Sídliště Slezské Předměstí je urbanistický celek na severovýchodě Hradce Králové na Slezském Předměstí. Jedná se o specifický přestavbový soubor, protože panelová výstavba doplňuje starší rozptýlenou vilovou zástavbu do kompaktního celku.
Proto lze sídliště dělit do několik specifických podcelků. Sídliště se primárně dělí na Slezské Předměstí – Sever a Slezské Předměstí – Jih, které jsou rozděleny osou Slezského Předměstí – Pospíšilovou třídou a navazující třídou SNP. Z vývojového hlediska je však možné ještě oddělit další celky – sídliště právě kolem hlavní Pospíšilovy třídy/třídy SNP a experimentální sídliště Markovická jako specifickou část sídliště Sever.
Investorem byl Krajský investorský útvar v Hradci Králové, výstavbu realizovaly Pozemní stavby Hradec Králové.
Vznik sídliště probíhal v několika fázích. Projekt vznikal v letech 1956 až 1962, když v roce 1962 byl dokončen územní plán celého sídliště. Vlastní výstavba začala v roce 1958 a skončila v roce 1969.
Rozsah V rámci panelové výstavby sídliště obsahuje 4 172 bytů a bylo určeno pro 16 až 17 tisíc obyvatel. V říjnu 1962 bylo udáváno, že na sídlišti bude po dostavbě bydlet 14 tisíc lidí. V té době již sídliště obývaly asi tři tisíce osob. Článek z počátku roku 1967 uvádí, že do konce roku 1968 mělo být postaveno sídliště s obytnými budovami pro 14 500 osob.
V roce 1967 již stálo kompletně sídliště Sever, na němž se dokončovaly komunikace a úpravy terénu. Bylo určeno pro 1216 rodin. Na sídlišti Sever bydlelo na počátku roku 1967 necelých 4 500 obyvatel. Jižní sídliště, kde se počítalo s 1017 byty, bylo tehdy teprve ve výstavbě.
Na přelomu 60. a 70. let se jednalo o největší sídliště v Hradci Králové, poté jej přerostlo Sídliště Moravské Předměstí. +Počty obyvatel v jednotlivých ZSJ sídlištěZákladní sídelní jednotkaPočet obyvatel (k 2011)Počet obyvatel (k 2021)ZSJ Slezské Předměstí-sever2 1932 149ZSJ Slezské Předměstí-střed5 0144 417ZSJ Slezské Předměstí-jih2 0001 908ZSJ Na Střezině878897Celkem10 0859 371
Autoři Hlavním architektem byl Jan Zídka. Dalšími členy autorského týmu, kteří se podíleli na podobě obytných domů, byli František Steiner, Břetislav Petránek, Zdeněk Vašata, Jiří Tajovský a Jan Třeštík. Autory objektů občanské vybavenosti byli Jan Zídka, František Steiner, Karel Runštuk, M. Manolov a Jan Rejchl.
Kontext vzniku Po druhé světové válce se již počítalo s rozvojem městem za druhým (Gočárovým) městským okruhem. Proto byla výstavba na Slezském Předměstí zahrnuta v Základním upravovacím plánu města z let 1945–1950, za nímž stáli Josef Havlíček a František Bartoš. Koncepci rozvíjel v 50. letech 20. století také tehdy nově zřízený Stavoprojekt Hradec Králové. Od konce 50. let 20. století se dostalo na vlastní výstavbu nového sídliště. Sídliště Slezské Předměstí na severovýchodě města mělo podle architektů Břetislava Petránka a Jana Zídky ze Stavoprojektu konečně vytvořit plnohodnotný městský obvod v této části města.
Koncepce a postup výstavby Hlavním autor sídliště Zídka respektoval původní uliční síť i starší zástavbu tvořenou rodinnými domy. Zahradní vilová zástavba spíše roztroušené podoby zde vznikala v období první republiky. Právě kombinace původní zástavby doplněná v prolukách o panelové domy je typickým rysem tohoto sídliště.
Hlavní třída náhled|Křižovatka třídy SNP s Myslivečkovou ulicí a trolejbusem linky č. 3 Hlavní osu sídliště tvoří Pospíšilova třída, která vychází z městské centra severovýchodním směrem, a na níž v rámci Slezského Předměstí navazuje třída SNP. Čtyř- a šestipodlažní budovy podél těchto tříd byly postaveny podle Zídkova návrhu v letech 1958–1964. Stavby z cihelných blokpanelů typu T02B, T03B a T13 obsahují na 650 bytů. V přízemním parteru byly do některých domů umístěny obchodní jednotky se skleněnými výlohami. Na rozhraní zmíněných dvou tříd, které tvoří středovou část dlouhé uliční osy, vzniklo lokální centrum. To bylo urbanisticky zesíleno výstavbou výškové budovy hotelu Alessandria. Vedle hotelu (v ulici Bratří Štefanů, do roku 1989 třída Rudé armády) byla vybudována poliklinika plánovaná tak, aby obsloužila na 30 tisíc obyvatel. náhled|Domy Kazi, Teta a Libuše Poblíž (blíže k centru) byly vybudovány také další tři výškové obytné budovy – třináctipodlažní domy Kazi, Teta a Libuše o 78 bytech. Vznikly na místě starších domků, které byly zbourány. Stojí mezi Pospíšilovou třídou a Uhelnou ulicí a do hlavní Pospíšilovy třídy jsou obráceny štítovou zdí. Západní a východní fasáda je členěna středovým rizalitem s pásovými okny.
