Jean Rey (15. července 1902 Lutych – 19. května 1983 tamtéž) byl belgický politik, v letech 1967–1970 druhý předseda Evropské komise, předtím v letech 1958–1967 eurokomisař pro zahraniční věci. Byl liberálně orientován, do roku 1971 byl členem Strany svobody a pokroku (Partij voor Vrijheid en Vooruitgang; Parti de la Liberté et du Progrès), od roku 1971, po rozdělení této strany dle jazykového principu, byl členem její frankofonní následnice, tedy Liberální reformní strany (Parti Réformateur Libéral).
Život Narodil se v protestantské rodině, je synovcem průmyslníka a vědce Jeana-Alexandrea Reye. Vystudoval práva na Lutyšské univerzitě, roku 1926 zde získal doktorát (Ph.D.). Za druhé světové války patřil k nejhlasitějším odpůrcům politiky neutrality, kterou prosazovalo několik belgických vlád i král Leopold III., později bojoval proti německé okupaci v bitvě o Belgii. Byl Němci zajat a závěr války strávil jako válečný zajatec. V zajateckém táboře Oflag XD se stal členem zde založené zednářské lóže L’Obstinée.
Zemřel ve svém rodném Lutychu. V Evropské čtvrti v Bruselu je po něm pojmenováno náměstí. Jeho jméno nese také jedna z ulic v 15. pařížském obvodu.
Kariéra Začínal v roce 1935 jako lutyšský komunální politik, roku 1939 byl prvně zvolen do belgického parlamentu. Po válce byl znám jako zastánce federalizace Belgie, již v roce 1947 předložil společně s dalšími pěti poslanci (mezi nimiž byl i Julien Lahaut) návrh zákona o uspořádání federálního státu. Pokud by byl takovýto zákon přijat, nová ústava by přeměnila Belgii v konfederaci tvořenou dvěma státy, Vlámskem a Valonskem, a federálním regionem Bruselem. Většina belgického parlamentu však odmítla návrh vůbec projednat.
V letech 1949–1950 byl ministrem obnovy, posléze v letech 1954 až 1958 ministrem hospodářství. Přitom se podílel na jednáních o vzniku prvních uskupení evropského integračního procesu, což ho posléze kvalifikovalo do první, Hallsteinovy, Evropské komise a do čela té druhé. Podporoval zavedení lidového hlasování při skládání Evropského parlamentu a za svého předsednictví dotáhl projekt celní unie (1968). Sváděl také souboj s Francouzi, kteří odmítali přijetí Británie do tohoto společenství.
V roce 1970, posledním roce svého mandátu, získal Rey podporu evropských vlád pro svůj návrh zavést pro Společenství „vlastní zdroje“. To znamenalo, že EHS již nebylo závislé výhradně na příspěvcích členských států, ale mohlo své příjmy doplňovat výnosy z cel, dávkami na zemědělské produkty dovážené ze zemí mimo Společenství a podílem na výnosech z daně z přidané hodnoty (DPH). Po skončení svého mandátu se stal předsedou eurofederalistického Evropského hnutí (1974–1978). V roce 1979 byl zvolen do Evropského parlamentu, prvního voleného lidovým hlasováním, z nějž rezignoval o rok později.
Od roku 1973 byl korespondujícím členem a od prosince 1979 řádným členem Královské akademie věd, literatury a výtvarných umění Belgie. V letech 1964 až 1974 byl předsedou správní rady College of Europe.
Vyznamenání
bezrámu|60x60pixelů Řád Leopolda II.; 1969 bezrámu|60x60pixelůRytíř Řádu za zásluhy Valonska (C.M.W.); in memoriam Cornezova cena provincie Henegavso; 1969
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Profil na stránkách Evropského parlamentu
Kategorie:Belgičtí politici Kategorie:Předsedové Evropské komise Kategorie:Evropští komisaři z Belgie Kategorie:Evropští komisaři (1958–1962) Kategorie:Evropští komisaři (1962–1967) Kategorie:Evropští komisaři (1967–1970) Kategorie:Poslanci Evropského parlamentu z Belgie (1979–1984) Kategorie:Velkodůstojníci Řádu Leopolda II. Kategorie:Narození v Lutychu Kategorie:Úmrtí v Lutychu Kategorie:Belgičtí svobodní zednáři Kategorie:Narození 15. července Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Úmrtí 19. května Kategorie:Úmrtí v roce 1983 Kategorie:Muži