Louis-Antoine Cuvillier Lucile soprán Mlle DuguetHlavní nymfasoprán Marie Antier Nymfa… Mlle Varquin Undinové a nymfy Druhé dějství – Gnómové aneb Láska ctižádostivá Zaïre soprán Mlle Pellicier Zamire, Zaiřina důvěrnice… Mlle Duguet Gnóm, pod jménem Adolphe basse-taille Jean DunIndický gnóm tailleMr Dumast Orientálec taneční role Louis Dupré Gnómové v podobě rozličného orientálního lidu Třetí dějství – Salamandři aneb Láska prudká Numapire, vládce Géniů ohně basse-taille Claude-Louis-Dominique Chassé de Chinais Pircardie, princezna Géniů ohně … Marie Antier Ismenide soprán Mlle MonvilleAfričankasopránMarie Fel Afričan taneční role Claude Javillier Afričanka taneční role Mlle Mariette Salamandři v podobě rozličného afrického lidu Čtvrté dějství – Sylfové aneb Láska vrtkavá Sylfhaute-contre Denis-François Tribou Sylfida soprán Marie Pélissier Florise, převlečená za kavalíra mezzosoprán Mlle Eremans Maska na bálesopránMarie Fel První maska taneční role David Dumoulin Druhá maska taneční role Marie Sallé Sylfové a sylfidy v různých převlecích
Děj opery Prolog náhled|Basista Claude de Chassé, první Zarathuštra a Numapire v Géniích Zarathuštra svolává génie čtyř živlů – země, vody, vzduchu a ohně – a posílá je do všech stran světa (recitativ a árie se sborem Il est temps que mon art instruise les Muses... Esprits soumis à mes commandements; tanec géniů). Z nebe sestoupí Amor: Zarathuštra v něm uznává vyšší moc, než je jeho (preludium k sestoupení Amora, recitativ Quels bruits!). Amor sezývá Kratochvíle a Hry a chce ukázat, jakou moc má i nad samotnými živly a jak vypadají různé druhy lásky podle živlů (árie Amora Accourez, Jeux charmants, balet Kratochvílí: 1. bourrée en rondeau – 2. bourrée – sarabanda, árie Amora Aimez-tous, cédez à l'Amour, balet: 1. menuet – 2. menuet, sbor Du doux bruits de nos chants).
1. dějství – Nymfy aneb Láska indiskrétní (Příjemná zahrada na mořském břehu) Leander se svěřuje svému příteli Zerbinovi, že je blažen láskou. Zerbin krotí jeho nadšení a varuje ho před nediskrétností (ritornel, recitativ Leandra Viens être le témoin du bonheur qui m'enchante, árie Zerbina Ah! si ce Dieu comble vos vœux, árie Leandra Les plaisirs dont l'Amour sait enchanter les sens). Ptá se, zda zde Leander očekává svou milenku Lucile, ale Leander má jinou lásku, krásnější než samotnou Venuši; ať Zerbin počká a uvidí ji (recitativ a árie Leandra Un objet plus charmant... Jamais la Reine de Cythère). Jenže se blíží Lucile, která mu pořád věří, a Leander se před ní ukryje (árie Lucile Asyle des plaisirs). Lucile ho hledá a Zerbin jí zatepla zpravuje, že jí je Leander nevěrný. Lucile je zklamaná, ale ne překvapená (recitativ a árie Lucile Amante infortunée, hélas! ... Venez, venez, juste dépit). Zerbin jí radí, aby předstírala, že i ona je nevěrná, nejlépe s ním, ale toho Lucile není schopna. Pak odejdou.
Leander se vrací a vzývá předmět své lásky (árie Reviens, cher objet de mes vœux). Z moře se na lastuře připlaví mořská nymfa s četným průvodem. Je potěšena, že je tak vášnivě milována (preludium, recitativ 'Qu'éloigné de votre présence a duet Leandra a nymfy Amour, viens-nous unir). Na její pokyn mořské bytosti z jejího doprovodu zpívají a tančí na počest všudypřítomné a všemocné lásky (árie nymfy se sborem Chantez dans ce riant [charmant] boccage, balet: passacaglia – 1. passepied – 2. passepied, árie nymfy Amour, tu répons à mes [nos] vœux, árie jiné nymfy se sborem Rions, chantons sous cet ombrage, balet: 1. tambourin – 2. tambourin, duet nymfy a Leandra Tout prévient ici vos désirs).
