Edward Boscawen (19. srpna 1711, Tregothnan, Cornwall, Anglie – 10. ledna 1761, Hatchlands Park, Surrey, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od svých čtrnácti let, vynikl účastí v koloniálních válkách proti Francii a ve velmi mladém věku dosáhl vysokých hodností. Svými aktivitami přispěl k rozšíření britské koloniální říše v severní Americe a Indii. Proslul za sedmileté války v několika střetnutích s Francií, především v roce 1759 ve dvou bivách u Gibraltaru.Ottův slovník naučný, díl IV. (heslo Boscawen Edward, Praha, 1891 (reprint 1997); s. 422 ISBN 80-7185-089-6 Byl též dlouholetým členem Dolní sněmovny a zastával čestné hodnosti v rodném Cornwallu. V administraci Royal Navy zastával během sedmileté války funkci prvního námořního lorda (1756–1761).
Životopis náhled|vlevo|Portrét kapitána Edwarda Boscawena ze sbírek Národního námořního muzea v Greenwichi) Pocházel ze starobylého šlechtického rodu z Cornwallu připomínaného od 13. století. Narodil se na zámku Tregothnan House jako mladší syn politika a dvořana Hugha Boscawena, 1. vikomta Falmoutha (1679–1734)Hugh Boscawem, 1. vikomt Falmouth na webu thepeeragedostupné online, po matce Charlotte, rozené Godfrey (1681–1754), byl vnukem Arabelly Churchillové, bývalé milenky krále Jakuba II. Rodokmen rodu Boscawenů dostupné online Do Royal Navy vstoupil ve čtrnácti letech, v Karibiku se zúčastnil války proti Španělsku a pod velením admirála Charlese Wagera se v roce 1729 vrátil do Evropy. V roce 1732 byl povýšen na poručíka a sloužil ve Středozemním moři, rozhodnutím admirála Norrise obdržel již v roce 1735 samostatné velení lodi (padesátidělová HMS Leopard). V roce 1738 již v hodnosti kapitána doprovázel admirála Vernona do Karibiku a během války o Jenkinsovo ucho se vyznamenal ostřelováním španělské pevnosti Porto Bello v dnešní Panamě. Zúčastnil se prohrané bitvy u Cartageny (1741), ale poté vynikl v dalších bojích v Karibiku. V roce 1742 se vrátil do Anglie a pod velením admirála Norrise operoval v Lamanšském průlivu. Během války o rakouské dědictví vynikl především v bitvě u Finisterre (1747), kde byl zraněn. Ve věku pětatřiceti let dosáhl hodnosti kontradmirála (1747) a byl vyslán do Indie, kde opět bojoval proti Francouzům, tentokrát nepříliš úspěšně, podařilo se mu ale získat kontrolu nad Madrasem (1749). Jeho vlajková loď HMS Namur byla zničena v dubnu 1749 při mořské bouři u pevnosti Fort St David a zahynulo přes 500 mužů posádky (Boscawen v té době pobýval se svým štábem na břehu).
V roce 1742 byl zvolen do Dolní sněmovny a poslancem zůstal až do smrti. Zastupoval cornwallské město Truro a v politice se přidal k toryům, vzhledem k časté službě na moři se ale zasedání parlamentu zúčastnil jen zřídka. V roce 1751 byl admirálem Ansonem přizván do vlády jako lord admirality a tuto funkci zastával v několika kabinetech deset let (1751–1761). Jako nejvýše postavený námořní důstojník ve sboru lordů admirality byl dvakrát označován jako první námořní lord (1756–1757 a 1757–1761).Personální obsazení funkce lordů admirality dostupné online Kromě toho zastával čestné funkce v rodném Cornwallu, kde byl viceadmirálem na pobřeží (1755–1761) a lordem-místodržitelem (1758–1761).