Panelová výstavba Výstavba sídliště po roce 1959 již probíhala více průmyslově zejména formou panelových konstrukcí systému HK. Sídliště bylo důležité i z toho hlediska, že se na něm testovaly experimentální panelové domy, a to v Gagarinově ulici (1959), v Třebechovické ulici (1966) a v Luční ulici (1967).
Sídliště Sever náhled|Domy v Gagarinově ulici (vlevo) a sídliště v ulici Markovická (vpravo) První experimentální panelový dům v Hradci Králové i celém tehdejším Hradeckém kraji vznikl na rohu Gagarinovy a Slezské ulice (1959). Následně byla zahájena výstavba nového a prvního ryze panelového sídliště Markovická (bytové jádro B2). Teprve později vznikaly vyšší a větší budovy dále na sever.
Sídliště obsahuje čtyřpodlažní až jedenáctipodlažní budovy. Domy na sídlišti Sever v užším slova smyslu (mimo sídliště Markovická) mají bytové jádro B3.
Sídliště Jih náhled|Jižní ulice na sídlišti Jih V době, kdy bylo dokončováno sídliště Sever, začala výstava sídliště také na druhou stranu od Pospíšilovy třídy – sídliště Jih. Dominantou této části sídliště jsou čtyři věžové domy o třinácti podlažích, které dosahují výšky takřka 40 metrů.
V roce 1966 vznikly experimentální domy v Třebechovické ulici, v jižní části sídliště. Jednalo se o vylepšenou soustavu HK 65, která vycházela z původní HK 60.
Pro Slezské Předměstí – Jih je typická různorodost domů vsazených do vilové čtvrti s množstvím zeleně.
Opravy v 80. letech 20. století V 80. letech 20. století bylo po více než 20 letech existence sídliště Sever nutné některé domy opravit. Vady se na sídlišti objevovaly již od první poloviny 70. let 20. století. Začala opadávat omítka a malta ze spár, boční díly se posouvaly od nosných stěn. Problémy s domy byly již od samotné výstavby, kdy docházelo k odlupování betonu a rezavění armatury. Část sídliště byla kvůli pracím vystěhována. U některých domů musely být postaveny ohrady, aby případné padající kusy někoho nezranily. Opravy byly z 80 % financovány ze státního rozpočtu a z 20 % z fondu údržby a investic jednotlivých bytových družstev.
Studie výhledové dostavby Sídliště nebylo kompletně dostavěno podle původního návrhu, což se týkalo zejména vyšší občanské vybavenosti. Z obvodového centra byla postavena jen část. Nebyly realizovány ani všechny objekty základní občanské vybavenosti. Nevznikl ani centrální park. Navíc již v 80. letech 20. století byl na sídlišti vzhledem k rozvoji automobilismu nedostatek parkovacích ploch.
V návaznosti na to vznikla v roce 1987 studie výhledové dostavby od Ing. arch. Bedřicha Falty a Ing. arch. Milana Weinera. Podle té mělo dojít k dostavbě v principu podle původního záměru, ale v některých ohledech nová studie původní myšlenky přehodnotila. Důraz byl kladen na větší urbanistickou kompaktnost a klidové využívání vnitrobloků. Pozornost byla věnována hlavně dostavbě sídlištního centra, posílení obytné funkce a zlepšení životního prostředí. Klíčová změna měla nastat v centrální oblasti u hotelu Alessandria, kterou umožnila velká změna silniční (komunikační) sítě. Cílem bylo vytvořit centrální náměstí při Pospíšilově třídě s polyfunkčním objektem Rožberk. Problém s nedostatkem parkovacích ploch měl být řešen vícepatrovými garážemi v tomto objektu, které zároveň měly vytvořit protihlukovou bariéru. Ve studii byla zvýrazněna funkce sportovního areálu Háječek. V plánu byla přístavba hotelu Alessandria s kinem, nákupní centrum na Pospíšilově třídě i v ulici Bratří Štefanů (tehdy třída Rudé armády). Tehdy plánovaná bytová výstavba měla proběhnout ve třech fázích s tím, že celkově vznikne dalších 1350 bytových jednotek. Počet obyvatel by se tím zvýšil asi o pět tisíc.