Rej přeruší Lucile, která vtrhne se Zerlinem v patách, vyčte Leandrovi nestálost a nevděk a věží pryč (recitativ Poursuis, ingrat). Leander se zhrozí a běží se Zerbinem za ní, aby ji získal zpět. Opuštěná nymfa se rozzuří a na její pokyn je celá krajina zaplavena vodou (doprovázený recitativ nymfy Venez, tyrans des airs a orchestrální závěr).
2. dějství – Gnómové aneb Láska ctižádostivá (Lesní paseka) Zaïre přišla na toto místo, kde se setkává se svým milým Adolphem, ale je nesvá (preludium a árie Douce erreur, charmante chimère). Jak se svěřuje své přítelkyni Zamire, měla v noci sen, v němž seděl Adolphe na honosném trůnu na skvostném trůnu obklopen početným dvorem. Všichni se před ním třásli v otroctví. což Zaïre shledávala okouzlujícím, zvlášť když se všichni klaněli jí stejně jako jemu (árie Quel spectacle à mes yeux s'est ouvert cette nuit). Zamire konstatuje, že sny jsou prchavé (árie Le sommeil par de doux mensonges), a Zaïre ji posílá pryč. O samotě vzdává nejvyšší úctu Amorovi (árie Je cède à ta voix qui m'appelle).
Přichází Adolphe a koří se Zaïre. Ta ho vítá s rozpaky; rozdíl mezi vysněným a skutečným Adolphem je příliš veliký. Adolphe se obává, že má soka v lásce, ale Zaïre mu vysvětluje, že vládnout nad jedinou osobou jí nestačí (árie Adolpha Je n'entends que trop a árie Zaïre Vous m'accusez d'être volage). Adolphe ji ujišťuje o své lásce (árie Adolpha Le pouvoir de vos yeux a árie Zaïre À mes foibles appas). Nato se na jeho pokyn objeví ohromný podzemní plác plný gnómů v orientálních oděvech (pochod – rondo). Adolphe překvapené Zaïre připomíná, jak se poprvé potkali a jak se do ní zamiloval (árie Ce fut dans ce jardin a duet Tendre Amour, enchaîne nos âmes). Zaïre však myslí především na to, jak bude vládnout všem těmto různým národům stejně jako jemu. Adolphe přikazuje všem, aby se zpěvem a tancem hleděli zalíbit nové paní (árie Dans ces lieux souterrains). Gnómové zpívají slávu své vládkyni (sbor Regnez dans nos climats, balet – rondo, árie indického gnóma Recevez l'éclatant hommage, balet – loure, 1. gavota, 2. gavota, sbor Dans nos climats chacun s'engage a balet – reprízy).
3. dějství – Salamandři aneb Láska prudká náhled|Sopranistka Marie Felová, první představitelka několika rolí v Géniích, obraz Maurice Quentina de La Tour. (Numapirův palác) Ismenide, vězněná Numapirem, pláče a laje Amorovi, který učinil její srdce tak věrným, že jí činí zajetí ještě trpčím kvůli nepřítomnosti jejího milého (preludium a árie Tyran d'un cœur fidèle et tendre). Na ohnivém voze se objeví Pircaride v podobě samotné Ismenidy (preludium): využila Numapirovy nepřítomnosti, aby zabila svou sokyni. Ismenide se připravuje na smrt a vzpomíná na svého milého Idase. Tím se Pircaride dozvídá, že Ismenide miluje jiného muže než Numapira, a mění plány: nechce ublížit nevinné, naopak svolává génie ohně a nechává Ismenidu odnést za jejím milencem (árie Vous qui m'obéissez).