Sedmiletá válka Mezitím v roce 1755 dosáhl hodnosti viceadmirála a byl jmenován vrchním velitelem britského námořnictva u břehů severní Ameriky. Téhož roku ještě před začátkem sedmileté války u ostrova Newfoundland zajal dvě francouzské lodě a 1500 francouzských námořníků.STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 55 ISBN 978-80-7277-354-1 Kvůli onemocnění značné části posádky se musel vrátit do Anglie, na počátku sedmileté války se stal zástupcem vrchního velitele admirála Hawkea a v roce 1758 dosáhl hodnosti admirála.Služební postup admirála Boscawena na webu threedecks dostupné online V roce 1757 byl členem válečného soudu, který k trestu smrti odsoudil admirála Johna Bynga za ztrátu ostrova Menorca. Boscawen pak znovu odplul do severní Ameriky, kde se vyznamenal obléháním Louisbourgu, čímž připravil půdu pro opanování francouzských kolonií v Kanadě (1758). Na jaře 1759 převzal vrchní velení flotily směřující z Ameriky do Středomoří s cílem zabránit francouzské invazi na britské ostrovy. Nejprve řídil blokádu Toulonu v jižní Francii a poté ve dvoudenní bitvě u Lagosu poblíž Gibraltaru v srpnu 1759 dosáhl rozhodujícího vítězství nad francouzským loďstvem.STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2000; s. 219 ISBN 978-80-7277-354-1 Za své služby obdržel poděkování obou komor parlamentu, byl jmenován členem Tajné rady (1759) a obdržel roční penzi ve výši 3 000 liber. Získal také čestné občanství v Edinburghu a stal se generálem námořní pěchoty (Royal Marines). Na podzim 1759 operoval u břehů Bretaně (kde krátce poté admirál Hawke vybojoval další vítěznou bitvu u Quiberonu), ale ze zdravotních důvodů se musel vrátit do Anglie. Zemřel ve věku nedožitých padesáti let na svém sídle Hatchlands Park.
Rodinné a majetkové poměry náhled|vlevo|Zámek Hatchlands Park Díky kořisti ze zajatých francouzských lodí Edward Boscawen dosáhl značného bohatství a to mu umožnilo vybudovat honosné rodové sídlo poblíž Londýna. Zámek Hatchlands Park v hrabství Surrey nechal postavit v roce 1758 na panství, které zakoupil o několik let dříve. Dědicové prodali sídlo již v roce 1770.
Jeho manželkou byla od roku 1742 Frances Glanville (1719–1805), která patřila k významným osobnostem britské společnosti, v Londýně vedla vyhlášený společenský salón a koncem 18. století nepřímo iniciovala změnu časových stravovacích návyků v Londýně.
1. Edward Hugh (1744–1774), poslanec Dolní sněmovny 1767–1774 2. Frances (1746–1813), ∞ 1773 John Leveson-Gower (1740–1792), admirál, první námořní lord 1783–1789 3. Elizabeth (1747–1828), ∞ 1766 Henry Somerset, 5. vévoda z Beaufortu (1744–1803) 4. George Evelyn (1758–1808), 1782 dědic titulu vikomta Falmoutha a člen Sněmovny lordů, kapitán královské gardy 1797–1799
Edward Boscawen pocházel z početné rodiny a měl několik bratrů. George (1712–1775) a John (1714–1767) sloužili v armádě a za sedmileté války dosáhli generálských hodností. Nejstarší z bratrů Hugh Boscawen, 2. vikomt Falmouth (1707–1782), kromě hodnosti generála zastával také hodnosti u dvora a byl členem Sněmovny lordů. Zemřel bez potomstva a titul vikomta pak zdědil jeho synovec George.
Odkazy
Reference
Literatura KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, I. díl (Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.); Praha, 2021; 368 s. ISBN 978-80-7497-348-2 KOVAŘÍK, Jiří: Sedmiletá válka (Edice Bitvy a osudy válečníků VIII. 1756–1763); Praha, 2021; 463 s. ISBN 978-80-7497-377-2
Externí odkazy
Admirál Edward Boscawen na webu The History of Parliament Admirál Edward Boscawen in: Dictionary of National Biograpy
Kategorie:Admirálové Royal Navy Kategorie:Angličtí šlechtici Kategorie:Georgiánské období Kategorie:Poslanci Dolní sněmovny Spojeného království Kategorie:Osobnosti válek o rakouské dědictví Kategorie:Osobnosti sedmileté války Kategorie:Narození 19. srpna Kategorie:Narození v roce 1711 Kategorie:Úmrtí 10. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1761 Kategorie:Muži