Inženýrské sítě na sídlišti však v té době byly na hraně kapacitních možností. K realizaci nikdy nedošlo.
Významné budovy
Hotel Alessandria náhled|Hotel Alessandria Jednou z dominant sídliště je budova hotelu z let 1961–1963/65 od Jana Zídky. K otevření budovy došlo v listopadu 1965. Tehdy se však jednalo o ubytovnu, resp. budovu s malometrážními byty a stravovacími provozy (první patro: restaurace s kavárnou; přízemí: bufet; suterén: vinárna).
Objekt původně provozovaly Restaurace a jídelny. Delimitací v roce 1977 převzal budovu podnik Interhotel Krkonoše. Původní bytový fond byl transformován do podoby kategorie B+, tříhvězdičkového hotelu. Plný provoz se 116 pokoji v 8 podlažích byl zahájen v závěru roku 1977. Již koncem tohoto roku v hotelu trávilo na 130 polských turistů. Výrobcem nábytku v hotelu bylo družstvo Dyha Brno. Rekonstrukce si vyžádala investici více než pěti milionů korun. Objekt v tu dobu obsahoval čtyři restaurační zařízení: restauraci se 72 místy, vinárnu s tanečním parketem, bufet a kavárnu. Plánovaný stav zaměstnanců činil 85 osob.
Název hotelu Alessandria byl odvozen od partnerského družebního města Hradce Králové – italské Alessandrie.
Hotel byl součástí skupiny interhotelů Čedok, a to až do privatizace v roce 1992. Tehdy založilo několik zaměstnanců hotelu novou společnost (Alessandria, s.r.o.), která hotel převzala. V roce 1995 patřil mezi 25 nejlepších hotelů v Česku. V srpnu 1999 koupil hotel Adel Hakkouk, nový majitel původem ze Sýrie. Začala se připravovat rozsáhlá rekonstrukce, která započala v roce 2003 (nové výtahy, rozvody teplé vody, pokoje apod.). Dalším syrským majitelem byl Samir Masad. V roce 2007 hotel získal opět českého majitele, když jej koupil podnikatel Gustav Aleš.
Jedná se o atypovou budovu s proskleným parterem a mezaninem s restaurací. Na střešní terase byla vybudována rozsáhlá stínicí konstrukce. Původní fasáda byla výrazně barevná kombinující zelené horizontální pásy a černé vertikální.
V roce 1985 hotel nabízel 203 lůžek v 7 apartmá, 28 jednolůžkových pokojích, 7 jednolůžkových pokojích s přistýlkou a 70 dvoulůžkových pokojích. Na rozdíl od ostatních hradeckých hotelů, které byly provozovány podnikem RaJ Hradec Králové, byl v té době provozovatelem Interhotel Krkonoše.
V roce 2022 má hotel kapacitu 112 pokojů a až 230 lůžek. K dispozici jsou zároveň čtyři konferenční sály o celkové kapacitě 275 osob.
Poliklinika Slezské Předměstí – Jih (Poliklinika 2) náhled|Atrium polikliniky, stav 2022 náhled|Pater noster na poliklinice Poliklinika v ulici Bratří Štefanů byla podle projektu z roku 1966 vybudována v letech 1967–1974 za 35 mil. korun. Původně se počítalo se zprovozněním již v roce 1970. Ke slavnostnímu zprovoznění budovy nakonec došlo dne 2. listopadu 1974. Slavnostního aktu se účastnil tehdejší ministr zdravotnictví ČSR Jaroslav Prokopec, člen Ústřední výboru KSČ a vedoucí tajemník východočeského krajského výboru KSČ František Tesař i předseda Východočeského KNV Jindřich Řehořek. Prvním pacientům byl areál k dispozici o dva dny později 4. listopadu 1974. V té době patřila poliklinika k nejmodernějším v celé zemi.
V roce 1994 bylo rozhodnuto o privatizaci polikliniky. Následně došlo k několik větším či menším úpravám a rekonstrukcím areálu. V roce 1996 byla realizována rekonstrukce lékárny, část vstupního vestibulu byla upravena na prodejnu zdravotnických potřeb, hlavní přístup dostal novou dlažbu a bezbariérové provedení. V roce 1999 byla dokončena rekonstrukce střechy a čelní fasády, kde byla nahrazena původní již padající břidlice.
Zastavěná plocha polikliniky tvoří 3 658 m2, Obestavěný prostor pak 40 340 m3. Generálním projektantem byl Stavoprojekt Hradec Králové a zodpovědným projektantem František Steiner. Dodavatelem byly VOKD Ostrava a Průmstav, n. p. Pardubice.